Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Samé biče aneb kam až mozek může

Kolegyně učitelka dospělých mě dostala. Jedla gulášek a dmula se pýchou. Prý dostala na zpětnovazebních dotaznících samé jedničky. Byla spokojená. Chleba do ní padal jako do studny. Po těžké práci je, inu, hlad.

Zpětnovazební dotazníky! Magický pojem ve vzdělávání dospělých. Účastníci si po skončení školení či workshopu zakroužkují, jak byli spokojení s názorností výuky, tvrdostí židlí, občerstvením, vtipností lektora, měkkostí tužek...

Na tom by nebylo nic špatného. Jako orientační informace o kvalitě svačin a fungování klimatizace v místnosti je to fajn. Problém nastává, když se učitel (dnes se jim říká „lektor“) začne příliš upínat na obdiv žáků (dnes se jim říká „účastníci“) a loví jedničky.

Prostě má celý den tlaky a chmury a dělá všechno proto, aby mu odpoledne napsali samé biče. A nejde jen o samochválu a marnou pýchu!

Ten, kdo "žákům" školení zaplatil, díky jedničkám vidí, že si vybral dobrého učitele a že žactvo (rozuměj „zaměstnanci firmy“) jsou spokojení. A co je pro pečujícího zaměstnavatele krásnější, než spokojené tváře milých zaměstnanců! Pro učitele jedničky představují vyšší pravděpodobnost dalšího businessu.

JENŽE! Má to chybu. Spokojenost a usměvavé tváře nevedou ke ZMĚNĚ, nevedou k intenzivnímu přemýšlení, k niternému zápasu. A tedy nevedou k rozvoji a růstu.

Náš mozek rozděluje věci na známé a neznámé. To, co je známé, bereme. V tom si chrochtáme, jsme doma. To, co neznáme, nás vede k ostražitosti. Mozek nám to nebere.

Neznámé a nové nabourává naše ustálené představy o světě a o vesmíru. Musíme posuzovat, přemýšlet, hodnotit. A to bolí...

Samé jedničky ve zpětnovazebních dotaznících pro lektory vypovídají o tom, že "učitel" zůstal v zóně známého, šedého, konformního. Neprovokoval, nebral žáky na neznámá území. Nevystavil je nutnosti radikální změny úhlu pohledu.

Spor o jedničky ve zpětnovazebném dotazníku od žáků je prastarý! Chce se mi připomenout, že antičtí sofisté hodně jeli po jedničkách, potlesku žáků. Byli rozumní. Věděli, že jde o byznys s informacemi a tak trochu šou.

Dramaticky méně se o potlesk a jedničky zajímal Sokrates. Vedl lidi ke změně, vedl je k přemýšlení, dováděl je k filosofii. Přiváděl lidi k údivu, který je počátkem vší filosofie. Nikoli náhodou je Sokratovi připisováno zvolání „vím, že nic nevím“. To je bod, z něhož lze začít pracovat, poznávat, růst, rozvíjet se.

A tak trochu laškuji se zpětnovazebními dotazníky. Vypovídají o tvrdosti židliček, měkkosti tužek a čerstvosti chlebíčků. Nevypovídají o učiteli. Protože těm nejlepším učitelům lidstva nikdy nikdo jedničky nedal.

Sokrata popravili pro pohoršování mládeže. Ježíše ukřižovali pro pobuřování. Havla zavřeli do výkonu. A Patočka zemřel po výslechu StB. ....Je mi líto, ale dobrý učitel nenosí ze školy jedničky.

Autor je psycholog a kouč. Foto: Jan Majer

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK