Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Komodita s puncem času

Na světovém trhu existuje komodita, jejíž hodnota nenápadně, ale vytrvale roste. Je přenosná v čase, prostoru, překonává hranice kontinentů, jazykové i kulturní rozdíly. Je to starožitnost.

Proč moderní lidé ve vyspělých zemích investují nejenom do nemovitostí a akcií, ale i do starožitností? Starožitnosti ve svém majiteli vzbuzují iluzi dlouhé historie a bohatství, vytváří mu image na cestě k vyšší vrstvě společenského života. Není nutné o ně tolik pečovat jako třeba o nemovitost. Jejich vlastnictví nepodléhá ve většině zemí každoročnímu zdanění.

Přežívají války i převraty

Ohlédneme-li se zpět do naší nedávné historie, nelze přehlédnout to, že starožitnosti pořízené sběrateli za první republiky přežily období války a komunismu, aniž významně ztratily na ceně, a svým majitelům pomohly překonat těžkosti doby, některým dokonce zachránily život.

V nejhorší době pádu měny a naprostého znehodnocení akcií i v době znárodnění byly movité věci často jediným majetkem, který zůstal původním majitelům. Z dlouhodobého pohledu pak jejich dědicové získali mnohonásobně vyšší hodnotu, než za kterou byly starožitnosti koupeny. Investice do starožitností je velmi dlouhodobou záležitostí a někdy z ní těží až potomci původních vlastníků. V případě kvalitních starožitností lze často vydělat i tehdy, pokud je musí majitel prodat v relativně krátké době od jejich nabytí.

Sběratelství tohoto druhu a investice do starožitností je ve vyspělých zemích chápána i jako zábava. Tento trend dorazil také do Česka, kde se mezi významnými průmyslníky, podnikateli a manažery etablovala skupina osvícených sběratelů, kteří si zpestřují život dobrodružnými výlety do minulosti.

Obohatí je nejen majetkově, ale i emocionálně. Navíc je jistě příjemné dopřát si onen dobrý pocit – že jsou mecenáši a ochránci našeho kulturního dědictví. Jeden novinář kdysi výstižně napsal, že miliony vydané za auta, vily a nevázané večírky udělají z jejich majitele či pořadatele trapného snoba, zatímco stejné částky vložené do umění či starožitností mu propůjčí image ušlechtilého člověka, a navíc znásobí jeho majetek.

Rostou pomalu, ale jistě

Pokud starožitnosti chápeme jako dlouhodobou investici, můžeme předpokládat, že jejich ceny rostou ročně v průměru mezi 4–6 %. Tento trend není samozřejmě plynulý, často se pohybuje ve skocích, je ovlivněn i módou.

Největší společnost sledující ceny malířských a sochařských děl ADEC Artprice odhaduje růst malířských děl ročně o 6,83 %. Nejvíce se zhodnocují díla světového významu nad 100 tisíc eur, nejnižší nárůst je u děl mezi jedním a deseti tisíci eur. Díla evidovaných malířů pod tisíc eur překvapivě zhodnocují o 16,15 % ročně.

Dovolím si citovat oblíbenou vzpomínku, která se váže ke slavným slunečnicím van Gogha. Když malíř v roce 1889 obraz dokončil, napsal svému bratru Theovi: „Přísahám Ti, že moje slunečnice stojí za 500 franků“. V aukci za týž obraz zaplatila jedna tokijská pojišťovna o 100 let později 39,9 mil. USD. Portrét „Doktor Gachet“ od téhož van Gogha koupil japonský sběratel Saito za 82,5 mil. USD a naprosto upřímně prohlásil, že „nejkrásnější je lov“. To přesně vystihuje pocit, který sběratelství často přináší.

Trh za 43 bilionů eur

Ceny na českém trhu starožitností, zejména u užitého umění, jsou srovnatelné s cenami trhu Evropské unie. Každá země má ovšem své oblíbené „národní“ autory, jejichž hodnota má lokální charakter, neboť se mimo domácí území příliš neprodávají. Zájem o určitého umělce může změnit výstava, aukční výsledky, umění ovlivňuje reklama a samozřejmě i móda.

Pro výtvarné umění má v současnosti velký význam již zmiňovaná databáze firmy ADEC, kterou na internetu najdete na stránkách www. artprice.com. Tato databáze obsahuje aukční výsledky výtvarného umění, obrazů, tisků a plastik. Je v ní evidováno přes 270 tisíc umělců od roku 1700 do současnosti.

Databáze zachycuje více než 5 milionů aukčních výsledků. Data jsou získávána od renomovaných aukčních síní, objevují se zde i ceny uměleckých děl českých autorů, zejména díky českým aukčním síním. Pětinu návštěvníků těchto stránek tvoří banky, 40 % privátní sféra a instituce jako celníci a notáři, jen 30% podíl připadá na obchodníky.

Podle posledního průzkumu celosvětového trhu s uměním publikovaného nadací „The European Fine Art Foundation“ (TEFEF) byl zaznamenán překvapivý nárůst trhu v posledních letech od celkové hodnoty 26,7 bilionů eur v roce 2002 na 43,3 bilionů eur v roce 2006. Z pouhé čtyři roky tedy narostly prodeje na trhu s uměním o 95 % a co do peněz a do počtu transakcí o 24 %.

Celosvětově největší segment trhu držely dosud USA s 46% podílem. Evropský obrat činil z této částky podle zprávy TEFEF 19,2 bilionů eur, což je o 38 % více než předchozí rok a o 70 % více než v roce 2002. Největší podíl na evropském trhu zaujímá Velká Británie (60 %), druhá je Francie (6 %) a třetí Německo (3%).

Jeden z nejmarkantnějších nárůstů zaznamenala Čína, která dnes představuje 5 % celosvětových prodejů a je 4. největším trhem s uměním v celosvětovém měřítku. Většinový nárůst prodejů mají na svém kontě prodeje výtvarného umění, a sice nárůst o 70 %, kde jsou ceny prokazatelně vyšší než u starožitností z oblasti užitého umění.

Zajímavý je také fakt, že 90 % položek prodaných v aukcích je do částky 10 tisíc USD. Mediálně publikované prodeje za astronomické částky se týkají pouze deseti procent obchodů. Velký nárůst zaznamenalo též současné umění, zejména v USA a Číně.

Prodeje jsou rozděleny mezi aukční síně a obchodníky s uměním, přibližně 48 % v celosvětovém měřítku představují prodeje aukčních síní a 52 % prodeje obchodníků s uměním, přičemž v evropském měřítku pokrývají aukční síně větší segment na trhu.

Je potřeba také zmínit, že jen evropský trh s uměním reprezentuje 41 tisíc firem zaměstnávajících 220 tisíc vysoce kvalifikovaných lidí. Generuje nezanedbatelné množství nepřímých zaměstnání a podílejí se na něm i další sektory, jako je doprava, pojištění, finance atd.

Riziko padělků

Ceny starožitností mohou ovlivňovat i padělky. Největší nebezpečí padělků je tam, kde se falza dají snadno vyrobit a zároveň je originál velmi drahý. Už od antiky bylo obvyklé pořizovat si kopie uměleckých děl, a ne vždy se jednalo o zlý úmysl. Padělky ohrožují sběratelovy finance, a proto je třeba se po nich pídit a bránit jejich šíření.

Především je potřeba mít na paměti, že získat levně unikát je zázrak, který se nestává často. Nízká cena by měla varovat nejdříve. Vědomě připravené padělky většinou na trh nepřicházejí prostřednictvím obchodů se starožitnostmi nebo z aukčních síní, kde jsou veřejně vystaveny a podrobeny zkoumání. Jsou spíše určeny pro tichý, rychlý a soukromý prodej.

Drahé předměty je lépe nekupovat unáhleně, mimo kamenné obchody a na vlastní pěst, pokud se člověk opravdu nevyzná a nemůže věřit vlastním zkušenostem a intuici. Internetové prodeje i velké trhy v některých evropských zemích sice dovolují nakoupit poměrně výhodně, ale bez možnosti reklamace; sběratel musí spoléhat na vlastní zkušenost a rozdíly v cenách často nevyváží riziko.

Investice do starožitností si žádá své. Kdo nemá potřebné znalosti a zkušenost, může na to doplatit. Pro zájemce o vzdělání pořádá Asociace starožitníků dvouleté dálkové studium zakončené zkouškou (tzv. Rudolfinskou akademii). Přednáší se kromě dějin umění všechny obory sběratelství.

(Autorka je prezidentka Asociace starožitníků ČR.) Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK