Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Globální válka proti drogám: Dejme šanci míru!

| 27. 6. 2011

Čtyřicet let od okamžiku, kdy Richard Nixon vyhlásil válku proti drogám, je čas dát šanci míru.

Globální válka proti drogám: Dejme šanci míru!

Před čtyřiceti lety vyhlásil prezident Richard Nixon, že „veřejným nepřítelem číslo jedna je ve Spojených státech zneužívání návykových látek“. Upozornil, že „problém již dosáhl rozměrů celonárodního stavu nouze“ a požádal Kongres o peníze na „zahájení nové, totální ofenzivy“, křižácké výpravy, které dá později přízvisko „globální válka proti drogové hrozbě“.

Válka proti drogám skončila v květnu 2009, kdy Obamův čerstvě ustavený protidrogový „car“ Gil Kerlikowske prohlásil, že má v úmyslu přestat jí tak říkat. Nebo jak také řekl v březnu reportérovi stanice PBS: „Drogová válka bezpochyby skončila již před dvěma lety mým vůbec prvním interview.“ Pustíte-li si onu výměnu na YouTube, jistě vám neujde, že Kerlikowske to řekl s naprosto vážným výrazem.

Zbytečná válka, zbytečné oběti

Skutečnost je samozřejmě taková, že válku proti drogám nezahájil Richard Nixon a neskončil ji Barack Obama (který ji roku 2004 označil jako „naprostý neúspěch“). Válka proti drogám bude pokračovat, dokud budou veřejní činitele trvat na tom, že je třeba svéprávným občanům zamezit v přístupu k některým vybraným omamným látkám. A přestože je povzbudivé slyšet stále hlasitější sbor prominentních kritiků upozorňujících na nesmírné škody, které tato politika páchá, většina z nich dosud není připravena plně podpořit mír a zcela odmítnout myšlenku násilného prosazování arbitrárních farmakologických preferencí.

„Globální válka proti drogám selhala, s ničivými důsledky pro jednotlivce a komunity po celém světě,“ zní závěr nedávné zprávy Globální komise pro drogovou problematiku. „Političtí lídři a společenské autority by měli mít odvahu říci veřejně to, co mnozí z nich již dávno přiznávají v soukromí, tedy že důkazy přesvědčivě ukazují, že represivní strategie drogový problém nevyřeší a že válku proti drogám nelze vyhrát.“ Zpráva dále předpovídá, že dokud se nepostavíme této realitě čelem, pak se každý další rok „promrhají miliardy dolarů na neúčinné programy, miliony občanů skončí zbytečně za mřížemi a stovky tisíc lidí zbytečně zemřou na následky předávkování či nemocí, jimž by se dalo předejít“.

Tuto silnou kritiku statu quo podepsali tři bývalí latinskoameričtí prezidenti a zakladatelé komise – brazilský Fernando Henrique Cardoso, kolumbijský César Gaviria a mexický Ernesto Zedillo – a šestnáct dalších význačných osob, například bývalý Nixonův ministr financí a Reaganův ministr zahraničí George Shultz, bývalý předseda Federálního rezervního systému Paul Volcker, řecký premiér Jorgos Papandreu, bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, bývalý generální tajemník NATO Javier Solana, peruánský spisovatel a laureát Nobelovy ceny Mario Vargas Llosa nebo známý miliardář a filantrop sir Richard Branson.

Začarovaný kruh

Ovšem alternativy navržené touto komisí ovšem nejsou zdaleka tak působivé, jako jména v ní. Její zpráva volá po lidštějším přístupu k drogově závislým a „malým rybám“ drogového obchodu a zároveň po tvrdších opatřeních proti „násilnickým zločineckým organizacím“. Jenže je to právě prohibice, která je zdrojem bohatství a moci těchto organizací a která je motivem násilí – to připouští i sama komise. Nová zpráva amerického občanského sdružení Policisté proti prohibici (Law Enforcement Against Prohibition) uvádí, že od roku 2006, kdy nový mexický prezident Felipe Calderon zahájil své tažení proti drogovým kartelům, došlo k dramatické eskalaci násilí, která si dosud vyžádala přes 40 000 obětí. „Je to začarovaný kruh, který nemůže skončit a neskončí, dokud neskončí sama prohibice,“ konstatuje zpráva.

Prohibice dále plodí korupci, činí drogy ještě nebezpečnějšími, než by byly bez ní, oslabuje občanská práva a podkopává právní povědomí občanů. Všechny tyto problémy komise rovněž zmiňuje. Politika dekriminalizace spojená s pokračujícím potíráním výroby a prodeje drog je navíc morálně nekonzistentní – pokud se nemá trestat užívání drog, proč bychom měli posílat za mříže ty, kdo ostatním tuto údajně legální aktivitu umožňují?

Řešení je nasnadě

George Shultz a Paul Volcker ve svém nedávném sloupku v deníku Wall Street Journal sice přirovnávají válku proti drogám k alkoholové prohibici a dávají za pravdu Miltonu Friedmanovi slovy, že „ilegalita vytváří obscénní zisky, z nichž pak kápové narkomafií financují své vražedné aktivity,“ a že prohibice „je živnou půdou korupce ve státní správě, justici a bezpečnostních složkách“, pak se ale s hrůzou odvracejí od logického závěru tvrzením „prostou legalizaci všech drog ale nepodporujeme“. Je-li ilegalita problém, řešením je legalizace.

Do češtiny přeložil Aleš Drobek.

Text vyšel v magazínu Reason.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (16 komentářů)

svata huml | 10. 7. 2011 00:40

hlavni duvod proc nejsou nektere typy navykovych latek legalni neni bezprostredni hrozba drogove apokalypsy ale fakt ze by prislel o praci a zisky neuveritelny pocet lidi. pocinaje narkomafii, protidrogovou policii a tak dal po stupnich korupcniho zebriku, konce farmaceutickym koncerny a alkoholovou lobby. legalizace by prinesla ohromne mnozstvi penez z dani ktere by se daly pouzit napriklad na protidrogovou prevenci, lecbu zavislych a tak dal a jeste by zbylo. mafie by prisla o zisky, korupcni kolotoc by se zadrel a potencionalni uzivatele by nekupovaly substance pochybneho slozeni ale statem kontrolovanou kvalitu jak se to jiz deje v pripade alkoholu a nikotinu. konec koncu v americe 18 stoleti jste si mohly heroin nebo marihuanu koupit bez predpisu v kazde lekarne a populace nevymrela na predavkovani. konkretne v pripade marihuany - nejstarsi lek ktere lidstvo zna - je to opravdu pikatni... vy tady z vas nekdo proc je zrovna marihuana zakazana? odpoved je prosta. nikdo prece nepotrebuje lek ktery roste jako plevel a tudiz nejde patentovat. kdo poptrebuje rostlinu ze ktere se da vyrabet latka, olej na sviceni, papir, kadidlo, potravinarský olej a tak dale, kdyz mame ropu ze. nebudte naivni nikomu tady nejde o ochranu populace pred drogovym silenstvi. o co tady jde je maximalizace zisku
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Leoš Prskavec | 28. 6. 2011 16:58

Osobně si myslím, že problém je někde jinde. Legalizace nic nevyřeší, stejně jako nic nevyřeší zákazy a nařízení. Že to prostě nefunguje je vyzkoušeno.
Problém je v systému. Ve společnosti, kde se finance upírají postiženým spoluobčanům, kteří si své postižení nezavinili, ale měli prostě v životě smůlu, a na druhé straně se zdarma poskytují drogy (nebo jejich legální náhrady), kteří si za svoji závislost většinou mohou sami, je něco v nepořádku.
Nechci tím říci, že bychom se neměli snažit pomáhat závislým, ať jde o jakýkoli druh závislosti, to je jistě práce záslužná, ale přiznejme si, že naprostá většina vyléčených narmomanů (opilců, gamblerů a pod.) se stejně ke své závislosti vrátí zpět.
Proto záleží více než na zákazu či legalizaci na přístupu společnosti a státního aparátu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 28. 6. 2011 18:06
reakce na Leoš Prskavec | 28. 6. 2011 16:58

To, co popisujete, ovšem nemá nic společného s legalizací drog.

Jde spíš o dnešní (v ústavě zakotvené) pojetí zdravotní péče jako služby zdarma pro každého (respektive paušálně hrazené ze zdravotní daně).

Není pak možné odlišit ty, kteří ke své nemoci přišli nezaviněně, ty, kteří ke své nemoci přišli vinou svého riskantního životního stylu, a ty, kteří péči o své zdraví zcela ignorují, a spoléhají na péči zdarma v rukou lékařů.

Dokud bude tento systém existovat, vždy bude skupina lidí, která jej bude hojně zneužívat. Lhostejno, zda jde o substituční drogy zdarma pro narkomany, anebo léčba obezity zdarma pro žrouty. Postižení spoluobčané mají smůlu, neboť jsou nejméně hlasitou skupinou příjemců zdravotních dávek.

Jde o systémový následek stávajících regulací zdravotní péče, která zamezují jakýmkoliv finančním dopadům na nezodpovědné jedince. Jakýkoliv skutečně privátní zdravotní a pojistný systém by s těmito neduhy velmi rychle zametl. Rozumný člověk by si vybral pojištění, které by odpovídalo rizikům jeho životního stylu. A protože by chápal rizika, která jej mohou zcela nezaviněně potkat, jistě by se dostatečně pojistil i pro případ trvalého postižení svého nebo svých dětí. Nerozumný člověk by péči o své zdraví nadále ignoroval, a namísto zdravotního pojištění by si koupil větší televizi. Jenže pak by plody svého nezodpovědného chování sklidil on sám.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Kosour | 27. 6. 2011 20:08

Docela by me zajimalo, jak by takova legalizace vsech drog dopadla. Patrne by se urcita na tyto latky nachylnejsi cast populace ufetovala k smrti a vysledkem by byly mrtvoly na ulici. Na druhou stranu by ale pote byl patrne klid.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 28. 6. 2011 17:35
reakce na Libor Kosour | 27. 6. 2011 20:08

Vzhledem k tomu, že alkohol je z hlediska následků závislosti v podstatě srovnatelný s ostatními tvrdými drogami, legalizace všech drog by asi vypadala tak, jak dnes vypadá legalita alkoholu - zhruba 5% populace jsou závislí, z nichž část se nakonec upije k smrti. Mrtvola opilce na ulici je přesto poměrně vzácným jevem.

Pokud by se legalizace všech drog týkala i farmacie:

- Objevilo by se mnoho nových léků, které v současném systému nemohou být nikdy schváleny (např. kvůli malému množství potenciálních pacientů a vysokých nákladů na schválení vůbec nezapočne schvalovací proces), a to zvlášť v psychiatrii (kvůli obsahu legislativně problematických látek nemá lék naději na schválení). (Veterinární medicína je dnes v nasazování moderních léků výrazně napřed, právě díky jednodušší legislativě.)

- Občas by někdo utrpěl újmu poté, co na sebe vzal riziko úžívání neotestovaného léku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 28. 6. 2011 19:15
reakce na Stanislav Brabec | 28. 6. 2011 17:35

S těni léky mi nahráváte na otázku: kdo bude hradit případné nečekané reakce a poškození zdraví- jako je tomu u zkoušených nových léků. Ale to je na dlouho. (Sám se klinických testů účastním jako hlavní zkušející).
Jinak nelze roubovat vnímavost k alkoholu u Evropana jako měřítko dispozic k jiným závislostem. Evropani byli v minulosti selektováni k odolnosti vůči alkoholu - vysvětluje se to desinfekčním účinkem alkoholu a tím pádem nižšímu výskytu střevních nemocí (třeba epidemie cholery).
Dál odkazuji na jiné svoje reakce.
Prostě z mého pohledu jsou názory ekonomů poněkud naivní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 30. 6. 2011 06:34
reakce na Otakar Hokynář | 28. 6. 2011 19:15

Mně připadají reakce ne-ekonomů poněkud naivní. Všichni předpokládají, že ilegalita znamená výrazné snížení přístupu k drogám. Jenomže to prostě není pravda - snížení ano, ale spíše snížení přístupu ke kvalitním drogám a ne zrovna moc výrazné. Asi takhle: v americe zkusili prohibici a výsledkem nebylo méně ožralých (teď nevím jestli celková spotřeba dokonce nestoupla?). Výsledkem byla spousta slepých, výsledkem byla spousta mrtvých, které v podstatě zabila vláda (přikázali denaturaci něčím jedovatým - kyanidem?), výsledkem byla velká korupce a násilí.

Na základě historické zkušenosti s prohibicí se tak nelze domnívat, že by problém indiánů a jejich neodolnosti vůči ohnivé vodě byl vyřešen prohibicí. Tudíž mi připadá poněkud absurdní (naivní?) se domnívat, že by problém evropanů a jejich neodolnosti vůči opiátům mohl být vyřešen drogovou prohibicí - aneb opačně, že by legalizace způsobila z hlediska spotřeb drog (a speciálně těch opravdu nebezpečných) nějakou opravdu významnou změnu.

Jediné, co je na tom trochu nepříjemné, je, že pokud by to legalizovala malá země, pak se jí tam nastěhují všichni feťáci z těch zemí, kde to povolené není (s tím má právě trochu problémy holandsko).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 10. 7. 2011 12:30
reakce na Ondřej Palkovský | 30. 6. 2011 06:34

Pane Palkovský, já nedokážu říci, co s tím. Obávám se, že obě cesty vedou kamsi... Je velmi obtížné předjímatreakci populace jako celku na nějakou novou drogu (míněno takovou, se kterou se setkává - řekněme- pár set let). Nejsem si jistý, že srovnávat prohibici na alkohol s prohibicí na tvrdé drogy lze tak automaticky. Jednak alkohol lze snadno a levně vyrobit, jednak vidíte sám, jaká byla touha po této "domestikované& quot;droze v době prohibice.Navíc výhodou alkoholu je, že je rychle a efektivně zmetabolizován, což se v řadě dalších drog nedá říci. U některých drog jsou stopy v organismu i několik týdnů a ovlivnění psychomotoriky může trvat i několik dní.
Pokud by stát chtěl třeba vydávat licence, tak se kriminalita posune do jiného levelu-korupce. A kriminalizován bude opět občan - řízení auta. Pokud budou drogy slušně dostupné, no nevím, co se stane...
Opiáty jsou vážně sladké, byl jsem na nich několik dnů po operaci a taky po úraze...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 29. 6. 2011 18:36
reakce na Otakar Hokynář | 28. 6. 2011 19:15

Nečekané reakce léků: Každý obchodní vztah má svá pravidla. Tím spíš by to byl prodej neotestovaných léků na svobodném farmaceutickém trhu. Prodejce by si nejspíš nechal při prodeji takového léku podepsat reverz, kterým by výrobce zbavoval právní odpovědnosti za známé i neznámé vedlejší účinky. A pacient by asi pečlivě zvažoval, zda sáhne po osvědčeném, ale nepříliš účinném léku od výrobce, který ručí za případné poškození zdraví, nebo podstoupí nebezpečí užívání nového neotestovaného léku.

Dnes tomu tak není, jediným arbitrem rizika je stát. Pacient z výše uvedeného příkladu nemá na výběr. Stát za něj vybral osvědčený a nepříliš účinný lék. A tak může třeba zemřít, spokojen s tím, že na sobě nepocítí žádné nežádoucí vedlejší účinky neotestovaného nového léku. A žádný právník mu v tom nepomůže.

Indiáni dostali do rukou ohnivou vodu ze dne na den. Drogy, o nichž se mluví, jsou však přes veškerou prohibici už léta snadno dostupné. Nepopírám, že Evropan je odolnější vůči alkoholu a Číňan vůči opiátům.

Ale myslím si, že zde ve velké míře o odolnost sociální.

Co by se po úplné legalizaci stalo?

- Abstinenti by pokračovali ve svém "nebát se a nehulit".

- Pro závislé na tvrdých drogách by změna také nebyla nijak velká, jen by sebezničení bylo méně finančně náročné.

- Riziko by vzrostlo mezi nestřídmými svátečními uživateli. Pro ně jsou ovšem velkým rizikem i lživé kampaně války proti drogám. Kolik lidí z této kategorie dojelo na následující úvahu: "Proč bych si nedal heroin? Ve škole skoro všichni hulí trávu, a trosky z nich nejsou. A expert na drogy nám přece říkal, že marihuana je stejně špatná jako heroin!"

- Skutečná změna by nastala v kategorii "Nechci, bojím se, je to přece zakázané!" Kolik lidí do ní asi spadá, kolik z nich je ohroženo, a kolik z nich by přesedlalo od cesty k alkoholu na cestu k jiné (měkčí či tvrdši) droze? Netuším.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 28. 6. 2011 04:42
reakce na Libor Kosour | 27. 6. 2011 20:08

A byla by jich škoda?
Lepší jednorázově uklidit pár mrtvol než trvale bojovat s mafií.
Legální drogy by byly relativně levné, takže mafie by musela hledat jiný předmět podnikání.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 28. 6. 2011 19:08
reakce na František Pašingr | 28. 6. 2011 04:42

Ono je to složitější. Velká část té hdy je o dopaminergních receptorech. Určitá alelická kombinace disponuje k závislostem víc a určitá méně. Naprostá většina lidí jsou heterozygoty- takže jejich potomci by cca z 1/4podědili zvýšené riziko závislosti (na čemkoli, dnešní ¨"molekulární&q uot;psychiatrie už sjednotila drogové a herní závislosti). Pak jsou tu ještě přímé drogové receptory: třeba relativní rezisgtence aziatů na opiáty se postuně fixovala snad tisíce let. Tak takhle bychom si asi moc nepomohli, obávám se, že bycho dopadli jako Indiáni po setkání s ohnivou vodou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 28. 6. 2011 00:42
reakce na Libor Kosour | 27. 6. 2011 20:08

To ale predpoklada, ze by se cela populace vrhla znicehonic na drogy. To mi prijde dosti nepravdepodobne, nebo vy byste se po kompletni legalizaci vrhnul na zkouseni vsech drog?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 28. 6. 2011 00:57
reakce na Adam Čabla | 28. 6. 2011 00:42

Ale ja mluvil jen o casti populace, ne o vsech. Slovem "nachylnejsi&qu ot;jsme myslel ty, kteri maji prave k temto experimentum blize.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 28. 6. 2011 01:07
reakce na Libor Kosour | 28. 6. 2011 00:57

No ale co jim brani v soucasnosti? Pri pohledu na nejblizsi diskoteku nemam pocit, ze by si nekdo z nejake nezakonnosti delal problem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 28. 6. 2011 20:36
reakce na Adam Čabla | 28. 6. 2011 01:07

Ta moznost postihu minimalne cast lidi odradi. Tim hlavnim duvodem je ale vysoka cena, ktera tu je diky kriminalizaci drog.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 28. 6. 2011 17:24
reakce na Libor Kosour | 28. 6. 2011 20:36

Vysoka cena je otazkou - jsou drogy drahe a jsou drogy levne. Spise by doslo ke zlevneni nekterych drog, u jinych by se cena zasadne nezmenila. To by urcite vedlo ke zmene oblibenych drog, ale ze by kvuli tomu drasticky narostl pocet zkousejicich a nasledne zavislych..
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Jacob Sullum
Nezávislý americký novinář a redaktor měsíčníku Reason.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!