Viktor Kožený žádá o pomoc

Kožený společné poobědvání navrhl u příležitosti autorovy návštěvy Baham, na jejichž půvabném území na „piráta z Prahy“ zatykač nedosáhne. „Tohle je nejluxusnější resort v Karibiku,“ pochvaloval si přitom před hodováním, které za sebe nakonec nechal z valné části „zatáhnout“, a tvářil se, jako že mu resort zvaný Ocean Club celý patří.

Z pohádky do „pohádky“

V devadesátých letech Koženému nebyla dost dobrá nejvybranější vína v prvotřídních londýnských restauracích, dnes málem nemá ani na minerálku. Kdysi si mohl dovolit uspořádat opulentní večírek pro americké byznysmeny ve vyhlášeném lyžařském středisku Aspen, dnes si dá v restauraci sotva polévku. Ač se jeho „pirátská“ kořist, zdá se, rozplynula na obstavených účtech, v platbách právníkům a kdovíkde jinde, jedno mu zůstalo: žije ve velkém světě. Tehdy to ovšem byl svět reálný, nyní jen podivínsky vybájený.

Patrně se stejnou přesvědčivostí, s jakou kdysi v Aspenu lákal byznysmeny na ázerbájdžánskou ropu (a vylákal z nich tučné sumy – pročež onen americký zatykač), dnes totiž v bahamském Ocean Clubu hovoří třeba o „downloadování duše“ - o tom, jak se již zanedlouho člověk dočká věčného života, jelikož jeho duše bude moci být díky výdobytkům techniky „downloadována“ do neživé hmoty. „Nesmrtelnost již začala,“ bájí s vážnou tváří Kožený, který - jak říká - zcela propadl vědě. Odmítá i nálepku „finančník“: „Tím jsem nikdy nebyl.“ Jako by nikdy neexistovaly ani Harvardské fondy, ani „jistota desetinásobku“, ani aspenské mecheche. Kožený dnes prostě jede ve vědě. Tedy spíše ve „vědě“, nejspíše v obyčejném sci-fi.

Opět je to ale „velké“, opět je to „grand“. Už sice ne „jistota desetinásobku“, ale „nesmrtelnost“.

I za cenu trapné prosby

A „grand“ věci musejí být hlásány v „grand“ prostředí. Za každou cenu. I za cenu trapné prosby, po níž spolustolovníci jen s otevřenou pusou civějí - podobně jako právě otevřena „civí“ Koženého prázdná peněženka i ten číšník nad ním. To proto Kožený zvolil „nejluxusnější resort v Karibiku“. I když možná to bylo jen z nostalgie po časech, kdy na okázalost ještě skutečně měl.

Lukáš Kovanda, Bahamy

Připraveno ve spolupráci s časopisem Týden