Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kampaň pro ublížené a neschopné

Na internetu koloval před časem odkaz na ukázku z českého filmu ze šedesátých let Tři chlapi v chalupě, a to pod titulkem „Strategie ČSSD pro volby“. Lubomír Lipský v ní poučuje svého syna o tom, jak vést volební kampaň ve vesnici, aby uspěl.

Zaznívá zde i jedna památná fráze: „Jak nemáš na svý straně ukřivděný, ublížený a neschopný, tak to dlouho nepotáhneš, to si piš.“ I po více než čtyřiceti letech platí, že na ukřivděnosti, neschopnosti, negaci i závisti se dá skvěle stavět politická kampaň.

Socialisté si to dobře uvědomují a tyto emoce ve svých volebních heslech ždímají na maximum. Provoláváním sloganů na způsob „Už žádné výpovědi bez udání důvodu,“ „Již žádné snižování přídavků rodinám“ nebo naprosto neuvěřitelného „Stáří si přeci zaslouží úctu,“ hrají přímo na strunu ukřivděným jedincům, kteří trpí pocitem, jak jim ten krutý kapitalismus neustále ubližuje. Negativní kampaně vinící opoziční politiky z vypuknutí ekonomické krize kvůli jejich nenasytnosti nebo poukazující na jejich příliš luxusní auta zase hrají na závist a potřebu ukázat prstem na viníka.

Jak je vůbec možné, že se najde tolik voličů, kterým tato hesla zahrají na jejich strunu, a kteří svým lístkem nakonec upřednostní „socialistické jistoty“? Za jeden významný faktor považuji obecně uvažování velké části české veřejnosti, jejich „vnitřní nastavení,“ kterým se tolik odlišuje například od uvažování mnoha Američanů.

Je to ten neustálý pocit křivdy, kdy za vlastní neúspěchy a prohry viníme někoho jiného. Kolikrát jsem si musela vyslechnout, že za ztrátu zaměstnání mohl „příšerný šéf,“ nenasytný zahraniční akcionář nebo závistivý kolektiv. Solidární kamarádi poškozeného poplácávají po ramenou a hlasitě ho litují. Protože se člověku bez práce stala křivda, samozřejmě očekává, že se o něj stát postará, protože on za své neštěstí nemůže.

Mentalita v americké společnosti, se kterou jsem se setkala, jde úplně jiným směrem. Neúspěch v zaměstnání nebo jeho ztráta je do značné míry osobním selháním daného jedince, svědčí o jeho „neschopnosti“ a nezasluhuje tedy lítost. V duchu hesla „každý svého štěstí strůjcem“ přijímají již studenti osobní odpovědnost za své výsledky, což vede k vysoké soutěživosti na školách i v zaměstnání a značným ambicím. Úspěch je hodnota, která zasluhuje obdiv, ne pouze závist, a tak si i středoškoláci hrdě lepí na svá auta nálepky o tom, že odmaturovali s vyznamenáním.

Proto říkám, že volba „socialistických jistot“ svědčí do značné míry o nízkém sebevědomí daného člověka, o jeho představě, že se mu od ostatních děje křivda, a že musí být proti neúspěchu chráněn. Pokud jsem se sebou spokojená, mám pocit, že se o sebe dokáži postarat a unést odpovědnost za svou vlastní životní situaci, nemohu volit doleva.

To vůbec neznamená, že by se ve Spojených státech nekonala „podpásová“ útočná volební kampaň. V roce 2004 si Bushův tým zaplatil reklamní spoty namířené proti demokratickému kandidátovi Kerrymu, které ho zobrazovaly jako slabou osobnost neustále měnící svůj názor. Bush byl zase popisován jako chabý vlastenec, který se zbaběle vyhnul účasti ve vojenských operacích proti komunistickému režimu. Americké útoky míří na charakterové vlastnosti i rodinný život, což je u nás dost vzácné (i když nahatý Topolánek v současné útočné kampani je vlastně krok tímto směrem).  

Než mě začnete kamenovat v komentářích, chci připustit, že se jedná o naprosto neodpustitelné zobecňování národních charakterových vlastností, kterého jsem si vědoma. Nicméně předčasné volby se blíží a není možná od věci podívat se na volební kampaně z trochu jiného úhlu.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK