Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ne komunisti. Plutokrati jsou nebezpeční

| 7. 11. 2014

Pětadvacáté výročí revoluce je dobrá příležitost přestat se připravovat na minulou válku a přepnout na tu, kterou právě prohráváme.

Ne komunisti. Plutokrati jsou nebezpeční

Jestli svobodu chápeme jako možnost rozhodovat o vlastním životě, spolurozhodovat o veřejných věcech a taky se vyšvihnout nahoru svou činorodostí, pak ji u nás pětadvacet let po revoluci neohrožují komunisti. Ohrožují ji plutokrati. Několik nejbohatších Čechů získává stále větší politickou moc, tím posilují svoji moc ekonomickou, tím zas politickou a tak dál.

Uchvacování státu ale zdá se není pro podstatnou část veřejnosti zas takový problém, pokud se do toho nedají zamíchat ti rudí.

Zeman si nezasloužil čočku za „podlézání čínským komunistům“. Posledním lúzrům, kteří v Číně ještě věří na komunismus, je gumák s krtečkem ukradený. Zeman si zaslouží kritiku za to, že na orgii českých a čínských oligarchů – cestoval s Petrem Kellnerem a zpátky letěl miliardářovým letadlem – stál převlečený za kašpárka a z tácu rozdával koks a viagru. Ekonomická diplomacie sice žádá svoje, ale Zeman byl za čárou. Pokud chce po vzoru Čínské oligarchie stabilizovat společnost (ne po vzoru čínských komunistů: ti byli dynamičtí, až to bolelo), musíme mu připomenout Benátskou republiku. Tu její plutokraté stabilizovali tak dobře, až na to pošla.

Podobné je to s Andrejem Babišem. Majitel Agrofertu, neomezený vládce nejsilnější strany a ministr financí v jedné osobě může mít od roku 2016 dík měsíčním hlášením o DPH ještě volnější přístup k účetnictví statisíců firem a živnostníků. Pravicová opozice na to ale umí reagovat jenom varováním, že podnikatelům přibude zbytečné papírování, a k tomu jak kafemlejnek opakovat, že byl Babiš před revolucí kariérním komunistou. Je to jako volat z kufru auta na tísňovou linku, že mají únosci prošlou lékárničku.

Bez bajek, bez autorit, bez kuráže

Problém s plutokracií je problém na druhou, protože ho spousta lidí neumí nebo nechce vnímat jako problém. Napadají mě tři příčiny.

Za prvé nemáme žádné jednoduché příběhy, které by před plutokracií varovaly. Komunisti zabili Horákovou. Zavřeli hranice. Mišík nemohl zpívat, a ještě hůř: Kotvald mohl. Jenže čím chcete varovat před vládou úspěšných lidí? Recitováním Wolkerova Milionáře, který ukradl slunce? Snad ještě Bohúšovo „A teď si vás kúpím všecky!“ by mohlo sloužit jako memento. Jenže masa bohužel vidí v geniálním filmu Věry Chytilové jen frašku, ne studii moci.

Za druhé nemáme ani autority, které by před plutokracií varovaly. Když Zeman mluví jako kanál, noviny zavolají lingvistovi, aby měly od odborníka, že se to dělat nemá. Tak funguje mediální provoz: kdyby Zeman masíroval Kellnerovi prostatu, nebude se vědět, jestli je to dobře nebo špatně, dokud se k tomu nevyjádří Radim Uzel a mluvčí krajské hygienické stanice. Jenomže kdo dovede a chce srozumitelně vysvětlit, proč je špatná vláda plutokracie? V červnu to v Olomouci zkusil Noam Chomsky a hnali ho až do Lipníka nad Bečvou.

A nakonec se nedostává odvahy přiznat si, že fenomén Babiš – podobně jako fenomén Kellner, fenomén Křetínský, fenomén Bakala… – je důsledek dogmat, kterých se držela i spousta chytrých lidí. Babišův majetek rostl a roste, protože stát byl někdy příliš aktivní (biopaliva) a někdy příliš pasivní (naposledy když antimonopolní úřad Agrofertu povolil koupit rádio Impuls). K moci Babišovi pomohla kolektivně sdílená víra v záchranu politiky čistými postavami zvenčí, v „chytrá“ a zdánlivě apolitická řešení, v hodnotu makání. Vyhranit se vůči ANO znamená skoro vždy přehodnocovat vlastní přesvědčení, což umí a chce jen málo publicistů nebo jen lidí s názorem.

Anketa

Mluví se s komunisty?

Rebelové a rebelové na prodej

Blíží se výročí revoluce, s ním i koncerty a mítinky proti komunismu. Jednačtyřicetiletá totalita se připomínat musí, jen by zrovna teď bylo nebezpečné podlehnout dojmu, že je to jediná možná forma nesvobody a že boj s komunismem je aktuální, akutní nebo dokonce odvážný. Žádný umělec, který v roce 2014 vystoupí v Česku proti Gottwaldovým pohrobkům, nic neriskuje. Snad jenom podobný trapas, jaký by zažíval mamlas chodící v roce 1970 po Praze v tričku FUCK OFF NSDAP.

Vystoupit proti plutokracii, to je pro tvůrčí jedince jiná: není to úplně magnet na nabídky k moderování nebo roztancovávání firemních večírků. Není to dobré pro imidž, protože z vás snadno udělají závistivce nebo kryptosocialistu. Hypotéce to svědčí jako radiace kostní dřeni.

Zrovna to výročí je ale vynikající příležitost konečně se přestat připravovat na minulou válku a přepnout na střet o moc, který se vede právě teď.

Na Slovensku pochopili novou hru o něco dřív. Hromadná výpověď redaktorů deníku SME, který si koupila společnost PENTA, je jedno z těch odvážných, charakterních, nesobeckých gest, které bude inspirovat svobodomyslné lidi ještě za několik generací. Na protikomunistická vystoupení Lucie, Vladimíra 518 nebo Davida Černého si tou dobou nevzpomene nikdo.

Poslednímu přeju, aby se jednou na jeho klikující autobus pro Babiše nové pokolení dívalo stejně přísně jako on sám na mnohem menší zavdání lidí s komunisty.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Pavol Czonka | 11. 11. 2014 12:36

Žehrat na plutokracii znamená především nevědět, co chci. Nebo chtít něco imaginárního na způsob barvotiskového obrázku demokracie v nějaké starořecké polis, bez ohledu na to, že je nejenže neuskutečnitelná v dnešní společnosti, ale navíc byla i v tom starém Řecku o hodně jiná, než co si o ni člověk dnes zjistí ze školní učebnice dějepisu.

Tak či onak, v každé společnosti musí někdo vládnout, a pokud je v ní povoleno mít peníze tak se holt dříve nebo později objeví jedinci, kteří jich mají hodně. A nechme jalovým moralistům úvahy o tom, zda k bohatství přišli „čistě“ nebo nějak jinak, z praktického hlediska je podstatné pouze to, že nějací boháči vždy jsou. Ti pak začnou ovlivňovat politiku, i když je samotná politika vlastně nezajímá. Důvod je jednoduchý: mám-li velký majetek, můžu si vzít jed na to, že se ten majetek líbí nejen mně ale též celému houfu ambiciózních politických rychlokvašek, kterým by se hodil pro rozdávání stoupencům a vyšvihnutí se k moci. (Mimochodem i Adolf Hitler na plutokracii nadával jak špaček.) Abych tedy o těžce vydobyté nepřišel, musím se snažit mít vliv na to, kdo a jak vládne. Přesně tímto způsobem se rodí jedinci, kterým se pak říká oligarchové. A dále už je to jen příběh o tom, co bylo dříve, slepice nebo vejce: oligarchové si musí platit politiky jakožto výpalné za svou ochranu před jinými politiky, ale aby na zaplacení měli, musí si od státu nechávat přihrávat kšefty, které jím mají za zlé jiní oligarchové a platí další politiky (plus media a blogery, abych nezapomněl), aby ty, co jsou momentálně na výsluní, odehnali, ale to stojí nemalé peníze, takže potřebují si přihrát nějaké kšefty … a tak dokola.

A pak je tu ještě faktor velikosti příslušné společnosti a jejího relativního bohatství. Prakticky nikdo nemá dost peněz nato, aby sám pro sebe ovládl politické dění ve velkém státě. Takže v takových se oligarchové musí naučit navzájem vycházet, tvoří neformální pravidla „slušného chování“ jeden vůči druhému a společně potírají nechápavce ze svých řad, kteří ta pravidla nerespektují. Tak se rodí instituce, tradice, politická kultura, zkrátka to, čemu říkáme společenský řád. V menších a chudších zemích ten řád, ale nemá na růžích ustláno. Třeba na získání dominantního politického vlivu v běžné postkomunistické zemi mnohdy stačí prostředky jednoho jediného magnáta odněkud ze Západu, zatímco u něj doma by stejné prostředky stačily leda tak na malé okresní město. Je potom jen otázka času, kdy si buď někdo vydělá dost v bohatší cizině a vrátí se domů, aby si vytvořil malé, ale jen a jen svoje útulné zázemí, anebo s velkou slávou přijede bílý kůň cizích magnátů, aby se tvářil jako první případ, ale ve skutečnosti působil jako pouhý vodič zájmů cizí skupiny přející si zůstat v anonymitě. Je třeba uvádět k výše popsanému konkrétní české příklady, anebo si každý poradí sám?

To vše znamená, že žít v malé nepříliš bohaté zemi, jednou ročně (anebo i častěji) zamačkávat slzu dojetí při oslavách státního svátku připomínajícího nějaký mezník na cestě k hrdé samostatnosti a přitom ve zbývajících dnech roku nadávat na plutokracii, je holý nerozum. Jinak než plutokraticky takový stát spravován být nemůže. Ani odevzdání se na milost jedné z existujících orientálních despocií nepomůže: ta despocie beztak jen jmenuje místodržícího a ten, aby ekonomika šlapala a pánům se řádně odváděl jejich tribut, pouze dohlédne, aby se vazal spravoval jak? Správně, děti, plutokraticky.

Kdo chce v malé zemi kvalitnější politiku, ať si najde svého oligarchu (třeba u nás zatím je z čeho vybírat, díky za ty dary) a snaží se přes něj, lepší reálný program k dispozici není.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tom tomas | 8. 11. 2014 17:27

Michal Weinfurtner: Hmmm. A Vy zase s prominutím nechápete že i politická strana potřebuje organizační strukturu.
Můžete mě prosím poučit proč je to v politické straně která chce vystupovat jednotně průšvih?
Pokud chce kandidát být naprosto samostatnout jednotkou, má k dispozici tuším označení "nezávislý kandidát".
Přeji pěkný den.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Weinfurtner | 7. 11. 2014 10:55

To mi připomnělo jeden předvolební komentář na FB v našem městečku. Kandidátka ANO tam napsala toto: „jako kandidátka hnutí ANO vím, jak probíhalo sestavování programu. Náš program se musel posílat na krajskou centrálu již začátkem července ke schválení, a konečná verze šla do tisku začátkem září“

Z toho je vidět, že Andrej Babiš řídí své politické hnutí skutečně jako firmu. Dělá přesně to co lidem sliboval. A lidi nechápou, že v případě politiky je právě toto průšvih.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 7. 11. 2014 08:24

K meritu: "K moci Babišovi pomohla kolektivně sdílená víra v záchranu politiky čistými postavami zvenčí, v „chytrá“ a zdánlivě apolitická řešení, v hodnotu makání."

Je to myslím takhle: poté, co voliči zjistili, že v setrvalé krizi české politiky mohou volit, koho chtějí a dopadne to vždycky stejně, rozhodli se opravdu někteří spolehnout se na "postavu zvenčí". (Přičemž nevěřím, že si tito voliči myslí, že je Babiš čistý, to si pan Kašpárek jejich motivaci přibásňuje.)

A ačkoliv mezi tyto voliče nepatřím a Babiše bych nikdy nevolil, tak musím přiznat jejich rozhodnutí určitou racionalitu. Babiš je natolik silný hráč, především díky svým zdrojům, že - pokud přistoupíme tak tu premisu, že česká politika je zgruntu prohnilá (a já nemám argument proti této tezi) - tak jediné rozumné řešení je pokusit se poslat do toho matrixu někoho dostatečně imunního. Jestli pan Kašpárek zná nějaké lepší, tak sem s ním.

Jiná věc je, že tohle řešení má svá velká rizika. Jedním zřejmým je možnost definitivního uchopení moci manažerskými elitami, které občanstvo definitivně odpojí od možnosti měnit mocenské poměry v zemi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 7. 11. 2014 06:45

Dík za link na dřívější text MK o Chomského návštěvě a její české recepci, kterými unikl. Skvěle je tam vystiženo, jak primitivní ta reakce komentátorů byla. Mimochodem, jde v tomto případě o novinářskou elitu. To jeden uvažuje, jestli je podmínkou působení na pozici komentátora předního média uvažovat takto ploše a stádně, nebo zda prostě tady nikdo lepší k mání není. Oba případy by byly smutné, ale ten druhý beznadějnější.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!