Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Hrušky a jablka

Penzijní fond, který slibuje nejvyšší anuitu, dosahuje z hlediska výše akumulovaného kapitálu třetích nejnižších hodnot ze všech deseti penzijních fondů. Odkud se na tak vysokou slibovanou anuitu v tomto fondu asi najdou peníze?

Své první dva články pro Finmag jsem zacílil na problematiku penzijních fondů a penzijní reformy. Do třetice jsem původně chtěl změnit téma a zamyslet se třeba nad problematikou míry úspor obyvatelstva a zadlužení domácností. Ovšem text zveřejněný ve středu 10. října v Hospodářských novinách změnil mé plány.

Článek srovnával penzijní fondy podle množství peněz, které si v nich může za 15 let naspořit padesátiletý člověk, a následně také podle výše doživotní měsíčně vyplácené anuity, kterou z takto naspořených zdrojů může účastník (zvlášť muž a zvlášť žena) očekávat.

První komentář, který nemohu neučinit, se týká evidentní početní chyby, která vznikla buď na straně autorky článku nebo v podkladech zaslaných jednotlivými penzijními fondy. Zadání, které měly všechny penzijní fondy totožné, znělo ve smyslu kolik si naspoří účastník za 15 let spoření při pravidelné měsíční úložce 500; 1000 nebo 1500 Kč. Za předpokladu, že by všechny penzijní fondy použily stejnou předpokládanou míru zhodnocení prostředků účastníka, musely by být výsledky pro akumulační fázi této úlohy napříč celým sektorem totožné.

Jediný rozdíl by mohl vzniknout v případě, kdy některý penzijní fond garantuje svým klientům přímo v penzijním plánu něco „navíc“ – jako je tomu např. u AEGON penzijního fondu v podobě 2% prémie pro ty, kteří spoří více a bonusu pro ty, kteří spoří déle.

Autorka uvádí, že penzijní fondy použily ve výpočtech předpokládaný výnos v rozmezí 3 až 4 % ročně. 4% jsme použili i my v AEGON penzijním fondu a navíc máme – zřejmě jako jediní na českém trhu – přímo v penzijním plánu ony výhody „navíc“. A přesto všechno skončil náš penzijní fond z hlediska výše vytvořeného kapitálu účastníka po 15 letech až na třetím místě – po ČSOB a ČP…

Závažnější a složitější na rozbor je však druhá část článku, kde autorka srovnává penzijní fondy podle výše přiznané anuity. Dosvědčuje to i pohled na rozpětí výsledků. Zatímco v případě akumulovaných úspor dosahuje nejnižší hodnota (PF AXA) cca 81% nejvyšší hodnoty (PF ČSOB), nejnižší vypočtená anuita (opět PF AXA) dosahuje jen kolem 55% nejvyšší anuity (ING (a v jednom případě ze šesti KB)). Znamená to, že penzijní fond, který dnes slibuje za patnáct let vyšší přiznanou anuitu než jiné fondy, je opravdu lepší?

Na první pohled možná ano, v realitě to však vůbec nemusí platit. Penzijní fondy se totiž mohou lišit mj. i v tom ohledu, jak moc (anebo málo) mají ve svých penzijních plánech tzv. forward-looking úmrtnostní tabulky. Jinými slovy, jak silně (či slabě) je v dnes předpokládaném vývoji měr úmrtnosti na dekády dopředu zohledněn předpokládaný proces stárnutí populace, projevující se poklesem měr úmrtnosti v daném věku.

Další důležitou roli může sehrát také to, jak moc (či málo) předpokládají úmrtnostní tabulky jednotlivých fondů efekt nepříznivého výběru, kdy o doživotní anuitu (v dobrovolném systému, který k anuitě jedince ani nenutí, ani nijak speciálně nemotivuje) požádá s větší pravděpodobností člověk vyznačující se spíše nadprůměrnou zdravotní kondicí, dobrým životním stylem apod. a tedy aspirující na vyšší než průměrnou dobu dožití.

Samozřejmě přesnou výši hodnot všech těchto parametrů nikdo dopředu nezná a jde jen o předpoklady. Někdo pak k předpokladům přistoupí více konzervativně (nižší hodnoty úmrtnosti; větší riziko nepříznivého výběru), jiný naopak. Takto mohou vzniknout v dané chvíli rozdíly mezi předpokládanými anuitami v penzijních fondech za patnáct let. Pokud vývoj v následujících letech (tempo stárnutí populace a projevy nepříznivého výběru) bude potvrzovat předpoklady „konzervativních“ pojistných matematiků, budou pojistně-matematické parametry penzijních plánů „optimističtějších“ fondů postupně upravovány směrem k udržitelnějším hodnotám.

Za několik málo let pak takové srovnání může poskytnout zcela odlišné „pořadí“ pelotonu penzijních fondů. Pak i vrabec v hrsti (opticky nízká anuita za patnáct let) může být pro klienta mnohem přínosnější než tučný holub na střeše (opticky dnes vyšší, avšak nikdy v této výši nepřiznaná anuita).

To, že rozdíly v pojetí míry konzervativnosti úmrtnostních tabulek mezi penzijními fondy nemusí být jen teoretickou výmluvou, naznačuje i srovnání pořadí penzijních fondů podle výše dnes slíbené anuity za patnáct let a předpokládaného objemu úspor vytvořených za patnáct let spoření. Nejvyšší anuitu v pěti ze šesti modelovaných případů dnes v horizontu 15 let nabízí PF ING, i když z hlediska výše akumulovaného kapitálu dosahuje třetích nejnižších hodnot ze všech deseti penzijních fondů. Přemýšlivý čtenář nechť si sám odpoví, odkud se na tak vysokou slibovanou anuitu v tomto fondu asi najdou peníze.

Autorka článku závěrem svá tvrzení a srovnání penzijních fondů dle výše anuity relativizuje konstatováním, že „jde pouze o orientační číslo…, neboť penze se určuje, až když o ni klient požádá, a to na základě veličin, které se v čase mění…“. V běžném životě však příliš často platí teze, že „na každém šprochu pravdy trochu“. Vysvětlit „taje“ srovnávání nesrovnatelného – tedy dnešního orientačního slibu výše anuity poskytnuté v realitě až za 15 let – je značně netriviální a pro běžného občana (nikoliv však finančního poradce!) zřejmě nepochopitelné.

Obávám se, že tato jednoduchá srovnání mohou v konečném důsledku napáchat více škody než užitku. Pevně věřím, že dnešní článek pomohl nasměrovat pomyslný jazýček vah z abnormálně vychýlené do více vyvážené polohy.

Autor je generálním ředitelem AEGON Česká republika

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK