Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zlatý déšť z Číny

Jan Hlaváč
Jan Hlaváč
24. 10. 2016
 24 213

Jak je to doopravdy s čínskými investicemi v Česku? A kde všude rozsévá jedna z nejsilnějších ekonomik světa své miliardy?

Zlatý déšť z Číny

Stačilo pár slov a do Česka začaly proudit čínské miliardy. V říjnu roku 2014 je na návštěvě v Číně pronesl prezident Miloš Zeman, ujistil svůj čínský protějšek, že Česká republika neuznává exilovou vládu Tibetu a považuje Tchaj-wan za součást čínského území. Definitivně skončila doba, kdy Česko v dědictví prezidenta Václava Havla patřilo k nejtvrdším kritikům čínské vlády a upozorňovalo na porušování lidských práv v této zemi.

A skončila tím i doba, kdy nás Čína opomíjela ve vývozu kapitálu. Definitivně se to potvrdilo na konci letošního března, když čínský prezident Si Ťin-pching zavítal na oficiální návštěvu. Na Pražském hradě se podepisovaly dohody, které Česku do roku 2020 slíbily investice o celkovém objemu 232 miliard korun. Jen letos mělo jít o 95 miliard. Česko se koupalo v zlatém dešti jüanů.

Jen doháníme

Tedy – mohlo to tak vypadat. Nepozorný konzument zpravodajství mohl ze stamiliard létajících vzduchem vyvodit, že Česko udělalo obchod století. Ve skutečnosti čínské investice do Česka zatím za zvláštní řeč nestály, ale ani pokud dojde na letošní sliby, pořád to zdaleka nebude stačit na čelní místa v žebříčcích. „Dosavadní objem čínských investic je vzhledem k celkovému objemu přímých zahraničních investic v České republice zanedbatelně nízký,“ říká hlavní ekonom firmy Deloitte David Marek a dodává, že ke konci loňského roku objem investic čínských firem v Česku činil zhruba šest miliard korun, což je 0,22 procenta z celkového objemu zahraničních investic. Odpovídá to zhruba tomu, kolik v Česku investují Finové. Pokud bychom započetli letos ohlášené či očekávané čínské investice, zvýšil by se jejich celkový objem na sto miliard korun a podíl na celkovém objemu zahraničních investic na 3,5 procenta. Velikost čínských investic by tak byla srovnatelná s investicemi z Belgie či Kypru.

Sliby, chyby

Abychom si v Česku nemysleli, že jsme byli při lovu čínských investic výjimečně úspěšní, stačí pohled na mezinárodní statistiky. „Objem čínských investic v Evropě se loni zvýšil o 28 procent na 23 miliard dolarů (552 miliard korun), v USA čínské investice stouply o 17 procent na 15 miliard dolarů (360 miliard korun). Ve srovnání s tím jsou loňské investice Číny v Česku (asi 280 milionů dolarů) kapkou v moři,“ říká David Marek.

A že nad čínskými investicemi zatím není důvod žasnout, potvrzují i údaje vládní agentury CzechInvest, prostřednictvím které k nám v posledních letech proteklo řádově víc peněz z Japonska a Jižní Koreje. Ekonom Tomáš Sedláček k tomu dodává, že i když jsou třeba právě jihokorejské investice v Česku nesrovnatelně vyšší, nikdo to nekomentuje. Podle něho je to tak správně, jde prý o „normální obchod“. „Nemám nic proti obchodu s Čínou ani s Ruskem, ale netuším, proč kvůli těmto dvěma politickým, nikoliv ekonomickým velmocem měníme svoji zahraniční politiku,“ dodává Sedláček.

Většina peněz z Číny je navíc zatím pouze slíbená. Suma, kterou se na konci března chlubili zástupci Hradu, se v reálu může pořádně scvrknout. Ukázal to příklad plánovaného vstupu čínské skupiny CEFC do banky J&T. Za padesát procent akcií měli dát Číňané 27 miliard korun, ale z obchodu sešlo s odůvodněním, že schvalovací proces České národní banky byl moc složitý.

„Podpis strategického partnerství a různých memorand ještě neznamená, že investice budou skutečně realizovány. V Polsku, které strategické partnerství s Čínou uzavřelo už v roce 2011, by mohli vyprávět. Jsou tam poněkud rozčarovaní zejména z nízké ochoty Číňanů k reciprocitě ve vzájemném obchodu,“ říká Lukáš Kovanda, hlavní ekonom skupiny Roklen.

Čína a fotbal

Čínský prezident Si Ťin-pching má rád fotbal a je to znát. Čína chce do roku 2050 vyhrát mistrovství světa. Během čtyř let plánuje mít 50 milionů hráčů, otevřít 20 tisíc tréninkových center a postavit 70 tisíc fotbalových hřišť. Pomáhat k tomu mají i Češi, tváří čínské ligy se stal Pavel Nedvěd. A také se v čínském fotbale už točí velké peníze. Před aktuálním ligovým ročníkem čínské kluby utratily za posily 395 milionů eur (11 miliard korun), což je například víc, než utratily týmy ve Francii. Velké peníze lákají do Číny i hvězdy světového fotbalu. Brazilec Hulk bude v Šanghaji vydělávat stejně jako Lionel Messi v Barceloně. A zájem o fotbal se projevuje i v nákupech tradičních evropských klubů. Čínského vlastníka nemá jen Slavia Praha, ale třeba i oba tradiční milánské kluby AC (80 procent za 12 miliard korun) a Inter (70 procent za sedm miliard korun) nebo anglické druholigové kluby Aston Villa a FC Wolverhampton.

Prezidentův muž

Investice směřující z Číny na Západ jsou navíc specifické. „Čínské peníze míří méně než ty korejské nebo japonské do investic na zelené louce. Číňané spíše pořizují ‚trofejní aktiva‘ nebo zaběhlé podniky s cenným know-how, technologickými postupy nebo silnou a tradiční značkou. Hranice mezi privátními a státními investicemi je v případě Číny poněkud rozmazaná a nejasná, což si žádá vyšší míru pozornosti,“ připomíná Kovanda. To platí i pro Česko, kde je zatím nejviditelnějším čínským investorem skupina CEFC, která si vedle fotbalové Slavie pořídila výrazné podíly třeba v leteckém dopravci Travel Service, v pivovarech Lobkowicz nebo žďárecké strojírně ŽĎAS.

O tenké hraně mezi soukromým a státním vlastnictvím této konkrétní firmy se zmínila sinoložka z Univerzity Karlovy Olga Lomová. „Firma podnikající ve strategických odvětvích, jako jsou energetické zdroje a ropný průmysl, může být v Číně soukromá jen podle jména. Není nejmenších pochyb o tom, že CEFC, v jejímž čele stojí poradce českého prezidenta Jie Ťien-ming, je státní firma, nejspíš řízená z nejvyšších politických míst,“ píše v článku pro Deník Referendum. Co Čína sleduje tím, že firmu vysílá do světa, jako by to byl soukromý subjekt, se podle ní můžeme jen dohadovat. „Jisté ale je, že náš prezident má za svého poradce muže, který je podřízen politickému vedení Čínské lidové republiky,“ dodává Lomová.

Když se vrátíme zpět k čistě ekonomickému přínosu čínských investic, bude pro Česko klíčové, jestli po akvizicích budou následovat také nové investice do výrobních kapacit. Zda tedy firmy s čínskými vlastníky budou v Česku vytvářet i nová pracovní místa, případně finančně podporovat inovace.

Dosud největším čínským zásahem podle statistik CzechInvestu je chebská továrna čínského výrobce brzd do automobilů BWI Group. Ten v továrně za zhruba tři čtvrtě miliardy zaměstná 315 lidí. Pro srovnání: loňskou největší investici, na které se CzechInvest podílel, přinesl tchajwanský technologický gigant Foxconn, který hodlá v Pardubickém kraji investovat 2,5 miliardy korun a zaměstnat dva tisíce lidí.

Export zatím padá

Politici si od nového vztahu s Čínou slibují i jiné ekonomické přínosy než přímé investice. Českému turistickému ruchu mají pomoci přímé linky mezi oběma zeměmi. Naposledy v půlce srpna oznámila vládní agentura CzechTourism, že mezi Prahou a Čcheng-tu, hlavním městem provincie Sečuán, začíná létat nová pravidelná linka společnosti Sichuan Airlines, na které bude dvakrát týdně oběma směry létat Airbus 330-200 s kapacitou 272 cestujících.

Z Prahy už se létá od loňského září se společností Hainan Airlines do Pekingu a 23. června pak do Prahy dorazilo první letadlo společnosti China Eastern Airlines ze Šanghaje. Číňané bohatnou a stále víc cestují; nové linky jich mají přivézt do Česka desítky tisíc ročně. Podle místopředsedy Česko-čínské obchodní komory Jana Růžičky vycestuje v následujících pěti letech do zahraničí víc než 500 milionů čínských turistů a Česko by se mělo snažit, aby co nejvíc z nich mířilo k nám.

Letectví má být i výraznou položkou budoucího navýšeného českého exportu do Číny. Český vývoz by se podle uzavřených dohod měl zvýšit o 63 miliard korun, tedy na zhruba trojnásobek současného stavu. „Je tady čínský zájem, potvrzený písemně, že se odprodá dvacet letadel L-410, 350 lehkých letadel a že skutečně české výrobky vstupují na čínský trh. To je zcela zásadní věc,“ řekl po březnové návštěvě čínského prezidenta ministr zahraničí Lubomír Zaorálek s tím, že k úspěšnému prodeji škodovek v Číně se přidává také letecká výroba.

Zatím to ale s českým exportem do Číny moc dobře nevypadá. „V roce 2015 byl podíl exportu do Číny 1,1 procenta na celkových exportech ČR,“ shrnuje dosavadní stav Václav Rybáček, ředitel odboru vládních a finančních účtů Českého statistického úřadu. Zatímco do Číny české firmy loni podle údajů statistiků vyvezly zboží za 35 miliard korun, do Německa, kam export z Česka míří nejčastěji, to bylo jedenatřicetkrát víc – celkem přes jeden bilion korun. A i do Ruska se vyvezlo téměř dvakrát tolik (66,5 miliardy korun). Obchodní bilanci má Česko s Čínou nejméně příznivou ze všech zemí. Z Číny se totiž do Česka dováží devítinásobek českého exportu.

Oteplení vztahů mezi Českem a Čínou zatím na exportních statistikách znát není, i když jedním z cílů březnových dohod je i sbližování zmíněné bilance. Vývoz do Číny poklesl v letošním prvním čtvrtletí o víc jak osm procent, což bylo nejvíc za poslední tři roky. „Výraznou změnu zřejmě nepřinese ani druhé pololetí roku 2016, protože podle dostupných informací čínská ekonomika zpomaluje. To může ovlivnit přímé vývozy z Česka do Číny,“ dodává Rybáček.

I když to zní vzhledem k velikosti čínského trhu neuvěřitelně, potenciál jeho růstu se během posledních let prý značně vyčerpal. Ještě v roce 2009 vzrostl – i přes všeobecně slabou poptávku – český vývoz do Číny o pětinu a také v letech 2010 až 2013 se vyvíjel příznivě, rostl mnohem rychleji než celkový vývoz zboží z Česka. „V letech 2014 a 2015 se ale českým exportérům čínský trh už příliš penetrovat nedařilo. Vývoz do Číny se předloni zvýšil o 8,7 a loni o 4,4 procenta, což bylo v obou letech méně, než odpovídalo přírůstku celkového vývozu zboží,“ říká Rybáček. K poklesu tak došlo přesto, že Česko s Čínou nemělo nikdy lepší vztahy. „Čínské tažení ve světě by provázely menší rozpaky, pokud by měli zahraniční investoři v Číně stejné podmínky jako čínští investoři v jiných zemích. Při podnikání v Číně provází zahraniční firmy řada oficiálních překážek i neformální diskriminace,“ shrnuje ekonom David Marek.

Článek vyšel v zatím posledním čísle magazínu FINMAG. Najdete v něm kromě titulního rozhovoru s Martinem Veselovským příběh českých pankáčů, kteří na Bali staví luxusní bydlení z lodních kontejnerů, esej Pavla Kohouta o předsudcích a škatulkách v jazyce i ekonomii nebo příběh Víta Janouše, který seknul s prací v kanceláři a dnes dodává „jedlou bižuterii“ do nejlepších pražských restaurací.

Objednávejte teď

Západ v pozoru

Čínské miliardy počítá celý svět. Rekordní příliv investic z Číny hlásí třeba Německo nebo Spojené státy americké, kde by čínské podniky letos mohly investovat rekordních 20 až 30 miliard dolarů (474 až 710 miliard korun), a to stejně jako v Česku zejména prostřednictvím fúzí a akvizic. Předpovídá to výzkumná skupina Rhodium Group a americká Národní komise pro vztahy mezi Spojenými státy a Čínou. Už loni přitom čínské investice v USA vystoupily na rekordních 15 miliard dolarů (355 miliard korun) z 11,9 miliardy dolarů o rok dříve.

„Vidíme u čínských investic velký posun od rozvíjejícího se světa k bohatým trhům zahrnujícím USA, Evropu a Austrálii,“ říká ekonom Thilo Hanemann ze společnosti Rhodium. Stejně jako v Česku i v zahraničí se objevují obavy spojené s přílivem čínských peněz. Někteří američtí zákonodárci si například stěžují, že americké firmy nemohou v řadě odvětví čínské ekonomiky investovat stejně snadno jako čínské podniky v USA.

A s opatrností k rekordnímu přílivu čínských investic přihlížejí i v Německu, kde na začátku roku vzbudila pozornost série akvizic německých průmyslových podniků čínskými firmami. K největší došlo hned v lednu, kdy skupina investorů v čele s čínskou chemickou společností ChemChina utratila téměř miliardu eur za výrobce strojů na zpracování a výrobu gumy a umělých hmot KraussMaffei. „Investice v Německu podporujeme, musíme ale zajistit, aby nedocházelo k odlivu technologií,“ řekl agentuře Reuters zdroj z německé vlády. „Aktivita čínských investorů se zvýšila. Tento vývoj pozorně sledujeme,“ dodal.

Čína ale dál investuje i do svého tradičního cíle, do Afriky. Naposledy na začátku července podepsala Nigérie s čínskými společnostmi předběžné dohody o modernizaci ropné a plynárenské infrastruktury v hodnotě 80 miliard dolarů (téměř dva biliony korun). Zlatý čínský déšť ale dopadá skutečně po celém světě, jen z poslední doby lze dohledat zprávy o miliardových dohodách v Argentině (25 miliard dolarů do energetiky a infrastruktury), Kazachstánu (1,9 miliardy dolarů do zemědělství) nebo Pákistánu (45 miliard dolarů do energetiky a infrastruktury).

Dobývání černého kontinentu

Zvláštní vztah má Čína k Africe. Číňané dokonce nejchudší kontinent nazývají familiárně Chinafrika. Žádný jiný stát není s černým kontinentem tolik politicky ani ekonomicky spojen jako Čína. Afrika je bohatá na nerostné suroviny – od dřeva přes měď až po uhlí a ropu, nabízí všechno to, co Čína nemá, ale potřebuje k růstu. Suroviny Čína také požaduje za velkorysou rozvojovou pomoc, kterou do Afriky už léta pumpuje. Ukazuje to příklad z roku 2007, kdy Čína uzavřela obchod s Kongem. Za 600 tisíc tun kobaltu a deset milionů tun mědi byla Čína připravena investovat 9,2 miliardy dolarů. Z toho vzešlo 32 nemocnic, dvě letiště, 3215 kilometrů železničních tratí a 3400 kilometrů silnic. Čína je nejvýznamnějším obchodním partnerem Afriky i díky tomu, že neřeší, zda spolupracuje s diktátory, nebo jestli jsou v jejich afrických továrnách porušována lidská práva. Od roku 2000 rostou čínské dovozy ročně v průměru kolem 30 procent. Poptávka po mobilech, televizích nebo třeba autech v Africe neustále roste. Čína to všechno vyrábí a o svou pozici jen tak nepřijde. Afrika je až moc závislá na jejích miliardách. Naposledy na začátku července podepsala Nigérie s čínskými společnostmi předběžné dohody o modernizaci ropné a plynárenské infrastruktury v hodnotě 80 miliard dolarů (téměř dva biliony korun). Dohoda má kromě jiného pomoci dostat největší africkou ekonomiku z vleklé krize.

Probuzený drak

Čína postupně dospěla v ekonomickou mocnost, poslední čtyři desetiletí rostla její ekonomika průměrně o devět procent a její podíl na globální ekonomice se zvýšil z dvou na sedmnáct procent. „V roce 2014 Čína předstihla USA a stala se největší ekonomikou světa, měřeno podle HDP v paritě kupní síly,“ říká ekonom Marek. Není proto divu, že se z Číny stal také silný hráč na poli mezinárodních investic, kde je třetím největším vývozcem kapitálu na světě.

„Charakter čínské ekonomiky se postupně mění. Objem úspor generovaných tamějším hospodářstvím zůstává velmi vysoký, investice ovšem stále více směřují za hranice. Podle makroekonomické teorie už je Čína přeinvestovanou ekonomikou, měřeno podílem kapitálu k HDP. Logicky se tedy začaly čínské firmy poohlížet ve světě,“ vysvětluje David Marek, kde Čína bere peníze na svou investiční jízdu, která proťala i Česko. Uvidíme, jak přínosné to nakonec pro naši ekonomiku bude. Jisté je zatím to, že mezi lákavými sliby a tvrdými daty může být pořádný rozdíl.


Úvodní snimek chrámu svatého Víta: Dan Materna / MAFRA / Profimedia

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Jan Hlaváč

Jan Hlaváč

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo