Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Krize na obzoru

| 3. 5. 2016

Principiálně platí, že ekonomická krize je na obzoru vždy. Takže pokud každou chvíli v novinách čtete analýzu o blížícím se kolapsu, je to naprostá pravda. Má to jedinou, drobnou chybičku: nikdo neví, jak daleko ten obzor je.

Krize na obzoru

Krize je nedílnou součástí ekonomického cyklu, je přirozená. Mnoho ekonomických teorií se zabývá tím, jak výkyvy v konjunktuře zmenšit, jak ořezat negativní dopady krizí, ale je to v podstatě zbytečné a vždy velmi drahé. Navíc je jisté, že špatná rozhodnutí se střádají a mohou vcelku snadno vést ke krizi zvláště velkých rozměrů nebo mimořádně dlouhé. Ve skutečnosti nejsme schopni krizím předcházet, nejsme schopni jim zabránit a nejsme ani schopni nějakým zásadním způsobem vylepšit jejich průběh. A pokud, pak jenom za cenu, že příští krize nám to spočítá o to víc

Kdekdo chce být nesmrtelný.

Vezměme si příklad. New Deal podle mnoha lidí zachránil Ameriku a vyvedl jí z Velké deprese. Nazvěme tuto variantu „oficiální historií“. Podstatná část ekonomů ale poukazuje na to, že v době Rooseveltova nástupu do funkce už krize naopak ustupovala a byly zřetelné známky oživení. New Deal tento vývoj zadusil a prodloužil potíže o několik dalších let, vlastně až do začátku horečnatých příprav na světovou válku. Ale co naděláte – Roosevelt je považován za vítěze nad depresí. I když to není pravda a zřejmě by nejlépe udělal, kdyby se do ekonomiky vůbec nepletl.

Nesmrtelnost, jíž se dočkal dvaatřicátý prezident, ale láká. To je i důvod, proč politici tak rádi „pumpují“ ekonomiku. Výsledky jsou sice obvykle tristní a o průkaznosti není možné mluvit, jenže pro občana a voliče vypadá „boj za prosperitu“ velmi zodpovědně a zkušeně.

Předpovídaná, leč nepředpověditelná

Zpět k věci. V poslední době se začaly objevovat texty – u nás i v cizině, nejsme v tom nijak ojedinělí – podle kterých se řítíme do další velké krize. Ano, naprosto odpovědně je třeba říci, že to je prakticky se stoprocentní jistotou pravda. Další krize bude, dříve nebo později bude i další opravdu velká krize. A čím více záchranných misí s cílem zabránění této krizi bude podniknuto, tím přijde dříve a tím bude hlubší. Opravdu neumím říci, zda se tato nová krize dostaví na konci tohoto roku, příští rok nebo v roce 2019, nebo možná až za pět nebo deset let. Neumí to nikdo. Jen si to vezměte: Je zde naprosto nevypočitatelná Čína, která má svoje problémy a pokud dostane záchvat kašle, přenese se to na celý svět. Je zde Rusko a další země závislé na cenách ropy, jejichž ekonomiky se hroutí jedna za druhou a ty, které zatím přežívají, musí sahat děsivě hluboko do svých rezerv. Brazílie, považovaná někdy za budoucího tahouna jižní polokoule, jako již tradičně zklamala veškeré naděje a padá do dalších hlubin zmatků. Indický zázrak nesporně jednoho dne nastane. Ale to se říkalo už v době, kdy telefony měly šňůry a počítač rozměr dubové almary. Lze se oprávněně domnívat, že se to bude říkat i v době, kdy budeme mít místo telefonu čip přímo v hlavě.

To je jenom několik náznaků toho, co ovlivňuje globální ekonomiku, přičemž ani celá Brazílie nemá (s mírnou nadsázkou) pro světovou prosperitu takovou váhu, jako trh amerických hypoték.

Ta pravá krize už tu je

Je to jistě nepříjemný pocit, připustit si, že konjunktura nutně skončí a bude zle. Tedy zle – co my máme právo mluvit o „zle“? Naše životní úroveň bude i tou příští krizí ovlivněna v podstatě velmi málo a pozice mezi nejbohatšími státy světa opravdu nebude nijak vážně ohrožena.

Reálně vzato budou dopady ekonomického cyklu na Českou republiku i na Evropu jistě citelné, ale zapomeňme na to, že by šlo o „zhroucení“ nebo „katastrofu“. Pokud tohle někde čtete, jsou to nesmysly a autor má buď nějaký užitek z toho, že své čtenáře vyděsí, nebo si jenom chce udělat jméno co nejvíce apokalyptickým věštěním-vřeštěním. Pokud ale něco opravdu může ohrozit budoucnost našeho hospodářství a prosperitu, tak je to demografická krize, stárnutí obyvatelstva a děsivě nízká porodnost.

Je zvláštní, že migrantů či další etapy finanční krize je plný veřejný prostor – internet i politika hospodská stejně jako parlamentní. Ale o demografické krizi jednou za čas vyjde nějaký alarmující text, který vzbudí nulovou pozornost. A to je tak asi vše. Přitom zde se celkem jasně dá říct, kdy nastane opravdový problém. Bude to kolem roku 2050, což je z demografického pohledu za chvíli. A ta krize bude hodně, opravdu hodně dlouhá. Dva miliony uprchlíků v Evropě nás zaměstnávají už třetím rokem. Ale více než padesát milionů Evropanů, kteří „nebudou“, protože se nenarodili a nenarodí, nevytvoří HDP, nepodpoří spotřebu, nezaplní místa u strojů a v obchodech a na úřadech a kdekoliv jinde, ty nám nestojí ani za pár minut pozornosti?

Možná největší krize, jaká hrozí, je už dávno tady. Inu, neschopnost rozpoznat podstatné od nepodstatného patří k základním předpokladům úspěchu.


Převzato z Neviditelného psa se souhlasem tamější redakce

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Ján Zavacký | 3. 5. 2016 16:18

A možno tu máme aj iné krízy. Môžeme si ich definovať viacerými spôsobmi.
Môže to byť neschopnosť dosiahnuť vyšší ekonomický rast napriek veľkým snahám.
Môže to byť aj reálny pokles, ak použijeme metódy spred desiatok rokov na určovanie nominálneho hospodárskeho rastu a určovanie cenovej inflácie.
Môže to byť stav, keď pokles do recesie zadržujú len vysoké a rastúce dávky inflačných peňazí.
Ak sa v podobnom stave nachádza narkoman, je vysoko pravdepodobné, že je blízko kolapsu. Ak sa v takom stave nachádza ekonomika, je stále veľa mudrlantov, ktorí budú spochybňovať túto vysokú pravdepodobnosť kolapsu.
K čomu to má byť dobré? Aby spoločnosť mohla v budúcnosti opäť riskovať? Aby mohol niekto mudrovať o dôsledkoch a nie príčinách?
Demografický rast by v zdravom peňažnom systéme nemohol byť osudový problém, pretože by musel byť riešený už v zárodkoch, vrátane samoregulácie. To platí aj v prípade štátom regulovaného priebežného dôchodkového a celého sociálneho systému. To sa týka aj všetkých ostatných ekonomických systémov (bankový, produkčný, správny, zdravotnícky). Zdravý peňažný systém by signalizoval poruchy už v zárodku a nedovolil by im prerásť do veľkých(osudových) rozmerov. Veľmi rýchlo by signalizoval aj to, či zvolený model prosperuje, alebo je potrebné zvoliť iný. Umožňoval by porovnávanie jednotlivých systémov medzi krajinami. Dnes sa porovnávať nedá, lebo inflácia zabíja objavovanie a nahrádza ho lákavým peňažným dopingom.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 3. 5. 2016 09:52

Ano, krize pravidelně přicházejí. Protože ABCT.

Ale myslet si, že další krize budou jako ty minulé, to by asi bylo chybné.
Při každé minulé krizi vlády snižovaly úrokové míry. Dnes jsou ovšem na nule. Nebudou tu další moct řešit stejně. Budou muset jít do záporu (a zrušit hotovost, aby si lidi peníze raději nevybrali, než na nich mít v bance minus 5%). Nebo budou muset přijít s penězi z vrtulníku - např. tak, že centrální banka bude (zvýšený) rozpočtový deficit financovat po výmarsku a zimbabwsku z tiskárny.
Projdou ale tato opatření bez následků? Nemůže to ohrozit samotný systém? A když ne dnes, tak co za 8 let, až přijde krize další a výše zmíněná munice již bude vystřílená? Neutečou lidi od takto zneužívané a znehodnocované státní měny k alternativám? To by položit systém potenciál mohlo!
K tomu všemu si přičtěme další trendy, které budou situaci systému zhoršovat:
- v článku zmíněná demografická tragedie
- neustále rostoucí státní dluh
- rozvoj alternativní neregulované ekonomiky podporovaný novými technologiemi (blockchain, torrent, Tor, Uber, AirBnb - třeba na těchto principech za 10 let pojede půlka ekonomiky)
- uvadání "legitimity" státu, která se vždy odvozovala od suverenity, územní integrity, ochrany hranic, zajišťování bezpečí před ostatními národy - na to dnes státy zjevně rezignují a jednou se někdo může zeptat "K čemu je tedy máme?"

Tzn. nevím, zda zlomovou bude ta příští, přespříští, nebo až ta další krize. Každopádně nevěřím, že donekonečna pojedeme dál bez systémové změny.
Že se to někomu zdá nereálné? A jakou změnu předvídal v roce 1986?
+16
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 3. 5. 2016 08:15

Když pomineme události vis maior (přírodní katastrofy, pandemie a pod.), tak hlavní příčinou krizí jsou zásahy státu do ekonomiky. Předpovídání krizí tedy ve své podstatě znamená předpovídání dalších nápadů politiků případně centrálních bankéřů.

Zdá se stále zjevnější, že politici ztrácejí kontrolu nad ďáblem, kterého vypustili v 70. letech, zrušení vazby peněz na zlato. Jediné řešení nacházejí ve spoutání ekonomiky co nejtěsnějšími pouty regulací a v co největším omezení svobod občanů. Dělají pravý opak toho, co by mohlo přínést vyřešení problému. Politici stále topí pod kotlem a zoufale se snaží přivázat k němu pokličku, aby vybuchl až po skončení jejich mandátu. Tlak stále stoupá.
+21
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!