Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Máme ještě pořád chtít Evropskou unii?

| 10. 8. 2016

Evropská unie zdaleka není dokonalá, realistické alternativy však nejsou na obzoru. Její podobu můžeme ovlivnit – hlavně tím, že si nebudeme volit nekompetentní kandidáty.

Máme ještě pořád chtít Evropskou unii?

Když jsem 30. dubna 2004 stál před naším velvyslanectvím v Brazílii a o půlnoci pražského času jsme vytahovali na stožár unijní vlajku a odpalovali ohňostroj, měl jsem pocit, že úkol je splněn.

Ve snu by mne nenapadlo, že za dvanáct let budu hledat argumenty, proč bychom měli v Evropské unii setrvat. Dnes jsme v situaci, která může celou stavbu strhnout a zničit. Bylo by to dobře, nebo špatně? Podle mého soudu jednoznačně špatně, dokonce tragicky špatně.

Z Pravého břehu

Pravý břeh přináší analýzy, články a glosy, ve kterých promýšlí témata české pravicové politiky. Podporuje politiku zdravého rozumu, staví se proti levicovým receptům na štěstí i proti prázdnému populismu středu. Pravý břeh znamená alternativu pověstnému levému břehu Seiny, symbolu evropské nové levice.

Přejděte na Pravý břeh

Utopický plán, pragmatická volba

Vytvoření Evropské unie bylo pragmatickou volbou uskutečnit zdánlivě utopický nápad. Jeho realizace se ujali zdatní političtí realisté. Nespěchali, ale také se zbytečně nezdržovali. Přesto trvalo bezmála padesát let, než se Evropské společenství uhlí a oceli stalo Evropskou unií.

Naše cesta do Evropské unie a naše bytí v ní je skutečně to nejlepší, co se nám za dlouhá staletí přihodilo. Za pouhých patnáct let od pádu komunismu prošla země hlubokými proměnami, které dnes, po tuctu let členství, považujeme za samozřejmost. Z páriů za „velkým předělem“ jsme se stali spolustrůjci svého osudu, výkonnou průmyslovou mašinou a součástí takzvaného Západu. To je něco, o čem jsme třeba já a moji vrstevníci nemohli ani snít. Dnes v tom žijeme a je to naše skutečnost.

Evropská unie není žádné nejvyšší nebo konečné dobro. Je to lidské dílo, a protože je neobyčejně komplikované, skrývá se v něm mnoho menších i větších problémů. Všechny se dají nějak řešit, ale musí je řešit ti, kdo na to mají „gebír“. Bohužel zrovna to je jedno ze zranitelných míst – hledání schopných správců a opravářů mají v popisu práce politikové, a stává se to tak součástí politické hry.

Není to dobré! Co tedy dál?

Nálada v Evropské unii není dobrá. Řecká finanční krize byla silnou infekcí, ze které se Unie zdánlivě vzpamatovala, byť virus žije a intoxikuje organismus dál. Uprchlická krize je těžkým úrazem, po kterém už Evropská unie nikdy nebude taková, jako byla předtím. Odpadnutí Velké Británie dozrávalo tak dlouho, až dozrálo.

Stačilo pouhých osmnáct měsíců a na domněle solidní stavbě se objevily praskliny a plesnivá místa. Ne proto, že je špatně postavená, ale protože je špatně spravovaná. Namísto racionálních a trpělivých budovatelů o ni pečují kutilové povětšině levicového a kolektivistického smýšlení.

Cesta ven je možná dvěma způsoby:

a. začít v Bruselu – počkat, až tato Evropská komise skončí a doufat (nebo se modlit), že nenadělá ještě větší paseku, než už nadělala; ¨

b. začít doma, u sebe – přičinit se vlastní občanskou aktivitou o změnu vlády vlastní členské země.

Jsou to přece vlády, kdo nominuje komisaře a vysílá úředníky do evropských institucí. Proto třeba máme naši dnešní komisařku. Kdysi kdosi podcenil její pud sebezáchovy a ona pak v sobě našla i ambice. Byla tak skvělou ministryní, že ji šéf (její, ne vlády) vyslal do Bruselu. Premiér z ČSSD to schválil, protože mu místopředseda vlády „uhnul“ někde jinde. Takto se starají o Evropskou komisi, EU a konec konců i o zájmy ČR?

Vinu nesou politické strany i občané

Politické strany nejsou o mnoho lepší. Kdopak nás to zastupuje v Evropském parlamentu? Kde působili předtím všichni ti na slovo vzatí Evropané, případně anti-Evropané? Proč je jejich partaje vyslaly do Bruselu, místo aby si je podržely doma, kde se rozhoduje o osudu strany a o jejích penězích? Snad proto, že je můžou doma postrádat? Pak asi nejsou zase tak dobří. Nebo je to odměna za vykonanou práci a ze svých příjmů podporují i svou stranu? To by ale bylo fuj, protože republika by zase ostrouhala, nemajíc v europarlamentu žádného poslance ve svých barvách.

Občané jsou také laxní. Kolik jich přišlo k evropským volbám? Občané na evropské volby kašlou. Ne proto, že jsou tak zabednění (všichni určitě ne), ale především proto, že je nikdo nedokáže motivovat, aby k volbám šli. A jsme zase u politiků. Ti to většinou neradi slyší.

V jiných zemích to dělají také tak… Stačí připomenout „prezidenta“ Tuska, který se začal učit anglicky hned poté, co byl vybrán. A co milovník vína a prázdná nádoba Juncker, italská bolševička Mogheriniová, německý extrémní socialista Schulz a další „veličiny“? Jen změna vlády u nás a v jiných zemích může účinně zablokovat kutilství a odstrašující píli současných vlád i komisařů, a do příštích Evropských komisí Evropských parlamentů vyslat opravdové osobnosti. Když to neudělají všichni, udělejme to aspoň my. Někde se začít musí.

Bič a pryč?

S postupující frustrací nejen z toho, co se děje v členských zemích, ale i z toho, co se děje v bruselských institucích, přichází čím dál víc lidí s názorem, který bych shrnul do rčení Kdo uteče, ten vyhraje. Rychle pryč z Evropské unie, než se potopíme i s celou slavnou Komisí, německou vládou a imigranty.

Kdyby voliči přijali za své názory těch, kdo volají po urychleném odchodu, dostaneme se do skutečné šlamastyky. Především proto, že opravdu nejsme Velká Británie – ani velikostí, ani ekonomickou výkonností, ani politickým vlivem. Podle toho by s námi také zbývající část Unie zacházela. Za další proto, jaké by to pro nás mohlo mít důsledky. Na rozdíl od Britů jsme totiž poměrně snadno nahraditelní (to je naše velká a neodstranitelná slabina) a jsme uprostřed Evropské unie nejen fyzicky, ale i ekonomicky.

Nejsme v situaci, že bychom si mohli vybírat z nabídky několika přijatelných geopolitických řešení. Už jsme součástí jednoho z nich (vyjádřeného naším členstvím v NATO a EU) a žádné nabízející se alternativy nevidím. Jakékoli snění o výrazné roli třeba Visegrádské čtyřky uvnitř Evropské unie nebo mimo ni je nerealistické. Někteří věří, že by nás „osvobodila“ silnější vazba na Rusko a Čínu. Vade retro, Satanas! Je to politický i ekonomický nesmysl, vlastně spíš sebevražda.

Jsme v silné pozici

Že jsme součástí silných politických, ekonomických a vojenských seskupení, to je dobře vidět na zájmu, který naší zemi věnuje putinovské Rusko. Proč bychom měli takovou situaci měnit? Co bychom z tohoto pohledu získali odchodem z Evropské unie? Pro Putina, který je opravdový politický realista, máme řádově větší hodnotu tam, kde jsme, než tam, kde si někteří myslí, že by nás chtěl mít. Zůstaňme, kde jsme ne proto, že to vyhovuje Putinovi, ale proto, že nám to dává sílu. Dnes, byť potenciálně dobře ukotveni, v důsledku hlouposti a zlých úmyslů vládnoucí garnitury vypadáme jako putinovská pátá kolona. Když budeme svou situaci dobře užívat, budeme umět i putinovské pronikání a šmírování obrátit proti jeho strůjcům.

Při naší ekonomické závislosti ne na Evropskéunii, ale na jednotlivých členských státech, se musíme rozhodovat pragmaticky, možná až oportunisticky, ale ne emocionálně. Když se mi nelíbí dům, ve kterém bydlím, nemusím se hned stěhovat – možná stačí změna ve vedení družstva a rozumná rekonstrukce za plného chodu domácností. To je alternativa, pro kterou bych hlasoval, kdyby se mne někdo ptal.

ODS a Evropská unie

Je ODS antievropská? V první řadě jsem přesvědčen, že většina členů není primárně proti našemu členství v Evropské unii, ale proti způsobu, jakým je Unie vedena a kam až dnes zasahují dlouhé prsty evropské legislativy a exekutivy. Kritika, třeba i radikální, ale není negace, právě naopak – je to konstruktivní přístup. Hloupostí by bylo jen slepé přijímání čehokoli s pokrčením ramen a povzdechem „to nám to zase zavařili“.

Hlasy z ODS, které dramaticky volají po odchodu z Unie, jsou ve veřejném prostoru dobře slyšet. Nejsou to hlasy disentní, protože jsou součástí demokratické diskuse ke komplikovanému tématu. Nejsou to ani hlasy většinové. To jen kritikové a konkurenti ODS tyto názory prezentují jako to, co dnešní ODS charakterizuje. Protože to tak není, očekával bych, že se do veřejné diskuse zapojí nejen předseda ODS nebo někteří ze senátorů či poslanců, ale také členové. Bylo by dobré ukázat, že ODS není protievropská, ale kriticky konstruktivní.

Nevědomost hříchu nečiní? Omyl!

Řekl bych, že ve svém důsledku je ve skutečnosti antievropská současná zničující politika evropské levice a s ní spolupracujících nelevicových stran (příklady z naší země jsou minimálně dva – TOP 09 a KDU-ČSL; ANO považuji za parazitní amébu). Vedeni dobrými úmysly a iluzorní představou, že je možné „evropské“ řešení například migrace nebo gigantických státních dluhů, vyvolávají  tak silné protiunijní nálady, že to opravdu může vést až ke zničení evropské stavby. Navíc ještě svou eurobigotností nahrávají těm politickým uskupením, jejichž cílem nebo účelem je pouze rozklad Evropské unie.

Jaká vláda, takový výsledek! Nemá smysl nadávat na „Brusel“, když všechno, co odtamtud přichází, měli už předtím v nějaké podobě v rukou a na stole naši úředníci a členové vlád. Vlády i ministři museli s tím vším souhlasit, dokonce i v dobách, kdy se „bruselská“ rozhodnutí přijímala konsensem, nikoli silovým hlasováním. Ale jak se říká mezi ajťáky: „shit in, shit out“. Z Bruselu na nás nevyleze nic než to, co jsme do něj vložili.

Jedeme dál!

Dokud existuje šance, že do Bruselu můžeme vkládat i něco jiného, než co se tam momentálně předvádí, dokud existuje možnost ovlivňovat rozhodování vlád členských zemí a bruselské byrokracie, do té doby bychom měli v Evropské unii zůstat. A nejen to! Ze všech sil bychom měli usilovat o to, aby se stavba nezhroutila, aby závady byly odstraněny, aby se důsledně uplatňoval princip subsidiarity a aby si hlavní referenční rámec každého občana, „jeho“ stát, udržel kontrolu nad svými záležitostmi.

Nevím, jak to celé dopadne, ale jsem pevně přesvědčen, že nic lepšího než funkční a racionální EU nedokážeme vymyslet. Kdyby se stalo, že Unie zanikne, nějak to přežijeme, ale bylo by to těžké, hodně drsné a za cenu, kterou dnes nikdo není ochoten platit. Celkem pochopitelně především ti, kdo nás do dnešní situace dostali. Proto bych s rekonstrukcí začal u nich.

+4
+
-

Převzato z Pravého břehu

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Capouch | 10. 8. 2016 10:17

Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to pokusy o reformu reálného socialismu v osmdesátých letech. Zlepšit výběr kádrů, zjednodušit byrokratické procesy... Že je podstata systému špatná se neodvážil napsat nikdo.

+27
+
-

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Jan Krejčí | 10. 8. 2016 21:31

Ač je článek psán jakoby rozumně a bez zbytečných soudů a emocí (asi dle autorovy výzvy k pragmatičnosti), je doslova vyfutrován omyly a dezinformacemi.

"Řecká finanční krize byla silnou infekcí, ze které se Unie zdánlivě vzpamatovala, byť virus žije a intoxikuje organismus dál."

Zaprvé nešlo o řeckou krizi, ale celosvětovou krizi, zadruhé minimálně v Řecku nebyla jen finanční, ale hospodářská a nešlo o infekci, ale symptom staletých problémů této země a jejího hospodářství - problém s tím žít takříkajíc za své, který jen vybublal na povrch díky konci nepřirozených časů měnové stability spojené s obrovskou měnovou (dluhovou) expanzí. Díky strategické pozici (nebo z dalších důvodů) bylo vždy v moderních dějinách řecké hospodářství "dopováno" zdroji ze zahraničí. Domácí dluhy řešila vláda měnovou reformou (2x od WW2) a tiskem peněz (okrádáním svých občanů, inflace přes 1000% od poslední reformy do zavedení eura). Zahraniční dluhy pak státním bankrotem.

Infekcí ve významu přenosu na západoevropský bankovní systém byla díky nedemokratičnosti EU - protože bylo od začátku jasné, že to celé zaplatí daňový poplatník a ten by pro to nikdy nehlasoval. Trvalo několik let - od přeskočení 7% psychologické hranice řeckých úroků do státního bankrotu (byť částečného), během kterých Řecku dál půjčovaly západoevropské banky za dvojciferné úroky a dluh se dál kupil (o desítky procent). Za tu dobu měly banky fůru času vycouvat, ale protože si evidentně byly jisté tím, že EU Řecko padnout nenechá, půjčovaly dál a přišly si na své.

Vznik, kulminace i tragické "řešení" řeckého dluhu tedy leží na vině EU. Bez EU by buďto Řekům nikdo nepůjčil, nebo by své peníze dostal zpět, nebo by dobyl Řecko a vzal si své peníze zpět sám.

Můžeme pragmaticky "odpustit" Řekům, že "nás" okradli, ale nemůžeme zprostit EU viny za tuto krádež, protože to ona "držela klíče" k našim sejfům.

Řecký stát je dnes po částečném bankrotu, ale dluhy má vyšší než před ním. Státy EU jsou na tom také o poznání hůř a jediné, co drží sazby dole je vědomí, že fanatici v Bruselu radši okradou všechny o všechno, než aby připustili, že jejich měnový miláček je nesmysl. Virus neintoxikuje organismus. Virus se stal podstatou existence EU.
+18
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Šindelka | 10. 8. 2016 17:11

No tak já si na rozdíl od autora myslím, že to co je špatně není jen oprýskaná omítka, nýbrž že základy jsou chatrné (idea evropských spojených států) a na nekvalitním podloží (protlačování tohoto plánu proti vůli obyvatel) , a to co se jeví jako drolící se omítka, jsou ve skutečnosti praskající nosné zdi. připomíná mi to zednický vtip ze socíku: "kua ještě to lešení nesundávej, ještě nejsou nalepené tapety, mohlo by to celé spadnout". aneb jak pravil klasik, když bordel nevydělává, nepomůže přemísťování postelí, je nutno vyměnit kurvy. což v případě EU a vlastizrádných vlád platí i doslovně. ale to je jen první krok. dokud budeme hrát fotbal na hokejovém kluzišti a podle pravidel rugby, můžeme se na fotbalisty ukřičet, že hrajou blbě, nepomůže ani výměna trenéra.
+15
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Šindelka | 10. 8. 2016 17:15
reakce na Libor Šindelka | 10. 8. 2016 17:11

a ještě když už jsme u těch řemesel. ta mantra o tom, jak je nám potřeba více evropy mi zase připomíná truhláře, co sakruje:" furt řežu a furt je to krátký"
+15
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Alexander Novotka | 10. 8. 2016 13:36

Na tohle a stejně tak i na hodně (nebo vlastně všechny) dalších kritik/glos/snah o nápravu (vyberte si) odpoví EU rozhodně a zásadním způsobem, např. regulací výkonu travních sekaček (no dobře, tak i buldozerů) nebo třeba dotací 50 mil. € na vývoj šetrného kávovaru vybranému výrobci (nechce se mi to hledat, ale fakt se o tom psalo, stejně mám nejradši turka). Stejně zásadní odpověď dá EU/EK na drobnosti typu migrační krize, krize €, apod.
Jak chcete tohle (z)reformovat?
O komunistech se kdysi říkalo, že jsou experti na smažení sněhových koulí. Současní eurobolševici je hravě trumfli. Psi sice štěkají, ale karavana jede dál. Jak to dopadne, bylo tady v diskusích probíráno mnohokrát, domnívám se, že s výsledkem věcně vcelku správných prognóz.
+10
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Capouch | 10. 8. 2016 10:17

Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to pokusy o reformu reálného socialismu v osmdesátých letech. Zlepšit výběr kádrů, zjednodušit byrokratické procesy... Že je podstata systému špatná se neodvážil napsat nikdo.
+27
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Tětek | 10. 8. 2016 09:09

Život: musíme činit správná rozhodnutí.

Demokracie: musíme volit správné lidí, kteří budou činit správná rozhodnutí (pro druhé ve své zemi).

Evropská Unie: musíme volit správné lidi, kteří budou volit správné lidi, kteří budou činit správná rozhodnutí (pro druhé v cizích zemích).
+19
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 10. 8. 2016 08:05

1. Určitě to mohlo být kratší.

2. Kdo je to Hubinger?

3. Že je EU špatně jsem já mnoho další věděli už v tom roce 2004. Pokud bychom vytahovali vlajku, tak na půl žerdi.

4. My máme eurokomisařku? Kdo by to řekl. I když asi dobře, že o ní není slyšet. Když nic nedělá, neškodí.

5. Pokud jde o ODS, tak lze souhlasit s mnohým z toho, co říká a k čemu se hlásí. Otázka je, jestli je to důvod, ji volit. Fiala působí celkem solidně, ale to nic neznamená. Kdyby náhodou ODS dostala dost hlasů, aby byla ve vládě, tak se zase vynoří paraziti, jako ve všech ostatních stranách. Zase, na druhé straně, horší než v současnosti vládnoucí oligosocialisté už to asi být nemůže.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Amos | 10. 8. 2016 10:51
reakce na Josef Fraj | 10. 8. 2016 08:05

"My máme eurokomisařku? Kdo by to řekl. I když asi dobře, že o ní není slyšet. Když nic nedělá, neškodí."

Máme. Mgr. et. Mgr. Věra Jourová (eurokomisařka za ANO, za mne NE ) dře v Bruselu " jako kobyla ":

Eurokomisařka Věra Jourová povede na amsterodamském průvodu gayů a leseb EuroPride desítky evropských úředníků. Bude to poprvé na vrcholné akci tohoto druhu, co bude mít Evropská komise své zastoupení. -
http://zpravy.aktualne.cz/domaci/komisarka-jourova-bude-lgbt-queen/r~4ec992145aea11e682470025900fea04/

Eurokomisařka Věra Jourová představila Kodex pro boj s nenávistí - https://www.novinky.cz/internet-a-pc/405084-evropska-komise-predstavila-novy-kodex-pro-boj-s-nenavisti-na-internetu.html

Co dále? Podpora vzniku Üřadu evropského prokurátora, sjednocení národních zákonů o bankrotu, zjednodušení transatlantického předávání hospodářských dat, prosazování kvot na zastoupení žen v manažerských pozicích...

Co dodat? http://www.postavy.cz/brouk-pytlik/

Brouk Pytlík je hnědý červotoč, který neustále do něčeho strká nos a nic nenechá na pokoji. Jako malý vyrůstal v kině, kde sledoval různé filmy a pak jak vyrostl, tak odletěl do světa kde všem vykládal co v kině viděl. Sám se považuje za velkou fimovou hvězdu. Pytlík všem zkouší radit, ale ti kdo jeho rady uposlechnou, toho většinou později litují. Pak mu většinou pořádně vynadají. Jediný kdo nad Pytlíkem drží ochrannou ruku, je jeho nejlepší kamarád Ferda mravenec.
+12
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!