Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Polobůh na podpatcích

Ačkoliv je Severní Korea neustále označována jako nejuzavřenější země světa, Kim Čong-ila zná snad každý, kdo čas od času otevře noviny nebo si pustí televizi. O jeho popularitu se přitom nestará tým marketingových kouzelníků jako u Davida Backhama, ani není prvním Afroameričanem v čele nejmocnější země planety, jak je tomu v případě Baracka Obamy.

Jakkoliv to může znít paradoxně Kim Čong-il má ze všech západních celebrit nejblíže k Paris Hiltonové. Stejně jako Paris, také Kim těží z toho, že se dokázal narodit do správné rodiny – rodiny prvního neomezeného vládce severu Korejského poloostrova Kim Ir-sena. Stejně jako Paris, Kim byl i tatínkovým mazánkem. Právě jeho otec kolem něj začal utvářet polobožskou aureolu, která přetrvává dodnes. Všechno přitom začalo už při Kimově narození.

Severokorejská babylonská věž

Tím však podobnost mezi Paris a Kimem zdaleka nekončí. Oba jejich taťkové se totiž „vyznali“ v nemovitostech. Zatímco pan Hilton rozjel celosvětovou síť hotelů, pan Kim na to šel od lesa. Hned poté, co v září 1945 v ruce poprvé rozžmoulal hrst severokorejské ornice, si bývalý partyzán Kim Ir-sen našel útulné staveníčko, kde se mohl malý Kim v klidu oddávat dětským radovánkám – obrovskou koloniální vilu s bazénem a rozlehlou zahradou, kterou si s sebou nestihl „odnést“ jeden z vysoce postavených japonských správců země. Okouzlení pompézní architekturou Kim Čong-ilovi zůstalo i v dospělosti. Právě proto vypadá hlavní město Pchjongjang tak, jak vypadá: Obrovské železobetonové termitiště, jemuž dominuje severokorejská babylonská věž – hotel Ryugyong.

Podle plánů společnosti Baekdu Mountain Architects & Engineers, která s konstrukcí železobetonového monstra v roce 1987 začala, se měla stavba se svými 360 tisíci čtverečních metrů, 105 podlažími a 330 metry stát nejvyšším hotelem světa a monumentem prezentujícím sílu Korejské lidově demokratické republiky. Pompézní otevření všech 3000 pokojů bylo naplánováno na Světový festival mládeže a studentstva v červnu 1992. Stavba se však neustále protahovala, prodražovala a objevovaly se další a další konstrukční problémy. Náklady se tak brzy vyšplhaly na úctyhodných 750 milionů dolarů – zhruba dvě procenta celého severokorejského HDP. Stavba proto nebyla nikdy dokončena. Podle posledních zpráv se však severokorejský režim nedávno dohodl s egyptským investorem, firmou Orascom, která slíbila, že hotel dostaví. Zdá se tedy, že Kim a Paris brzy získají další společný znak – hoteliérství.

Polobůh na podpatcích a neúspěšný filmový producent

Pokud byste si mysleli, že už je výčet kompletní, zase jste vedle. Oba se totiž na veřejnosti vždy objevují skryti za obrovské sluneční brýle – a především ve vysokých podpatcích. Zatímco u Paris, která měří 175 centimetrů, to je především módní záležitost, pro Kima, jehož růstové hormony začaly stávkovat velmi brzy i na tradičně nižší Korejce, a měří tak jen metr a padesát sedm centimetrů, je to zkrátka povinnost. Už jste někdy viděli poloboha, kterému byste mohli koukat na pleš?

Posledním společným znakem je láska ke stříbrnému plátnu. Oba dva z neznámého důvodu věří, že rozumějí kinematografii. Zatímco Paris filmy nejen produkuje, ale dokonce v nich i hraje, Kim zatím zůstal jen u prvního. Jeho ambice hodná každého vladaře, totiž natočit nejlepší biják všech dob, ale dospěla ke svému vrcholu ještě dříve, než se Paris Hiltonová narodila – v roce 1978. Právě tehdy vydal Kim přímý rozkaz k únosu úspěšného jihokorejského režiséra Shin Sang-oka a jeho ženy, herečky Choi Eun-hee. Jejich úkolem nemělo být nic jiného, než vybudovat slavný severokorejský filmový průmysl. Oběma se bohužel podařilo po několika letech v zajetí uprchnout zpět na Jih. Vůdcovy filmové ambice poté citelně opadly a od té doby se ve svém volném čase věnuje především psaní oper. Do dnešního dne jich stihl šest. Nezbývá než doufat, že tvorbu dalších skvostů neohrozí údajná rakovina slinivky, kvůli níž Kim v poslední době citelně pohubl.

Smutný život „těch druhých“

O životě Kim Čong-ila by se daly psát romány. Ale co ostatní Kimové, nositelé nejčastějšího tamějšího příjmení, kterých je v KLDR více než pět milionů, a s nimi všichni ostatní „obyčejní“ Severokorejci? O jejich životních strastech se nikomu z nás nesní ani v nejhorších nočních můrách. Když je nekosí hladomor nebo přírodní pohromy, trpí zlovůlí režimu. Posledním příkladem je měnová reforma, k níž se režim bez předchozího varování odhodlal loni na podzim. Jejím cílem bylo paralyzovat občany bohatnoucí z tržního hospodářství, které režim povolil po hladomorech ve druhé polovině devadesátých let, kdy Korejci začali pěstovat a prodávat vlastní potraviny, aby si zachránili život. Problémem však bylo, že někteří začali také bohatnout. Režim se proto rozhodl k návratu k tradičnímu státem organizovanému přídělovému systému. Měnová reforma pak byla posledním hřebíčkem do rakve „soukromníků“, kteří měli, na rozdíl obyčejných lidí, kteří žádné úspory nemají, a elit, jež svůj majetek hromadí v dolarech na zahraničních účtech, své úspory pouze v místní měně. „Trhovci“ tak ze dne na den přišli o vše, co poslední léta vydělali. Z každých sto wonů jim po revalvaci zbyl jeden jediný.

V zemi se tak stalo něco nevídaného. Nespokojení Severokorejci vyrazili do ulic. Řada z nich za to bohužel zaplatila cenu nejvyšší. Jak vrtošivá dokáže být přízeň osudu, se však přesvědčil také autor reformy Pak Nam-ki, nejvyšší finanční odborník režimu a tajemník vládní strany, který reformu připravil. Minulý měsíc ho totiž režim poslal před popravčí četu. Ve zdůvodnění rozsudku smrti bylo uvedeno, že „Pak Nam-ki se jako osoba buržoazního původu vetřel do revolučních řad s cílem zničit národní hospodářství KLDR".

Ať jsi, kdo jsi

Život v Severní Koreji je zkrátka obtížný pro každého. Nesrovnatelně obtížnější než ten Paris Hiltonové a mnohem obtížnější než život nás, Čechů. A je jedno, jestli jste voják, trhovec nebo tajemník strany. Stačí mávnutí kouzelného proutku a všechno může být úplně jinak. Tedy pokud se čirou náhodou nejmenujete Kim Čong-il.

Psáno pro Béháčko

Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou kulturou a sociálními systémy. Během studia publikoval reportážní texty... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK