Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Co obnáší porazit Rusko

Kdyby Západ chtěl, mohl by vyhrát i druhou studenou válku. Ale cena by byla vysoká. A nejspíš by to jenom posílilo třetího vzadu.

V 50. letech měla Amerika strach ze Sovětského svazu. Ekonomické projekce ukazovaly, že SSSR může ekonomicky předstihnout Spojené státy během 80. let. I ve slavné Samuelsonově učebnici ekonomie se objevila podobná předpověď.

Tehdy ještě nebyly patrné fatální nedostatky socialismu a Rusko se svými satelity bylo bráno vážně. Matematik a slavný stratég Albert Wohlstetter však přišel s myšlenkou, jak sovětskou hrozbu překonat. Podle tehdejších odhadů Rusové vynakládali zhruba čtvrtinu národního produktu na zbrojení, zatímco USA jen asi desetinu. Americká ekonomika by ale unesla i vyšší zátěž. Sověti, aby udrželi krok ve zbrojení, by museli podstatně zvýšit vojenský rozpočet, což by jejich ekonomika již neunesla. SSSR by zkrachoval pod tíhou zbrojení.

Wohlstetterův plán byl částečně uskutečněn až během 80. let. Kombinace Reaganových „hvězdných válek“ a hospodářských sankcí skutečně uspíšila hospodářský rozklad SSSR a urychlila rozpad socialistického systému o mnoho let. Do jaké míry může být tato historie poučením pro dnešek?

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Namazat si Rusko na chleba

Bráno z pohledu čistě ekonomického, Západ by si mohl Rusko takříkajíc namazat na chleba, kdy by jen chtěl. Celková velikost ekonomik členských států NATO v dolarovém vyjádření převyšuje Rusko celkem osmnáctkrát. Pro představu, zhruba podobný poměr velikosti ekonomik panuje mezi Německem a Českem. Anebo opačně, mezi Českem a Makedonií. Také dřívější převaha Ruska v konvenčních zbraních patří minulosti. Pryč jsou časy, kdy Rusové dávali Američanům lekce v kosmickém výzkumu a letectví. Ruská kosmická technika je založena na technologii staré padesát let. Ruské aerolinie kupují americké boeingy, neboť dělníci v ruském leteckém průmyslu mají problém nasázet nýty do trupu v jedné linii. (Líčení očitého svědka.) Ruský průmysl je zastaralý naprosto beznadějně. Ekonomika je plně závislá na exportu surovin a materiálů s nízkou přidanou hodnotou.

I to má kořeny v historii. V 50. letech řešili Američané a Rusové otázku, jak zvýšit odolnost armádních informačních systémů v podmínkách jaderné války. Američané přišli s myšlenkou distribuovaných počítačových sítí, z níž nakonec vznikl internet. Rusové vsadili na zdokonalování elektronek, neboť tyto součástky jsou odolnější než polovodiče vůči elektromagnetickému impulzu z nukleárních explozí. Obě strategická rozhodnutí měla dalekosáhlé následky.

Jenže navzdory ohromné faktické převaze Západu je to spíš Putinovo Rusko, kdo působí dojmem síly. Západ se totiž zdráhá plně využít svoji převahu. Zdráhá se, protože neví, jaký je jeho strategický cíl. Hospodářské sankce během roku 2014 postihly Rusko podle téměř všech ekonomických statistik. Ještě citelněji se projevuje pokles cen ropy. Ruský ministr financí Anton Siluanov odhaduje dopad sankcí na 40 miliard dolarů ročně. Pokles cen ropy však podle Siluanova působí škody o rozměrech až sto miliard dolarů ročně. Kurz rublu poklesl během posledních dvanácti měsíců o víc než čtyřicet procent. Tak by bylo možné pokračovat, nicméně žádná ekonomická statistika zatím nedokáže přesvědčit Rusko, aby změnilo přístup k Ukrajině. Lze očekávat, že Vladimir Putin vystoupí na veřejnosti a prohlásí „vzhledem k horším číslům ohledně hrubého domácího produktu jsme se rozhodli vrátit Krym a nechat východní Ukrajinu na pokoji, všem se omlouváme“? Nikoli. Podobné prohlášení je za hranicí představivosti. Rusko by muselo být zdevastované minimálně do té míry jako začátkem 90. let, aby se něco takového mohlo stát. Ekonomické sankce nejsou dost citelné, aby se ruská politika jakkoli změnila.

Dva se perou, Čína se směje...

Kdyby ovšem Západ skutečně chtěl, mohl by vyhrát i druhou studenou válku a Rusko srazit na kolena. Jenže je otázka, zda by vůbec měl chtít. Putin nepochybně kalkuluje s tím, že sankce se nakonec obrátí i proti Západu. Pokles vývozu se již dokázal promítnout do výsledků německé ekonomiky. Podle posledních údajů export do Ruska poklesl o 26 procent. Jistě, Rusko není největším obchodním partnerem, ale stagnující Evropa počítá každou desetinu procenta hospodářského růstu. Putin může hrát Wohlstetterovu hru naruby: „Dobrá, milá Evropo, zaveď si klidně sankce proti nám. Ale přijdeš o hospodářský růst a o politickou stabilitu. Zažiješ sérii stávek a předčasných voleb. Krym nakonec zůstane stejně náš.“ Další otázkou je, zda by Západ vůbec měl toužit po hospodářském zničení Ruska. Kdyby Západ získal Ukrajinu, měl by na krku břemeno velké chudé země, kterou by bylo třeba masivně dotovat. A kdyby se Rusko ocitlo v ruinách jako v roce 1991, mocenské vakuum by vyplnila Čína, která potřebuje suroviny a životní prostor. Číňané by mohli za výprodejovou cenu koupit území a zdroje, o nichž se jim ani nesnilo. Naopak Západ by získal jako rivala impérium, které by sahalo od Petrohradu po Hongkong a které by se jen vysmívalo západním hodnotám: svoboda projevu, demokracie, lidská práva…

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 23 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK