Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Konzervativní sociální inženýrství

Českým bojovníkům proti umělému oplodňování nezadaných žen a leseb nejde o práva dětí, ale o výchovu dospělých.

Sněmovnou ve středu neprošel návrh poslance ČSSD Františka Adámka na úpravu zákona o specifických zdravotních službách, díky které by ženy mohly podstoupit umělé oplodnění spermatem anonymního dárce i bez souhlasu partnera. „Právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva,“ prohlásila na plénu zastánkyně regulace pravidel umělého oplodnění Jitka Chalánková z TOP 09.

S výrokem Chalánkové v zásadě souhlasím: v Listině základních práv a svobod právo na dítě skutečně není. Háček je v tom, že podmínka souhlasu partnera zasahuje do svobody ženy rozhodovat o svém těle a životě s pomocí lidí, kteří se taktéž z vlastní svobodné vůle rozhodli ke spolupráci: dárce spermatu a zaměstnanců kliniky. Problém tedy není, že by stát odmítal něco někomu garantovat, ale že svým občankám aktivně brání uzavřít kontrakt s dalšími dobrovolně zúčastněnými lidmi.

Konzervativní politici obhajují tohle své sociální inženýrství argumenty, které jsou pochybné – a s přihlédnutím k počtu dětí vyrůstajících mimo svoje rodiny z rozhodnutí toho samého státu i pokrytecké.

Jak by asi dopadlo nové hlasování o rozvodech?

Jedním z důvodů pro podmínku souhlasu může být ochrana zájmu případného ženina partnera, který sice s umělým oplodněním nesouhlasí, přesto by ale měl k jejímu dítěti otcovské povinnosti. Těžko mu takovou situaci závidět, ale není to důvod k omezení ženiny autonomie zákonem: stejným zásahem do její svobody a se stejnými důvody by byla kriminalizace tradičního způsobu výroby kukaček, tedy cizoložství.

Dalším a daleko častějším argumentem je ochrana zájmů dítěte: „Úmluva o právech dítěte každému dítěti zaručuje právo znát své rodiče,“ přesvědčuje Chalánková. Za prvé k tomu ale Úmluva dodává mlhavé „je-li to možné“. Za druhé, a to je pro mě důležitější: kdybych si měl vybrat mezi tím, zda budu existovat a znát jen jednoho svého biologického rodiče, anebo existovat nebudu, pak si bez váhání vyberu to první. (Připravíme podle stejné logiky o možnost umělého oplodnění neplodné páry z Ostravska, protože každý má „právo na příznivé životní prostředí“?)

V zájmu dítěte samozřejmě je žít s co nejmenším rizikem, že své vlastní děti nezplodí s biologickým sourozencem nebo bratrancem. Tady se jeví rozumně starší návrh Chalánkové a dalších konzervativců na omezení počtu dětí, které může jeden anonymní dárce zplodit. (Těžko říct, do jaké míry jim šlo o ztížení přístupu ke spermatu.)

Další argument Chalánkové: děti anonymních dárců nemají možnost zjistit polovinu své rodinné zdravotní anamnézy. Na druhou stranu se ovšem můžou těšit z toho, že kliniky filtrují dárce s dědičnými nemocemi. To mi zní jako slušná směna nevýhody za výhodu.

Často zmiňované právo na úplnou rodinu stát upírá několika desítkám procent všech dětí tím, že zlegalizoval rozvody. (Což by se možná nestalo, kdyby o manželské novele v roce 1919 hlasovali dnešní poslanci.)

Anketa

Má mít žena právo, koupit si umělé oplodnění i bez souhlasu partnera?

Nakonec je tu ochrana zájmů státu, který by teoreticky mohl na dětí bez otců v rodných listech vynakládat víc dávek než na ty počaté tradičně. Teoreticky. Nepodařilo se mi najít žádnou studii, která by popisovala demografii uměle oplodněných single matek v zahraničí; předpokládám, že jde častěji o ženy ekonomicky soběstačné. Pořídit si dítě bez stálého partnera a zároveň bez zabezpečení je koneckonců v Česku ekonomická a sociální sebevražda.

V některých případech by šlo výživné od druhého rodiče zajistit tím, že by děti mohly mít v rodném listu dvě matky: biologickou a její partnerku. Už teď totiž možnosti umělého oplodnění využívají lesbické páry, kterým stačí přemluvit mužského přítele k vyslovení souhlasu s oplodněním.

A hlavně: vedeme velkou debatu o malé skupině. V šestapůlkrát větší a výrazně emancipovanější Británii žádají o umělé oplodnění vyšší stovky samostatně žijících žen ročně, a to dlouho po odstranění regulací. Kolik by to bylo u nás? Desítky?

Ke kafi Kašpárkův výběr

Chytré čtení na víkend

Dobré čtení má oproti sebelepší buchtě jednu výhodu. Nevadí, že se do něj před vámi zakousl někdo jiný. Každý týden šéfredaktor Finmag.cz Michal Kašpárek ochutná metráky článků. A každý pátek vám e-mailem pošle přehled těch nejlepších. Pokud tedy budete chtít a přihlásíte se k odběru našeho pravidelného newsletteru. 

Čtení na víkend

Nejde o práva dětí, ale o výchovu dospělých

Ty samé konzervativce, pro které jsou tak zásadním tématem dvě nebo tři školní třídy zkumavkových dětí ročně, nijak viditelně nevzrušují mnohem četnější případy, kdy ten samý stát aktivně rozděluje rodiny. Dětem při tom upírá zásadnější práva, než je vědět, na co umřela babička.

Právě obstrukce TOP 09 daly tenhle týden definitivní stopku zákonu o sociálním bydlení. Neměl přinést žádné rozdávání bytů zadarmo, jak bájili odpůrci, ale v konečném součtu úsporný způsob, jak předejít odebírání dětí od biologických rodičů kvůli ztrátě bydlení nebo obecně chudobě. Což je praxe, proti které se postavil Nejvyšší soud, ale děje se pořád.

I proto počet dětí vyrůstajících mimo svou rodinu stoupá. Český stát je navíc v evropském srovnání mimořádně ochotně umísťuje do ústavů: 1666 dětí do tří let žije v kojeneckých domovech. To je o dva řády víc, než kolik by jich mohlo prožít nesrovnatelně šťastnější a jistější dětství se single mámou. Vychází mi z toho, že Chalánkové a spol. nejde o děti, ale o to vnutit svoji představu rodiny těm, kterým se ji buď z nějakého důvodu nepodařilo vybudovat, nebo kteří o ní nestojí. Sociální inženýři tohle holt dělají.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 29 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

František Cecvárek | 28. 4. 2017 08:54

Autor je typickým příkladem levicového intelektuála, který je proti všemožným zásahům státu do osobních svobod. Argumentuje pak zabráněním svobodnému uzavření kontraktu mezi dvěma osobami. Používá tak stejný argument, který je viděn u anarchokapitalistů při obraně volného trhu (jak ekonomických, tak osobních svobod). Jenže tam se tento argument Kašpárkovi nehodí. V jeho vidění světa najednou neplatí právo na svobodné uzavření kontraktu mezi třeba zaměstnancem a zaměstnavatelem např. pod minimální mzdou, zákonnou dovolenou apod. Neberu nikomu názor na cokoli, ale pokud chce od druhých, aby ho brali alespoň trochu vážně, musí začít argumentovat a uvedenou nekonzistenci názorů vysvětlit lépe. V opačném případě autor pouze vypouští nějaká písmenka s cílem dostat honorář za článek a je to.

+16
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan Pozner | 29. 4. 2017 11:21

Očekával bych, že si takový vědecký chytrolín dokáže najít sám nějaké studie o vlivu otců na výchovu dětí a jejich budoucí život.
Ovšem ona je to vždy otázka, jestli to je opravdu výchova nebo genetický vliv. Třeba je to projev genů, spočívající v tom, že když rodiče byli schopni se sebou vydržet, tak tuto schopnost možná děti zdědily po genech, nikoli výchovou.

-4
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK