Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Peníze na cestě

| 22. 10. 2009

Peníze nelétají vzduchem jako ptáci. Přesto se stejně jako dobří holubi vracejí. Jsou v neustálém koloběhu. Žijí si vlastním životem nezávisle na našich peněženkách.

Peníze na cestě

Jen na území České republiky uskutečníme s našimi 213 pancéřovanými vozy každý rok téměř 1,3 milionu přeprav, při nichž najedeme až 14 milionů kilometrů. Kdyby všechny cesty vykonalo jediné vozidlo, objelo by za rok třistapadesátkrát po obvodu Země,“ překvapuje mě hned na úvod rozhovoru koordinátor Cash in Transit Tomáš Franek. Pomalu začínám chápat, že ani Karel IV., ani František Palacký si z mojí nedávné cesty z Prahy do Ostravy na rozdíl ode mě příliš starostí nedělali. Peníze zkrátka nemají své trvalé bydliště. Jejich domovem je nikdy nekončící cesta.

Dvě miliardy za směnu

„Centrálou, kde hotovost zpracováváme, ročně projde přibližně 1,5 bilionu korun, téměř čtyřnásobek veškerého oběživa v České republice. Během jediné směny tak zpracujeme až dvě miliardy korun,“ doplňuje Franka marketingová koordinátorka české divize cashových služeb G4S Petra Sergovičová. Nezbývá než dodat, že provoz ve společnosti je třísměnný. „Nerozlišujeme mezi dnem a nocí. Nemůžeme. Každý klient má zkrátka jiné potřeby a my jim musíme vyhovět,“ pokračuje Tomáš Franek. „Naším úkolem je co nejlépe naplánovat trasu každého vozidla. Nejde přitom jen o ujeté kilometry. Musíme také ohlídat, aby v autě nebylo v jeden okamžik příliš peněz,“ dodává. Ranní směny jsou obvykle obousměrné; jezdí se především do bankovních domů. Odpoledne a večer se pak svážejí tržby.

Společnost, která v současnosti ovládá 80 procent českého trhu, má celkem 560 stálých klientů. „Těmi nejvýznamnějšími jsou banky, pojišťovny a další finanční instituce, ale také většina velkých obchodních řetězců, čerpací stanice nebo lékárny. Přepravu ale zabezpečujeme také pro pražskou zoo a různé charitativní sbírky, třeba projekt Světluška či Šance. Specifickou kapitolu pak tvoří doplňování a servis dvou a půl tisíce bankomatů,“ vypočítává zákazníky G4S Tomáš Franek.

Bezpečnost především

VIP klientům, jakými bezesporu Palacký, Masaryk a Destinová byli, je během přepravy nutné zajistit maximální bezpečí. Nesmí se jich dotknout žádná nepovolaná osoba. Jakmile ale dojde na výbavu automobilů, jsou „sekuriťáci“ skoupí na slovo. „Naším cílem je, aby potenciální pachatelé nevěděli, co všechno na ně pod opancéřovanými plechy čeká. Kdybychom se na tomto místě rozpovídali o nedobytnosti našich aut, mohlo by to stimulovat mozkovou činnost nějakého všeználka, který by zaručeně věděl, jak nás přechytračit,“ vypráví mi s úsměvem bezpečnostní ředitel G4S Cash Services Pavel Tichý. „Povím vám jen to, že uvnitř vozidla čeká na lupiče řada překvapení. Vše je založeno na unikátních jednorázových kódech. Nikdo z našich zaměstnanců navíc neví, jakou trasu ten den pojede, ani kdo bude jeho parťákem, takže každý den přicházíte do práce a vůbec netušíte, co vás čeká. Všechna vozidla jsou zároveň vybavena satelitní navigací se speciálním softwarem. Ten umožňuje dálkové ovládání všech bezpečnostních systémů a upozorňuje na jakoukoliv odchylku od nastavených parametrů. Jakmile si řidič třeba jen otevře dveře ve špatný čas, víme o tom a hned to prověřujeme jako potenciální přepadení,“ dodává Tichý.

„Tato opatření ale nezvyšují jen bezpečnost převáženého obsahu, ale také našich pracovníků,“ doplňuje ho tisková mluvčí Sergovičová. Neméně důležitá je také anonymita. „Proto jsou naše vozy na první pohled k nerozeznání od klasických dodávek,“ upozorňuje bezpečnostní ředitel Pavel Tichý.

Vše je pojištěné

Přesto není nikdy úplně možné zcela eliminovat možnost přepadení. Když k němu dojde, je prioritou bezpečnost osádky. Zcizený obnos se okamžitě znehodnotí dálkově odpálenou patronou a Česká národní banka ho pak za režijní cenu vymění. Nic závažného se ale nestane, ani pokud pachatel uprchne. Vše je nadstandardně pojištěné. „Jsme součástí rozsáhlého mezinárodního programu,“ vysvětluje mi bezpečnostní ředitel G4S.

Společnost proto neohrozila ani „Velká vánoční krádež“ z prosince roku 2007 spáchaná jedním ze zaměstnanců firmy. Právě ti představují podle vedení G4S největší bezpečnostní riziko. Proto jsou pečlivě vybírání. Až polovina zájemců se nakonec prestižního místa a nadprůměrného platu z různých důvodů nedočká. „Šance jistých skupin na přijetí jsou sice výrazně nižší. Nemožné to však není,“ naznačuje Tomáš Franek.

Český Ronnie Biggs

Právě z jedné z rizikových skupin pocházel i „český Ronnie Biggs“, jak se přezdívá Františku Procházkovi podle strůjce legendární Velké vlakové loupeže. Třiatřicetiletému mladíkovi se povedla na naše poměry nevídaná věc. Do dodávky oblepené logem G4S napěchoval přes 400 kilogramů bankovek, setřel si pot z čela, sroloval vyhrnuté rukávy a s pocitem dobře odvedené práce nastoupil na pravidelnou směnu. Po deseti hodinách zamával nic netušícím kolegům, proměnil se v obláček páry a zmizel. Společně s ním se vypařilo 564 milionů korun. Nejvyšší ukradená částka v českých dějinách.

„Psychologické testy prokázaly, že byl nadprůměrně inteligentní. Do G4S přišel s jasným cílem a vše si do puntíku připravil,“ naznačuje Tichý. Na stopu vyšetřovatele nepřivedla ani dvaapadesátimilionová odměna, „třetí nejvyšší na světě po Usámu bin Ládinovi a vůdci kolumbijské mafie“, jak tehdy napsalo Právo. Iniciátor britské loupeže století Ronnie Biggs zákonu unikal 36 let. Zatčen byl až poté, co se dobrovolně přihlásil na policii. Prý mu chybělo anglické pivo. Ačkoliv je i český zlatavý mok lahodný, Františka Procházku nejspíše momentálně „trápí“ věci úplně jiné.

Ani tato půlmiliardová ztráta nebyla pro společnost likvidační. „Celou ukradenou sumu do posledního haléře nám uhradila pojišťovna,“ vysvětluje bezpečnostní ředitel společnosti. „Zadarmo jsme z toho ale rozhodně nevyvázli. Ztráta se projevila ve výši pojistného a tak de facto celý dluh postupně splácíme,“ dodává. Loupež století však přinesla i pozitiva. „Na bezpečnost od té doby dbáme o 564 milionů procent více než předtím,“ dodává Tomáš Franek.

„I proto se v České republice uskuteční maximálně čtyři přepadení ročně, zatímco ve Velké Británii registrují dva pokusy o přepadení každý den. Naši zaměstnanci navíc nosí zbraň, což mají britští kolegové zákonem zakázáno. Nikdo ji sice nemá v plánu použít, psychologický efekt však plní na jedničku,“ dodává.

Foto: Profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Martin VlnasMartin Vlnas
Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!