Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

„Napravo? Nalevo? Dopředu!“: Tomio „Kapitán Samozřejmý“ Okamura píše o umění vládnout

Diskriminace menšin i většin, státní dluhy, energetika, volební systém, léčba deviantů. Tyhle problémy dlouho neměly jednoduchá řešení. Pak přišel Tomio Okamura.

Dopředu naplánovaný článek o dvou knihách Tomia Okamury na mě vybafl z kalendáře chvíli poté, co česko-japonský podnikatel, investor a úspěšný dobyvatel prostoru v novinách a televizi dostal K. O. od Filipa Rožánka. „Definitivně jsem se stal mluvící hlavou, která je kdykoliv k dispozici na telefonu,“ vkládá mu Filip do úst ve filipice Moudra s příchutí suši a uzavírá tak karikaturu člověka, který se dokonale zorientoval ve světě médií a umí toho využít. Byť za to někdy platí vlastní důstojností.

Proč ale Okamura vlastně tolik vyhledává pozornost kamer? A spojuje jeho divoké názory na cokoliv nějaká jednotící linka? Odpověď najdeme ve dvou knihách, které vyšly v posledních měsících.

Chceš porazit byrokracii? Musíš mít fanoušky

Stodesetistránkový životopis Tomio Okamura: Český sen, podepsaný Jaroslavem Novákem Večerníčkem, se vyplatí číst kvůli jediné části zápletky. Od roku 2002 se ministr pro místní rozvoj Pavel Němec pokoušel o prosazení přísné regulace průvodcovských služeb. Japonské turisty by tak po Praze nemohl provádět Prahy znalý Japonec, ale leda Čech, a ještě za několik desítek tisíc vyškolený a orazítkovaný úřady. Aby v tom nebyl nepořádek.

Změna nahrávala několika málo pražským společnostem – a samozřejmě institucím, které měly prodávat glejty. Vadila naopak všem ostatním, počítaje v to vedení měst, jako je Kutná Hora, kterými by nakonec neměl kdo provádět Japonce či Korejce, a konče Okamurovou agenturou Miki, která sem vozila turisty z Asie, odmítající domorodé průvodce.

Novelu tlačila hlavně papírově liberální Unie svobody a ODS. Nakonec ji v roce 2005 rozpáral s komentářem „ta pravidla jsou blbost, průvodci by měli být volnou živností“ známý zastánce volného trhu... Jiří Paroubek.

Právě boj proti zvůli poslanců vedl k tomu, že si Okamura prostřednictvím novináře J. N. Večerníčka začal pěstovat pí-ár. Oblíbený obličej se totiž může aspoň přes média bránit snáz než neznámý Poloasiec – a skrze tuhle motivaci lze tolik vysmívané všudybylství pochopit.

Kapitán Samozřejmý se hlásí do služby

Dík lobbistické lince to mohl být životopis-thriller, to se ale nenaplňuje ani z půlky – přestože se Okamura zpovídá z toho, jak se ho konkurenti snažili vydírat anonymními telefonáty. Znepokojující výpověď o fungování státu ředí recepty na oblíbená jídla, dobré obchody (včetně těch vlastních!), vzpomínky na dětství mezi Českem a Japonskem a nadužívané slovo „hendikep“.umění vládnout

Už na začátku knihy jsem si navíc vzpomněl na postavičku Kapitána Samozřejmého. Bylo to u boxu začínajícího takto: „Komunistický režim je označení pro období, po které v Československu vládla KSČ. Komunisté se dostali k moci během únorového puče 1948 a jejich vládu končila tzv. sametová revoluce v listopadu 1989.“ Jak blbý by musel čtenář být, aby tohle potřeboval vysvětlit?

Pro neznalé internetových „memů“: Cpt. Obvious vyskakuje v různých inkarnacích všude možně a říká směšně samozřejmé věci. Na kelímku s kávou varuje před horkým nápojem, v televizi mudruje, že budoucnost přijde brzy nebo že jdeme od zápasu k zápasu, míč je kulatý, začíná se od nuly a hra trvá 90 minut. Dospělí lidé mu za to dle jakési tradice mají poděkovat „Thank you Captain Obvious!“ a ostří puberťáci mají dovoleno ironicky přehrávat: „No shit!“

Umění tlachat

Noty pro sólový koncert Kapitána Samozřejmého najdete v knize druhé, tentokrát již psané Okamurou samotným. Výbor komentářů a článků z blogu vyšel letos pod názvem Umění vládnout a paradoxně zjistíte, že to není žádné umění. Stačí poslouchat selský rozum, být hrdým Čechem a nehrbit se před Unií, poctivě pracovat, „propagovat rodinu“ a to by bylo, aby nebylo.

Jak to může dopadnout, když se úspěšný obchodník pustí do filozofie a „státovědy“, to nechť ilustrují tři ukázky. Ano, vytrhnuté z kontextu, ovšem nijak nepřipravené o pointu, neb jsou pointyprosté:

  • „Statistiky jsou neúprosné – naprostá většina lidí od Aljašky k Tatrám má inteligenci i schopnosti lehce kolem průměru.“
  • „A propos... Chybí mi tu (v české politice, pozn. M. K.) ženy. Ženy opravdu chybí. Je to dané tím, že ženy svou povahou neusilují o moc.“
  • „Nejen o Vánocích a na Nový rok bychom se měli zamýšlet nad skutečným smyslem života. Máme totiž zřejmě jen jeden, jak to vnímají minimálně ateisté a křesťané. A žádný z jeho okamžiků se nikdy nezopakuje.“

Thank you, Captain Obvious!

Vysypte obsah sáčku do hrnku, zalejte 2 dcl horké vody a máte lepší svět

Občas umí Okamura i překvapit odvážnou, dokonce konkrétní větou. Nad tvrzeními jako „Vězni v uranových dolech komunistických koncentráků měli kratší pracovní dobu a více peněz, bezpečí a jídla než horníci Dickensovy Anglie“ by ale měl blikat odkaz, který editoři Wikipedie lakonicky vkládají do bludů: [zdroj?]. Nebo ještě lépe: nad autorem by měl při psaní těchto provokativních, nekorektních názorů stát Josef Mašín s gumovou hadicí.

Okamurův svět je vůbec kouzelně jednoduchý. Nové, lepší uspořádání bude přísnou rukou trestat zločinné chování (dokonce preventivně hlídat rozené sexuální devianty), laskavou rukou odměňovat slušné, pracovité a „poctivé“ lidi. Přerozdělování tu zůstane, bude ovšem efektivnější a nezneužívané parazity. Stát bude „propagovat rodinu“, upřednostňovat obnovitelné zdroje energie před atomovou, ctít zároveň systém politických stran a zároveň občanskou společnost.

Dojdeme k tomu: snadno, až samozřejmě snadno. Stačí nebýt zbaběle korektní, odvážně ukazovat, kde nás bota tlačí (v jedné ubírají místo korupčníci, v druhé „nepřizpůsobiví“), starat se o věci veřejné a nakonec vyhnat z politiky současné zloděje a nahradit je lidmi, kteří „sází na poctivost“. V neposlední řadě na sobě každý musí tvrdě dřít.

No shit!

Finmag varuje: Umění vládnout jednou z nejméně výhodných investic do knih, jakou můžete udělat. Není to kvůli ceně 2,20 korun za černobílou stránku potištěnou velkými písmeny – ale proto, že je to snůška líbivých banalit.


Jaroslav Novák Večerníček: Tomio Okamura: Český sen. Vydalo nakladatelství Fragment v roce 2010, 112 stran (plus 16 stran barevné portréty), 249 Kč.

Tomio Okamura: Umění vládnout. Vydalo nakladatelství Fragment v roce 2011, 112 stran, 249 Kč.

Foto: Sára Saudková pro Tomia Okamuru

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 14 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

František Pašingr | 26. 8. 2011 11:33

Karel Čapek napsal něco ve smyslu: Kritik je člověk, který nám říká, jak on by to udělal...... kdyby to uměl.
Záporná kritika některých recenzentů je pro mne doporučením, proto jsou i takové kritiky pro mne užitečné.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK