Jsou fondy přežitek?

Na přetřes často přichází výkonnost podílových fondů vůči jiným způsobům investování, zejména vůči investičním certifikátům. A to nejen kvůli porovnání výnosů a možnosti vydělávat i na nejistých trzích, které jsou v případě certifikátů zajímavější, ale i z pohledu všeho, co tento výnos ovlivňuje, včetně výše vstupního či výstupního, respektive manažerského poplatku.

Když vezmeme v potaz názory některých sofistikovanějších investorů, může se zdát, že fondům pomalu zvoní umíráček. Část z nich totiž razí názor, že jsou vlastně fondy přežitek. Lépe je zkrátka investovat sám, ať  již do akcií, komodit, investičních certifikátů či jiných instrumentů, nebo tyto investice kombinovat. Třeba i s různými typy derivátů.

Fakt, že objem aktiv ve fondech po celém světě přesto dál roste, je zdůvodňován hlavně rozsáhlými inzertními kampaněmi bank či jiných institucí, které je spravují či „jen“ prodávají a jež si díky vstupním či výstupním, ale i manažerským poplatkům rozhodně přijdou na své. Proč by tedy propagovali něco jiného?

Velmi zajímavé a konstruktivní shrnutí některých podobných názorů na fondy nabízí článek na serveru Finančník. Jeho autor mimo jiné tvrdí, že zájmem řady fondů není ve skutečnosti příliš vydělávat, aby to pak od nich investoři pravidelně neočekávali. Mnohé z nich se prý raději snaží vytvářet aktivitu před zisky, jejich činnost přitom významně ovlivňuje fakt, že řada fondů se snaží vykazovat (zajímavé) kvartální výsledky. Příliš mnoho managerů fondů bohužel údajně patří mezi totálně mizerné obchodníky. Většině fondů může být navíc úplně jedno, zda klientům vydělají nebo ztratí peníze, protože o ně bude díky propagaci stále zájem.  

Publikované názory stojí za zamyšlení. Materiál popisuje i kladné příklady v činnosti fondů a přiznává, že některé z nich dokáží opakovaně podávat mimořádné výkony a vydělat klientům mnoho peněz. Z 99 % jsou prý ale jen pro klienty, kteří do fondu investují šestimístné částky. Článek končí shrnutím, že nikdo nebude na vaše peníze větší odborník než vy sami a že aktivní vlastní správa peněz může být pro mnohé lepší alternativou, pokud skutečně vyžadují lepší zhodnocení, a konstatováním, že při každodenním obchodování je možné za měsíc s klidem vydělat i 100 %.

Je tu ovšem jeden problém – každý nemá takové znalosti či schopnosti, aby se dokázal o své peníze skutečně aktivně a dobře postarat. Problematicky zní i konstatování, že je možné za měsíc v pohodě získat 100 % zisku. Ne, že by to nemuselo být reálné. Snad si ale začátečníci či ti méně zkušení při čtení podobného textu uvědomí, že (samozřejmě) existují i ztrátové obchody, jimiž se zpravidla nikdo nechlubí. Nemluvě o tom, že řada profesionálů by se sice o své peníze mohla dobře postarat sama, ale nemá na to zkrátka a dobře čas.  

Někteří z nich přiznávají, že investují do podílových fondů z vlastní finanční skupiny. A zjevně to nejsou VIP fondy, do nichž vkládají statisíce. Jde o šikovný marketingový tah, nebo o realitu? Nezdá se, že mají důvod cokoliv kamuflovat. 

Je ostatně otázkou, zda by měl investor začít zprostředka – třeba od akcií, a nikoliv například od podílových fondů, jejichž koupě a správa ho sice něco stojí, investor má ale za to k dispozici určitý servis. Včetně informací, z nichž může zjistit o investování leccos poučného. Otázkou samozřejmě zůstává kvalita tohoto servisu. Vždy budou přitom existovat časově zaneprázdnění nebo pohodlnější investoři, případně další, kteří samostatně investovat nechtějí či na to dokonce nemají. Stěžejní je pak výběr správné investice.     

Fondy versus certifikáty?
V ČR je k dispozici stále více certifikátů. S řadou z nich, jejichž výnos je vázán na vývoj akciových indexů nebo cen komodit, včetně třeba zlata či ropy, se obchoduje na burze. Proti Rakousku či Německu je to však stále velmi málo.

Největší správci aktiv, působící na českém trhu, jednoznačně preferují podílové fondy před investičními certifikáty. Nic na tom nezměnilo ani kolísání či pokles akciových trhů, které nahrávají některým typům certifikátů. Až se Česká spořitelna nebo jiný velký hráč na trhu rozhodne, že je začne nabízet v daleko větším měřítku, situace na trhu se může rychle změnit.

To nejspíš přinese vlnu srovnávání, co je vlastně výhodnější. Poplatkově vše na první pohled hraje ve prospěch certifikátů. Pomineme-li kreditní riziko u těchto instrumentů, které snad v souvislosti s finanční krizí nevystrčí příliš růžky, je si třeba u certifikátů dát pozor na různé skryté poplatky a podobně jako u fondů vědět, co si investor skutečně kupuje.

Narozdíl od olympijské myšlenky není při investování podstatné zúčastnit se, ale zvítězit. Důležité proto bude, aby se certifikáty a fondy, stejně jako jiné investiční instrumenty, navzájem ovlivňovaly a jejich vzájemná konkurence přinesla investorům nejen zajímavější vějíř investičních příležitostí, ale hlavně vyšší výnosy, s čímž souvisí i pokles nákladů, spojený s jejich nákupem, prodejem nebo i správou. Bez ohledu na to, čemu budou investoři z různých důvodů dávat přednost.