Kalouskovy dluhopisy: nic není zadarmo

Třetí den prodeje, tedy včera, hlásilo ministerstvo, že jsme si dluhopisů zamluvili za dvanáct a půl miliardy korun. Je to hezký výkon, zvlášť uvážíme-li, že emise byla jen desetimiliardová. Ovšem ministr už po prvním dni, kdy byla pryč polovička připraveného objemu, říkal, že klidně ještě přisype. A přijdou další emise, šanci nakupovat budou tedy mít i ti, kteří se zatím nerozhoupali nebo se na ně nedostalo. Vyplatí se jim to?

Z jedné kapsy do druhé

Proč vlastně stát dluhopisy vydává? Ministr říká, že nám chce nabídnout výhodnou investici a zainteresovat nás na stavu státní kasy. Ve skutečnosti si spíš chce zajistit i jiné věřitele než banky a další instituce. Velcí investoři stát za rozpočtové prohřešky potrestají výprodejem dluhopisů, tedy vyšším požadovaným úrokem. V případě drobných střadatelů ministr zřejmě sází na to, že budou mít větší setrvačnost.

Z pohledu daňového poplatníka je však zajímavá především jiná věc: stát získává finance dráž, než by musel. Pro investory je to nepochybně dobrá zpráva. Jenže výhodnost investice pro občany (a nejen občany, ve velkém kupovaly zřejmě i instituce, třeba církve) zaplatí ze svých daní – občané.

Vysoký úrok mohl být také reklamní. Dluhopisy s nižším výnosem by sotva měly takový úspěch, spíš by hrozilo, že si s nimi ministr uřízne ostudu. Je možné, že další emise bude mít úroky už o něco nižší.

Typy dluhopisů

První variantou je jednoletý bezkuponový dluhopis s výnosem zhruba dvě procenta ročně.

• Výnos bezkuponového dluhopisu investor dostává jako rozdíl mezi nominální hodnotou 1 Kč vrácenou ve splatnosti a nákupní cenou dluhopisu 0,98 Kč.

Sazba není na první pohled špatná, ale sotva jde o dostatečnou odměnu za výrazně omezenou likviditu ve srovnání se spořicím účtem či fondem peněžního trhu. Pokud klient využije možnosti předčasného splacení, dostane pouze původní investovanou částku, nic navíc. A ještě ne hned, ale až za 1–3 měsíce.

Druhou variantou jsou dva pětileté dluhopisy. U jednoho se úroky vyplácejí, ve druhém případě jde o tzv. reinvestiční dluhopis – úroky klient dostane ve formě dalších dluhopisů. Takhle to vypadá, když investujete 10 tisíc korun:

Ač by se to mohlo z tabulky zdát, reinvestiční dluhopis není automaticky výhodnější. Pouze je u něj dopředu známá sazba, za jakou bude úrok reinvestován (vždy sazba platná pro daný rok, tzn. 10 236 Kč se úročí třemi procenty atd.). U kuponového dluhopisu v tabulce ani kalkulačkách na webu tyto úroky z úroků započítány nejsou.

Jak je vidět, v obou případech jde o dluhopisy s rostoucí kuponovou sazbou. Je to docela hezký marketingový trik. Novinové titulky v minulých týdnech hlásaly „až“ šestiprocentní úrok, publicita byla zajištěna. Šestiprocentní kupon je ale připsán až v posledním roce. Skutečný výnos do splatnosti (yield) je cca 3,1 procenta ročně u kuponového a 3,15 procenta u reinvestičního dluhopisu.

• Nebudeme zde rozebírat detaily dluhopisové matematiky, ale výnos do splatnosti se nemusí přesně shodovat se skutečným výnosem. Záleží na tom, při jaké sazbě reinvestujeme přijaté úroky. Jak už bylo řečeno, u reinvestičního dluhopisu jsou tyto sazby dané, u kuponového bude záležet na vývoji úroků na trhu.

To je v dnešní době extrémně nízkých úrokových sazeb poměrně zajímavé. Výnos je bez poplatků – a podle nejnovějších informací i bez daně. Jediným nákladem pro investora je tedy nutnost jít do banky, případně si tam nechat vymluvit díru do hlavy a odejít s třemi dalšími produkty.

• Sazba je před zdaněním, ale lze-li věřit daňovému výkladu v novinách, který MF nevyvrátilo, vzhledem k nízké nominální hodnotě dluhopisu se daň z výnosu zaokrouhlí na 0. Což samozřejmě není garantováno – víme, jakým způsobem probíhala změna podmínek státní podpory stavebního spoření.

Jak je to ale s výnosem v případě předčasného splacení? Následující tabulka shrnuje opět průměrný výnos do splatnosti (yield), pokud očekáváme předčasné splacení vždy na konci roku. Z tabulky plyne, že prodej před splatností je velmi nevýhodný.

Rizika

Riziko nesplácení v nejbližších letech je zanedbatelné. Česká republika je vnímána jako velmi kvalitní dlužník, v poslední době se dokonce objevují názory, že jsme „Švýcarskem střední Evropy“. Do jaké míry jde o zbožné přání na naší straně a neznalost místních poměrů na straně bankéřů sídlících kdesi v mrakodrapech londýnského City, to je na jinou diskuzi.

Faktem je, že zatím jsou naše státní finance na evropské poměry v nadprůměrně dobré kondici. I banky jsou na tom dobře, mnohdy lépe než jejich zahraniční matky. Tudíž bezprostředně nehrozí, že by některá větší banka krachovala a stát si musel půjčovat na její záchranu.

Kromě rizika kreditního nese každý dluhopisový investor také riziko, že stoupne inflace (ze současných necelých dvou procent za rok), a on tedy reálně prodělá. S inflací stoupnou i úrokové sazby, jenže aby na vyšší sazby dosáhl, bude muset počkat do splatnosti dluhopisu nebo jej nevýhodně předčasně odprodat. Ostatně toto je důvod, proč má naprostá většina státních dluhopisů v ČR i ve světě pevné úročení a není indexována na inflaci.

Jaké máte alternativy

> Spořicí účet

Zmíněn výše. I sazby spořicích účtů šly dolů, s výjimkou akčních nabídek nových bank, které po získání klientů sazby pravděpodobně také sníží. Jasnou výhodou je ale likvidita peněz, u dobrého spořicího účtu prakticky okamžitá.

> Konzervativní fondy

Kdykoliv lze investovat do dluhopisových fondů, spořicí dluhopisy pro ně ale představují vážnou konkurenci. I nejlevnější korunové dluhopisové fondy na našem trhu mají provozní náklady nejméně 1 procento p. a. Současný tržní výnos pětiletého státního dluhopisu je kolem dvou procent p. a., tato dvě čísla dohromady budou v nejbližší době tvořit poměrně smrtící kombinaci.

Na druhou stranu málokterý fond je ze 100 procent v českých státních dluhopisech, navíc na pětiletém horizontu se ještě může ledacos změnit (fondy mohou ještě stihnout  vydělat na budoucím růstu úrokových sazeb).

> Strukturované produkty

Různé zajištěné fondy a certifikáty bývají dost často velmi neprůhledné, připomínají ruletu. Čas od času se ale na trhu objeví zajímavý produkt - zkrátka a dobře, je potřeba oddělovat zrno od plev.

> Méně konzervativní fondy

Vyšších výnosů lze dosáhnout za cenu určitého rizika, například s fondy, které investují i do dluhopisů rizikovějších než ČR (Polsko, Maďarsko a podobně).

V Česku poměrně opomíjenou investicí jsou také fondy firemních dluhopisů. Kolosy jako je ČEZ nebo Microsoft si půjčují za podobné sazby jako stát, čím menší a rizikovější firma je, tím vyšší platí i úroky. Stále ale nejde o hazard - ostatně finanční krize zuří už tři roky a firmy po celém světě musely citelně snižovat náklady a zvyšovat efektivitu. Dlouhodobě je investice do firemních dluhopisů možná smysluplnější než do těch státních. V této kategorii je k dispozici například fond od společnosti ČP Invest a nově i fond Pioneer Strategic Income se zajištěním do koruny, který obsahuje směs státních, kvalitních firemních a rizikových dluhopisů.