Na Rujánu elektromobilem? Ne, líp poslouží starý dobrý diesel

Předloni jsme jeli na dovolenou k moři elektroautem. Chytře jsme volili nabíječky, a tak byla cesta sotva o hodinu delší než normálním autem bez zastávek. Elektromobily se zkrátka fantasticky posunuly vpřed. Před deseti lety bylo dobrodružství dojet do Pardubic, dneska v klidu dorazíte do Chorvatska.

Pro Finmag.cz jsme taky vyzkoušeli, že s elektromobilem můžete jezdit po dálnici sto šedesát tak, aby to dávalo smysl. Ale pořád jsou situace, kdy vám hybrid nepomůže a čisté elektro vás zpomalí. To je chvíle pro starý dobrý diesel.

Kolem poledne vyrazíte z Prahy a i s obědem po cestě jste na časnou večeři v cíli. Chce to jen správný vůz.

Bez omezení. Místy

Třeba taková Rujána. Ostrov na severu Německa býval mezi Čechoslováky populární destinace, ale po revoluci se na něj pozapomnělo. Pro spoustu lidí to byla jen náhražka, kam se jezdilo na dovolenou proto, že za železnou oponu vás nepustili. Tak proč se vracet, když můžete na Bibione nebo rovnou na Kanáry?

Třeba proto, že Rujána je ze všech míst, kam můžete jet k moři, skoro nejblíž. Z Prahy něco přes 600 kilometrů, což je proti oblíbenému Chorvatsku slušný rozdíl – i Rijeka je o nějakých 150 kilometrů dál. Ale snad ještě důležitější než délka trasy je to, kudy pojedete, a tím pádem taky jak rychle.

Vojtěch Dobeš

Vojtěch Dobeš

Další obrázky v galerii (8)

Na cestě víceméně kamkoliv k Jadranu strávíte přinejmenším devět hodin. Z českých silnic se přesunete na rakouské dálnice s přísnými předpisy a ještě přísnější policií a ve Slovinsku a Chorvatsku to není o moc lepší. Cesta na Rujánu vede z Prahy po D8 na německé hranice a pak skoro až do cíle po slavné autobahn. Neomezená rychlost už sice v Německu neplatí zdaleka všude, ale na slušné části cesty ještě pořád ano.

Pokud máte auto, které si dokáže poradit s vysokým tempem a zachovat si aspoň trochu rozumnou spotřebu, můžete ušetřit opravdu hodně času. Google Maps říkají, že na Rujánu pojedete něco přes šest hodin, když ale využijete všechny možnosti neomezených úseků, zvládnete to pod pět. Kolem poledne vyrazíte z Prahy a i s obědem po cestě jste na časnou večeři v cíli. Chce to jen správný vůz.

Tomu, jak se pětka pohybuje po dálnici, se auta „neprémiových značek“ nemůžou rovnat.

Rozumný luxus

My motorističtí novináři máme výhodu, že se můžeme podívat i za hranice svojí garáže a trochu si vybírat. Hledal jsem auto, které nejenže zvládne jet rychle, ale bude přitom dost pohodlné, abych z něj nevystoupil unavený. Zároveň jsem chtěl něco, co moc nevybočuje ze světa normálních smrtelníků. Že stovky kilometrů po dálnici pohodlně urazíte na zadním sedadle ředitelské limuzíny, není objevné zjištění, ale co v něčem dostupnějším?

Shutterstock

Bohatí elektromobilem, chudí pěšky. Vážně se blíží konec dostupných aut?

Elektrická auta budou podle řady lidí znamenat konec automobilismu pro obyčejné lidi. Na první pohled tomu nelze nic moc vytknout, vždyť elektromobily jsou aktuálně tak drahé, že si je koupí málokdo. Ve výsledku to ale vůbec nemusí být pravda. A dost možná se stane spíš pravý opak.

Volba padla na BMW 520d. Pětka na začátku znamená řadu 5 – tedy středně velký rodinný nebo manažerský sedan, větší než „základní“ trojka, ale menší než „ředitelská“ sedmička. Dvacítka znamená dvoulitrový čtyřválec o výkonu 190 koní, což je druhá nejslabší motorizace pětkového BMW, a déčko značí, že to celé jezdí na naftu.

Je to cesta rozumného luxusu. Velké a komfortní auto, které kromě prostoru nabídne stabilitu ve vysokých rychlostech a izoluje vás od hluku, vibrací a námahy při řízení. Tomu, jak se pětka pohybuje po dálnici, se auta „neprémiových značek“ nemůžou rovnat. Absolvoval jsem podobnou cestu v podobných rychlostech s největším českým liftbackem – rozdíl je propastný a propast tím hlubší, čím rychleji jedete.

Zároveň je ale „dvacítka“ spíš spořivá než dynamická. Samozřejmě na poměry velkého BMW – 190 koní je pořád dost na maximální rychlost 235 km/h. Na kulatých 250 km/h se jako u šestiválcového třílitru 530d nepodíváte a už vůbec nezažijete příval zrychlení jako u ještě silnější 540d. Stačí to ale k tomu, abyste mohli cestovat přes dvě stě, zatímco spolucestující v poklidu třeba pracují na počítači. Bonus je spotřeba, která se i při tom tempu vejde do deseti litrů. Pokud budete jezdit rozumně, budete blíž k polovině a na jednu nádrž ujedete přes tisíc kilometrů.

To neznamená, že byste si na Rujánu neměli brát plavky. Jen se připravte, že na tomhle ostrově je pořád apríl. I v srpnu.

Apríl celý rok

Já sice šetřil čas, ne palivo, ale i tak jsme působivý lanový most ze Stralsundu na západ Rujány přejeli se zhruba čtvrtkou nádrže. To se hodí, protože příjezdem ježdění nekončí. Většina toho nejzajímavějšího – maják na mysu Arkona, národní park Jasmund, nacistická ozdravovna Prora i přímořská letoviska Binz a Sellin – se nachází na východním pobřeží. A protože je Rujána největší ostrov Německa, není to na opačnou stranu úplně blízko.

Technické info

Vojtěch Dobeš

BMW 520d

• Motor: 1998 cm³
• Výkon: 135 kW (184 koní) v 5000 ot./min
• Točivý moment: 400 Nm v 1750-2500 ot./min
• Převodovka: osmistupňová automatická
• Pohotovostní hmotnost: 1735 kg
• Akcelerace 0-100 km/h: 7,2 s
• Maximální rychlost: 232 km/h
• Spotřeba (kombinace): 5,6 l/100 km
• Rozměry (délka/šířka/výška): 4962 / 1868 / 1479 mm
• Objem zavazadlového prostoru: 530 l
• Základní cena testované verze: cca 1 423 500 Kč
• Cena testovaného vozu: cca 1 750 000 Kč

Rujána měří zhruba 43 kilometrů od východu na západ a 52 od severu na jih. Díky členitému tvaru má ale 574 kilometrů pobřeží. Pro představu, pevninská část Chorvatska má pobřežní čáru o délce 1880 kilometrů.

To předznamenává, kvůli čemu se na Rujánu hlavně jezdí. Pláže. Překrásné pláže se skoro bílým pískem. Ale než poběžíte pro plážovou deku, plavky a ručníky, připomínám, že je neošplouchává zářivě modrý Jadran, ale většinou o dost šedivější (nebo zelenější) a především chladnější Balt.

Pokud je váš cíl vyvalit se na pláži a chytat bronz… jeďte do toho Chorvatska. O zdejším podnebí asi nejvíc vypoví vynález zvaný strandkorb neboli plážový koš. Je to taková lavička v krabici, někdy i s podnožkou. Strandkorb si natočíte tak, abyste viděli na moře, ale zároveň na vás nefoukal studený vítr.

To neznamená, že byste si na Rujánu neměli brát plavky. Jen se připravte, že na tomhle ostrově je pořád apríl. I v srpnu. Může být krásně a na koupání. Může poprchávat. Nebo může být rovnou liják. Všechno se to taky může vystřídat v průběhu odpoledne a taky může být na různých místech ostrova úplně jiné počasí než na zbytku. Jestli to u snídaně vypadá, že bude krásně, o hodinu později nebo o pár kilometrů dál to může být úplně jinak. Naštěstí je tu spousta věcí, které můžete dělat, míst, která můžete vidět, a jídel, která můžete sníst, bez ohledu na počasí.

Nacistická organizace Kraft durch Freude začala Proru stavět v roce 1936. Měl to být největší rekreační komplex na světě.

Radostí k obludnosti

Ubytovali jsme se strategicky v Putbusu, městečku na půl cesty mezi východním a západním pobřežím, a náš první výlet mířil na východ k monstru jménem Prora. Už léta jsem ho chtěl vidět a tohle byla jedna z posledních příležitostí se sem podívat, dokud ještě aspoň zčásti vypadá jako poslední desítky let.

Shutterstock

Pro vyšší výkon zadejte číslo karty. Auta a počítače splývají v jedno

Na hardwaru aut už není moc co vymýšlet, výrobci je proto stále víc odlišují softwarem. A někdy dokonce jenom jím. Chcete jezdit rychleji nebo bez rukou na volantu? Zaplaťte si aktivaci.

Nacistická organizace Kraft durch Freude (Radostí k síle) začala Proru stavět v roce 1936. Měl to být největší rekreační komplex na světě s kapacitou až dvacet tisíc pracujících. Na dovolenou měli snadno dojet vlaky, autobusy nebo po dálnicích svými vlastními vozy KdF, vytvořenými stejnou organizací a později známými jako Volkswagen Brouk.

Než přišla druhá světová, stihla se ale postavit jen část monumentálního komplexu. Nerealizovaná zůstala společenská hala pro všech dvacet tisíc lidí nebo obrovská mola. Navíc byla část staveb po válce rozebrána na materiál, případně použita jako cvičný cíl a stržena. Dnes stojí jen část původního čtyřkilometrového komplexu, ale i ta má tři kilometry.

Bohužel představa, jak se postavíte na pláži a nevěřícně zíráte na gigantický panelák táhnoucí se, kam až oko dohlédne, se vám nesplní. Ubytovací komplex je totiž od moře oddělený úzkým pásem lesa. A pobřeží je tu do oblouku, takže ani za lesem nikdy neuvidíte Proru celou.

Zklamu i příznivce urbexu. Doby, kdy jste prošli nenápadným lesíkem a narazili na kilometry dlouhé opuštěné monstrum jako v postapo filmu, jsou taky dávno pryč. Od roku 2017 se komplex postupně rekonstruuje a mění v hotely, hostely a luxusní byty. Jsou tu ještě původní, chátrající části, ale i ty už jsou oplocené a je kolem nich spousta lidí. Přesto Prora stojí za vidění – a možná si ji i zařadíte do výběru míst, kde chcete bydlet.

K betonu se ale náš středostavovský bavorák moc nehodí. Žádá si spíš elegantnější místo. Třeba jedno z tradičních přímořských letovisek, která tu začala růst už na začátku devatenáctého století.

Jedno z nich, Binz, je hned vedle Prory a kontrast snad ani nemůže být větší. Místo strohého monstra vás tady vítají načančané bílé domečky, živá promenáda a dlouhatánské molo, na jehož konci čeká bílá loď. A samozřejmě – pláž plná strandkorbů. Je to tak roztomilé, až se vám z toho možná bude chtít pryč, zpátky k drsnější stránce Rujány.

Důležitější než vlastní schopnosti infotainmentu je způsob, jakým se ovládá. BMW je jedna z mála značek, která ještě věří na tlačítka a mačkátka.

Kroutítka a mačkátka

Startujeme proto znovu BMW a vydáváme se tentokrát na úplný sever ostrova, k mysu Arkona. Na místních okreskách se 520d cítí ještě líp než na dálnici – menší výkon proti silnějším sourozencům tu nepředstavuje už vůbec žádný problém a zvuk čtyřválcového dieselu je tak utlumený, že ho nevnímáte. Je snadné pochopit, proč tolik lidí volí i do tak velkého auta čtyřválec. Šestiválec – kromě toho, že si řekne o víc nafty – je sice ve všem lepší, ale ono to nějak není potřeba.

Vojtěch Dobeš

Vojtěch Dobeš

Další obrázky v galerii (8)

Naopak velmi vhod přijde při poklidném cestování po ostrově příplatkový kožený interiér z řady Individual. Původně jsem moc nechápal, jak je to myšlené – auto sice se základním motorem, ale drahým čalouněním, jenže ono to nakonec pro spoustu řidičů dává smysl. Další věc, za kterou si určitě chcete připlatit, je „velká“ navigace Professional. Oceňujeme ji, když se snažíme na Rujáně najít tu turistické atrakce, tu něco k jídlu.

Důležitější než vlastní schopnosti infotainmentu je způsob, jakým se ovládá. BMW je jedna z mála značek, která ještě věří na tlačítka, kroutítka a mačkátka. Nejenže máte „čudlík“ na hlasitost, vyhřívané sedačky nebo teplotu, ale především máte stále skvělý ovladač iDrive, který v kombinaci s tlačítky okolo umožňuje rychle a pohodlně ovládat navigaci, audio, nastavení a spoustu dalších věcí bez dotykového displeje.

Na Rujánu má smysl vyrazit i na prodloužený víkend. Je tu toho ale tolik k vidění, objevení a ochutnání, že vám tři dny určitě stačit nebudou.

Repete

Když dorazíme na Arkonu, stojíme před rozhodnutím. Můžeme se vydat přes pitoreskní vesničku Putgarten přímo ke slavné dvojici majáků. Nebo můžeme jít na opačnou stranu směrem do polí, kus před radarem německé armády potom zahnout doprava a dojít na pláž Nordstrand. To je samozřejmě ta cesta, kterou byste měli zvolit. Mimo krásné, do moře jen pozvolně klesající pláže jsou totiž symbolem východního pobřeží Rujány vysoké křídové útesy, podobné těm doverským.

Procházka po pláži směrem k nim, s hučícím Baltem po levé ruce, je jedna z nejlepších věcí, co tu můžete udělat, bez ohledu na počasí. Moře je tu úplně jiné než na jihu a pláže s převislým, bujně zeleným porostem kolem sice náznakem připomínají ty tropické, ale mají také svůj nezaměnitelný charakter. Pokud máte rádi moře nejen jako přerostlý bazén, budete tu nadšeni.

Až skončí pláž, pokračujte pod útesy přes kameny a pěšinkami v husté trávě a vřesu. Můžete dojít až k ruinám strážní věže a vrátit se, nebo rovnou na špici mysu vystoupat k historickým majákům.

Cestou z Arkony je dobrý nápad stavit se v městečku Sassnitz. Není to přímořské letovisko, ale normální přístavní město. Má proto jinou atmosféru – míň turistickou, víc syrovou. Syrové naštěstí nejsou ryby, které dostanete k jídlu na lodích zakotvených v přístavu – samozřejmě jde o ryby čerstvě ulovené. Jen pozor na racky, ať máte v ruce rybu, nebo zmrzlinu. Racek mořský je velký jako kachna, zato drzý jako opice. Co si neubráníte, to nemáte.

Určitě se také projděte po dlouhém vlnolamu k místnímu majáku. Zvlášť v pozdním odpoledni, ve zdejším typickém proměnlivém počasí, kdy zároveň svítí slunce a ženou se mraky a kdy má moře na každé straně jinou barvu, je to další kus baltské romantiky. Pokud si chcete připomenout temnější stránku historie, můžete absolvovat prohlídku ponorky ze druhé světové – ale tu jsme nestihli, takže referovat nemůžeme.

To mě přivádí k poslední myšlence. Na Rujánu má smysl vyrazit i na prodloužený víkend – vyjedete ve čtvrtek odpoledne, vrátíte se v neděli v noci a moře si stihnete docela dobře užít. Je tu toho ale tolik k vidění, objevení a ochutnání, že vám tři dny určitě stačit nebudou. Počítejte s tím, že se budete chtít vrátit.

Kam dál? Vojtěch Dobeš na Finmagu:

• Paradox aut budoucnosti: čím lepší autopilot, tím spíš vás zabije
• Když ceny fungují naopak. Tohle Bentley hraje jinou ligu
• Česká ekonomika v ohrožení. Umře český autoprůmysl na elektřinu?
• MoonSwatch jsou revolucí. Proč je nevyzkoušíme?
• Po třiceti letech v buchance. Jak se řídí ruská živoucí fosilie?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag