Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Několik poznámek k argumentaci proti EET aneb cherry picking v praxi

Analytik Lukáš Kovanda je proti elektronické evidenci tržeb. V pořádku. Na šedou ekonomiku se prý případně musí jinak, dokládá. Jenže data, jimiž to dokládá, působí dojmem, že byla vybrána… pro lepší účinnost. Zasazena do širšího kontextu už totiž tak přesvědčivě nepůsobí. Angličitna pro to má výraz cherry picking. Vyzobávání třešniček, řekněme.

Analytik Lukáš Kovanda je proti elektronické evidenci tržeb. Poukazuje na to, že na velikost šedé ekonomiky ve státě působí celá řada faktorů a že odstrašující či donucovací efekt elektronické evidence patří k těm, které její velikost dokážou stlačit méně, než by zřejmě dokázala opatření v jiných oblastech. Na mysli má zejména snížení daňového zatížení podnikání a snížení sociálních odvodů.

Svůj text staví na studii, která vypočítává velikost šedé ekonomiky pro několik desítek zemí. Data z ní porovnává s mírou zdanění v oněch zemích a se zatížením dalšími povinnými odvody. Bohužel si pro porovnání vybírá především čísla, která se mu hodí. Pokud budeme pracovat s daty v celé šíři, zjistíme, že skutečnost je – jako obvykle – složitější.

Pokud jde o velikost šedé ekonomiky, vycházím ze stejné studie jako Kovanda. Další data čerpám stejně jako on ze statistik OECD, tam, kde nebyla k dispozici, jsem využil čísla z Heritage Foundation.

Podívejme na premianty

Architekti české evidence tržeb se přiznaně inspirovali v Chorvatsku. Proč bychom se ale měli učit u pětkaře? ptá se Lukáš Kovanda. Chorvatsko má totiž mnohem větší míru šedé ekonomiky než Česko. Přiučme se u premiantů, vyzývá nás.

Srovnání s premianty začíná Švýcarskem, které má nejnižší úroveň šedé ekonomiky na světě (když vynecháme obskurní „ekonomiky“ typu Severní Korea). Zároveň se Švýcarsko vyznačuje zvlášť nízkou mírou zdanění. Lukáš Kovanda v tom vidí souvislost.

Jinou zemi kromě Švýcarska v tomto kontextu už nezmiňuje, podívejme se tedy na úplnější data: 

Žluté je Švýcarsko – s nejnižší mírou zdanění i s nejmenší šedou ekonomikou. Červeně je vyznačené Česko, z hlediska zdanění víceméně průměrné; červená linka odděluje země s vyšším a nižším zdaněním než Česko. Je vidět, že rozhodně neplatí jednoduchý kauzální vztah nízké daně rovná se neveliká šedá ekonomika. Ostatně i sám Kovanda připomíná, že Švýcarsko je mezi vyspělými evropskými zeměmi se svou malou mírou zdanění k HDP výjimečné.

„Docela jiný obrázek ale získáme,“ píše Kovanda dál, „když k hrubému domácímu produktu vztáhneme pouze sociální odvody.“ Autor vypichuje země s nízkým poměrem sociálních odvodů: opět Švýcarsko, dál pak Island, Irsko a Velkou Británii. A pak přichází následující výrok: Nikoli náhodou také Británie či Irsko patří k zemím s vůbec nejnižším podílem šedé ekonomiky na HDP na světě. Podívejme se na všechna data: 

Česko je opět červené, žluté jsou (zleva) Irsko, Velká Británie a Švýcarsko (pro Island nejsou data k šedé ekonomice; šedý puntík vlevo je Dánsko, které sociální výdaje platí z běžných daní, nikoliv z odvodů, proto se jím nebudeme zabývat). Už při letmém pohledu na graf vidíme, že státy s podobnou úrovní šedé ekonomiky mají různé úrovně sociálních odvodů (představte si vodorovnou linku skrz tři žluté státy). Rakousko, Lucembursko, Nizozemsko a Francie mají všechny nižší měřenou šedou ekonomiku než vyzdvihované Irsko. Všechny ale mají znatelně vyšší odvody.

Hodí se nám také oranžová vertikála. Ta nejen odděluje státy s relativně vyšší a nižší úrovní odvodů než Česko, zároveň také spojuje státy se stejnou úrovní odvodů. Třeba Rakousko a Slovinsko mají zhruba stejné odvody, ale naprosto odlišné úrovně šedé ekonomiky.

Tento graf celkově ukazuje, že soudit vztah mezi sociálními odvody a úrovní šedé ekonomiky na pouhých čtyřech státech není úplně korektní.

Literatura

Pan Kovanda pokračuje tvrzením (zvýraznění je mé):

Řada empirických studií (viz např. zde [PDF, str. 7]) totiž dokládá, že daňové zatížení ekonomiky, a zvláště její zatížení odvody, jsou klíčovými faktory vysvětlujícími existenci a rozsah šedé ekonomiky. [...] Až další v pořadí jsou jiné faktory vysvětlující šedou ekonomiku.

Abych si udělal lepší přehled ohledně různých vlivů, dohledal jsem devět z deseti odkazovaných zdrojů (první z nich, Thomas 1992, se mi nepodařilo získat). Tři studie (Schneider 2003, 2005; Dell’Anno 2007) uvedly daňové zatížení jako hlavní faktor, ať už empiricky či odkazem na literaturu. Další dva články jsou čistě teoretické. Jeden text se soustředí na měření posílené legislativy v oblasti vymáhání daní a její vliv na šedou ekonomiku. Zbytek článků vypichuje legislativní zátěž, počet živností nebo institucionální faktory. Co se týče daňových sazeb, zaobírají se spíše celkovou, hůře kvantifikovatelnou, daňovou zátěží, kombinací daní a byrokracie. Že například ve Skandinávii jsou vysoké daně, ale také relativně nenáročná administrativa (a malá šedá ekonomika), kdežto například v Rusku je daňová kvóta celkem nízká, ne tak ale byrokracie, což vede k vyšší úrovni neuznané ekonomické aktivity.

Osobně doporučuji prolistování daných zdrojů, nabízí zajímavé, často netechnické čtení k tématu. Například studie Vita Tanziho, jednoho z průkopníků počítání šedé ekonomiky, poukazuje na to, jak ošemetná celá metoda odhadu šedé ekonomiky je. Přeci jen to je nesledovatelná metrika, odhaduje se pomocí jiných existujících dat, zejména z poptávky po likvidních penězích – argumentem je, že šedý byznys se dělá spíše na ruku. Tanzi tady varuje, že čísla o rozsahu šedé ekonomiky jsou relativně hrubá a nestabilní, lze s nimi pracovat spíš jako s orientačními ukazateli.

Klíčový faktor?

Podle Lukáše Kovandy je daňová zátěž klíčová pro velikost šedé ekonomiky (obtížně kvantifikovatelné, jak jsme právě řekli). Je-li tedy něco hlavním, dokonce klíčovým faktorem, pak bychom měli i v povrchní korelační „analýze“ vidět pozitivní vztah. Pojďme tedy otestovat tvrzení: „Čím větší je [daňové] zatížení ekonomiky, tím rozsáhlejší je zpravidla její šedá zóna.“ Jeden graf jsem již nabízel, ten následující nově obsahuje i státy mimo OECD (Česko opět červené, Švýcarsko žluté): 

Vložená regresní křivka je jen pro ilustraci korelace, není to kauzální analýza vzhledem k absenci dalších faktorů. Vyvrací ale tvrzení, že by zde byla přímá pozitivní korelace.

Nová data ke státům mimo OECD také ukázala skupinku států s podobnou daňovou zátěží jako Švýcarsko, jsou zvýrazněny světle modře, tyto státy však mají znatelně vyšší podíl šedé ekonomiky, někdy i několikanásobně. (Jde o např. Bulharsko, Rumunsko, Turecko nebo Kypr.) Možné zdůvodnění jsme našli už výš: šedá ekonomika je v nich patrně silnější kvůli byrokracii, nízké kvalitě institucí a podobně.

Když se pak podíváme na průměrnou úroveň šedé ekonomiky ve státech s vyšší a nižší úrovní zdanění než má Česko, vychází nám, že státy s nižším zdaněním mají šedou ekonomiku průměrně o rozměrech 22,2 procenta HDP, u států s vyšším zdaněním je to 14,6 procenta HDP. Pokud bychom se tedy měli učit od těch, kteří jsou lepší (mají menší šedou ekonomiku v poměru k HDP), nebudou to státy s nižšími daněmi. Má-li platit pozitivní vztah mezi daňovou zátěží a mírou šedé ekonomiky, v těchto datech jej nevidíme.

Bohatí nefixlujou?

Podařilo by se ale najít nějaký ekonomický ukazatel, který by s velikostí šedé ekonomiky silně koreloval?

Ano. Poněkud překvapivě je to prachsprostý hrubý domácí produkt, HDP, tady se nabízí mnohem jasnější vztah:

(Jde o hrubý domácí produkt na osobu, přepočítaný na stejnou měnu a v potaz je brána i cenová hladina v daných zemích [PPP]; dva osamělé body vpravo jsou Norsko a Lucembursko, Česko je opět červeně.)

HDP tu hraje roli zástupné proměnné, nepřímo indikuje bohatství státu i jeho obyvatel. Ti snad proto mají sníženou motivaci vyhýbat se zdanění – vytvářet šedou ekonomiku. Celkem jasná linearita ukazuje, že nejsou bohaté státy s velkou úrovní šedé ekonomiky a naopak že chudé státy jsou jí zpravidla prorostlé.

Další rozdíly na svislé ose pak reflektují ony další faktory nezachycené naší „bohatostní“ metrikou – institucionální stav země, úroveň zdanění, kvalita státní správy, korupce nebo byrokracie.

Pokud tedy někdo porovnává Česko s „premianty“ a vyzdvihuje jen jejich daňovou kvótu, opomíjí důležitou dimenzi, která je celkem viditelně podstatná. Nemluvě o tom, že na naší úrovni ekonomické vyspělosti jsme premianti právě my, lepší je už jen Slovensko (bod vlevo od nás). 

Nebudu tu dělat nějaké dalekosáhlé závěry nebo snad vymýšlet, co by měl dělat nebo nedělat ministr financí. Chtěl jsem poukázat na to, že vztah mezi daňovou kvótou a úrovní šedé ekonomiky není tak přímočarý, jak zaznělo. Byla by přece škoda, kdyby debata o ekonomice s přívlastkem šedá měla být jen – černobílá.

Ondřej Kokeš

Ondřej Kokeš

Vystudoval ekonomické teorie v Česku a Británii, nyní pracuje jako ekonom v malé konzultační společnosti v britské Cambridge, kde se věnuje zejména energetické ekonomii. Volný čas plní četbou, ekonomickými statistikami, silniční... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 39 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Michal Hatlapatka | 21. 7. 2015 18:04

Přijde mi zvláštní kolika komentátorům uchází, že autor nehodnotí EET, ba dokonce explicitně ani šedou ekonomiku. Pouze rozporuje argument, že míra zdanění zásadně ovlivňuje procento šedé ekonomiky.

Nemohu si pomoci, ale tato neschopnost interpretovat text se v poslední době nějak rozmáhá. Je s námi / je proti nám - toť vše co spousta čtenářů vidí. To je strašlivě špatně a je to špatně i pro byznys. Více teorie, více akademiků, méně ideologů! (Kdo to nevíte - ekonomů s IF zahraničními publikacemi je v Česku zoufale málo.)

+8
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Tomas K. | 20. 7. 2015 18:12

Na druhou stranu, minulý týden jsem hledal na rychlo oběd a měl jsem k dispozici pouze kartu.žádnou hotovost a k mému úžasu jsem navštívil 5 menších restaurací, večerek či čeho a nikde nebrali karty. Registrační pokladny na ně!
Jistě namítnete poplatek bankám, ehm, myslím že tak horké to s ním není.Důvod bude spíše v možnosti optimalizovat daně.Byť svést to na zlé bankovní poplatky je jistě prvotní impuls.

-2
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK