Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ústavní soud: Poslední šance na spravedlnost

| 3. 4. 2012

Rolí Ústavního soudu je být poslední pojistkou toho, že se lidem skutečně dostane spravedlnosti a že soudy budou skutečně místem nalézání spravedlnosti, a ne místem formalistického razítkování pochybných požadavků silné lobby.

Ústavní soud: Poslední šance na spravedlnost

Minulý týden totiž Ústavní soud rozhodl, že advokáti mají u vymáhání drobných pohledávek do desíti tisíc korun nárok na náhradu nákladů jen do výše původní jistiny dluhů. Advokáti požadovali sumy mnohem vyšší, takové, které často několikanásobně převyšovaly dlužnou částku – a to vše jen za doplnění jména a dlužné částky do připravených formulářových žalob.

Jako první se tomuto výnosnému podnikatelskému modelu postavil Okresní soud v Ústí nad Labem, který přestal firmě, zastoupené právním zástupcem, která vymáhala nezaplacené jízdné z městské hromadné dopravy v Ústí, přiznávat vyhláškou stanovenou náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 6 600 korun. Stačilo najít odvahu využít moderačního práva, které má soud k dispozici.

Nespravedlivá spravedlnost

Otázkou ovšem je, zda měl tyto případy řešit až Ústavní soud. O tom, že náklady na vymožení pohledávek účtované advokáty a exekutory jsou přehnaně vysoké, se mluví už několik let, takže bylo dost prostoru pro úpravu legislativy. Všichni by tak měli stejná práva, ovšem místo toho kvůli nezájmu (nebo možná spíš strachu) ministerstva spravedlnosti řešit politicky citlivou oblast vymáhání pohledávek se lidem v Ústí nad Labem dostalo jiné spravedlnosti než třeba v Plzni. A to rozhodně není správně.

Přiměřeně

Upravit pravidla tak, aby nedocházelo k brutálnímu zneužívání postavení silnější strany vztahu, by přitom nebylo nijak složité, a jak ukazují čerstvé změny v oblasti rozhodčích doložek, je možné je prosadit. Od 1. dubna totiž musí ten, kdo chce mít ve smlouvě rozhodčí doložku, spotřebiteli lépe a přehledněji vysvětlit, o co vlastně jde, včetně pravdivé, přesné a úplné informace o rozhodci, o odměně pro rozhodce a také o předpokládané výši nákladů rozhodčího řízení. Především bude ale možné do tří měsíců od vydání rozhodčího nálezu rozhodnutí rozhodce přezkoumat soudem. Soud bude moci verdikt rozhodců zrušit v případě, že bude v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele nebo „ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem“.

Právě otázka dobrých mravů se prolíná celou veřejnou diskusí i rozhodováním soudů v oblasti pohledávek. Ano, dluhy se platit musí a měl by existovat i trest za to, když pohledávky placeny nejsou. Ale trest by měl odpovídat závažnosti přestupku a měl by sloužit k nápravě, nikoliv k dosažení ekonomické smrti někoho, kdo na počátku dlužil 800 korun nebo kvůli ztrátě zaměstnání neuhradil jednu splátku úvěru.

Ministerstvo čeho?

Nalézání spravedlnosti je vždy složité, a pokud narazí na staré dobré praktiky, ze kterých žije významná skupina lidí, vyvolá silnou vlnu odporu. V naší politické kultuře dostala snaha chránit spravedlnost nálepku „aktivismus“. Takže nezbývá než doufat, že Ústavnímu soudu jeho aktivismus vydrží i nadále, a poděkovat za ochotu přemýšlet, co je skutečně spravedlivé. Doufat ve větší odvahu ministerstva spravedlnosti napravit současný pokřivený stav by totiž bylo zřejmě hodně naivní.

Psáno pro Lidové noviny 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (2 komentáře)

Tomáš Kocourek | 3. 4. 2012 08:16

Náš exekuční zákon mi leží v žaludku už dlouho. Tohle je dle mého názoru jedna z hlavní oblastí, kterou je nutno kompletně předělat. Pokud zákon umožňuje exekučním firmám se obohacovat na úkor dlužníků, tím, že si mohou naúčtovat takřka libovolně vysoké administrativní poplatky i za pár korunový dluh, pak je to špatný zákon

Proč nemůže být exekuční firma považována za jakoukoli jinou firmu s tím, že její náklady platí ten, kdo si ji objednal? Dlužník zaplatí dluh plus penále, tak jak to je dáno smlouvou mezi ním a veřitelem a náklady na exekutora ať zaplatí věřitel. Jednak by to vlivem konkurence snížilo tyto "administrativníquot;poplatky exekučních firem a za druhé by se dlužníkovi dostalo spravedlnosti tím, že zaplatí jen to, co skutečně dluží.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 3. 4. 2012 15:49
reakce na Tomáš Kocourek | 3. 4. 2012 08:16

Souhlasim. Stejne tak by mel mit exekutor povinnost nahradit skodu, kterou zpusobil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš ProuzaTomáš Prouza
Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!