Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Lukáš Kovanda: Utěšený rozkvět byrokratického teroru

Ekonomice se daří, vládní politici tedy mají dostatek prostředků na to, aby vytvářeli nová pracovní místa. Počítají s tím, že ti, kterými ta místa obsadí, si na to u volební urny patřičně vzpomenou. Za peníze nás všech si tedy politici kupují hlasy, a ještě se přitom bijí v prsa, jak vytvářejí nová pracovní místa. Hezky vymyšleno.

České nakupování voličů je nápadné i v mezinárodním srovnání. Bylo by ale neobjektivní přičítat bobtnání českého veřejného sektoru pouze současné vládě nebo vývoji po roce 2012. Už v roce 2009 Česko dominovalo. Podle dat z loňské studie OECD Government at Glance dosahovala zaměstnanost v českém veřejném sektoru – v přepočtení na plné úvazky – takřka 35 procent celkové zaměstnanosti. Žádná jiná země OECD tak vysokého podílu nedosahovala. Dokonce i skandinávské země vykazovaly nižší podíl, byť Dánsko jen o kousek.

Zdroj dat: Government at a Glance 2015, OECD Publishing, Paris.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. 

Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu

Lukáše Kovandu můžete sledovat také Roklen24.cz na Twitteru.

Knižně

Podobně Česko triumfovalo v podílu zaměstnanosti ve veřejném sektoru na celkové pracovní síle. Novější data bohužel nejsou k dispozici, i tak je ale zjevné, že zaměstnanost v českém veřejném sektoru je jedna z nejvyšších v hospodářsky vyspělém světě.

Luxování mozků

Zadlužení veřejného sektoru v poměru k velikosti ekonomiky je v rámci hospodářsky vyspělého světa naopak jedno z těch nižších. Letos česká vláda navíc dost možná vykáže vyrovnaný rozpočet. Pokud ho opravdu docílí, bude to ovšem z důvodu redukční diety v oblasti produktivních výdajů, jako jsou investice. Bohužel, jak vidno, v oblasti neproduktivních výdajů včetně výdajů směřujících na platy státních zaměstnanců se žádná dieta nekoná, naopak – stát bude v příštím roce nabírat. Navzdory tomu, že Česko je v daném ohledu v mezinárodním kontextu už pořádný tlouštík.

Frustrace z otylosti českého veřejného sektoru byla dobře patrná minulý týden na konferenci Prague Capital Market Summit. Byznysmeni, bankéři i ekonomové se tam celkem vzácně shodovali na jednom: státní sektor svým objemem a regulacemi dusí sektor soukromý, zabíjí jeho investiční aktivitu, a v důsledku tedy podrývá růst produktivity a zavádění inovativních postupů. Jeden ze zkušených tuzemských bankéřů neváhal použít výraz „byrokratický teror“. Vlády prý vyluxovaly desítky tisíc kvalifikovaných lidí do úřadů, ti pak chybějí v produktivní ekonomice a ještě vymýšlejí právě regulační teror. Nezbývá než souhlasit. Bohužel, Parkinsonovy zákony jsou neúprosné.

Zásadní otázka je, jestli je možné trend stupňovaného „teroru“ zvrátit, anebo musí dojít k naprostému krachu dnešního modelu sociálního státu. Tento krach ale nynější vládní politiky zajímat nemusí. V nejbližším volebním období ještě podle všeho nenastane.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 210 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 20. 10. 2016 12:08

Státní úředníci a byrokrati se v České republice množí podobně jako importovaní králící, ropuchy nebo velbloudi v Austrálii. Důvod je tentýž. Nemají přirozené nepřátele.

Nepřítelem úředníka by mohla být jeho lenost, hloupost nebo zbytečnost - ale díky zákonu o státní službě jsou chráněni.

Nepřítelem úředníka by mohla být neefektivita jeho práce, ale vzhledem k tomu, že je placen státem a ten efektivitu neřeší,neboť svůj provoz hradí z daňového okrádání obyvatel a zadlužování jejich potomků, není ani úředníkova nevýkonnost problémem.

Nepřítelem úředníka by mohla být nespokojená veřejnost, ale ta se k většíně úředníků nikdy nedostane, protože smyslem jejich práce není veřejnosti pomáhat, natož se s ní někdy setkat.

Nepřítelem úředníka by mohla být jeho nevzdělanost. Ta také není problém, protože státní správa umožňuje maskovat nevzdělanost vysezenými diplomy z filozofie, genderových studií, etiky, srovnávací etologie, behaviorální sociologi a podobných zájmových kroužků.

Nepřítelem úředníka by mohlo být jejich ignorování ze strany ostatních občanů. Bohužel stát svými zákony z občanů dělá rukojmí a z úředníků ty, kdo smějí o jejich osudu rozhodovat.

+49
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 20. 10. 2016 09:09

"Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE..." - aneb ta legrace, když státní zaměstnanec kritizuje, že stát zaměstnává mnoho lidí.

-16
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK