Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Alternativní pravice a liberalismus

| 1. 12. 2016 | Vstoupit do diskuze

Výjimečný stav ve Francii trvá již přes rok. Původně byl spojený s hrozbou terorismu, jeho neustálé prodlužování obhajuje tamní premiér nutností chránit demokracii. Na mysl se vkrádá slavný citát Benjamina Franklina.

Alternativní pravice a liberalismus

„Kdo obětuje svobodu na oltář bezpečnosti, nezaslouží si ani jedno,“ napsal roku 1755 Benjamin Franklin. Tento výrok bývá často doplňován o slova „a ztratí obojí“. Francie a další evropské země přestávají být schopny skloubit základní funkce demokratického státu s občanskými právy.

Francouzský premiér se nechal slyšet, že „výjimečný stav umožňuje zatýkání a prohlídky, což je účinné“.

Anglická vláda zavádí nejrozsáhlejší šmírovací zákon současnosti; samozřejmě s univerzálním zdůvodňovadlem – bojem proti terorismu.

V Německu události tohoto roku potvrdily obavy, že megalomanský program „wir schaffen das“ nakonec až tak snadno zvládnutelný nebude.

Do centra politické diskuze se na Západě v souvislosti s – ať už reálným, nebo domnělým – zhoršováním bezpečnostní situace také začíná dostávat téma, kterému mělo po koketování s eugenikou a druhé světové válce zaslouženě odzvonit: rasová identita.

Ta se stává relevantním tématem jak pro levici, tak i pro sílící alternativní pravici. Levice osočuje bílou část populace z privilegovanosti a kolektivní viny (za své bohatství a za chudobu nebílých), alternativní pravice pak odpovídá takzvaným rasovým realismem a výzvami k obezřetnosti nad volnou migrací.

Střet těchto dvou pohledů začíná být čím dál viditelnější a patrně hrál svou roli i ve zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.

Na papíře i do čtečky

Alt right

Zatímco levicový přístup k migraci je poměrně známý (jedná se de facto o oficiální vládní politiku Německa a Evropské unie), názory alternativní pravice (alt right) jsou zatím mimo území Spojených států poměrně okrajové. Je ale pravděpodobné, že s postupem času budou vlivem pokračující migrační krize sílit i v Evropě. Koneckonců popularita německé AfD, kterou lze k alternativní pravici zařadit, je v posledních letech stabilně rostoucí.

Je proto vhodné se s tímto fenoménem seznámit. Bez zbytečného zesměšňování nebo nálepkování.

Milo Yiannopoulos, jeden z hlavních představitelů alternativní pravice, ji popisuje jako nesourodé hnutí antifeministů, rasových realistů, obránců západní kultury a antikonzumeristů, toužících po vyšším smyslu. Stoupenci tohoto hnutí zastávají dle Yiannopoulose realistický světonázor, že hodnoty a způsob myšlení lidí z různých kultur a ras jsou různé a vzájemně nekompatibilní a jejich přílišné mísení nepovede k integraci, ale ke konfliktu.

Jaká naopak alternativní pravice navzdory populárním osočením ve většině není: antisemitská (někteří z hlavních představitelů jsou Židé), nevzdělaná (podle profesora Hawleyho, který hnutí studuje, je jeho typickým stoupencem vysokoškolák) a do určité míry ani seriózní (nedílnou součástí americké alternativní pravice jsou nekonečné memes, obrázkové vtipy ironizující vše možné).

Alternativní pravice je – minimálně ve Spojených státech – velmi silné hnutí, ačkoli vzniklo teprve v posledních pár letech. O jeho rostoucímu vlivu například svědčí, že Hillary Clintonová cítila v průběhu své prezidentské kampaně potřebu ostře se vůči němu vymezit a veřejně je odsoudit.

Je víc než pravděpodobné, že argumentace alternativní pravice ve prospěch rasového realismu a nekompatibility kultur nalezne v zemích západní Evropy po několika letech migrační krize úrodnou půdu.

Spojenci liberálů?

Dle některých je alternativní pravice přirozeným spojencem liberálů. Argument zní takto: respekt k soukromému vlastnictví a svobodám je typicky evropská (či americká) hodnota. Imigranti, zejména nepřicházejí-li primárně za prací, tyto hodnoty nezastávají. Politická korektnost a sociální stát navíc integraci a přijímání západních hodnot dále znemožňují. Snaha o zachování kulturní homogenity je tak zároveň snahou o zachování liberálních hodnot.

Je nutné uznat, že na tomto argumentu něco je. Některé aspekty islámského pojetí práva jsou se západními hodnotami v rozporu a země, ze kterých někteří imigranti pocházejí, jsou v současnosti i myšlenkově ovládány radikálně anticivilizační odnoží islámu. Politicky korektní establishment západní Evropy patrně nebude schopen a ochoten nastavit takové podmínky, které by motivovaly imigranty k přijetí liberálních hodnot (ke kterému třeba už přes dvacet let přirozeně dochází u české komunity Vietnamců, kteří koneckonců přicházejí z komunistické země na druhé straně planety).

Nicméně návrhy alternativní pravice na vytvoření státního programu lustrujícího obyvatele podle náboženství, rasy a kultury, musí každý liberál zamítnout jako nebezpečné rozšiřování pravomocí státu. Ponechme teď stranou, že by takový program by sám o sobě naprosto v rozporu s principy soukromého vlastnictví a volného sdružování osob. Takový program, obdobně jako americký Patriot Act, bude zaprvé na věčné časy, zadruhé bude postupně rozšiřován a zneužíván vůči domácímu obyvatelstvu a politickým oponentům.

Rozšiřování státních pravomocí není cesta ke svobodě, prosperitě a ani bezpečnosti.

Stále naléhavěji je naopak vidět potřeba vydat se na liberální cesta omezování státních zásahů. Řešení imigrační krize v souladu se svobodou a bezpečností je nasnadě: zrušit veškeré státní pobídky v podobě dávek, sociálního bydlení a integračních kurzů, a zároveň zrušit regulace pracovního trhu a radikálně snížit daně. Výsledkem bude mnohem flexibilnější trh práce a silnější motivace pracovat, ale zároveň i mnohem víc prostředků v soukromých rukou k vytvoření efektivních charitativních organizací. Koneckonců nejinak tomu bylo například ve Spojených státech po roce 1850, kdy do nového světa proudily desítky milionů lidí, aniž na ně v cílové destinaci čekala státní záchranná síť či integrační program.

Zároveň nikterak nemíním zlehčovat situaci těch, kdo skutečně utíkají před válkou. Naopak – tito lidé potřebují pomocnou ruku, kterou stát nabídnout neumí. Státní programy se bez úspěchu snaží „vyřešit“ chudobu v Africe už přes šedesát let. Zapotřebí je osobní zainteresovanost a zodpovědnost jak poskytovatelů, tak příjemců pomoci – ani jednomu úřednická mentalita státního programu nesvědčí.

Je zároveň nutné uznat, že pro země, které nebezpečný koktejl státem řízené migrace a sociálního státu míchají již dlouhá léta, se situace před zlepšením patrně ještě zhorší. Jako analogie můžou posloužit komunistické ekonomiky, které po desetiletích zavírání očí před realitou musely nejprve projít hlubokou krizí.

Země, které se státnímu imigračnímu programu doposud úspěšně vyhýbaly, mají šanci poučit se z chyb zemí, které vlastní politika přivedla do dlouhodobého výjimečného stavu. To poučení by ale mělo ústit v odstraňování příčin, tedy likvidaci státních intervencí, nikoli zavádění nových.

Je ovšem předvídatelné, že opoziční politické strany budou v zájmu „realismu“ prosazovat spíš návrhy z dílny alternativní pravice. Zastánci svobody nezbývá než doufat, že tak nebudou činit v rouchu falešného liberalismu.


Článek byl inspirován diskuzí pod nedávným článkem Romana Jocha Novopohanský politik Donald Trump. Děkuji panu Altmanovi za inspiraci.

Josef Tětek

Josef Tětek

Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Komentáře

Celkem 69 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 1. 12. 2016 10:02

Naprosto nemístné srování. Imigranti, které zmiňuje pan Tětek v odkazu na přistěhovalectví mezi lety 1850-1925 do USA, připlouvali s jasnou vidinou nalézt si práci. To není slovíčkaření - postačí dohledat si fotografie nebo filmové záznamy z pozdních let imigrace a všimnout si obsahu kufrů těch imigrantů. Kromě základních a osobních věcí tam často byli i pracovní nástroje - ševcovské, zednické, krejčovské. Ti lidé chtěli pracovat a připlouvali připravení práci přijmout. Němci a Slované nastupovali automaticky k pásům do fabrik, Italové proudili na výškové stavby, Irové budovali železnice.

Dnešní imigranti kromě mobilů a kreditních karet toho moc s sebou nemají. Možná, že věříte, že si své pracovní vybavení přinášejí v hlavě ve formě znalostí a vzdělání. Těžko se ale začlení do společnosti, kde i pro tuzemské absolventy vysokých škol začíná být stále důležitější možnost prokázat dosavadní praxi a pracovní zkušenosti než dokončené vzdělání. Pokud je vůbec pravdou, že jádro imigrantů tvoří vystudovaní lékaři, inženýři nebo učitelé.

Otázkou zůstává, zda by imigrace byla tak masivní, pokud by Evropa dala jasně najevo, že vítá pouze toho, kdo si nalezne sám práci a dobu, po kterou práci bude hledat, přečká ze svých prostředků. Pokud se vám to zdá neetické, pak tímto způsobem evropské vlády přistupují k absolventům škol - dětem občanů, kteří svými daněmi tyto vlády živí. Absolvent bez doložené pracovní historie nemá po ukončení školy na podporu v nezaměstnanosti nárok. Je tedy očividně diskriminován.

Evropu čeká technologický skok do doby, kdy Industrie 4.0 vyžene od pracovních míst velké množství lidí. Zůstanou patrně především ti, kteří nabízejí činnosti, které nejde plně automatizovat - tedy "člověčí" interakci - ošetřovatelé, lékaři, zahradníci, kadeřnice, psychologové,úklidové služby, hasiči. Případně zůstanou pracovně aktivní ti, kteří budou Industrie 4.0 rozbíhat a udržovat - programátoři, designéři, testeři, kodéři a špičkoví odborníci, jejichž intuici a kreativitu nebude možné algoritmizovat.

Do té skupiny IT geeků většina islamistů nikdy nezapadne, tam totiž nezapadne už ani bílý muž nebo žena středního věku - prolistujte si knihu Disrupted. Nebo lépe, zkuste si podobnou zkušenost prožít - já jsem tuto příležitost měl.

V té první skupině také islamisty příliš nenajdete - když si bude moci tuzemec vybrat, zda se nechá stříhat nebo břitvou holit od Vaška nebo Muhammada, dá se očekávat, kdo bude mít více klientů.

http://byznys.ihned.cz/c1-65356600-nemecku-se-nedari-najit-praci-pro-uprchliky-firmy-s-miliony-pracovniku-zamestnaly-jen-54-migrantu

+23
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 1. 12. 2016 10:30

Jen bych připomněl, že migranti, co se s nasazením života snaží dostat z Francie do Británie, opravdu nehledají příznivější sociální systém. To by totiž zůstali v té Francii.

-9
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK