Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Neokomunistický řecký experiment: Jde o víc než o peníze

| 29. 1. 2015 | Vstoupit do diskuze

„Prostě jsme chtěli dát šanci někomu, kdo ještě nevládl,“ vysvětluje mi jeden athénský mladík, kterého místo právničiny živí v čase krize taxikaření.

Neokomunistický řecký experiment: Jde o víc než o peníze

Athény připomínají jablko, které vyhnívá zevnitř. Na okrajích, kde se především při smogových inverzích a letních parnech prostě lépe dýchá, vznikly velké čtvrti luxusních vil s bazény, ale uprostřed města najdeme s výjimkou vyloženě turistických ulic tak velké množství zchátralých domů, že to v evropských poměrech až zaráží. Vybydlený střed města, který vznikal chaoticky v druhé polovině devatenáctého století, dnes není módní adresou, ale místem, kam se stahují utečenci ze Sýrie a Iráku. Ti Řecko zaplavili bez ohledu na jeho těžkou hospodářskou krizi.

Řecko, teď pět roků relativně tvrdě škrtalo. Připravilo také program privatizací státního majetku, zefektivňování státní správy a ekonomických reforem – na papíře vypadá hezky, ve skutečnosti ale ještě pořádně nezačal. A tak nyní celá země tak trochu připomíná plod vyhnívající zevnitř.

Na povrchu jsou relativně slušná čísla, vyrovnaný rozpočet, šance, že bude Řecko moci financovat svůj provoz i splácet dluhy, aniž by si dál půjčovalo. Uvnitř se ale rozrůstá hniloba. Hniloba v podobě pádu životní úrovně o deset, patnáct let zpátky, pětadvacetiprocentní nezaměstnanosti, rozpadu sociálního a zdravotního systému. A především: desetimilionové Řecko trápí obavy, čím se vlastně země bude živit. Turismus prostě na obživu všech Řeků nestačí, i kdyby návštěvníků do země dorazilo padesát milionů ročně.

Reakce na drsnou léčbu

Vítězství Syrizy je reakcí na pětiletou léčebnou kúru „trojky“, tedy Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a Evropské komise. Z pohledu Řeků léčba nic nepřinesla, naopak situaci země ještě zhoršila. Syriza slavila úspěch se sliby škrtnutí dluhů, zrušení úsporných reforem, návratu k sociálnímu státu. A pochopitelně, s obligátní frází, že skoncuje s dosavadní vládou oligarchů, kteří podle ní ovládají řeckou ekonomiku.

Chybělo málo, aby vítězství Syrizy bylo úplné: ještě dva mandáty a byla by získala parlamentní většinu. Nestalo se a Syriza se musela spojit s Nezávislými Řeky. Stranou, která vznikla odštěpením od strany Nová demokracie a která je – paradoxně – ekonomicky vpravo.

Ze všech plánů kabinetu Alexise Tsiprase má největší naději na úspěch ten na „škrtnutí dluhů“. Ten také téměř jediný může Řecku skutečně prospět. Samozřejmě ale nemá šanci projít v podobě, v jaké ho malovala Syriza před volbami, tedy smazání poloviny dluhu. Umírněnější křídlo Syrizy mluví o prodloužení splátek krátkodobých závazků a restrukturalizaci dluhu – a to už je varianta, na které by se zřejmě byli věřitelé schopni se s Athénami dohodnout.

Neokomunistický experiment

Hlavní otázka ale není, jestli Řecku umožnit povolit si dírku nebo dvě na utaženém opasku. Daleko důležitější je, co by Syriza s takto získanými penězi udělala. Až na přeběhlíky ze sociálně demokratického Pasoku nejsou ve velmi různorodé straně lidé, kteří by měli praktické zkušenosti se správou státu, zato dokážou vygenerovat spoustu levičáckých nápadů, například zvýšení minimální mzdy na 750 eur.

Největší riziko Řecka není v odpuštění dluhů, ale v tom, že se v tak chudé a nevýkonné zemi někdo pokusí budovat socialistickou ekonomiku podobnou Venezuele Huga Cháveze nebo experimentovat po vzoru Salvadora Allendeho. Moci se tu totiž neujala jen „ standardní populistická levice“, ale síla, která má blízko k radikálním, komunistický idejím. Ostatně Alexis Tsipras a mnoho dalších klíčových lidí v Syrize řeckou komunistickou partají prošli. To, že jsou v koalici s „pravičáky“, by nemělo obavy klidnit. Do parlamentu se totiž dostala i ortodoxní Komunistická strana Řecka, která se hned Syrize nabídla jako koaliční partner. Zatím byla odmítnuta, což ale neznamená, že k alianci nebo rovnou koalici dřív nebo později nedojde.

Místo Západu Rusko a Čína?

„Prostě jsme chtěli dát šanci někomu, kdo ještě nevládl,“ vysvětluje mi jeden athénský mladík, kterého místo právničiny živí v čase krize taxikaření. „Tak uvidíme, jak to dopadne. Kdyby splnili jen polovinu, tak se tu bude žít lépe,“ usmíval se.

Svěřit vládu Syrize je ale nebezpečný experiment, nebezpečnější o to, že probíhá v tak hospodářsky oslabené zemi. Řecké dluhy a jejich splácení budou v tomto experimentu hrát daleko menší roli, než by to podle novinových titulků mohlo vypadat.

Rizik je mnohem víc a větších, včetně znárodňování, vyhánění globálního kapitálu, likvidačního zdaňování bohatých Řeků nebo plnému otevření se vlivu Ruska a Číny. Můžou přinést větší průšvih, než že Evropská unie přijde o pár set miliard euro.


Autor je redaktor MF DNES

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu....

Komentáře

Celkem 7 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Bojkotovat Ameriku?

Bojkotovat Ameriku?

Teď už je jasné, že výsledek prezidentských voleb v USA je katastrofa. Lhostejnost prezidenta Trumpa vůči riziku klimatických...

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK