Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Agrolobbisté útočí

| 7. 8. 2013

Podpora zemědělství musí vycházet pouze z věrohodných čísel.

Agrolobbisté útočí

Ty tam jsou doby, kdy beze zbytku platil verš z písničky „statistika nuda je, má však cenné údaje“. Dnešní statistika je velmi pestrá džungle dat, v níž není snadné se vyznat, a cennost jakýchkoli údajů je při vhodné dezinterpretaci možné zpochybnit. Což se děje na každém kroku, takže v současné době platí, že ani číslům už nelze věřit. Respektive jak kterým.

Nejnověji, respektive po několik posledních měsíců, se tak děje při zpochybňování původních dat sloužících jako podklad pro vytvoření významného dokumentu – Strategie pro růst českého zemědělství a potravinářství, který představil koncem letošního února exministr zemědělství Petr Bendl. Význam strategie spočíval a spočívá zejména v tom, že vychází z nebývale kritického pohledu na vývoj našeho zemědělství v době po vstupu do Evropské unie, a v tom, že dokument po mnoha letech definuje konkrétní cíle, a čeho a prostřednictvím jakých opatření chce naše zemědělství a potravinářství v příštích sedmi letech dosáhnout. To vše na podkladě čísel vycházejících z reprezentativních vzorků zemědělských podniků, údajů z jejich ekonomiky, zpracovaných metodikou obvyklou v Evropské unii.

Hra o čtvrt bilionu

Problém je, že z těchto dat vzešlých z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) nevyšla řada zájmových a lobbistických skupin moc pozitivně, případně z těchto dat vyplývá, že některé skupiny zemědělců dostávají zbytečně vysoké dotace či že by si jiní zemědělci zasloužili, zejména mají-li se splnit cíle ve strategii obsažené, podporu vyšší. A to se pochopitelně nelíbí některým lobbistům, kteří by mohli o nějaké peníze přijít.

Právě to je důvod, proč začala být původní data zpochybňována, proč se začaly vytvářet umělé a nereprezentativní podkategorie specifických zájmových skupin, na nichž začali ti, kteří usilují o více peněz, dokazovat, že výpočty ÚZEI byly chybné. Bohužel k tomu přispělo i samotné nové vedení ÚZEI, které tu či onde podlehlo lobbistickým tlakům a začalo následně fakticky zpochybňovat samo sebe.

Pokušení je samozřejmě velké – v praxi se hraje o 250 miliard korun na příštích sedm let, což jsou velmi slušné peníze. A právě nyní jde o to, jak a komu budou rozděleny, zda tyto prostředky opravdu zvýší konkurenceschopnost našeho zemědělství a potravinářství a bude-li možné skutečně naplnit rozvojovou Strategie pro růst českého zemědělství a potravinářství. To by mělo zajímat nás všechny, nejen ekonomy a zemědělce. V každém případě jde o utrácení nemalého množství peněz daňových poplatníků.

Když byla odborná veřejnost při představení tohoto dokumentu vyzvána k připomínkám s tím, že strategie bude následně o tyto názory doplněna, poznamenal jsem, že nejlepším výsledkem startujícího připomínkového řízení by podle mne bylo, kdyby se původní dokument prakticky vůbec nezměnil. To stále platí, dokonce se zdá, že je takový závěr díky sílícím lobbistickým tlakům nanejvýš aktuální. Ne každý si v současné době uvědomuje, že různě poskládaná data mohou generovat, a také generují, různé závěry. Ne každý přitom dokáže rozeznat, komu a proč přeskládání původně věrohodných čísel slouží. Strategie rozvoje není dokument jednoduchý, takže posun třeba v mediální interpretaci téměř čehokoli je snadný. A za sedm let si už nikdo nevzpomene, že jsme díky nesprávným závěrům v roce 2013 utratili třeba desítky miliard korun zbytečně. Že je to v Česku celkem normální, je smutná realita.

Mezi nejdůležitější priority strategie pozitivně přijímané celou zemědělskou a zřejmě i laickou veřejností patří zastavení trendů v poklesu chovaných hospodářských zvířat či ploch, na kterých se pěstuje v Česku zelenina. Obojí má dokonce pozitivní vliv na krajinu, takže takové cíle splňují i žádoucí multifunkčnost zemědělství. Chce-li je ale naše země skutečně naplnit, musí zavést programy motivující zemědělce ke zvyšování stavů zvířat, zejména skotu, ovcí a koz na horách všude tam, kde dokážou tamní pastviny taková zvířata uživit. Chceme-li naproti tomu zvýšit produkci zeleniny, musíme investovat do skleníků, intenzifikace zelinářské produkce a využít k tomu lokálně vyráběné a lokálně využívané teplo z místních obnovitelných zdrojů. Chceme-li zvýšit tuzemskou spotřebu sladkovodních ryb, musíme je především z pohledu spotřebitele zlevnit a rozšířit jejich nabídku, což lze opět dosáhnout investicemi do nových technologií a intenzifikací chovů „pod střechou“. Chceme-li snížit riziko eroze, musí se v některých oblastech snížit zornění, a zemědělství naopak extenzifikovat.

Prostředky na zvedání hlavy máme

Všechny tyto postupy mají nicméně jedno společné – zemědělci musí odvést za využití veřejných peněz více práce. A to se některým nelíbí a přepočítávají čísla. Právě proto by ale měla veřejnost vědět, která čísla jsou ta správná. Bude-li tak v průběhu letošního roku někdo argumentovat různými výpočty a dokazovat, že bez určitého množství dotací do budoucna nepřežije, měli by se všichni interpreti katastrofických scénářů především ptát po zdroji takových výpočtů. Pakliže nebudou vycházet z původních dat Strategie pro růst, bylo by radno jim raději moc nevěřit.

Zhruba 250 miliard korun pro zemědělství představuje přibližně čtvrtinu celkového českého celoročního rozpočtu. To jsou navzdory všem kritikům malých podpor dostatečně velké peníze na to, aby při jejich účelném vynaložení naše zemědělství i potravinářství zvedlo v rámci celé EU hlavu.

Nejsme v bodě nula. Jen před pár dny jsme se mohli i v našich médiích dočíst, že podle Globálního indexu potravinové bezpečnosti, který byl vypracován pro prestižní časopis The Economist, jsou naše potraviny nejlepší ze všech postkomunistických zemí. Ačkoli si naši zemědělci téměř neustále stěžují, platí podobné hodnocení i pro naši prvovýrobu. Zvyšuje se efektivita chovů prasat, v hektarových výnosech cukrovky jsme se loni dotáhli na nejvyspělejší země EU. Není tedy nutné brečet, a ještě k tomu používat deformovaná čísla jako „argumenty“.

Psáno pro LN, převzato z Neviditelného psa se souhlasem redakce

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Pavel Mareček | 7. 8. 2013 18:35

Možná byste byli překvapeni,kolik českých zemědělců by zvedlo ruku pro plošné zrušení zemědělských dotací v EU.
Jednak proto,že český zemědělec těžko někdy dosáhne na úroveň dotací (ať už zjevných,či skrytých) rakouských, či německých kolegů.
Ale hlavně proto,že by byli zbaveni vyčerpávající administrativys dotacemi spojené, a také obsluhy nekončícího zástupu kontrolorů všech představitelných i nepředstavitelnýchnařízení a neustále se měnících zákonů.

P.S...od roku 1995 nebyl ani jediný rok,kdy by bylodopředu jasné,jaké dotace,za coa kdy se budou vyplácet.Nikdy nebyly ani dva po sobě jdoucí roky,kdy by byly zemědělskédotace stejné.Kreativita úředníků je bezmezná...:)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 8. 2013 10:50
reakce na Pavel Mareček | 7. 8. 2013 18:35

No to vám asi i věřím.

Jenže já principiálně odmítám, že bychom se na výší či na ne(zrušení) dávky či dotace měli ptát příjemce!
Ptejme se každého jednotlivého plátce, zda je dobrovolně ochoten zemědělům přispívat! Cokoli jiného je zločinem krádeže.
A myslím, že tento příklad dobře vystihuje perverzitu demokracie(rozhodování/hlasová níjedněch o životě a majetku druhých).

Je to podobné, jako nedávné perverzní rakouské referendum o zachování povinné vojenské služby. Co je starým dámám či držitelům modré knížky do toho? Proč se výhradně neptají těch mladých zdravých mužů, kterých jediných se to týká?
Poslat někoho proti jeho vůli na místo, kde nechce být a dělat tam ,co nechce dělat, je podle mne z definice otroctví.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 7. 8. 2013 13:11

Ach jo.

Co se tak primárně zamyslet nad tím, proč a jakým právem jsou k podpoře zemědělství násilím nuceni ti, kteří si jej porporovat nepřejí?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 7. 8. 2013 14:56
reakce na Jan Altman | 7. 8. 2013 13:11

Plně souhlasím s tím, že zemědělské dotace obecně jsou zlo, ovšem jak zajistit, aby v našem tržním prostoru (Evropa) plném obrovských dotací a regulací tuzemští zemědělci měli šanci na přežití. Přece nechceme, aby byla celá krajina neobdělaná a zarůstala bolševníkem a bodláky....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 7. 8. 2013 15:46
reakce na Pat Bateman | 7. 8. 2013 14:56

Myslím že řešení je nasnadě: Zrušit dotace a snížit daně o částku, která byla na zemědělské dotace vydávána + související režije (zrušením úřadů, které mají dotace na starosti by vznikla úspora nákladů na státní správu).

Zemědělci by nasadili reálnou tržní cenu => potraviny by čekalo zdražení, ale jelikož daně by o šli dolů o větší částku, nemělo by to mít reálný dopad na lidi co daně platí.

Pocítila by to ovšem nízko-příjmová skupina, která platí nižší daně než kolik se jim v tomto skrytém potravinovém přerozdělování vrátí a skupina závislá na dávkách ... zemědělství ale fungovalo tisíce let i bez tohoto dotačního socialismu, takže nevidím důvod proč by to tak nemohlo fungovat zas.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 8. 2013 16:31
reakce na Martin Vytiska | 7. 8. 2013 15:46

No to jednak. A jednak i na argumenty pana Batemana platí to samé, jako na argumenty pana Havla: nikdo oběma pánům nebrání zemědělce ze svého dotovat. Jen nikdo nemá právo k témuž násilím nutit někoho, kdo s dotacemi nesouhlasí.

Navíc nevěřím tomu, že by půda byla neobdělávaná a zarůstla by bodláčím. Půda má majitele a pokud je stát nebude omezovat v nakládání s jejich majetkem, nějake produktivní využítí pro něj ve vlastním zájmu (a tedy v zájmu jejich zákazníků) najdou. Nebo půdu prodají a to využití najde někdo jiný.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Ptáčník | 7. 8. 2013 18:44
reakce na Jan Altman | 7. 8. 2013 16:31

"Nebo půdu prodají a to využití najde někdo jiný."

Ano, pokud to nedopadne jako na Slovensku, kde bude stát možná vlastníkům půdy určovat, komu smí své pozemky prodat:

"Mini sterstvopôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR vypracovalo Legislatívny zámer zákona o nadobúdaní vlastníctva poľnohospodárskej pôdy. Hlavným cieľom je neumožniť predaj poľnohospodárskej pôdy iným osobám, ako ľuďom s poľnohospodárskym vzdelaním, alebo už aktívnym farmárom (text zámeru dokonca naznačuje možnosť povinnej kombinácie oboch podmienok!). Zároveň musia mať v danej obci, kde chcú kúpiť poľnohospodársku pôdu aj trvalé bydlisko. V prípade právnických osôb by štatutári museli mať poľnohospodárske vzdelanie."

h ttp://blog.etrend.sk/iness/201 3/08/06/bez-bumazky-nezasejes/
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 8. 2013 19:35
reakce na Martin Ptáčník | 7. 8. 2013 18:44

Prima. Nač stát sáhne, tam 100 let tráva neroste.
Takže když budu chtít koupit v SR půdu, budu si muset koupit nějakého agronoma a zahrnout si ho do nákladů (do ceny výstupů).
Chudák spotřebitel... A šťastní členové lobby držitelů diplomů z agronomie.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Petr Havel
Agrární analytik

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!