Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Postavte si dům z pneumatik

Možná jste ten film viděli loni na festivalu v Karlových Varech. Možná letos v létě v klubových kinech. Architekt odpadu je dokument, na který se nezapomíná.

Vždy mě na Američanech fascinovalo jejich hipícké dědictví, jejich snaha nebýt na nikom závislý a mít ohledy vůči svému okolí. Mluvím samozřejmě o určité vrstvě Američanů, především od západního pobřeží, určitě ne o americké politické reprezentaci. Když jsem sledoval snímek Olivera Hodge, měl jsem pocit, jako že jsem zpátky v Kalifornii, kde jsem se setkal s mnoha podobnými posthipíky s ekologickým myšlením a puzením „udělat si sám“.

Samorostlý architekt z New Mexika Mike Reynolds si usmyslel, že bude stavět domy, které lze vyrobit doslova z odpadu – ze starých pneumatik naplněných udusanou hlínou, z lahví od piva zalitých do betonu. Po čtyřiceti letech úsilí a pokusů a omylů se dopracoval k jakémusi definitivnímu modelu, který nazval Earthship. Levně a rychle vybudovaný objekt je energeticky soběstačný, nenáročný k okolí a navíc má své kouzlo osobnosti, cosi mezi Gaudím a marťanským slumem. Trochu jako kosmická loď, která si veze do vesmíru s sebou i životodárnou biosféru. Proto Earthship.

Dokument se nevěnuje ani tak tomu, jak model vznikal. Zachycuje architektův letitý boj s americkou legislativou. Jeho domy totiž neměly parametry, které musí dům splňovat, aby mohl být zkolaudován. Navíc se majitelé některých hliněných korábů začali s tvůrcem soudit, protože příbytek nesplňoval očekávaný standard.

Architekt odpadu zobrazuje strastiplnou odyseu dlouhovlasého prošedivělého hipíka, kterému nezbývá než (zřejmě poprvé v životě) obléct sako a jít za svou vizi orodovat do parlamentu. Vyhodili ho. Zkusil to znovu. Vyhodili ho a vyhazovali ho pořád. Ale z neúspěchů se učil. Získal mezi zákonodárci spřízněnou duši.

A pak přišlo štěstí v neštěstí. Když několik asijských zemí opláchla ničivá tsunami, Reynolds s úspěchem učil domorodce, jak si vyrobit příbytek nový, trvanlivější a komfortnější. Pak se prokletí zlomilo, Reynoldsovi byla vrácena odebraná licence a mohl znovu stavět – ovšem s upozorněním, že se jedná o „experimentální stavby“.

Pokud budete mít někdy pocit, že se vám nedostává životních příkladů, že potřebujete povzbuzení do boje s větrnými mlýny, poohlédněte se po tomto půvabném snímku.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK