Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Renáta Kadlecová: Fond pojištění vkladů stačí na krach jedné z devíti menších bank

| 11. 2. 2012

Vklady střadatelů v českých bankách jsou pojištěné u Fondu pojištění vkladů. Exkluzivní rozhovor s jeho ředitelkou Renátou Kadlecovou o tom, co by se dělo, kdyby padala banka, i o tom, jak to mají zařízené jinde.

Renáta Kadlecová: Fond pojištění vkladů stačí na krach jedné z devíti menších bank

Ve Fondu pojištění vkladů pracujete již od roku 2002. Co se v oblasti zajišťování vkladů klientů bank za tuto dobu nejvíce změnilo?

Zásadním způsobem se změnila legislativa, zejména pokud jde o lhůty, do kdy má fond platit náhradu v případě, že banka zkrachuje. Až do konce roku 2010 byla tato lhůta tři měsíce. Její zkrácení [od loňského roku, pozn. red.] na dvacet pracovních dnů je tedy podstatnou změnou. Současně se mnohonásobně zvýšilo pojistné krytí. Když náš fond v roce 1994 začínal, tak bylo pojištěno jen osmdesát procent vkladu do výše 100 tisíc korun. Dnešních sto procent vkladu do částky 100 tisíc euro představuje také výrazný posun.

Co všechny tyto změny v praxi znamenaly pro Fond pojištění vkladů?

Fond musel změnit řadu procesů, které souvisí s výplatou náhrad. Při výrazném snížení časové lhůty, do kdy se vyplácí vklady klientům zkrachované banky, jde samozřejmě o to, aby celý proces probíhal bez zbytečných zádrhelů. Bylo potřeba vytvořit systém předávání dat mezi zkrachovalou bankou a fondem na jedné straně a mezi fondem a vyplácející bankou na straně druhé. Vyhláškou ministerstva financí je stanoven přesný rozsah dat, které musí banky fondu předkládat. Banky mají tuto povinnost nejen v případě, že zkrachují, nýbrž kdykoliv, kdy je k tomu fond vyzve. Pravidelně proto testujeme, zda jsou schopné ve stanovené lhůtě předat všechna potřebná data.

Jaký je rozdíl mezi fungováním Fondu pojištění vkladů a podobnými institucemi v jiných evropských zemích či USA?

Pokud obecně srovnáváme Evropu se Spojenými státy, tak jde o podstatný rozdíl. Americká FDIC (Federal Deposit Insurance Corporation) totiž zároveň funguje jako bankovní dohled pro větší část institucí, které jsou u ní pojištěny. V tom případě může kontrolovat jejich chování na denní bázi. A u institucí s vážnějšími problémy se může na případný krach připravovat. Když pak dojde k finálnímu rozhodnutí, že se banka zavře, tak je FDIC přes víkend schopné banku prodat někomu jinému, nebo připravit náhradu vkladů tak, aby si v pondělí mohli klienti přijít pro své peníze.

A když porovnáme pojištění vkladů v rámci Evropy?

Tady je rozdíl mezi tím, jak to funguje v západní a východní Evropě. Na Západě jsou fondy většinou malé a fungují spíše na bázi financování ex post. To znamená, že ve chvíli, až se něco opravdu stane, fond požádá banky, aby mu zaplatily příspěvek a on mohl vyplácet náhrady. Zatímco v zemích východní Evropy už nějaká ta krize po transformaci proběhla, takže jsou zde fondy větší, mají více pracovníků, vyšší finanční rezervy a jsou obecně lépe připraveny. My jsme sice poměrně malá instituce, ale například v Polsku pracuje v obdobném fondu kolem šedesáti lidí.

Jak by to tedy – z hlediska vaší instituce – probíhalo, kdyby krachovala banka.

Od České národní banky obdržíme oznámení o platební neschopnosti dané instituce a následně máme dvacet pracovních dnů na to, abychom vše připravili tak, aby si klienti mohli vyzvednout náhrady za své pojištěné vklady. Komunikujeme tedy s likvidátorem, insolvenčním správcem, nuceným správcem a zástupci z vedení zkrachovalé banky. Banky mají povinnost předat příslušné podklady nejpozději do osmi pracovních dní. Poté provádíme podrobnou kontrolu, zda je databáze správná. Hlídáme, zda v ní některý klient není uvedený dvakrát a jestli v ní nefigurují vkladatelé nebo instituce, které nemají nárok na náhradu vkladu. To znamená např. finanční instituce, státní fondy a statutární orgán banky. Následně předáme data a finanční prostředky vyplácející bance, která se postará o výplatu náhrad vkladatelům.

Jakými finančními rezervami v tuto chvíli Fond pojištění vkladů disponuje?

Ke konci roku 2011 to bylo 21,8 miliardy korun. K tomu již nyní můžeme připočíst zhruba 850 milionů, které nám banky odvedly jako příspěvek za čtvrté čtvrtletí loňského roku.

Pokud by zkrachovala nějaká z větších bank, rezervy fondu by tedy nestačily. Jak by se postupovalo v takovém případě?

Fond má podle zákona možnost obrátit se na ministerstvo financí se žádostí o návratnou finanční výpomoc či dotaci. Současně můžeme využít finančního trhu k půjčce, úvěru nebo vydání dluhopisů. Máme vypracovanou podrobnou strategii, jak bychom přesně postupovali. S vypůjčování finančních prostředků má již fond zkušenost, neboť například v roce 2003, kdy zkrachovala Union banka, neměl fond dostatek prostředků a musel si půjčit tři miliardy korun od syndikátu českých bank.

Jak velkou banku byste ještě dokázali pokrýt z vlastních rezerv a kdy byste naopak již museli volit pomoc ministerstva financí, nebo půjčku od soukromého sektoru?

Fond má dostatek finančních rezerv, aby uhradil krach v podstatě celého sektoru družstevních záložen. Pokud jde o počet bank, které by mohly zkrachovat a my bychom si na vyplácení vkladů nemuseli půjčovat, tak těch je zhruba osm až devět.

Jak by probíhala výplata pojištění vkladů v případě krachu tuzemské pobočky zahraniční banky?

Pokud by zkrachovala zahraniční banka, která má pobočku v České republice, tak by Fond pojištění vkladů fungoval minimálně jako kontaktní místo pro její vkladatele. V ideálním případě bychom ale mohli peníze klientům i vyplácet. Záleželo by však na rozhodnutí příslušného zahraničního systému pojištění vkladů, zda by nás o to požádal.

Jak Fond pojištění vkladů nakládá se svými rezervami?

Naše rezervy samozřejmě neleží ladem, ale investujeme je na finančním trhu. V případě, že bychom je neinvestovali, tak by fond nebyl schopen ani hradit své provozní výdaje. Pro investování finančních prostředků máme striktní pravidla. Rezervy jsou rozděleny do několika částí. Jednu spravuje fond sám. Tu udržuje na likvidní bázi – investuje tedy do krátkodobých státních dluhopisů, případně do repo operací se státními dluhopisy. Další část portfolia tvoří dlouhodobé státní dluhopisy a zbylé prostředky spravují investiční manažeři, kteří mají striktně stanovená pravidla, jak mohou s penězi nakládat.

Jestliže velkou část prostředků investujete do státních dluhopisů, nemáte strach, že by bankrot některých ohrožených států mohl mít pro vaše investice fatální následky?

Samozřejmě bedlivě sledujeme situaci, máme analýzy a reporty, abychom mohli včas zareagovat. Poměrně nedávno jsme dokonce měnili svou investiční politiku a rozhodli se, že budeme investovat pouze do domácích státních dluhopisů.

Bankrot by ale mohl jednou hrozit i České republice.

Pokud by naše analýzy indikovaly, že by se stav české ekonomiky rapidně zhoršil, tak budeme samozřejmě pružně reagovat.

Dříve byly vklady v bankách pojištěny jen z osmdesáti či devadesáti procent. Stále se objevují názory, že by měl mít klient určitou spoluúčast na případném krachu banky, protože si ji zvolil sám. Jaký je váš názor?

Domnívám se, že pro obyčejného vkladatele je velice těžké ohodnotit stav dané finanční instituce. To byl podle mě také jeden z důvodů, proč se Evropská komise v prosinci 2008 rozhodla limit zvýšit na sto procent. Zde je důležitá úloha ČNB, tedy toho, kdo by měl hodnotit banky a starat se o to, aby nedocházelo k morálnímu hazardu. Oni jsou ti, kdo by měli hlídat, že banky hospodaří správně, že nezpronevěří prostředky, které jim střadatelé svěřili.

Jaký byl největší krach, který jste museli řešit? Jak na tuto situaci vzpomínáte?

Šlo právě o krach Union banky, kterou jsem již zmiňovala. Musím říct, že to pro Fond pojištění vkladů bylo skutečně těžké období. Vypláceli jsme zhruba 12,4 miliardy korun, což bylo zhruba o tři miliardy víc, než byly rezervy fondu. Takže jsme na finančním trhu museli shánět další formu financování, což se nám nakonec povedlo přes syndikát domácích bank. Dohromady se vyplácelo přes 130 tisíc klientů. Tenkrát byla lhůta vyplácení pojištěných vkladů tři měsíce a skutečně jsme potřebovali celou tuto dobu.

Spousta dohod ohledně dluhové krize v eurozóně nevzniká na základě střízlivých ekonomických úvah, ale jde spíš o politická rozhodnutí. Jak se na tento problém díváte?

Je pravda, že některá rozhodnutí nejsou úplně nejšťastnější. Nyní se trochu obáváme, že brzy dojde ke zkrácení lhůty pro výplatu náhrad vkladů na sedm pracovních dnů. A to i přesto, že s tím většina členských zemí nesouhlasí. K poslednímu zkrácení totiž došlo teprve nedávno a fondy pojištění vkladů v jednotlivých zemích tomu teprve upravují své systémy. Ještě ani neproběhlo dostatečné množství analýz a testů, zda jsou evropské banky a fondy vůbec schopny tento požadavek naplnit.


 

Renáta Kadlecová

Renáta KadlecováIng. Renáta Kadlecová (nar. 1968) vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracovala v ČSOB a pak řadu let na Ministerstvu financí ČR, mimo jiné i v oddělení státních cenných papírů. Od roku 2002 vykonávala funkci finanční manažerky Fondu pojištění vkladů a od roku 2006 je jeho výkonnou ředitelkou.

 

Fond pojištění vkladů

Fond pojištění vkladů (FPV) byl založen na základě zákona č. 156/1994 Sb., o bankách, za účelem pojištění vkladů klientů bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen. Členské instituce odvádějí do FPV příspěvky a tvoří tak rezervu pro případ krachu některé z nich.

Od 1. ledna 2011 platí, že FPV mají být vypláceny náhrady za vklady do limitu 100 tisíc eur za jednoho klienta pojištěné instituce. Výplata vkladu má začít do 20 dnů od vyhlášení platební neschopnosti pojištěné finanční instituce, kterou oznamuje ČNB. Více o pojištění vkladů www.fpv.cz.

 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!