Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Policejní kontroly poslanců aneb od demokracie k diktatuře

| 19. 6. 2013

Je lhostejno, že tento text dnešního soudce Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku Aleše Pejchala vznikl už v roce 2004. A že tehdy vznikl jako komentář ke „kauze Kořistka“. Také je lhostejno, že jde vlastně o kompilát dvou původně rychle za sebou následujících textů –. Argumenty jsou stejně pádné. A ani titulek vlastně není potřeba měnit.

Policejní kontroly poslanců aneb od demokracie k diktatuře

Nabídka postu v dozorčí radě za vyklizení cesty k přijetí zákona. Je to úplatek, nebo ne? Aleš Pejchal se k tomu nehodlá ze své dnešní pozice vyjadřovat. Jeho starší text, reagující na obdobnou situaci, je ovšem zajímavým vodítkem...

V posledních týdnech si neustále kladu otázku, zda si tato společnost uvědomuje, že je demokratickým právním státem, a zda někteří její činitelé pochopili fungování demokracie a především dělbu moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Přitom každý, nejenom právníci, by měl vědět na jakých principech je postavena ústava tohoto státu. Poslanci i senátoři jsou při výkonu své zákonodárné funkce vázáni toliko svým slibem, jeho porušení však není ani ústavou, ani jinými zákony sankcionováno.

Ústava výslovně uvádí, a ani by jinak v parlamentní demokracii nemohla, že poslanci a senátoři při osobním výkonu svého mandátu nejsou vázání žádnými příkazy a pro hlasování jak v Poslanecké sněmovně či Senátu a jejich orgánech nemohou být žádným způsobem postiženi. Je tedy záležitostí vnitřního svědomí každého z členů zákonodárného sboru, jak bude v té které záležitosti hlasovat, a za způsob hlasování může nést toliko politickou, nikoli právní odpovědnost. V rámci tohoto hlasování může senátor či poslanec zvednout ruku jak pro zrušení platné ústavy, tak třeba pro zrušení definice trestného činu přijímání úplatku. A je to tak správné, ten kdo zákony tvoří, nemůže být při výkonu tohoto mandátu svázán platným právním řádem či nějakým „ještě vyšším zákonem“. Na rozdíl od moci výkonné a soudní, která je vždy při plnění své funkce v rámci demokratického právního systému vázána platným zákonem, Ústavní soud respektive platným ústavním pořádkem státu.

Politická, ne trestní odpovědnost

Jediným, koho občané z orgánů státní moci přímo volí, jsou poslanci a senátoři, tedy ti, kdo vykonávají moc zákonodárnou. Na poslance a senátory přenášejí občané tohoto státu svojí volbou na určitý časový úsek (volební období) svoji suverenitu; vyjma několik málo otázek, kde nastupuje přímá demokracie v podobě referenda. K výkonu tohoto mandátu náleží jak poslancům, tak senátorům taková míra svobody, jakou mají občané při volbě členů Sněmovny či Senátu. Za výkon svého mandátu jsou poslanci i senátoři odpovědni přímo svým voličům, a to politicky. Nejde však o dodržování nějakého příkazu voličů, ale o působení ve funkci svobodně podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Během celého volebního období může volič kontrolovat práci poslance či senátora, žádat vysvětlení, vyjadřovat se k jeho činnosti mediálně či osobně a po uplynutí volebního období se svobodně rozhodnout, koho zvolí nebo nezvolí na příští volební období, případně své svobodné rozhodnutí učinit v podobě neúčasti ve volbách. Nelze přistoupit k myšlence, že tuto plně svobodnou kontrolu činnosti člena zákonodárného sboru ve vztahu k výkonu jeho mandátu bude provádět na místo voliče jiná složka státní moci, výkonná, prostřednictvím policie či státního zastupitelství, anebo soudy (vyjma pravomoci Ústavního soudu posuzovat ústavnost obecných zákonů). Tyto složky státní moci musí pouze zajistit, aby výkon tohoto mandátu byl plně svobodný, aby člen zákonodárného sboru nebyl vydírán, nebyla omezována jeho osobní svoboda a podobně.

Zda v souvislosti s výkonem mandátu člen zákonodárného sboru příjme či nepřijme nějakou výhodu, je záležitostí jeho svědomí. V každém případě by ale měl o takovéto skutečnosti veřejně informovat své voliče, vysvětlit důvody – to je rovina politická –, a pokud jde o peněžité plnění, řádně je zdanit – to je rovina právní. Svobodný, odpovědný občan musí odmítnout, aby svobodný výkon jím přenesené suverenity na členy zákonodárného sboru byl kontrolován jinou složkou státní moci a aby tyto složky státní moci vyvozovaly trestní odpovědnost. Tím by docházelo k vychýlení rovnováhy složek státní moci ve prospěch především moci výkonné a k narušení prostředků demokratické ochrany svobodného života jak jednotlivce, tak společnosti.

Zkusme tu svobodu nést

Na téma suverenity moci, přenesení této suverenity a její výkon bylo sepsáno už od dob starých Řeků a Římanů nesčetně úvah. Rovnováha moci je obzvláště v demokracii velice křehká. Pravidelně, jakmile se o přímý výkon mandátu členů zákonodárného sboru začne zajímat policie či armáda a osobuje si práva jej kontrolovat, pak povětšinou demokracie začíná směřovat k diktatuře.

Ačkoli si příliš nelibuji v citacích, dovolím si upozornit na tři mé oblíbené autory.

  • Na oxfordského profesora H. L. A. Harta v jeho The Concept of Law (Pojem práva): „Voličstvo v Anglii přímo uplatňuje svůj díl suverenity jen tak, že volí své zástupce, kteří budou sedět v parlamentu, a přenáší na ně svou suverénní moc.Toto přenesení moci je v jistém smyslu absolutní: i když jim voliči dávají důvěru, že svěřenou důvěru nezneužijí, jejich důvěra je v takových případech jen otázkou mravních sankcí a soudy se jí na rozdíl právních omezení zákonodárné moci nezabývají.“
  • Dále na F. A. Hayeka a jeho Law, Legislation and Liberty (Právo, zákonodárství a svoboda): „Ve skutečnosti to, co všude nejvyšší mocí je, totiž ono mínění, které plodí loajalitu, bude omezenou mocí, ačkoli vposledku moc všech zákonodárců omezuje. Tato nejvyšší moc je tudíž moc negativní, avšak jako moc odepřít loajalitu omezuje veškerou pozitivní moc. A ve svobodné společnosti, v níž veškerá moc spočívá na mínění, bude tato nejvyšší moc mocí, která nic neurčuje přímo, a přesto řídí veškerou pozitivní moc tím, že toleruje pouze jisté druhy výkonu této moci.“
  • A konečně na starého dobrého Charlese Montesquieu v De l’esprit des lois (O duchu zákonů): „I při nejlepších zákonech je nezbytné, aby byli lidé duševně vyspělí. (...) Národům, kteří nebyli zvyklí na svobodu, byla i svoboda něco nesnesitelného. Právě tak je někdy čistý vzduch škodlivý těm, kteří žili v močálovitých krajinách.“

A ještě poznámka. Nepovažuji za vhodné, aby člen zákonodárného sboru přijímal od kohokoli osobní výhody v souvislosti s výkonem svého mandátu. Nelíbí se mi, když ukončí svůj mandát z jiných než zdravotních, popřípadě velice vážných rodinných důvodů. Spojovat však tyto skutečnosti s trestní odpovědností dotyčného anebo poskytovatele výhody, prošetřovat způsoby ovlivnění člena zákonodárného sboru a nechat posuzovat policii či státní zastupitelství, zda šlo o dar politické straně nebo nezávislému senátorovi nebo o politickou dohodu nebo o výhodu postižitelnou trestním zákonem, znamená ohrožení svobody kohokoli z nás. Zkusme tuto svobodu unést.

10. a 11. října 2004

Úvodní foto Aleše Pejchala: isifa/Lidové noviny/TOMAS HAJEK

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (20 komentářů)

Ibrahim Kováč | 19. 6. 2013 19:21

Celý problém spočíva v tom, že nejaký zástupca zvolený byť musí bez ohľadu na to, či o neho ľudia vôbec stoja a že tento zástupca má neobmedzenú moc aj nad ľuďmi, ktorí ho nevolili. Človek, ktorého som nevolil by nado mnou nemal mať absolútne žiadnu moc mi čokoľvek prikazovať alebo zakazovať.

V podstate by voľby mali fungovať tak ako udeľovanie plnej moci - nemôžem niekomu udeliť plnú moc zastupovať niekoho tretieho, ale iba seba samého. Tj. mohol by som poveriť politika, aby zastupoval mňa, ale nemohol by som ho poveriť, aby zastupoval môjho suseda.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 20. 6. 2013 10:45
reakce na Ibrahim Kováč | 19. 6. 2013 19:21

Přesně tak, to by pak bylo v souladu s morálkou a s tím, co si představuji pod pojmem právo (např. že platí pouze dobrovolně uzavřené smlouvy).
Současný systém je amorální a zavrženíhodný. Morální tak je naopak odpor proti němu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Krejčí | 19. 6. 2013 17:48

Tluchoře volit nebudu. Ištvána taky ne... ale moment, ja vlastně Ištvána (ne)volit nemůžu. Tak co když dělá svou práci špatně? Co když korumpuje nebo je neschopný a byl na místo Vrchního státního zástupce dosazen v 32 letech díky konexím (rozuměj zapadl do středomoravské bolševické prokurátorské mafie, o které by mohl vyprávět Vladimír Hučín)? Odvolá ho politik... ale moment Ištván rozhoduje o tom, kdo z politiků tam zůstane... tohle smrdí.
Ať už to byla korupce, nebo ne, tohle je jen další odstřižení občana od možnosti ovlivnit chod státu.
Debata o tom, proč vůbec existují trafiky, kterými se dá uplácet, mi v současné vřavě nějak chybí...
(P.S: Ištvánovy kvality zpochybňuji čistě z argumentačních důvodů, nic konkrétního jsem nezjišťoval.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 19. 6. 2013 15:00

K O R U P C E : Pokud je nabídka "trafiky" pro "loajálního&quo t;soudruha korupcí, není jí i ono předvolební: "Zvolte mne a já vám zvýším dávky (z peněz, které ukradnu pracujícím)"?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 19. 6. 2013 15:04
reakce na Jan Altman | 19. 6. 2013 15:00

Je to (podobné) korupce. Ale není to zakázáno zákonem, takže je to pro mnoho obyvatel tím pádem přijatelné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ferdinand Mácha | 19. 6. 2013 14:49

"Nabídka postu v dozorčí radě za vyklizení cesty k přijetí zákona. Je to úplatek, nebo ne?"

Je to PODOBNÉ jako úplatek. Stačí?

Na jednu stranu pan Pejchal kritizuje speciální zákony a chtěl by je mít zobecněné, na druhou stranu odmítá soudit, pokud je něco podobné, ale není to přesně podle definice zákona. K čemu takový soudce? Rovnou můžou soudit roboti - dostanou definice a budou porovnávat reálné jevy s definicemi.

Chce snad pan Pejchal tvrdit, že dnešní demokracie nemá žádnou možnost, jak dostat poslance před soud? Nezapomněl snad na imunitní výbor PS?
Nebo chce pan Pejchal tvrdit, že by se nemělo vyšetřovat vůbec nic?

Tento článek je hodně zastaralý a je dobře, že se státní zastupitelství poučilo. Dnešními událostmi se nevyšetřují činnosti zákonodárců, tudíž se nejedná o kolizi soudní a zákonodárné moci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 19. 6. 2013 15:40
reakce na Ferdinand Mácha | 19. 6. 2013 14:49

Ten rozpor je někde jinde než v podobnosti. Poslanec je trestně odpovědný za své činy stejně jako jiný občan. Pokud například způsobí dopravní nehodu nebo uplatí úřad kvůli stavebnímu povolení na svůj dům, tak může být (po zbavení imunity) souzen. Ale v jednom konkrétním případě - a tím je výkon jeho funkce, který obnáší hlasování o zákonech a případné vzdání se svého mandátu - dle Ústavy rozhoduje jen dle svého svědomí a není podřízen jiné odpovědnosti než morálně politické odpovědnosti vůči voličům.
Takže to co chtěl pan Pejchal říct je dle mého chápání to, že poslanec je dle Ústavy nepostižitelný za to, jakým způsobem vykonává svůj mandát, čili jak hlasuje a zda se jej vzdá. Bez ohledu na to, zda za to přijal nějakou protislužbu či nikoliv.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 19. 6. 2013 16:19
reakce na Petr Síla | 19. 6. 2013 15:40

A v čem vidíte rozpor? Já netvrdím, že je někde nějaký rozpor.

Já tvrdím:
1) Výměna hlasování o zákoně za hmotný statek je podobné úplatku.
2) Zákon (právo) v nynější podobě skutečně neumožňuje postihnout úplatek poslance.
3) Nynější vyšetřování není vedeno proti poslancům.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 19. 6. 2013 16:24
reakce na Ferdinand Mácha | 19. 6. 2013 16:19

Oprava:
2) Zákon (právo) v nynější podobě skutečně neumožňuje PŘÍMO postihnout úplatek poslance. Lze to jen prostřednictvím ostatních poslanců PS, zbavením imunity.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Šindelka | 19. 6. 2013 14:23

Pravda úvahy o morální a politické odpovědnosti politiků končí u volebních kandidátek. Ačkoli si voliči některá jména nepřejí znova vidět v poslaneckých lavicích, přesto mají velikou pravděpodobnost je tam opětovně "zvolit" spolu s hlasy pro onu konkrétní stranu. Kroužkování může eliminovat pouze pár nejkřiklavějších případů (jako např. Langer). A pokud se náhodou nějaký chytrolín do PS již nevejde, velmi rychle jej vidíme v nějaké státem placené funkci (např. poradce). Obávám se, že jednou z mála možností je přímá volba. O přímé odvolatelnosti si již tolik jistý nejsem. V čase mediokracie může být na pranýři během pár hodin kdokoli.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 19. 6. 2013 14:23

Ještě poznámku. O demokracie k diktatuře směřuje systém, ve kterém voliči shledají, že jejich hlasy nemají žádnou váhu a politika je zkorumpovaná žumpa. Takovým se snadno namluví, že nejlepším řešením je ten parlamentní bordel rozmetat a nastolit pevnou ruku zodpovědného otce lidu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radek Balko | 19. 6. 2013 13:26

Pokud je možné se vzdát mandátu (odpovědnosti vůči voličům) proto, aby prošel zákon se kterým jako poslanec nesouhlasím, je to špatně. Pokud k tomu připočtu vizi osobního prospěchu za to, že takto jako poslanec ustoupím ( = opět "podrazím" své voliče za osobní prospěch) je to ještě horší a k tomu všemu to ukazuje, že takto postavený systém výkonu moci je špatný, protože je korumpovatelný. (korupce z anglického corrupt - poškozený, nefunkční (http://translate.google.cz/#e n/cs/corrupt)).

Věřím,že pan Pejchal má pravdu ohledně právní nepostižitelnosti výkonu poslaneckého mandátu, bohužel to ani v nejmenším neobhajuje již prokazatelně špatně nastavený Systém ( právě proto, že je korumpovatelný).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 19. 6. 2013 12:21

"Během celého volebního období může volič kontrolovat práci poslance či senátora, žádat vysvětlení, vyjadřovat se k jeho činnosti mediálně či osobně a po uplynutí volebního období se svobodně rozhodnout, koho zvolí nebo nezvolí na příští volební období, případně své svobodné rozhodnutí učinit v podobě neúčasti ve volbách."

Ten tomodel - výhradně politické, nikoliv trestní odpovědnosti poslanců - v podstatě znemožňuje fungování demokratického systému. Dobře, voliči zjistí, že ten a ten poslanec se nechal koupit a směnil svůj mandát za nějakou výhodu. Rozhodnou se "potrestat" ;příslušnou stranu a zvolí jinou.

A co se logicky, zcela konsekventně stane? Inu, nakoupí se nově zvolení poslanci pro změnu z jiné strany. Vzhledem k tomu, že je to podle názoru právníků, jako je pan Pejchal, bude takové jednání trestně nepostižitelné. Záleží již jen na výši nabídky.

Mimochodem to ukazuje, do jakého bahna česká politika zabředla, pokud takové absurdní uvažování je zde považováno vůbec za relevantní názor do diskuze.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Peter Inot | 19. 6. 2013 10:26

Myslim, ze sucasny politicky system je totalne vycerpany. Politici sa dostali do faze, ze su evolucnym omylom. Absorbovali najnovsie modely marketingovej manipulacie a spolu s bankermi a sefmi nadnarodnych spolocnosti vedu svet do slepej ulicky.Nie su schopni predvidat, nemaju vizie a jedine o co im ide je osobny prospech a svetla reflektorov. Musime si uvedomit, ze sucasne modely vznikali pred dvesto rokmi a dnes to vyzaduje poriadny restart.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marek Dubiak | 19. 6. 2013 10:04

Ano souhlas, poslanci by ideálně měli být takto suverénní, jak píše pan Pejchal. Jenže k takovému pojetí u nás chybí jeden zásadní dílek skládanky - odvolatelnost poslanců.

I prezident, který je jinak naprosto suverénní, je odvolatelný Sněmovnou. U něj každý chápe, že totální neodpovědnost by nevedla k ničemu dobrému. Každému je jasné, že určitá pojistka musí vždy existovat. Stejně tak poslanci by měli být zcela suverénní, ovšem odvolatelní, ať už jakýmkoli mechanismem. Každopádně v USA třeba funguje odvolatelnost guvernérů, takže to evidentně jde, když se chce.

Dokud taková pojistka neexistuje, bude ji muset holt zastupovat justice a policie.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 19. 6. 2013 12:05
reakce na Marek Dubiak | 19. 6. 2013 10:04

Guvernér je spíše paralelou našeho prezidenta. Senátoři ani kongresmani pokud vím v USA odvolatelní nejsou. Takže asi to nebude zas tak zásadní dílek, když to v USA funguje bez něj.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Marek Dubiak | 19. 6. 2013 17:30
reakce na Petr Síla | 19. 6. 2013 12:05

Tak na světě "funguje" spousta věcí, která by fungovat neměla, a nefunguje spousta věcí, která by fungova měla, že :)

Jinak v USA jdou odvolávat prakticky všechny funkce, včetně třeba členů školní rady nebo státních zástupců, akorát záleží na státu. Na federální úrovni odvolávat nejde, to je fakt. Jenže tam zas mají dvouletý mandát pro poslance.

Mimochodem odvolatelnost existuje třeba i v Kandě nebo Švýcarsku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 19. 6. 2013 12:11
reakce na Petr Síla | 19. 6. 2013 12:05

Nejsou odvolatelni, pouze vyloucitelni, jak jsem pochopil z nedavne diskuze na Nove Ustave.. coz je podivna varianta, ale detaily neznam.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 19. 6. 2013 08:49

Ano, volili jsme poslance, aby zastupovali naše zájmy, dle svého přesvědčení. A právě "odchod tří rebelů" je v protikladu s tímto posláním. Situace byla přehledná - rebelové byli proti, nechtěli hlasovat pro něco co bylo proti jejich přesvědčení a jejich názoru, což sami říkali. A najednou odešli. A pokud jen jednou jedinkrát zaznělo, že pokud odejdou, že dostanou poté nějakou trafiku, je to úplatek, ale především, je to poškození mandátu zastupitele! Nevolili jsme poslance proto aby dělali obchody, ale aby nás zastupovali. Jde o časovou a příčinnou osu.
Neoficiální názor státního zástupce - trafiky nejsou úplatkem, pokud je trafika nabídnuta po 6 měsících a nebyla nikdy vyslovena dříve, lze trochu souhlasit.
Navíc jsou politici, kteří by se jinde než na státem dotovaných pozicích neuživili.
A firmy, byť státní či polostátní, by měli dozorovat a řídit především odborníci, nikoliv především bývalí poslanci, neb o jejich nezaujatosti a odbornosti lze s úspěchem pochybovat. Jak je z minulosti již známo, pobyt politika v řídících složkách firmy povětšinou vedlo ke nehospodárnému ažkorupčnímu jednání.
Bude zajímavé sledovat, jak se náhled na tuto praxi bude vyvíjet a jak rozhodnou soudy. A nejzajímavější bude sledovat, zda se soudní výklad práva odchýlí od přirozeného práva.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 19. 6. 2013 12:08
reakce na Aleš Müller | 19. 6. 2013 08:49

Podle mého má tento článek ukázat, že je právně přirozené, aby volení zastupitelé byli odpovědni pouze voličům v rovině morálně politické. A předpokládám, že podobně rozhodne i Ústavní soud, až se k němu případ dostane.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Aleš Pejchal
JUDr. Aleš Pejchal, soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.Právnickou fakultu Univerzity Karlovy absolvoval v roce 1976, tématem jeho diplomové...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!