Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Krásný nový svět

Žádné mince ani bankovky. Žádná šedá ekonomika. Zamlouvá se vám svět bez hotovosti? Možná do doby, než vám stát začne konfiskovat vklady.

Představte si život bez hotovosti. Všechny platby probíhají kartou nebo bankovním převodem. Nemusíte se starat, jestli máte v peněžence dost bankovek, stačí mít náležitý zůstatek na účtu. A když ne, vyměníte prostě jen debetní kartu za kartu kreditní. Obchodníci si ušetří nákladnou, nebezpečnou, a připusťme, i nehygienickou manipulaci s bankovkami a mincemi. Ministr financí bude mít dost peněz, protože odpadnou daňové úniky. Skončí doby kufříků, igelitek a krabic od vína plných svazků bankovek: Korupčníkům, obchodníkům s drogami a jiným organizovaným zločincům to natolik zkomplikuje život, že radši začnou sekat dobrotu.

Bankovky budeme znát už jen z filmů. Děti se budou divit barbarským zlozvykům staré doby – placení papírovými penězi, kouření, benzinovým automobilům v soukromém vlastnictví a pojídání masa. Nechme ale stranou možné zákazy cigaret, fosilních paliv a masa. Konec hotových peněz je zřejmě aktuálnější. Proč? Výhody bezhotovostních peněz lze totiž veřejnosti snadno prodat. Nevýhody nejsou tak patrné. Přesto jsou podstatné.

Cash je král

Je král mrtev?

Kdo měl pakl bankovek, panoval. Dávno to neplatí, pro prsten za milion si s kufříkem do klenotnictví nenakráčíte – hotově nesmíte platit víc než 270 tisíc, prý kvůli praní špinavých peněz. A tím to nekončí, v některých státech se dnes vážně debatuje o úplném zrušení hotovosti. Bude to pohodlné, bezbakteriální – a totálně pod kontrolou. Co si o tom myslí osobnosti ze světa financí?

Jen papírek

Nejprve ale stručně popišme fungování současného finančního systému. Peníze jsou formálně kryty aktivy centrální banky – ve skutečnosti jsou ale kryty tím, co za ně jde koupit. Tisícikoruna nemá svoji hodnotu kvůli rezervám České národní banky, ale jedině díky tomu, že si za ni můžete pořídit nějaké zboží nebo službu. Zapomeňte i na krytí zlatem – to nefungovalo stoprocentně ani za první republiky.

Moderní peníze, ať už koruny, eura, dolary, libry, nebo švýcarské franky, jsou vesměs peníze virtuální. Hodnotu jim propůjčuje jen všeobecná společenská dohoda, že tuto hodnotu mají. Ať už ve formě mince, papíru, nebo počítačového záznamu, hodnota peněz je stejná.

A přece má bankovka výhodu oproti elektronickým penězům. Máte ji v peněžence a je plně pod vaší kontrolou. Může vás o ni připravit jen kapesní zloděj nebo velký zloděj v podobě státu provádějícího měnovou reformu. K takovému zásadnímu kroku se ale žádný moderní stát neuchýlí. Pokud si dáte pozor, vaše bankovka je v bezpečí. Samozřejmě pouze v relativním bezpečí, neboť je tu riziko inflace.

Strach z inflace

Představuje skutečně inflace riziko hodné pozornosti? Vždyť můžeme neustále číst, že je prakticky nulová (v Česku 0,1 procenta), někde dokonce záporná (na Slovensku -0,9 procenta), a naše peníze tudíž neztrácejí kupní sílu. Proč tedy nemít peníze v hotovosti?

Předplaťte si FINMAG

Článek vyšel v nejnovějším čísle magazínu FINMAG. Zajímavého čtení je v něm ale daleko víc. A tady ho nenajdete! Kromě titulního rozhovoru se Zdeňkem Pohlreichem v něm narazíte třeba na trochu jiný pohled na nadcházející olympijské hry v Riu, pravděpodobně poslední opravdu velké, nebo reportáž o tom, jak se v Česku žije věřícím homosexuálům.

Nechybí ani investiční tipy (tentokrát ve znamení popu a komiksů), byznysplán, články Aleše Michla a Pavla Jégla. A spoustu dalšího. Předplaťte si FINMAG, jinak o tohle všechno přijdete!

Objednávejte za 294 kaček na rok

Z hlediska občana a podnikatele nízká inflace nemusí vadit. Občanův příjem má díky nízké inflaci vyšší kupní sílu. Úspory samozřejmě také. Podnikatel by možná uvítal trochu inflace, aby rozpustila část hodnoty jeho úvěru, ale ani on si nakonec nemůže stěžovat. Za prvé, díky nízké inflaci si může půjčit levněji než kdykoli dříve. Za druhé, nerostou mu náklady — někdy naopak klesají. Z podobných důvodů nízká inflace nemusí vadit ani státu, protože i úroky ze státního dluhu jsou levnější. V historickém srovnání rekordně levné. Některé státní dluhopisy nesou dokonce záporný úrok – investoři platí Německu nebo Švýcarsku, ale i Česku, že těmto státům smějí vůbec půjčit peníze!

Záporné výnosy dluhopisů stojí za hlubší zmínku. Jak je možné, že nějaký investor je tak zpozdilý a investuje do cenných papírů, které nesou jistotu ztráty? Jak je možné, že se najdou hlupáci, kteří takové dluhopisy vůbec koupí? Státní dluhopisy kupují vesměs portfolio manažeři bank, pojišťoven, penzijních fondů a podobných institucí. Jsou snad intelektuálně nedostateční? Ale ne. Každý správce peněz ví, že investuje peníze svých klientů špatně. Jenže nemá jinou možnost. Musí. Proč? Banky, pojišťovny a penzijní fondy jsou přece soukromé společnosti a jako takové smějí provádět vlastní rozhodnutí. Máme přece kapitalismus. Nebo ne?

Iluze kapitalismu

Smiřte se s tím, že kapitalismus na finančních trzích nemáme. Už dávno před krizí roku 2008 bylo podnikání na finančních trzích sešněrováno regulacemi do takové míry, že se nedalo mluvit o svobodném trhu. Pouze v pohádkách levicových politických aktivistů se vyskytoval zlý drak jménem „neregulovaný finanční trh“. Účelem těchto pohádek bylo přesvědčit politiky, aby regulovali ještě víc a radostněji. Když pak nastala krize roku 2008 – z velké části způsobená nepromyšlenými regulacemi –, byl to důvod zavést ještě ostřejší regulace.

Ale zpět k záporným výnosům dluhopisů. Pojišťovny a penzijní fondy v prakticky všech evropských zemích musejí investovat minimálně několik desítek procent rezerv do státních dluhopisů. Je jedno, jestli dluhopisy klientům prodělávají, ze zákona prostě musí investovat do státních dluhopisů, přes to nejede vlak.

Záporné výnosy dluhopisů jsou výsledkem měnové politiky centrálních bank. Centrální bankéři se totiž bojí, že nízká inflace může mít zlé následky pro hospodářský růst. Tyto obavy přitom nemají žádnou oporu ve faktech a taky teorie, která to tvrdí, je hodně chatrná. Pokud je nízká inflace spojena s hospodářskými krizemi, je spíš jejich důsledkem, nikdy příčinou.

Smůla je, že všechny učebnice, ze kterých se centrální bankéři učili během svých studií, papouškují stejné dogma o škodlivosti nulové nebo záporné inflace. Centrální bankéři mají tuto poučku hluboce pod kůží. Jestli je to pravda, nebo ne, je zcela vedlejší. Hlavní je, že se o nebezpečí poklesu cen mluvilo ve škole.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autor knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Run na banky

Jaký je důsledek jednostranného vzdělání centrálních bankéřů? Když se nedaří inflaci povzbudit nulovou úrokovou sazbou, nastupují záporné úrokové sazby. Ty jsou už skutečností u státních dluhopisů, pro běžné a spořicí účty jsou zatím tabu. Ale co když se to změní? Co byste dělali, kdyby bylo možné nasadit na váš spořicí účet zápornou sazbu, řekněme pro začátek, třeba minus tři procenta? Podle představ centrálního bankéře byste měli běžet do banky, vybrat si peníze z účtu a utratit je. Tím rozhýbete kola ekonomiky, spotřeba vzroste, porostou i tržby, zisky, investice a zaměstnanost. Ekonomika obživne a inflace vzroste. Vše se pod moudrým vedením centrální banky vrátí do rovnováhy a úrokové sazby bude opět možné zvýšit. A teď tu o Karkulce…

Anketa

Čeho se bojíte nejvíc?

Ve skutečnosti by rozezlení střadatelé okamžitě oblehli bankovní pobočky a začali by likvidovat zůstatky na svých účtech. Jak ví i finančník-amatér, takovýto run na banku nepřežije žádný, ani zcela zdravý peněžní ústav. Vědí to dokonce i centrální bankéři: Jakmile se sejdou davy a začnou požadovat hotovost v bankovkách, je zle. Bankovní krize je nadosah.

Jak ale zavést záporné úroky, a neohrozit přitom stabilitu bankovního sektoru? Lze nějak zakázat lidem, aby stáli fronty před bankovními pobočkami s cílem vybrat si hotovost? Ano, lze. Prostě tak, že zakážete hotové peníze.

Měnová reforma 2.0

A jsme u pointy příběhu. Skutečným motivem snah o zrušení bankovek není pohodlí, bezpečnost, boj proti korupci, ba ani hygiena. Jde tu o snahu zavést záporné úroky na účtech se vším, co by obnášely. Tedy postupnou konfiskaci vkladů. Neexistovala by hrozba bankovních runů, protože lidé by neměli co ze svých vkladů vybírat. Museli by pokrčit rameny a raději utrácet za nesmysly, než aby své peníze nechávali postupně znehodnotit. Šlo by o řízenou postupnou měnovou reformu, před kterou by nebylo úniku. 

Dokonalý policejní dohled nad každou utracenou korunou by pak byl dalším nástrojem pro ministra financí, aby mohl lépe hlídat své ovečky, daňové poplatníky. Otevřel by se prostor pro další zdanění a další inovativní druhy daní. Což takhle třeba zavést progresivní sazby DPH podle toho, kolik utrácíte? Anebo progresivní spotřební daně na energie? Moderní evropský sociální stát přece potřebuje hodně finančních zdrojů! Pořád se těšíte na krásný nový svět bez hotovosti?

Článek vyšel, stejně jako další parádní texty, které na webu nikdy nenajdete, v tištěném časopise. Předplaťte si ho

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 83 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 26. 7. 2016 10:01

Když se řekne A, musí se říci i B - popisovanými opatřeními to totiž nemůže skončit, těmi to teprve začne.
Zamysleme se, co dalšího po zákazu hotovosti bude MUSET vláda (obratem) udělat:
Zákaz nákupu zlata a stříbra, nebo alespoň zákaz jeho anonymního nákupu (aby jej šlo později lidem ukrást jako v USA a Británii).
První krok? https://monikamrazova.wordpress.com/2016/03/04/babis-rozsiruje-kontrolni-hlaseni-na-vsechny-obcany/

Zákaz nákupu bitcoinů - opět první krok již EU podniká chystaným zákazem jeho anonymního nákupu a prodeje.

Protože pokud má na účtě někdo peníze, stát zruší hotovost (nebo v první/light verzi jen omezí možnosti výběru na nějaké "kapesné") a na účtech zavede -3% úrok, co asi lidé začnou s úsporami dělat?
Mohou za ně nakoupit akcie či nemovitosti, ale to soudný člověk neudělá - vláda již přeci zrušením hotovosti a záporněúrokovou konfiskací vkladů dala najevo, že jí nějaká nedotknutelnost soukromého vlastnictví naprosto nic neříká. A na evidovaný majetek (BCP, katastr) si vláda sáhne úplně stejně pohodlně, jako na bankovní vklady!

Teoreticky by se lidé mohli pokusit peníze převést do zahraniční banky na účet v cizí měně, který není záporně úročen. Případně by lidé mohli zkusit si tuto cizí měnu vybrat (CHF, GBP, USD, ...) na zahraniční pobočce. Ale má to několik háčků:
- Jednak v době měnových válek i ostatní "vyspělé=zdegenerované" státy budou zavádět záporné úroky a rušit hotovost
- Jednak pokud velké množství domácích střádalů bude takový převod chtít realizovat, odrazí se to jednak v kurzu (za CZK dostanou méně cizí měny) a jednak vláda toto bude muset řešit a převody omezí/zdaní/zruší.

Jakmile se informace o zrušení hotovosti a zavedení záporných úroků dostane na veřejnost, je pro držitele korunových vkladů již pozdě. Jednak vláda zavede doprovodná opatření a jednak tato nová regulace již bude zahrnuta v ceně únikových možností (ty výrazně zdraží).

Jedinou šancí tak je připravit se předem. Ani dnes není velký důvod mít v bance více, než potřebuji např. na tříměsíční režii. Přesto plno Čechů drží ohromné peníze na účtech. Aniž za to mají nějaký úrok. Jen riziko popisované v článku, dále rizika kolapsů bank, bail-inů (dle nové legislativy EU), atd...

Dále je dobré si uvědomit, že poptávka po hotovosti nezmizí nějakým nařízením ústředního výboru. Lidé stále budou mít hromady důvodů vyhnout se bezhotovostnímu korunovému styku. Ať již budou chtít zatajit příjem před institucionalizovanou krádeží, budou si chtít vsadit v neregulovaném/nezdaněném=výhod néminternetovém kasínu (již dnes miliardový byznys), budou chtít dát všimné úředníkovi, aby jim milostivě povolil postavit si na JEJICH pozemku dům, budou si chtít koupit zboží či službu aniž by o tom Andrej věděl (od léků po drogy, od prostituce po jánevímco), nebo budou zkrátka jen chtít mít "v matraci" část úspor, aniž by ty byly závislé na bankovním systému a libovůli vlády...

Alternativní hotovost tedy zákazem té oficiální zažije nevídaný boom.

A její dostupnost klesne - nepůjde jen tak jednoduše převodem z CZK účtu koupit bitcoin či zlaťák, protože to by na těch záporně úročených účtech nic nezbylo a vynucený státní monopol na jedinou legální měnu by obratem skončil.

A vzroste i její cena. Oproti dnešku řádově. Stačí se jen podívat, jak bouřlivě reagoval např. kurz bitcoinu na snahy čínské vlády omezit kapitálové toky (a BTC se tak stal jednou z mála funkčních alternativ).

Tedy opět: zkoušet sehnat zlaťák či bitcoin až potom, co vláda zmiňovaný záměr ohlásí (nebo se o něm i jen začne intenzivněji šuškat) již bude dost pozdě. Už proto, že Andrej a další "elity" (politici a na ně napojení lobbisté a "taképodnikatelé") to budou vědět dřív (a Soros a Buffet také), než my!

Máme zde dvě kardinální otázky: Zda k tomu dojde a Kdy k tomu dojde.

Zda: nemine den, aby politici neohlásili nějaké další utažení šroubů, nemine týden, aby nějaká centrální banka nepřišla s nějakým do té doby nemyslitelným opatřením. Od TARP přes ZIRP až po vrtulníkové peníze.
K zrušení hotovosti a záporným úrokům tak nedojde jen tehdy, pokud politici rovnou vymyslí něco ještě šílenějšího. Například nepodmíněný garantovaný příjem 20k/měs financovaný tiskařským lisem - ani za těchto podmínek nebudu chtít mít úspory v CZK!

Kdy: Pravděpodobně při příští hospodářské krizi (maximálně při přespříští). Až se keynesiánci opět ocitnou v situaci, kdy jim jejich chorá teorie řekne, že krizi je třeba řešit snížením sazeb o 5 procentních bodů, ale ony se mezi tím jaksi nestihly odlepit od nuly.

+51
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 28. 7. 2016 10:50

Rozumím. Kdybychom dnes hypoteticky stáli před otázkou jaký finanční systém od zítřka zavést, s tím, že dnes zde žádný nemáme, pak rozumím tomu, že nejlepší by bylo nechat všechny ty varianty vedle sebe soutěžit a nechat společnost ať přirozeně vybere ten pravý systém.

My se ale nacházíme v úplně jiné situaci. My zde už ale máme peněžní systém, který funguje naprosto dokonale. V této situaci by bylo čirým hazardem pokoušet se tento systém ponechat nějakým tržním experimentům. Ostatně od zlatého standardu se neodešlo bezdůvodně. Rigidní peněžní nabídka primitivního zlatého standardu jednoduše nevyhovovala nové dynamické době. Setrvání u zlatého standardu by jednoduše příliš brzdilo ekonomiku, která měla tak obrovský potenciál růstu.

Jinými slovy Váše svoboda v oblasti peněžního systému je jen krásnou nerealizovatelnou ideologickou teoretickou pohádkou, která by v případě její realizace nastolila jen chaos a zmar. Je to jen příklad toho, jak absolutistické prosazování čehokoliv (i svobody) může být fatálně nebezpečné.

Peněžní systém to není určení barvy vlasů. přiléhavější by byl zákaz "stříhání" vlasů sekerou, motorovou pilou nebo nožem, a to v zájmu ochrany zákazníků i kadeřníků. V praxi takový zákaz není třeba, protože každý kadeřník ví, že vlasy nemůže stříhat motorovou pilou. V případě peněz je to ale něco jiného. Jen malé procento lidí ví, jak funguje dnešní peněžní systém a v takovém prostředí je jednoduše společnost chránit před nápady typu stříhání vlasů motorovou pilou, a proto je zákaz odmítání zákonného platidla v zákoně. Kdyby obyvatelstvo bylo vzdělané v tom, jak fungují peníze, pak by takový zákaz v zákoně být nemusel, protože by nikdo o změnu tohoto systému přirozeně neusiloval, stejně jako by se žádný kadeřník zcela přirozeně nesnažil stříhat vlasy motorovou pilou.

Ostatně to jak lidé nerozumí penězům velmi krásně ilustrují Vaše námitky proti současnému peněžnímu systému. A to jste člověk, který se o danou oblast zjevně intenzivně zabývá.

Vaše jednotlivé otázky zda by něco lidem vadilo, či nevadilo, jsou krásnou ilustrací toho, jak byste chtěl mít všechno. Tak se ale chovají jen malé děti, že si neuvědomují, že všechno mít nelze, že nic není dokonalé a že nic není zadarmo.

Například:
Kdyby všichni lidé chtěli mít své peníze vždy k dispozici, aby si je mohli z banky vybrat, pak by banky neměly žádné peníze, které by mohly někomu půjčit. A by na to říkali lidé a firmy, kteří si chtějí půjčovat peníze? Evidentně by takový systém nebyl přijatelný pro všechny, že.

Abyste ve výše uvedeném smyslu vyhověl všem musíte používat současný peněžní systém účetních peněz. V tomto systému je vyhověno těm, kteří chtějí mít své peníze kdykoliv k dispozici (leží na běžném účtu) i těm, kteří si chtějí peníze půjčovat (banky vytváří nové peníze). Spokojeni jsou všichni.

Pokud trpíte představou, že i samotný peněžní úvěr je pro ekonomiku čiré zlo, pak Vám samozřejmě už není pomoci. :-)

Vy byste rád nechal lidi aby si vybrali jaké peníze budou používat. No a já si umím představit, jaké reální a vážné problémy by to vyvolalo. Vy jste takový hodný svobodomyslný dobrák a já jsem realisticky odpovědně jednající člověk. Je zvláštní, že svobodomyslní dobráci jsou dnes tak opovrhovaní ve vztahu k uprchlíkům a že jsou tak populární ve vztahu k chaosu, který by mohla vyvolat imigrace všemožných peněžních systémů. :-)

Vy řešíte pouze cíl, že nakonec by si lidé nějaký ten systém (třeba i ten současný) svobodně vybrali a pak by to bylo všechno jak má být. No a já řeším, co by se dělo na cestě k tomu cíli, což ale Vy zcela ignorujete.

Jinými slovy, než se vydám na cestu, musím mít racionální důvody k tomu, abych současný systém opustil a mít představu o tom, jak by mohl vypadat systém lepší a jak se k němu dostanu. To je ale přesně ta rovina diskuze, které se Vy záměrně vyhýbáte, a to právě proto, že ignorujete, že cestou do cíle se může všelicos stát. Diskuzi zda existují přesvědčivé důvody pro hledání jiného peněžního systému se sveřepě vyhýbáte.

Obdobné platí i pro změny důchodového systému, kde opět zcela ignorujete astronomické náklady a nereálnost přechodu na jiný systém. Namísto toho se zabýváte otázkou, kdo za existenci této bariéry může.

-14
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK