Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Piráti a Zelení mají konečně ksichty

| 8. 4. 2016 | Vstoupit do diskuze

Znovuzvolení Ivana Bartoše do čela Pirátů je nadějná zpráva pro českou politiku.

Piráti a Zelení mají konečně ksichty

Před čtyřmi měsíci jsem v komentáři Kdo vyzve národně-konzervativní frontu? skuhral, že se ve Sněmovně od levice po pravici rozpíná blok, který se sice dramaticky neshodne na tom, jak hlídat placení daní, ale zato na všem ostatním: že je nutné chránit tradiční hodnoty, že jsou v Bruselu pošašení a že otevřenost státní správy koblihu neupeče. V dolní komoře zato nesedí jediná jednoznačně liberální strana, ať už pravicová, nebo levicová, a pohled na ty mimo Sněmovnu byl ještě v prosinci žalostný. V čele pirátů a zelených tehdy stály nezapamatovatelné neosobnosti, kterým se nedařilo urvat si pro sebe ani píď pozornosti.

Ten pohled už žalostný být přestal. Po minulém pátku, kdy si piráti zvolili po dvouleté pauze za předsedu opět Ivana Bartoše, mají už obě strany výrazné ksichty. A to doslova: mafiánský knírek Matěje Stropnického a dredy šéfa pirátů na české politické scéně vystupují z řad krátkých sestřihů a nesmrtelných mulletů vpředu byznys, vzadu party.

Zároveň to jsou tváře dostatečně odlišné. I když se skupiny příznivců pirátů a zelených budou vždycky částečně překrývat, oba noví předsedové můžou svoje strany dostat za hranice bubliny mladých městských volnomyšlenkářů – a každý své tažení k novým voličům vede jiným směrem.

Anketa

Vaše vysvědčení pro „mladého Stropnického“?

Vuvuzela mezi dřímaly

Stropnický zvládl být za dva měsíce od zvolení několikrát tzv. nekorektní. Nejviditelněji, když se vyslovil pro vystrnadění obchodních řetězců a omezení letecké dopravy. Echo24 tehdy uťalo neplacenou verzi článku právě mezi silným vyjádřením a jeho vysvětlením, které už nezní tak hrozně, přinejmenším pro levicově smýšlející.

Naposled předseda zelených vyvolal vášně před pár dny ve facebookové diskuzi se studentkou a členkou Strany svobodných občanů, která namítala, že zákaz nedělního prodeje připraví studenty o brigády: „Jak daleko může dojít dobrovolně nedobrovolné sebezotročování, pardon,“ reagoval Stropnický a burcoval: „Vy máte volat, že odmítáte při studiu pracovat a že na to studium chcete od státu podmínky, ne že chcete ještě o svátcích chodit na pokladny brigádničit.“

Je dobře, že tyhle bomby jede, protože ČSSD najednou vypadá jako kroužek kapitalistických realistů. Zatímco ostatní politici podřimují v ideologické pohodindě „rozumných“ názorů odečtených ze rtů „slušných“ pracujících, Stropnický troubí na vuvuzelu. Připomíná nám, že než politiku ovládli technokrati jako Miloš Zeman a Andrej Babiš a zástupné problémy jako pomazánkové máslo a čtyři žadatelé o azyl v Česku denně, dávali jsme si přes držky kvůli podstatnějším věcem: kvůli sazbám daní a jejich progresi, regulaci byznysu nebo roli Česka ve světě. Vrací do politiky velké myšlenky, což byste měli ocenit, i pokud s těmi jeho nesouhlasíte.

Anketa

Vaše vysvědčení pro Ivana Bartoše?

Bartoš jako hlas zdravé skepse

Ivan Bartoš se jeví být politickou nadějí pro ty, kteří se sice chytají na řadu zelených a společensky progresivních témat, ale zelení jsou pro ně zelení (rudí) až moc.

Jako jeden z mála českých politiků kombinuje velmi liberální pohled na společnost se skepsí (i když ne libertariánským odporem) vůči státním zásahům do ní. Dobře je to vidět v rozhovoru, který dal v zimě Svobodnému fóru. Na jednu stranu varuje, že čeští antiislamisté v důsledku pomáhají islamistům, nebo že Romové v Česku „nemají na růžích ustláno“. Na stranu druhou ale taky dumá nad tím, jestli antirasistické kampaně placené z veřejných rozpočtů nemůžou být kontraproduktivní.

Stropnický i Bartoš působí ve srovnání s předsedy naprosté většiny ostatních stran jako zjevení. Hledí do budoucnosti, ale vidí v ní jiné výzvy než „hordy cizích“. Odmítají identitářskou paniku a nehledají viníky ekonomických problémů mezi těmi nejslabšími. Dávají přednost velkým abstraktním myšlenkám, jako jsou rovnost nebo autorská práva, před dojením popularity z pseudotémat, která za pár měsíců probublají. Dovedou přitom mluvit neakademicky a svými výroky vzbudit vášně.

V mých bujných snech jsou tihle dva hosty předvolebního superduelu dvou lídrů à la Topolánek a Paroubek někdy v roce 2021. Realisticky bych jim a jejich stranám přál, aby se příští rok dostali do Sněmovny. Národně-konzervativní fronta tam akutně potřebuje krotit.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 7 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Robert Antonio | 8. 4. 2016 11:40

„Vrací do politiky velké myšlenky, což byste měli ocenit, i pokud s těmi jeho nesouhlasíte.“

No já nevím. Velkými myšlenkami oplývali i takové kapacity jako Gottwald nebo Hitler. Mám pocit, že ničemu neublíží, když některé hlasatele velkých myšlenek budeme promptně posílat tam, kam slunce nesvítí. I když v případě Stropnického je to asi plýtvání časem, ten šašek se dovede velmi dobře ztrapnit i sám.

+28
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK