Vláda na nic, liknavé soudy a vysoká korupce. „Blbá nálada“ v Česku nekončí

Tisková zpráva Indexu prosperity a finančního zdraví poskytla zajímavé statistiky. Pokud jde o ekonomickou prosperitu, Česko je na 12. místě z 27 zemí. Což je místo, které bychom asi intuitivně čekali: v centru, mezi západní a východní Evropou (do níž počítáme i Řecko a Kypr), mezi Itálií a Estonskem.

Zároveň však Češi vykazují poměrně nízkou důvěru vládě, korupci vnímají jako vysokou a nevěří soudům. To všechno jsou faktory, které podle názorů institucionální ekonomické školy rozhodují o růstu a prosperitě v dlouhém období. Proč tomu tak je?

Česká politika je zkrátka stále ještě ve stadiu „mladé demokracie“, i když nám toto označení může připadat ponižující.

Jako kus syrového masa

Nepředstírané nadšení z vlády Češi projevovali naposledy v roce 1990. Ovšem už během pěti let se vytratilo a ve druhé polovině „devadesátek“ nastoupila pověstná „blbá nálada“. A ta už s námi zůstala. Důvodem je historie nestabilních koalic, politického handlování, korupce, porušování volebních slibů.

Jinými slovy, nedůvěra vládě a voleným institucím je dána především samou podstatou poměrného volebního systému, který se bez koalic, handlování a porušených slibů zkrátka neobejde.

Můžeme namítnout, že poměrný systém má například i Švédsko. To má ovšem dlouhou historii svobodného života bez okupace cizí mocností. V průběhu času se politické poměry postupně kultivovaly. Česká politika je zkrátka stále ještě ve stadiu „mladé demokracie“, i když nám toto označení může připadat ponižující.

Ale ani tradiční demokratické státy jako Británie, Francie nebo Švýcarsko neměly snadné začátky. V prvních dvou zemích popravili hlavu státu (to se v Česku nikdy nestalo), ze švýcarské němčiny pak pochází slovo „puč“. Nikdo zkrátka není dokonalý hned ze začátku.

Něco podobného lze tvrdit o korupci. Rozdělování či správa velkého státního majetku, daní a dotací přitahuje korupci stejně jako kus syrového masa ponechaný na slunci během horkého letního dne vábí masařky. Obecně lze tvrdit, že čím víc moci stát má, tím větší pokušení vzniká. Zároveň roste nedůvěra veřejnosti.

Příklad z Twitteru (či, chcete-li, platformy X): „Dotace pro solárníky, které se 20 let údajně nelze zbavit, a arbitráž s Diag Human (protože stát překazil dohodnutý monopolní obchod) jsou dvě strany téže mince. Vydělávání na cizí (nás všech) úkor zaručené státem. Nejhorší znak toho systému, který tady panuje.“

Judikatura je nezávazná, nálezy Ústavního soudu jsou pro soudce na nižších instancích zřejmě cosi jako humoristická literatura.

Nedotaženo

A co soudy? Pokud se vrátíme zpět do 90. let, soudy nikdy nedokázaly dotáhnout do konce ani jednu opravdu velkou kauzu. Z politických případů to byla kauza Davida Ratha, která navíc trvala neúměrně dlouho. Nedávná kauza Dozimetr se ještě k soudu nestačila dostat. Celkem vzato, naprostou většinou korupčních kauz se soudy nikdy nezabývaly. Pokud ano, nebyl nikdo odsouzen. A pokud výjimečně byl, šlo (až na výjimky) o malé ryby.

Běžný člověk nemá důvod věřit soudům ani na základě svých vlastních zkušeností. Příklad: soud na Praze 3 přiznal ve sporu o výživné nárok na částku 60 tisíc korun měsíčně. Soud v Mělníku pak ve velmi podobné kauze určil výživné ve výši zhruba jedné dvacetiny této částky. Judikatura je nezávazná, nálezy Ústavního soudu jsou pro soudce na nižších instancích zřejmě cosi jako humoristická literatura.

Ale nezoufejme. Všechno chce svůj čas. Za několik dalších generací bude Česko na úrovni Švýcarska. Možná.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Obří pokuty a tuna nových povinností. Směrnice NIS2 nemá ve světě obdoby
• Nejsou rozmazlení a vydrží i nocovku. Proč neignorovat starší zaměstnance
• Inflace dvě procenta jako nedostižný cíl? Už dávno jsme níž
• Zrušme konečně zbytečné úřady. Je tu nová šance, jak upgradovat Česko
• Presumpce viny v moderním věku aneb Jak stát zametá s podnikateli

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag