Mikina na doživotí. Anatomie geniální kampaně

| 15. 3. 2013

Vyhlásili její výrobci upřímnou válku kurvítkům, nebo jen chytře podchytili vlnu nenávisti ke všemu globálnímu a průmyslovému?

Mikina na doživotí. Anatomie geniální kampaně

Aby Jake Bronstein mohl rozjet výrobu, potřeboval vyškemrat předobjednávky za milion korun. Za pouhých pět dnů dostal sedminásobek. Tak úspěšných podniků najdete i na Kickstarteru, populární službě pomáhající umělcům, vynálezcům a aktivistům najít zákazníky a sponzory, jen pomálu. Bronstein přitom nenabízí raketový batoh ani žádný jiný splněný dětský sen. Nabízí mikinu. Ošklivou jako všechno fleecové a unisex.

Ačkoliv jeden splněný sen tu vlastně je. Ta mikina prý totiž vydrží celý život a na prvních deset let máte záruku. Což je při ceně 89 dolarů, takže dohromady s poštovným do Česka a s DPH zhruba dva a půl tisíce korun, dobrá nabídka.

Láska na první pohled…

Bronstein a jeho společnost Flint and Tinder napsali tak dokonalou žádost o předobjednávky a investice, že by v učebnici marketingu vystačila na osm lekcí:

  • Vyprávějte příběh: „Všechno to začalo, když jsme v jedné továrně zaslechli rozhovor.“
  • Ukažte zákazníkům, že sdílíte jejich utrpení: „Mluvili tam o přidávání podřadných vláken do tkaniny, aby oblečení nevydrželo sušení v sušičce a brzy bylo děravé jak ementál.“ Angličtina může češtině jen závidět pověstné „kurvítko“ – součástku, jejímž jediným účelem je zkracovat životnost.
  • Vyhraňte se vůči průmyslu. Všichni totiž „průmysl“ nenávidí: „Firmy systematicky snižovaly vaše očekávání – takže už radši nečekáte nic. Tomu je teď ale konec.“
  • Ukažte se. Na Kickstarteru se před kamerou předvádějí skoro všichni, ale musíte uznat, že Bronstein je cool. Copak by vám lhal?

  • Předveďte rozdíly názorně. Takhle to děláme „my“ – takhle „oni“:

  • Buďte vlastenci a zvířatomilové. Mikina se bude komplet vyrábět ve Spojených státech, žádné asijské robotárny. A navíc: „Protože jste si o to řekli, kožené poutko zipu bude jen volitelné.“ Dobrovolníci Táni Fischerové dostanou textilní.
  • Sveďte zákazníky příslibem dobrodružnějšího života: „Lidé si kupují zboží proto, aby jim zaplnilo mezery v jejich příbězích,“ všiml si výtvarník Hugh MacLeod. Když mikinu roztrhnete, ve Flint and Tinder ji zdarma zašijí nebo zazáplatují. „Každý steh má svůj příběh. Čím bude vaše mikina starší, tím bude jedinečnější a pohodlnější, tím snáz ji poznáte v hromadě ostatních!“

Sklapněte už a vezměte si moje prachy!

… pochyby na pohled druhý

První várka mikin předprodaných na Kickstarteru se bude rozesílat v září. Do té doby se můžou na místo nadšení vetřít některé nepříjemné otázky.

Budou tady vůbec Flint and Tinder za deset let? V roce 2003 by mě nenapadlo, že vietnamská večerka o ulici dál vydrží na trhu déle než Saab a Hummer – a podívejte.

Mimochodem: nebyla dřív taková životnost oblečení normální? A proč už sakra není? Nepochopte mě špatně: jsem rád, že si můžu koupit za stovku triko, které vydrží půl roku. Dostanu, co si zaplatím. Jenomže stoprocentně tohle pravidlo platí jen u laciných hadrů. Nemůžu paušálně odsoudit drahé značky. Ale přesně jak říká Bronstein, po několika zkušenostech s reklamací předražených zmetků „už radši nečekám nic“. Strčte si do špic slogany o vesmírných technologiích a biobavlně. Stačí mi vědět, že když se něco odře nebo utrhne dřív, než by mělo, prodavačka mi pomůže bez špatně skrývaných myšlenek o kverulantském póvlu. Bronsteinova kampaň ukazuje, jak nesamozřejmé to je.

A pak mě ještě fascinuje ta láska ke středověkým technologiím, chovaná civilizací, která rozkódovala DNA a jezdí si po Marsu. Správný hipster má v ledničce kvásek a na mikině švy, „které vyprávějí příběh“; nejlíp o tom, jak pěstoval vlastní zeleninu. Na rozdíl svých od prapředků se s jídlem nepachtí a své šaty nelátá z nouze: vždyť má na výběr z desítek druhů pečiva, na novou mikinu si u počítače vydělá za hodinu, vitamíny dostane i v zimě. Žene ho (mimo jiné) paradoxní potřeba vymezit se proti „průmyslu“, díky kterému žije déle a snáz než kdy dřív. Tu Bronstein v kampani na mikinu skvěle podchytil.

Marxův postřeh, že se „historie opakuje dvakrát, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška,“ jsem dlouho považoval za žvást. Milionové předobjednávky na „záplatovatelnou“ mikinu ale napovídají, že možná účinkujeme v groteskním comebacku předprůmyslové éry. Připomínky tehdejší tragické bídy – pečení chleba a látání šatů – se vrací jako travestishow, hra pro generaci znuděnou technikou a otrávenou „kurvítky“. Dalo by se o tom jistě mudrovat déle, ale musím se zvedat a jít z kavárny domů: na můj stůl má rezervaci kroužek pletení.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Jan Kuřík | 16. 3. 2013 21:37

Pěkné a je vidět v jakém paradoxu žijeme. Také mám rád věci, které vydrží. Je jich ve všech oborech jak šafránu a proto nám poctivost příjde jako zjevení. Jenže mikina, která vydrží je jeden ze způsobů marketingu a tak trochu reklamní trik. Ve skutečnosti se náklady na provoz zvyšují prodlužováním životnosti a údržby, i když může vypadat sebelogičtěji, že když koupím jednu věc jednou, že ušetřím. Na mikině to asi není vidět tak markantně jako třeba na spotřebičích. Pokud se na věc podíváme opačně, lze dnes sehnat oblečení za pakatel, tedy i 20Kč (což je méně než jedno praní i bez amortizace) za kus a na první pohled je nám jasné, že i po ušpinění je ekonomičtější si koupit oblečení prošpikované kurvítky znovu, než platit provoz jednoho hadru. Ekologicky je praní taky velice nešetrné a nevím jak moc je ekologické udržovat pro každého jednu mikinu nebo udržovat jeden sériový provoz pro všechny. Jistě tento přístup narazí na omezené zdroje. Srdcem sem pro jednu mikinu, hlavou nechci stále něco kupovat a starat se o praní. Srdcem nechci do nekonečna chodit v jednom hadru, hlava nemá důvod používat neosvědčené věci. Takže včíl mudruj.
-1
+
-

Fery Marra | 16. 3. 2013 10:52

Tyhle nápady se mi líbí. Jen tak dál. Je to ukázka naivity některých lidiček a zároveň je to i výchovné.
Pan Bronstein jen prostě našel "díru" na trhu, kterou se snaží zaplnit. Přemýšlím, jaký je asi rozdíl mezi slibovanou mikinu do konce života a finančními produkty slibující totéž. Tedy blahobytný život do jeho konce.
Je to vlastně nabídka vzpomínek na to doby, kdy kilo masa, to bylo přece nějaké množství masa a kilo dnes?
Myslím si, že pan Bronstein bude v budoucnu, kromě toho, co píše paní Hamatová, nabízet mikiny v barevných mutacích dle přání zákazníků. Koupíte si modrou, příští rok bude v módě červená, tak mikinu odešlete do jeho firmy, kde provedou přebarvení a budete stále in.

Nicméně poměr kvalita (životnost) a cena hraje důležitou roli například u elektrospotřebičů. Ale i tam je třeba počítat. Dám osobní příklad. Doma máme automatickou pračku značky Mille, která slouží bez jediné závady celých 20 let. Obdobná by dnes vyšla na cca 40 tisíc Kč. Výhodou je její spolehlivost (doufám, že to platí i u těch nových), nevýhoda funkční zastaralost. Nemá ty výhody a vymoženosti nových praček.
V podnikatelském provozu používáme pračky laciné, například Indesit, v ceně kolem 8 tisíc Kč s prodlouženou garancí (pojištěním) na 5 let. Jsou moderní, perou stejně kvalitně, jako Mille, ale dost často nevydrží ani 3 roky. Tudíž je u nás často opravář - výměnkář. Kdybychom to neměli pojištěné, tak bychom se nedoplatili. Řídící jednotka 4,5 tisíce - více jak polovina ceny nové pračky.

Co je tedy lepší, či výhodnější? Pračka kvalitní (i ta ale může mít poruchy) za cenu 40 tisíc Kč, nebo každých 5 let novou pračku, nové technologie, úspornější za cenu 8 tisíc Kč? Vydrží ta Mille 25 let? (5 x 5 let)
Možná že i takto by měli uvažovat nadšenci nad novou mikinou ..... :)
+0
+
-

Klára Hamatová | 15. 3. 2013 11:15

Další fáze už je nabídka, že si mikinu ušijete podle jejich návodu úplně sami (materiál a střih dodají, možná i šicí stroj). Taky se budete moci přihlásit do e-kurzu šití. Bude to úplně cool, stejně jako pečení chleba.
Jenže nás (45+) nenachytají. My tohle známe ještě od bolševika, kdy se všechno dělalo doma na koleně.
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Provozuje weby BrnoNow.com a PoznejBrno.cz. Na ZitBrno.cz si spolu s kolegy utahuje z vedení moravské metropole. Na Finmagu a Peníze.cz se snaží přijít...více o autorovi.

Diskuze

Martin Jonášek | 19. 4. 2014 00:04

Zajímavý článek mnohým se dá souhlasit.
Přesto hlavní důvod proč bohatne velmi malá skupina lidí, zde vysvětlen nebyl, ikdyž vysvětlení je velmi snadné. Ono to přímo souvisí s tím, jak funguje dnešní finanční systém.......více

Miliardáři: 85 lidí má víc než půlka světa! No a co?

Jan Pozner | 18. 4. 2014 15:32

Pokud by se tomu media začala věnovat, tak si buďte jist, že to bude sloužit jako argument pro přijetí Zákona o ustavení úřední šlechty. Ten problém se tím totiž vyřeší.

Mamánek – obětní beránek

Jan Daniel | 18. 4. 2014 13:47

Nechci obhajovat článek Lenky Zlámalové, považuji její závěry za povrchní a za důsledek základního nepochopení statistiky. Ale stať pana Kašpárka mi nepřipadá o moc lepší, spíše naopak.
Argument, že čtyřikrát více mužů......více

Mamánek – obětní beránek

Michal Weinfurtner | 18. 4. 2014 11:47

Média se všemožně snaží zakrýt pravý důvod naší tragické konkurenceschopnosti takovými blbostmi, jaké předvedla Zlámalová.

Media podrobně nesleduji, takže jim možná křivdím. Ale nevšiml jsem si, že by na ČT nebo......více

Mamánek – obětní beránek

Petr Síla | 18. 4. 2014 10:00

Výborná úvaha! Bohužel na jednoduché a rychlé závěry narážíme v dnešní době čím dál častěji. O to více je třeba lidí jako Michal Kašpárek, kteří proti nim bojují.

Mamánek – obětní beránek

Martin Brezina | 18. 4. 2014 07:30

Jednak je vždy dobré porozumět co je či může být "behind the numbers", což MK dělá a LZ nikoliv.

A druhá věc je spojování fenoménu delšího soužití s rodiči s ekonomickou konkurenceschopností země a dokonce i s......více

Mamánek – obětní beránek

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!