Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Marek Orko Vácha: Máš rozum od Boha, tak s ním koukej pracovat

Ve druhé části rozhovoru s Markem Orkem Váchou, přednostou Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty na UK a katolickým knězem, zniterníme. Od nemocné planety přejdeme k nemocné duši.

První část rozhovoru

Respektu jste v článku Obrácená Noemova archa napsal, že stav soudobé krajiny, je obrazem stavu duše moderního člověka. Co jste tím přesně myslel?

Chtěl jsem tím říct, že chování a myšlenky člověka se logicky otiskují v krajině. Podívejte se na komunistické stavby – to je doba, kdy člověk získal pocit, že opravdu poručí větru a dešti. Ta pýcha v podobě megalomanských Tří soutěsek, Gabčíkova, vodních děl na Pálavě. Příkladem sám o sobě je Kim Ir-sen, který popsal hory svými citáty z několika desítek metrů velkých kamenů.

Teď snad konečně rozumím tomu, proč si myslíte, že ekologické, ekonomické a jiné krize mají průsečík v krizi spirituální.

Takovou myšlenku skutečně nabízím, ale nevnucuji. Carl Gustav Jung říká, že člověk je nevyléčitelně náboženský. To znamená, že dřív nebo později začne hledat přesah a smysl své existence. Mám skutečně nespočet příběhů, kdy za mnou po přednášce přijde bohatý člověk, který pokaždé přináší podobný příběh: finančně je problém vyřešený, ale co se životem dál? To následné hledání je občas velmi legrační.

Co je na něm srandovního?

Moderní člověk jakoby šmahem odmítne stovky let zavedená náboženství a místo toho se vydá hledat svého vnitřního orla nebo navštíví společný zpěv manter nebo se účastní kurzu šamanského bubnování nebo si aspoň nechá otevřít čakry. Současná Praha nabízí tolik spirituálních zážitků, že tropická Afrika je ve srovnání s ní vcelku nudným místem.

V médiích často komentujete problematiku eutanazie. Je se zmíněnou spirituální krizí nějak spojená?

Vidím, že jste se pečlivě připravil. Podle mě určitě ano. Například situace v Holandsku je signifikantní. Už letos bude holandská vláda projednávat zákon, který občanovi umožňuje požádat o eutanazii v případě, že svůj život považujete za zkompletovaný – tzv. completed life.

Co to znamená?

Podle navrhovatelů zákona je ve společnosti hodně seniorů, kterým odrostly děti, vnuci si žijí vlastní životy a babičku nebo dědečka k němu nepotřebují. Pokud senior nechce být svědkem vlastního chátrání, může kontaktovat nově zřízenou profesi dead assistant providera, který má medicínské vzdělání a je odborně proškolen. Nemusíte neodborně skákat z mostu nebo se věšet, ale máte k dispozici člověka, který vám se sebevraždou pomůže.

Další čtení

Z rozhovorů Vojty Hodbodě pro Finmag

Když začínal, nádorové onemocnění přežily tři procenta dětí  –  dnes jich i díky němu přežije více než osmdesát procent. Přečtěte si návod, jak žít bohatý a smysluplný život od člověka, kterému se to podařilo.

Josef Koutecký: V doteku je ukryto veškeré bohatství

Ze zpovídajícího se stal zpovídaný. A protože je Tomáš Poláček česká špička přes rozhovory, měli jsme si původně povídat o tom, jak se rozhovory dělají. Po prvním pivu se to poněkud vymklo z rukou. Vzniklo povídání o fotbale, Klausovi se Zemanem i potížích s erekcí.

Tomáš Poláček: Kdybych byl šéf, třetinu novinářů vyhodím

Táhne mu na osmdesát. Dál ale vykonává praxi psychiatra, píše knihy a články, učí budoucí lékaře, přednáší. Svůj názor na moderního člověka vyjadřuje poněkud neurvale, až bezohledně. Snad je to lety praxe prověřený způsob, jak jednoho donutit k sebereflexi, když „šťourat se v sobě je vždycky riziko, že tam najdu nějakou potvoru. Proto se mi to nechce.“

Radkin Honzák: Jsme pořád stejní a pořád stejně blbí

To zní děsivě. Jak to souvisí se spirituální krizí?

Eutanazie se dosud prováděla výhradně v případě, že člověk opravdu nesnesitelně trpěl, nikoliv v případě špatného psychického stavu nebo osobní krize. Pokud přijmete ideu, že jediným cílem života je obklopit se kruhem zakoupených věcí, pouze si luxusně zdobíte čekárnu na smrt. Lékaři jsou sice schopní nás stále déle a déle udržovat při životě, ale úplně se z toho vytratily odpovědi na to podstatné! Proč chci žít? K čemu je to dobré? A jaké mám vlastně v životě jistoty? Jakmile provedeme eutanazii duše, s eutanazií těla už nebude žádný problém.

To s těmi jistotami je zajímavé. Jaké má v dnešní době člověk jistoty?

Je pravda, že zpochybňujeme už opravdu úplně všechno, takže jedinou jistotou doby se stává nejistota. Problém je v tom, že pokud všechno zpochybňuji, mám před sebou pořád několik možných cest a ptám se, která je nejlepší. Nakonec většinou zůstanu stát na místě. Navíc lidé, kteří mají určitou jistotu, pak ve společnosti logicky vypadají jako nějací fanatici.

Jaké máte vy v životě jistoty?

Uff! Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země… I když jsem v životě udělal mnoho kotrmelců, mám za sebou nejrozmanitější životní průšvihy a naprosto děsivá selhání, nikdy jsem nepochyboval o tom, že ve vesmíru je řád a za tím vším inteligence. Z toho důvodu pořád stojí za to dělat dobro a nedělat zlo. Že stojí za to být na straně krásy, pravdy a dobra, a že tento svět stojí za to, abychom do něj investovali čas a energii. To je skutečně moje obrovská životní jistota.

Nějak jste se rozohnil…

Ještě aby ne. Občas mě to už opravdu uvádí v zoufalství…

Co přesně myslíte?

Podívejte se, pokud řeknu, že chci stát na straně pravdy a lásky. Jakou myslíte, že dostanu nálepku?

To není tak složité – pravdoláskař?

No jistě. Jenom proto, že vyznávám určité hodnoty, můžu být pro někoho klidně i extremista. Já se ale nestydím za to, že považuji lásku, pravdu nebo vzdělání za dobrou věc.

Jaké jistoty nám dává křesťanství?

Především zmíněnou myšlenku, že život má hluboký smysl. Židovsko-křesťanská tradice dala světu jednu naprosto geniální věc. Řekla, člověče, máš rozum od Boha, tak s ním koukej pracovat. Smysl života není na Zemi, ani v dětech, ani v bohatství a nakonec ani ve vzdělání. Opravdu tu nejsme proto, abychom páchali eutanazii ve chvíli, kdy nám odrostou vnoučci.

Pokud říkáte, že smysl života není v tom pozemském, otevíráte prostor pro obrovské pochybování.

No jistě! K pochybám máte logický důvod. Židovské křesťanství totiž udělalo věc, kterou si například islám nikdy netroufl. Všechny své posvátné texty rozdrtilo textovou kritikou stejně tvrdě, jako kdyby šlo o povídky Karla Čapka. Jako úplně normální texty! To je velmi zdravé, a i proto se věřící člověk může snadno dostat do závažných pochybností. Nepředstavujte si prosím, že věřící prochází životem jako nůž máslem. Víra není anestetikum proti bolestem, mnohdy je to právě naopak.

Takže vám víra zkomplikovala život?

Do značné míry určitě ano.

Jak to?

Víra vás rozcitliví a najednou se cítíte spoluodpovědný za stav světa. Pokud by víra pouze uklidňovala, udělám si bylinkový čaj a vyjde to nastejno.

Mají to ateisté jednodušší?

Já vám nevím. Ateista mi řekne, že Bůh není. No dobře, ale co kdybych se ho zeptal, co klade na první místo svého života a pro co žije? To je daleko komplikovanější otázka a z této optiky jsou ateisté velmi zajímaví. Všechna náboženství zpochybní, ale tím pádem musí zpochybnit i to své ateistické náboženství, nebo ne? Jinak si protiřečí a podtrhávají pod sebou koberec.

Mimo mainstream

Trochu odbočím, ale proč vlastně vyučujete?

Pokud máte talent na hudbu, musíte ho rozvíjet cvičením. Já zase studiem rozvíjím rozum. Židé říkají, že studium je forma modlitby, to je velmi hezky řečeno. Z tohoto principu vzniknou univerzity, které chápu jako prostor, kde žádná otázka není zakázána, kde lze všechno zpochybnit – věčné pravdy, všechny axiomy i Boží trojici. Žádná otázka není špatně a všechno je dovoleno. Studium otevírá oči pro tenhle svět, a mimo jiné z toho důvodu vyučuji.

Studium jako forma modlitby… Když to obrátíme, vnímáte i kostel jako školu?

Myslím, že kostely a synagogy skutečně můžeme vnímat jako místo, kde se učíme ctít Boha. Na ten pomyslný piedestal najednou nepatří národ, láska k ženě, fyzikální rovnice, peníze, vzdělání ani já sám, ale patří tam Bůh.

Z čeho se vám studenti zpovídají?

Tady buďme prosím opatrní…

Nemyslím to doslova. Obecně to může o naší generaci něco naznačit…

Řeknu vám to takhle. Ten problém nevidím v tom, že by studenti byli zlí, to vůbec ne. Spíš jim obecně chybí vůle. Vůle je podobná jako svaly, takže pokud ji netrénujete, tak ji nemáte. To je trochu problém, protože právě vůle bude čím dál tím víc potřeba.

Proč si to myslíte?

Myslím, že znovu přichází doba osobností. To ale není jen tak, generačně to nezdědíte. Je potřeba se poctivou prací probojovat k tomu, abychom se osobností stali. Pracovat na sobě, studovat a jít ještě mnohem dál, než vaši vrstevníci. Jakmile si uvědomíte, že děláte věci, kterým se nikdo jiný nevěnuje, je to spíš potvrzení toho, že jdete po dobré cestě.

Ve vaší knize Příběhy z jiného vesmíru a povídce Když jsme jezdili vodu citujete Setona. „Do této země přišlo něco nového a velkého, říká Quonab Rolfovi. Říkají tomu obchod. Pohltí všechno krásné a nakonec lidi. Ale to není nic pro mě. Stačí mi, když mám co jíst, kde spát a mohu se dívat na nebe…“

Děkuji, že jste mi to připomněl. To je krásné a pravdivé! Ale pardon, nebudu vás přerušovat…

Z vašich knih, přednášek, cest, a ostatně i z tohoto rozhovoru na mě působíte jako velmi svobodný člověk. Jak jste se dokázal od toho všeho osvobodit?

To je těžká otázka, ale děkuji za ni. Možná, že dnes přehlížíme jednu z nejcennějších veličin, kterou je čas. Čas je největší charisma, největší dar, který mám. Mám ho jen omezený výsek, takže je potřeba si velmi dát pozor na to, čím ho naplním.

Marek Orko Vácha

Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudoval obor molekulární biologie a genetika, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu. Ve své doktorské práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se zaměřil na etickou problematiku poznání lidského genomu a na genetiku chování. V letech 1997 a 2000 se účastnil dvou výprav na Antarktidu. V roce 2002 žil šest měsíců v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii. Je přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity a farářem v Lechovicích u Znojma. Na Fakultě sociálních studií v Brně vede seminář zaměřený na vztah křesťanství a ekologie. Publikuje v řadě odborných i populárních periodik, zabývá se tématy evoluční biologie a lékařské i environmentální etiky.

Orko (ze sousloví Orlí oko) je přezdívka, která ho provází od skautských let.

Těch rozptýlení je ale tolik!  

V dnešní době už jde opravdu jen o centimetrový pohyb myší. Stačí, aby vám trochu ujela ruka a najednou čtete zprávy nebo jste na sociálních sítích. Objektivně neděláte nic špatného, ale je to stejné, jako kdyby se učitel chodil každých pět minut do kabinetu dívat, co se stalo nového. Ano, těch rozptýlení je mnoho. Z toho důvodu se se svobodou pořád peru, ostatně jako každý.

Ta schopnost uvědomit si hodnotu času přijde s věkem?

Vysokoškoláci si ji určitě uvědomí méně, protože já už pomalu vnímám, že jdu z kopečka. Určitě nebudu mít čas přečíst všechny knížky a podívat se na všechny filmy, na které bych chtěl. Pokud si hlídáte, čím naplňujete život, začíná to všechno fungovat.

Takže jste se osvobodil i za cenu toho, že vám hodně věcí uteče.

Ano, od mé poslední návštěvy se toho na Facebooku stalo opravdu hodně. Dostal jsem na planetě příliš málo času na to, abych označoval stránky jako to se mi líbí. Proto tedy opravdu nežiji. V tomhle smyslu jsem out, ale nepovažuji to za chybu. Z toho vyplývá, že zkrátka musíte být mimo mainstream. Už toho raději necháme, ať z toho není přednáška.

Jste přece učitel, a dokonce i farář…

To je pravda. Takže si to vlastně občas můžu dovolit.

Foto: Petr Topič / Mafra / Profimedia

Vojtěch Hodboď

Vojtěch Hodboď

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde nyní pokračuje na mediálních studiích. Zajímá se o psychologii a nová média. Při škole pomáhal zakládat a rozjet startup Storyous, ze kterého po čtyřech... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 66 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Michal Mrozek | 28. 4. 2017 13:05

Rozhovory s panem Váchou jsem přečetl jedním dechem. Mluví zajímavě, z pohledu křesťana, dá se v tom vyznat. Pokračuje v tom, co začal Ježíš, obrací lidi k Bohu jako jednotlivce. Ať se každý sám za sebe zamyslí a hledá odpovědi na otázky. Ať každý sám za sebe hledá, čemu věří. Upřeme-li pohled pouze na to viditelné a hmatatelné, uniká nám svět neviditelný a nehmatatelný. Nevěnovat se tomuto světu vnímám stejně jako pan Vácha ochuzování toho, o čem je život. K vyznání víry za sebe doplňuji, že věřím v Ježíše, který byl a je plně Bůh i člověk, v jedné osobě. Není to jen nějaký vzdálený neosobní bůh, nějaká energie. Je to osoba.

Přijde mi legrační, když se my lidé oháníme historií církve, mnohými vraždami a jinými zvěrstvy, které se páchaly ve jménu církve a boha. Zdůvodňujeme tím, že nás nezajímá žádný Bůh. Možná je dobré si uvědomit, kolik je na světě lidí, kteří něco říkají a něco jiného dělají. Položme si otázku: je křesťanem ten, kdo se jím prohlašuje být, anebo je jím ten, kdo se chová podle toho, co učil Kristus? Neskočili jsme někomu na lep, kdo se kvůli svému prospěchu přidal k aktuálně vítězné straně? Zkusme se podívat také do historie do doby, kdy církev byla pronásledovaná. Kolik bylo v té době těch křesťanů, kteří se ke Kristu hlásili kvůli svému prospěchu? Pokud existuje křesťanský Bůh, pak je zcela osobní a oslovuje každého jednotlivce. Na ostatní se nespoléhejme, je to zavádějící.

+33
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Josef Fraj | 27. 4. 2017 12:06

S WWI a WWII to bylo myšleno spíš tak, že Ježišova misie ani po dvou mileniích ničeho nedosáhla, ne že by to byla primárně náboženská válka, jako například ta protireformční. K čemu to tedy všechno bylo, když se společnost od Golgoty nezměnila?

Pokud dáváte rovnítko mezi ateismus a marxismus-leninismus, tak si asi moc nepokecáme.

-11
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK