Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Richard Kaucký: Za komunismu jsme se naučili improvizovat. To se vždycky hodí

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma
12. 4. 2014
 13 485

Když počítačovým pionýrům připomenete první produkty firmy Software602, zaplesá jim srdce radostí. Společnost Richarda Kauckého se ale už dávno nevěnuje kancelářským programům, ale interaktivním formulářům a elektronizaci dokumentů. Příběh první české firmy, která realizovala veřejnou nabídku akcií (IPO) na pražské burze a která dlouhá léta bojovala o přízeň zákazníků na americkém trhu, stojí rozhodně za pozornost.

Richard Kaucký: Za komunismu jsme se naučili improvizovat. To se vždycky hodí

Ještě než jsem se dostal do kanceláře Richarda Kauckého v Praze 4, bavil jsem se na recepci s jeho spolupracovníky o historii rozlehlého domu, ve kterém už šestnáct let sídlí firma Software602. Na začátku minulého století tu prý býval hostinec, ve kterém jeho majitel kvůli vidině snadného zisku zavraždil několik hostů a jejich mrtvoly zakopal na zahradě. Nakonec skončil s oprátkou kolem krku na šibenici. O morbidním příběhu psal později dokonce Egon Erwin Kisch. „Žádní duchové tady naštěstí nebloudí a neodpojují nám servery. Přesto se ale stěhování asi nevyhneme. Počet zaměstnanců totiž strmě roste a přestávají nám tu stačit kapacity,“ říká zkušený harcovník českého byznysu, který svou firmu společně s dalšími dvěma počítačovými nadšenci zakládal už v roce 1991. Jejich textový editor T602 se rychle rozšířil do mnoha českých domácností a kanceláří. Pak ale na trh přišel Microsoft se svými Windows 95, které nekompromisně poslaly velkou část konkurence na onen svět. Richarda Kauckého a jeho tým to sice nezastavilo, postupně prý ale muselo dojít k přehodnocení dlouhodobých vizí.

Dnes se chce Sotware602, který se podílel například na projektech Centrální adresa a Czech Point, zaměřit také na zahraniční trhy. Jednu výraznou expanzi má přitom už dávno za sebou. V roce 1996 se totiž na Floridě v Jacksonvillu otevírala americká pobočka. Po víc než deseti letech se ale nakonec firma ze Spojených států postupně stáhla a místo původních kancelářských programů se začala plně soustředit na interaktivní formuláře a elektronizaci dat a procesů. Řeč se tak během našeho rozhovoru časem přirozeně stáčí na elektronizaci veřejné správy, která podle Richarda Kauckého i přes svůj velký potenciál pořád není v takovém stavu, v jakém by měla být. „Stát to dělá hrozně neefektivně,“ vysvětluje usměvavý padesátník a okamžitě rozvádí svoje nápady, jak celý systém zjednodušit a zdokonalit.

Ale zpátky na začátek…


Richard Kaucký

Richard Kaucký

Vystudoval Fakultu elektronickou na ČVUT, původní profesí je programátor. S Jaromírem a Martinem Šiškovými v roce 1989 vytvořil textový editor T602, který byl pojmenovaný po 602. základní organizaci Svazarmu, na jejíž půdě program vznikal. Táž číslovka se později objevuje i v názvu firmy Software602, která byla založena v roce 1991 a v jejímž čele Richard Kaucký dodnes stojí. V roce 1995 byl zvolen Osobností roku české informatiky. Kromě diskuzí o softwaru a formulářových aplikacích má rád také golf, kulečník a licitovaný mariáš. Je ženatý a má čtyři děti.

Jak se žilo počítačovým nadšencům v Československu v dobách komunismu?

Byli jsme taková prapodivná komunita podezřelých individuí, která nabourávala zavedené pořádky. Když si uvědomíte, že za bolševika byl každý xerox evidován, tak jsme museli spoustu lidí štvát a být jim podezřelí. Naše podmínky samozřejmě nebyly moc dobré. Nějak jsme se s tím ale museli poprat. Alespoň nás to naučilo dokonale improvizovat a poradit si s tím, co bylo zrovna po ruce. To se vždycky hodí.

Jak vás napadlo pustit se do tvorby textového editoru T602, ze kterého se stal později kultovní produkt?

Asi jako všichni ostatní nadšenci jsem začínal na domácích počítačích. Atypický jsem byl možná v tom, že jsem nikdy nevlastnil Sinclair ZX Spectrum, ale rovnou jsem přešel na osmibitový počítač s třípalcovou disketovou jednotkou firmy Amstrad, kterou kdysi založil Alan Sugar. Na tomhle počítači bylo nesmírně zajímavé to, že v něm byl nahraný textový procesor, který dokázal zpracovávat texty.

Takže jste se vrhnul do vývoje české verze?

Bylo jasné, že brzy vznikne velká poptávka po tom, aby počítače dokázaly zpracovávat texty. Překážkou tu ale bylo, že čeština je nad ASCII abecedou. To znamená, že na rozdíl od angličtiny potřebuje víc než sedm bitů, které stačí na 128 znaků. V té době jsem přešel z Tesly Karlín na vedlejší hospodářskou činnost základní organizace Svazarm [Svaz pro spolupráci s armádou; pozn. redakce]. To byla jedna z mála organizací, které fungovaly tak, že si na sebe musely vydělat. Naše „šestsetdvojka“ byla známá tím, že vydávala kultovní časopis Mikrobáze. Taky otevřela první počítačovou prodejnu ve Spálené ulici. Tehdy se začal prosazovat operační systém MS DOS. S Martinem a Járou Šiškovými jsme si řekli, že je to správný směr, kterým bychom se měli vydat. Ve volném čase jsme proto začali pracovat na vlastním textovém editoru.

Jak dlouho vám trvalo, než jste editor dokončili?

Řekl bych, že alespoň rok. Ve Svazarmu se to začalo prodávat v roce 1989. Já jsem měl na starost distribuci. Pamatuju si, že jsem chodil s disketami do Respektu, aby tam měli na čem psát.

Sametová revoluce vám najednou dala šanci rozjet vlastní podnikání. Měli jste hned v devětaosmdesátém jasno, že si založíte vlastní softwarovou firmu?

Určitě ne. Software602 jsme založili až v lednu 1991. Bezprostředně po revoluci na to zkrátka nebyl čas. Události běžely moc velkým tempem. Když se to ve druhé polovině roku devadesát trochu stabilizovalo, tak jsme začali přemýšlet o tom, že bychom vlastní firmu měli vážně mít. Náš editor krásně ukazuje, jaké tři věci jsou na IT trhu nejdůležitější – timing, timing a zase timing. Měli jsme skvělý produkt a řešili jsme už jen to, jak vyrobit manuály a jak se co nejvíc prosadit na trhu. Všechno jsme se samozřejmě učili za pochodu. Museli jsme si rychle osvojit dovednosti, které jsme dřív neměli.

Co pro vás bylo v začátcích klíčové? Díky čemu jste se prosadili?

Hrozně důležité bylo vyladění samotného produktu. Hned na začátku jsme udělali jedno skvělé technologické rozhodnutí, které nám později dost pomohlo. Některé editory totiž měly velké problémy se zobrazením, protože v počítačích nebyly videokarty, ze kterých by šly stáhnout všechny potřebné fonty. Naší obrovskou výhodou bylo to, že jsme veškeré fonty vykreslovali pixel po pixelu, takže to běželo na úplně každém počítači. Problém byl ale taky s tiskem. Světové firmy vůbec nezajímalo, jak budou Češi tisknout a že by s tím mohli mít problémy. Tehdy jsme jim byli úplně ukradený. I tohle jsme nakonec vyřešili tak, že se tisknul každý pixel zvlášť. U modernějších tiskáren jsme pak museli využít download fontů. Že šlo z našeho editoru dobře tisknout, nám dost pomohlo. Měli jsme i jeden takový marketingový trik, který dobře fungoval. Udělali jsme demoverzi našeho programu, která uměla úplně všechno kromě tisku. Jediné, co vám to vytisklo, byla objednávka naší plné verze. Během dvou let se editor ve velkém rozšířil do firem a na úřady. Snažili jsme se, aby fungoval jako psací stroj. To lidem vyhovovalo.

Jak jste tehdy firmu financovali? Museli jste si půjčovat nějaké peníze, nebo vám stačilo do podnikání vracet to, co jste v začátcích vydělali?

Nebylo to nic náročného. Začínali jsme s vlastními prostředky. Zbytek jsme pak průběžně profinancovali z prodeje a autorských honorářů. Naštěstí jsme nemuseli řešit místní banky. To mě zpětně opravdu těší.

Software 602

Firmu založili v roce 1991 tři počítačoví nadšenci – Richard Kaucký, Jaromír a Martin Šiškovi. Svůj vlajkový produkt, textový editor T602, přitom vytvořili už před revolucí v roce 1989. Editor se rychle rozšířil do mnoha domácností, firem a úřadů. S jeho pozicí na trhu ale zásadním způsobem otřásl operační systém Windows 95 s kancelářským balíkem Office. V roce 1995 se obchodní společníci rozešli a ve firmě dál pokračoval jen Richard Kaucký. Ve stejném roce se ze Software602 stává akciová společnost, která později jako první česká firma realizovala IPO na pražské burze. V roce 1996 firma otevřela americkou pobočku na Floridě. Firma se postupně přeorientovává na interaktivní formuláře a elektronizaci dat, čehož využívá při zakázkách pro státní správu (např. Czech Point, Česká národní banka, Česká pošta) a řadu nadnárodních firem (Konica Minolta, Linde Gas, UPC). Dnes v ní pracuje přes 120 zaměstnanců a v plánu je další expanze na zahraniční trhy.

Kdy přišla doba, kdy jste si poprvé uvědomili, že by vám firma mohla vydělat pořádný balík peněz?

Poprvé to bylo asi v době velkého boomu v letech devadesát dva a devadesát tři. To jsme opravdu raketově rostli. Každou chvíli jsme se stěhovali do většího, pořád jsme nabírali nové lidi. Zkoušeli jsme diverzifikovat a rozšiřovat pole působnosti, takže jsme přišli se souborovým manažerem M602, ale také například s mailovým systémem. Na to ale bylo ještě moc brzy.

V roce 1995 pak přišel na trh Microsoft se svými Office. To musel být velký škrt přes rozpočet. Jak jste to tenkrát vnímali?

Microsoft vrazil do marketingu a reklamy obrovské peníze. Tomu se dalo skutečně jen těžko čelit. Ještě jsme nebyli dost velcí a stabilní na to, abychom to bez problémů ustáli. Od samého začátku jsme tak byli pod obrovským tlakem. Například Ivo Lukačovič se se Seznamem dostal pod tlak zahraniční konkurence až mnohem později, kdy už byla jeho firma úplně někde jinde. A je to jen dobře. My jsme bohužel takové štěstí neměli. Když jsem viděl Windows 3.0, tak mi bylo jasné, že se tenhle systém prosadí. Pak všechno Microsoft totálně převálcoval s Windows 95 a kancelářským balíkem Office. Za jejich úspěchem stálo to, že jim na rozdíl od ostatních velkých hráčů došlo, že musí lokalizovat. Nám pak nezbývalo nic jiného než se přizpůsobit. Jako jedni z prvních jsme od firmy Spinnaker Software kupovali „zdroják“, abychom mohli vytvořit windowsový editor Win Text. Tehdy se všichni podivovali nad tím, co je to za podivnou východoevropskou firmu, která si od Američanů kupuje zdrojový kód. Levné to sice nebylo, ale spočítali jsme si, že to pro nás bude pořád výhodnější, než kdybychom se to snažili zdlouhavě vyvíjet sami.

Neměli jste tehdy strach, že by pro vás mohl mít razantní nástup Windows 95 fatální následky? Spousta světových firem nedokázala držet krok a musela skončit…

Každá firma prochází různými sinusoidami. Nepopírám, že ten tlak byl opravdu velký a vrcholil zhruba v roce 2000. Microsoft frčel a posílal ke dnu řadu firem. Ještě víc to umocnil internetový boom. Microsoft byl totiž první, kdo zavedl freeware prohlížeč, dal lidem Internet Explorer zadarmo. Tím totálně zničil Netscape, který si za svůj prohlížeč účtoval 49 dolarů. Veškeré prognózy, jak se Netscapu podaří Microsoft zmydlit, vzaly během dvou let za své. My jsme se z toho snažili poučit a nabídli náš balík kancelářských programů taky zdarma. Platilo se jen za síťové verze a doplňky. Podobný model pak převzaly antivirové firmy AVG a Avast a postupně se dostaly na úplný vrchol, což mě nesmírně těší.

Pro vaši firmu nebyl rok 1995 důležitý jen tím, že Microsoft začal na trhu výrazně šlapat na plyn, ale i kvůli tomu, že jste se rozešel se svými společníky bratry Šiškovými. Jak k tomu došlo?

Dohodli jsme se, že od nich firmu odkoupím a budu pokračovat sám. Měli jsme totiž rozdílné vize o jejím dalším směřování. Já jsem chtěl prodávat produkty nejenom v Čechách, ale i v zahraničí, a klukům to přišlo moc riskantní. A měli v podstatě pravdu. Nějak to ale fungovalo, na prestižních stránkách download.com měly naše programy i šedesát tisíc stažení. Bohužel na rozdíl od těch antivirů, kdy si klient při každé připomínce virové hrozby a nabídce na účinnější rozšířenou verzi uvědomoval ten Damoklův meč, který nad ním neustále visí, jsme náš produkt takhle pěkně postavený neměli. A nenapadlo nás ani to, co později udělal Google, že bychom si brali peníze za reklamu.

Hned o rok později jste už rozjížděl pobočku ve Spojených státech. Bylo to hodně obtížné?

V roce devadesát šest jsme tam vyslali průzkumníka, který to dával pomalu dohromady. Fungovat to začalo až další rok. Byla to velká dřina v úplně jiném světě. Každý si to asi neuvědomuje, ale když přijde na americký trh někdo, kdo je zvyklý podnikat jen v té naší malé kotlině, tak je to pro něj obrovský šok. Věci jako šedesátidenní garance vrácení peněz nebo možnost vrátit produkt bez udání důvodu tam byly už tehdy naprosto běžné. Navíc je tam neuvěřitelný tlak na jednoduchost produktu a perfektní zákaznickou podporu. Když jste v Praze a něco se vám zmastí v Ústí, tak sednete do auta a za chvíli tam jste a můžete to řešit. Když ale nastane nějaký problém v San Francisku a vy máte pobočku na Floridě, tak je to jiné kafe.

Nebo třeba posílání peněz. Tady jsme byli zvyklí zadávat klasické příkazy v bance, tam to ale šlo jen u pár nadnárodních bank, u ostatních ani smykem. Když bylo potřeba platit, tak na vás všichni vyrukovali s kreditkou nebo týdenními šeky. Člověk, který šek v životě nedržel v ruce, na něj samozřejmě čumí jako vrána z rána.

Jak často jste do Ameriky jezdil?

Vůbec mi to nepřipomínejte. Pro mě to byla naprosto šílená doba. Létal jsem tam šestkrát do roka. To sice někomu dnes může přijít jako nic. Já ale trpěl. Často člověk nabral velké zpoždění už na letišti v Praze, pak následoval desetihodinový let do New Yorku. A potom přesun do Jacksonvillu na Floridě.

Proč jste si vybrali zrovna Jacksonville?

Byly tam dobré federální daně. To nám samozřejmě vyhovovalo. Kalifornie byla v té době pekelně drahá. Možná jsme ale přece jen měli jít tam. Kdo ví.

A neuvažoval jste někdy o tom, že se do Ameriky přestěhujete a rozjedete byznys naplno?

Rozhodně ne. Ta země je příšerná.

Jak to?

Přestože je to kotlík, kde žijí lidé pocházející z mnoha různých národů a kultur, tak je to nesmírně uniformní společnost. Všichni tam mají zažité určité algoritmy a vzorce chování, podle kterých žijí. Aby tam člověk mohl uspět a nějak normálně fungovat, tak se musí vejít do těchto algoritmů. Ano, je to velká, krásná a silná země, která je plná fantastických technologií. Já bych tam ale zkrátka žít nechtěl.

Jak velký obrat vám tehdy přinášel americký trh?

V některých letech nám americká pobočka točila i milion dolarů. Nebylo to sice málo, v zásadě to ale nebylo něco, na čem by firma mohla stát.

Po víc než deseti letech jste se nakonec z amerického trhu stáhli. Bylo to těžké rozhodování?

Když bylo jasné, že je pro nás situace na trhu kancelářských balíků neudržitelná, tak jsme začali vytvářet XML editor, ze kterého později vzniklo formulářové rozhraní. Postupně se naše práce ubírala tímhle směrem a žijeme z toho dodnes. Činnost americké pobočky jsme utlumili v době, kdy jsme se začali soustředit na větší projekty pro firmy a veřejnou správu. Tamější trh chtěl úplně něco jiného a my jsme tomu nebyli schopni vyhovět. Proto bylo lepší, že jsme to tam zabalili.

Znáte Software 602?

Nebyla to škoda? Přece jen jste se tam drželi hodně dlouho.

Škoda to určitě byla. Fungovali jsme tam přes deset let. Firma měla dobrou kreditní historii, zákazníci věděli, že se na trhu držíme dlouho. To se v zemi, kde devadesát procent firem zkrachuje do tří let, samozřejmě počítá. Chtěli jsme se ale zkrátka soustředit na něco jiného.

Kdybyste se mohl přenést v čase a jednu věc udělat jinak, co by to bylo?

Já moc nemám rád, když se člověk zabývá tím, jaké by to bylo, kdyby… Ale dobře. Asi bych se nesnažil dostat do velikánské sítě distributorů jako tehdy, ale šel bych na to rovnou on-line a produkt bych víc lokalizoval na jednotlivé státy. Teď ale nemá smysl něco takového řešit. Vydali jsme se jinou cestou. A ukázalo se, že zaměřit se na chytré interaktivní formuláře a elektronizaci dokumentů a procesů, byl správný krok. Pořád v tom vidíme velkou budoucnost.

Pokračování: Elektronizace státní správy? Nevyužíváme potenciál, který tu je

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Související témata

informační systémyipopodnikánísoftware
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo