Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Z deníku europoslance: Boj proti „sociálnímu dumpingu“ jako zástěrka pro ochranářství

Žádná země Evropské unie nemůže přiznat, že by chtěla bránit svůj trh proti jiné zemi Evropské unie. Ale vždycky se dá vymyslet nějaký strašák – a ve jménu boje proti němu omezovat svobody.

Minulou středu, 14. září jsme v Evropském parlamentu mimo jiné hlasovali o „usnesení o sociálním dumpingu“. To usnesení je facka volnému trhu a ekonomickému liberalismu, je to ukázka protekcionismu střihu, který se nosíval v 19. století. Píše se století jednadvacáté a jeho odpůrci, mezi nimi já, byli přehlasováni poměrem 458 : 199.

Marxistický lep

Co to vlastně má být ten sociální dumping? Sociální dumping v novořeči znamená, že někdo je ochotný nabízet svoje služby za nižší mzdu. Usnesení, které chce potírat sociální dumping, tedy ve skutečnosti chce likvidovat konkurenci. Jde o obyčejné ochranářství, které západní část Evropské unie zavádí proti části východní. A je to zároveň popření principu volného pohybu služeb v Unii.

Němcům a Francouzům leží v žaludku zejména naše kamionová přeprava. Chtějí, aby naší řidiči, když projíždějí přes jejich území, podléhali také jejich pravidlům o minimální mzdě – německá minimální mzda je téměř 40 tisíc korun. A aby přepravní firmy, které si na jejich území troufnou, byly musely absolvovat kvanta papírování. Cíl: odradit východoevropské firmy zcela od dopravy přes Německo.

Autoři zmiňovaného uskupení charakterizují sociální dumping jako „nekalou konkurence pomocí nezákonného snižování nákladů práce a vykořisťování pracovníků“. Všimněte si toho jazyka. Naši komunisté, sociální demokraté a jedna lidovkyně skočili protekcionistům ze západu na marxistický lep, posloužili jako užiteční troubové“ a pomohli schválit usnesení, které bude poškozovat voliče, jejichž zájmy mají reprezentovat a chránit.

Den před hlasováním přijel do Štrasburku navštívit české europoslance předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Ptal jsem se ho, jestli si uvědomuje, že hájí linii německých, nikoli českých a moravských odborů, když podporuje diskurz sociálního dumpingu a jeho potírání.

Neodpověděl.

Co je kabotáž

Co jsme tedy mimo jiné schválili. Abyste si udělali obrázek.

Mimo jiné jsme odhlasovali větu, že Evropský parlament „odmítá jakoukoli další liberalizaci kabotáže“.

Kabotáž v dopravě znamená, že loď, vlak nebo nákladní auto provozující mezinárodní přepravu využije volnou kapacitu přepravního prostoru k přepravě zboží vnitrostátně. Takže například český kamion veze náklad do Hamburku, plný je jen ze tří čtvrtin, a tak se chová ekonomicky a cestou v Drážďanech přibere další náklad. Kabotáž tedy znamená přirozené využití přepravní kapacity, eliminaci takzvané mrtvé váhy, nepřevážení vzduchu.

Dnešní pravidla Evropské unie teď nedovolují svézt kabotáží zboží, dokud firma nevyloží celý náklad mezinárodní přepravy. Takže kdo veze od nás zboží do Hamburku a má ještě v nákladním prostoru místo, nesmí ho využít, aby přibral cestou další zboží do Hamburku z Drážďan.

Omezování tohoto přirozeného podnikání má vážné důsledky, například neustále přecpané dálnice, po kterých jezdí – kvůli hloupým zákonům – některé kamiony poloprázdné. Přeprava zboží je dražší, než by mohla být. A propálí se víc nafty. Myslel jsem, že západoevropští levičáci by mohli slyšet aspoň na argument vyšších emisí CO₂ kvůli zákazu kabotáže, ale jim je to jedno, oni nejsou konzistentní. Jsou to obyčejní protekcionisti a chovají se účelově.

Nemohl jsem si nevzpomenout na pamflet Frederica Bastiata, psaný v roce 1845:

Frederic Bastiat: Negativní železnice

„Je smutnou skutečností, že když se na věci díváme jen z hlediska zájmů výrobce – což se často děje – nevyhneme se tomu, že poškodíme zájem společnosti jako celku, neboť výrobce jako takový si nepřeje nic než jen víc zakázek, víc bariér a víc námahy.

Velice dobře to ilustruje článek, který jsem objevil v novinách ve městě Bordeaux. Jeho autor, jakýsi pan Simiot, si tam klade takovouto otázku: Má být železnice z Paříže do Španělska v Bordeaux přerušena?

Odpovídá si kladně za pomoci celé řady argumentů, z nichž zde rozeberu tento: Železnice z Paříže do Bayonne musí být v Bordeaux přerušena, neboť pak budou cestující nuceni v tomto městě zastavit a to přinese výdělky převozníkům, poslíčkům, skladům, hoteliérům atd.

Tady znovu jasně vidíme, že zájmy poskytovatelů služeb se kladou před zájmy spotřebitelů.

Má-li však požívat výhod plynoucích z přerušené železnice město Bordeaux, a pokud by tento dodatečný výdělek byl v zájmu veřejnosti jako celku, pak přece musejí o stejnou výhodu žádat i města Angoulême, Poitiers, Tours, Orleans… a mnohá další, všechny zastávky na cestě: Ruffec, Châtellerault a další a další. Musí žádat o přerušení železnice ve veřejném zájmu. A samozřejmě i v zájmu domácího průmyslu, protože čím víc bude na železnici přerušení, tím početnější budou na každé zastávce také sklady, nosiči a překládkové služby. Touto metodou dojdeme k železnici, která se skládá ze série přerušení, tedy k negativní železnici.

Ať už páni protekcionisté říkají cokoliv, základní princip obchodních omezení je naprosto stejný jako základní princip přerušování železnice: obětování spotřebitele výrobci a obětování účelu prostředkům.“

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Tětek | 19. 9. 2016 10:09

160 let a pořád stejné uvažování. A nikdy nebude jiné. Politici mají své zájmy, které jsou vůči zájmům běžných (=nefašistických) občanů v přímém protikladu. Negativní železnice budou politici stavět, i když zde budeme mít teleporty.

+22
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK