Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Krájení jedovatého salámu

| 27. 8. 2014

Dohánění Západu pokračuje! Je pravděpodobné, že bez zásadní změny bude český dluh kynout a za dvacet let důsledky ochromí hospodářský růst.

Krájení jedovatého salámu

Dohánění Západu pokračuje! Je pravděpodobné, že bez zásadní změny bude český dluh kynout a za dvacet let důsledky ochromí hospodářský růst.

Odhad deficitu českého státního rozpočtu na rok 2014 činí okolo sta miliard korun. Veřejnost je k podobným novinkám značně apatická. Ale neměla by být.

Veřejný dluh je totiž nebezpečnější, než se zdá.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Dluhy se rodily z válek

Historicky býval veřejný dluh spojován s válkami, protože dlouho neexistovaly jiné srovnatelné státní výdaje. Dluh za válek vždy vzrostl. Po nich mohly nastat čtyři možnosti. Za prvé: dluh splatily reparace poražené země. Například Německo si po roce 1871 nechalo vítězství zaplatit poraženou Francií. Za druhé: dluh zaplatilo zvýšení daní, jak to udělala ve stejném roce poražená Francie. Za třetí: dluh byl zaplacen z velké části inflačními penězi. To byl případ Francie a Velké Británie po druhé světové válce, neboť Spojenci se zřekli reparací, aby získali Německo na svoji stranu.

Poválečné dluhy bývaly tak enormní, že prakticky nebylo možné splatit je regulérně. Britský státní dluh dosáhl v roce 1946 rekordních 262,9 procenta. Přesto v roce 1989 poklesl na 35,1 procenta HDP. Také francouzský poválečný dluh dosahoval po válce okolo 230 procent. Začátkem 70. let ale klesl pod 20 procent HDP. Jak toho tyto státy dosáhly? Inflací. Jen jí mohla Británie uhradit své závazky v situaci, kdy mezní daňové sazby sahaly až k 98 procentům.

A za čtvrté: v řadě případů dluh nebyl splácen. Buď byl odpuštěn (jako v případě poválečného Německa), anebo stát jednostranně vyhlásil platební neschopnost. Dlužníci se pak museli smířit s daným stavem. To byl případ sovětského Ruska po roce 1917. Carské dluhopisy z předrevoluční doby se dodnes obchodují, ale jen jako sběratelské předměty.

Další válka: proti chudobě

Dnes ale na území Evropské unie, natož Česka, není žádná válka. Proč tedy dluhy stále rostou? Starý vzorec chování přestal platit počínaje sedmdesátými lety dvacátého století. Místo ozbrojených konfliktů se největší výdajovou položkou stala jiná válka – nekončící boj proti chudobě. Kontinentální Evropa začala zvyšovat sociální výdaje, které se záhy staly dominantními rozpočtovými položkami. Zároveň vlády zvedaly daně, aby bylo čím tyto výdaje krýt.

Podobné chování lze sledovat téměř ve všech západních zemích. Dlouhou dobu se zadlužovaly jen kvůli válce. Teprve když pokročilý sociální stát po roce 1970 začal takzvanou válku proti chudobě, státy se začaly zadlužovat jen proto, aby uspokojily občany. Sociální stát v podobě, v níž dnes existuje v západní Evropě včetně Česka, vznikl až v sedmdesátých letech. Z té doby se datuje chronicky vysoká nezaměstnanost. Dříve se její míra ve Francii nebo v Německu pohybovala okolo dvou až tří procent, v Itálii nebo ve Španělsku čtyř až pěti. Když ale v sedmdesátých letech začala éra zvyšování daní a odvodů z mezd, poptávka po uměle zdražené pracovní síle klesla. Vyšší míra nezaměstnanosti měla nepříznivý vliv na soukromou spotřebu, vyžádala si ovšem o to více prostředků na sociální účely. Pekelný kolotoč sociálního státu se roztočil. Dnes tato čísla vypadají jako z jiného světa, a také jsou – ze světa, kde se platilo za práci, a nikoli za návštěvu úřadu práce.

Francie měla naposledy přebytkový rozpočet v roce 1974. Tehdy činil její státní dluh necelých 30 procent HDP (podle jiných zdrojů méně než 20 procent). Veřejné výdaje dosahovaly 35,2 procenta HDP a míra nezaměstnanosti činila 2,9 procenta, což bylo nad průměrem minulých deseti let (ani ne 2,3 procenta). Dnešní Francie má jinou ekonomiku. Exploze státních výdajů vynesla dluh k nynějším 92 procentům HDP s rostoucím trendem. Daně zhltnou víc než polovinu ekonomiky, veřejné výdaje jsou ještě vyšší. Nezaměstnanost je (po desetiletích boje s chudobou) na 11 procentech – a to je vylepšená statistickými triky.

Francie není jedinou zemí s takovým vývojem. Od 70. let téměř každá vláda zvyšuje dluh, ať levicová, nebo údajně pravicová. Žádný politik neřekne „zvyšujeme dluh, protože neumíme situaci řešit lépe“. Vždy se hovoří o „prorůstových opatřeních“. Zvýšíme výdaje, ale pouze ty „správné“ – které efektivně zapůsobí na růst ekonomiky.

Bludný multiplikátor

V této souvislosti slýcháme pojem „multiplikátor“, který slibuje zázrak – veřejné výdaje velikosti x mají mít za následek nárůst HDP o y, přičemž y má být vyšší než x. Tak se to píše v učebnicích ekonomie pro první ročníky. Také se v nich píše, že výdajový multiplikátor je vyšší než daňový – současné zvýšení veřejných výdajů a daní má mít teoreticky větší efekt než současné snížení obojího. Nikoho nezajímá, že pro tento závěr neexistuje empirický podklad. Ani to, že tuto část teorie John Maynard Keynes vytáhl bez důkazů, ve formě eseje, a ani to, že pokus o její formalizaci obsahuje hloupou chybu. Ve všech kurzech ekonomie hlavního proudu se učí nesmysl, který desítky let slouží jako pseudovědecké zdůvodnění ideologie stále silnějšího sociálního státu. Důsledky jsou nedozírné.

Vlastně je obtížné najít vyspělou ekonomiku, která zůstala aspoň částečně imunní vůči zhoubnému cyklu výdaje -daně-nezaměstnanost-dluh. V celé vyspělé části Evropy to je pouze Švýcarsko. V postkomunistické Evropě zbývá jediný finančně zdravý stát – Estonsko, které ovšem utrpělo finanční krizi kvůli pevné vazbě své měny na euro.

Odhodlaní budovatelé dluhu

Reformátoři české ekonomiky udělali začátkem 90. let tu zásadní chybu, že se snažili okopírovat model západního sociálního státu 80. let. Pod heroickými hesly o „tržní ekonomice bez přívlastků“ ve skutečnosti zaváděli nákladný a do slepé uličky směřující model sociálního tržního hospodářství s vysokými daněmi a s obrovskou vahou státu v ekonomice. Nyní když český státní dluh dosahuje zhruba 47 procent HDP, si můžeme položit otázku: jaký je rozdíl mezi Českem a Francií? Odpověď zní: zhruba dvacet let. Je pravděpodobné, že bez zásadní změny bude český dluh kynout, podobně jako kyne od 70. let ve Francii, Itálii, Británii za vlády Strany práce a v řadě západních zemí. Jediný rozdíl je v tom, že Češi budovali dluh o dvacet let kratší dobu než Francouzi, Italové a další těžce zadlužené národy. Malá prognóza: letošních sto miliard deficitu je jen tenkým kolečkem dluhového salámu. Každým rokem přibude další kolečko, až za dvacet let bude plný talíř. Česká ekonomika bude v roce 2034 zatížena státním dluhem okolo 90 procent HDP. Daně budou natolik vyšponované, že ochromí hospodářský růst. Situace nebude mít dobré řešení, neboť ani inflaci, ani platební neschopnost za ně nelze považovat. A politici budou dál žvanit o multiplikátorech a boji proti chudobě.

Kéž by se tato prognóza neuskutečnila.


Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (30 komentářů)

Stanislav Dvořák | 27. 8. 2014 15:56

Příčin zadlužování státu je poněkud více:
Základní je neplacení daní nadnárodními korporacemi a všemi firmami, které mají možnost daňových úniků přes kreativní účetnictví a daňové ráje. V Německu za Ludviga Erharda plnily korporace státní pokladnu z 75%, dnes korporátní daň v ČR plní státní pokladnu jen z 8% a v EU na tom nejsou o mnoho lépe.
Politici postupně ulevovali korporacím a přenášeli daňovou zátěž na osoby, které nemohou daňově uniknout. Zvýšené výběry daní nedokázaly nahradit výpadky a tak si politici začali půjčovat a problém ještě prohloubili.
Na závěr ještě jednu pikantnost: Neplatiči daní se snaží vsugerovat lidem v Evropě, že hlavní příčinou je sociální stát a mnoho šiřitelů pravé neoliberální víry tuhle demagogii trvale omílá a rozšiřuje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

foxy | 27. 8. 2014 22:19
reakce na Stanislav Dvořák | 27. 8. 2014 15:56

V Česku se přerozděluje 45%. Vám to ještě připadá málo? Kolik byte chtěl? 60%? 90%? 130%?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Dvořák | 28. 8. 2014 09:25
reakce na foxy | 27. 8. 2014 22:19

Nevím kolik % je správně. Vy to víte?
Jde mi o to, že většina obyvatelstva platí 50% a vyvolení jen symbolické promile, ačkoliv při jejich spoluúčasti by se jim životní úroveň nesnížila.
Nejsem přesvědčený, že zrušením nespravedlivého sociálního systému si pomůžeme. Myslíte si, že pobírači dávek v koutku zemřou hlady? Vlky by hnal do měst hlad! Policie to již dnes těžce zvládá a nárůst kriminality je zřetelný. Máte na to, aby jste sobě, ženě a dětem platil vlastní ochranku? Babiš ano, ale co Vy?
Neříkám, že vím jak to vyřešit. Jen zpochybňuji jednoduché myšlenky typu: Odbouráním sociálního systému se problém vyřeší.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 1. 9. 2014 13:40
reakce na Stanislav Dvořák | 28. 8. 2014 09:25

A vy můžete nějak doložit, že by v historii chudina vytáhla do boje* jen kvůli zrušení sociálních dávek? Kdyby tomu tak opravdu bylo, pak by v Číně už dávno měli občanskou válku.

* Míněno opravdu do boje, ne že jen zamává transparenty, zatleská slibům nějakého oranžového bafuňáře a zatrsá si při hitech Michala Davida a Pavla Vítka.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 29. 8. 2014 08:14
reakce na Stanislav Dvořák | 28. 8. 2014 09:25

>>>Jen zpochybňuji jednoduché myšlenky typu: Odbouráním sociálního systému se problém vyřeší.

Odbourání státního sociálního systému ano. Letadlo zvané sociální zabezpečení spadne vlastní vahou z důvodů, které jsou všeobecně známé. Tak co je to za rešení. Nebo si myslíte tak, jako český premiér, že to spraví vyšší daně?

Řešení je, že se lidé znovu naučí tomu, co je sociální stát odnaučil, totiž vzít odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Bohužel to většině lidi ani politiků nelze vysvětlit, takže k tomu dojde živelně cestou až se státní sociální systém definitivně zhroutí.

Ve chvíli, kdy příbývá pobíračů a klesá počet plátcu, je jen otázkou času, kdy se systém zhroutí, bez ohledu na to, jak často to sociální demokraté popírají a bez ohledu na to kolik Bezděkových komisí bude zasedat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 17:32
reakce na Stanislav Dvořák | 27. 8. 2014 15:56

No jo, ale:

1) Proč, kolik a za co by ty korporace měly platit? Když jste Apple či Google, máte v USA jen barák duševních pracovníků (výroba HW je v Asii), tak jaké náklady pro stát/společnost vytváříte a které by si tedy od vás měla nechávat platit (tedy pokud vůbec přistoupím na takové zvláštní uvažování)? A nestačí toto pokrýt vysoce nadstandardní daně z vysokých mezd těchto kvalifikovaných lidí? Neplatí i tak daleko více, než spotřebovávají služeb? A nezaplatí majitelé těch firem nadstandardní ranec byť jen na nepřímých daních?

2) Ano, máte pravdu: stát, jako každý jiný lupič, postupuje cestou nejmenšího odporu. Nejde krást tam, kde vidí bezpečnostní zámek + alarm + tuší, že majitel je ozbrojen. Stejně tak stát nejraději obírá běžné gážisty. Jim peníze vůbec nepřijdou do ruky - ze mzdy se jim to rovnou strhne a DPH a spotřebku za ně rovnou odvede obchodník. Kdežto zkusit toto na větší organizaci, která má prostředky i intelektuální kapacitu s obíráním bojovat, to je moc náročné a výsledek je velmi nejistý.

3) Politici u nás vyberou bilion. Není důvod, aby to bylo málo a není důvod se zadlužovat - stačí prostě jen neutratit víc, než vyvlastním. V nedostatečném výběru tedy příčina být nemůže (není důvod neutratit jen tolik, kolik mám). Příčina je v tom, že politik není vlastník země (jako feudál), ale jen dočasný správce. Co bude za 15 let, je mu úplně jedno. Potřebuje nyní přerozdělovat co nejvíce, odklánět co jde, kupovat si hlasy - zítra být u koryta nemusí, takže se musí rychle zajistit na pohodlný zbytek života.

4) Takže vlastně s vámi souhlasím - PRIMÁRNÍ PŘÍČINOU opravdu NENÍ SOCIÁLNÍ STÁT.
Jednak proto, že politici by radostně zvládli utrácet a zadlužovat i bez sociálních výdajů (na Blanky, Opencardy, solárníky, řepkaře, předražené dálnice, Pandury, ...).
A jednak proto, že stát samozřejmě není sociální, ale silně asociální - obírá střední vrstvy a miliardami obohacuje "takypodnikatele" napojené na politiky a vrcholné byrokraty. Stát nepodporuje vozíčkáře, ale Babiše, Jančíky, Fencly, Grossy, Rittigy, Bakaly, Dalíky, atd...

Takže váš omyl pouze je, že pláčete ne nepravém hrobě. I kdyby se všechny ty Kvitové masochisticky vrátily do českého daňového pekla, věřte mi, že politici by i při 2x takovém výběru daní stihli nadělat dluhy a nepolepšili by si vozíčkáři, ale výše zmínění vykukové.

A to samozřejmě nezmiňuji morální otázku: jakým právem po někom (typu Kvitová, ale i po právnících, konzultantech, analyticích, ...) chcete větší odvody, než po popelářích a uklízečkách.

Vždy, kdy slyším spojení "neplatič daní", vzpomenu si na tento článek:
www.mises.cz/terralibera/2002_04_vol_3_no_4.pdf
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Suchý | 27. 8. 2014 13:27

Nejdřív nás renomovaní ekonomové přesvědčovali, že vědí, po vzoro západních soudruhů, jak naši zemi přivést k prosperitě, teď začínají říkat, že už 20 let jdeme do slepé uličky. Teď za to údajně může sociální stát. Tak jsem se podíval do státního rozpočtu za minulý rok. Příjmy cca 1 000 mld, výdaje o 100 mld vyšší. Na první pohled člověka vyděsí Ministersvo práce a soc. věcí s výdaji 512 mld, z toho jde ale asi 400 mld na důchody. Osobně nepovažuji důchod za klasickou soc. dávku. Jsou to prostředky, které sice nuceně, ale odkládám na budoucí spotřebu ve stáří. Raději bych to dělal sám, bez státu, pravděpodobně efektivněji, tudíž by stačilo odkládat měsíčně méně, než mi teď seberou, a výsledek by byl mnohem lepší. Když budu věřit, že stát bude důchody valorizovat na úrovni inflace, tak z průměrného platu, by mi stačilo dávat do investice s 6% výnosem zhruba poloviční částku současného soc. pojištění, abych měl stejný důchod. Potom se zdá, že platíme každý rok 200 mld. zbytečně a přicházíme o možný zisk z investic.
Na ostatní soc. výdaje jde 100 mld tj. cca 10% rozpočtu, což mi nepřipadá přemrštěné.

Ministerstvo zdravotnictví 6,5 mld, na to, že většinu zařízení provozuje stát nebo kraj, řeknu jenom ? vzhledem k tomu, jak se pořád mluví o nedostatku peněz ve zdravotnictví
Ale co ostatní nesociální výdaje.

Parlament 1,5 mld za práci necelých 300 lidí

Ministersvo zahr. věcí 6 mld z toho 1,5 mld příspěvky mezinárodním organizacím

Obrana 40 mld armáda by nás prakticky proti nikomu neubránila, podle průzkumu by jen mizivé procento občanů ČR bylo ochotno bránit svou zemi, o věrnosti spojenců víme svoje, tak k čemu to všechno. Stejně by jsme se zase vzdali bez boje a výzbroj předali nepříteli. Proč podepisovat smlouvy o vojenské spolupráci a ne raději o přátelství a neútočení? Efekt bude stejný a bude to zadarmo.

Ministerstvo kultury 9 mld

Školství 140mld

Zemědělství 45mld, 33mld dotace

Průmysl a obchod 27mld, podpora podnikání 14 mld :)

Životní prostředí 15mld

Vnitro 50mld, z toho policie 30 mld, (skoro 5x zdravotnictví)

Finance 16mld (daňová zpráva 7,5 mld)
atd.

Stát zbytečně komplikuje sobě i lidem život s penzijním systémem. To lze připsat na vrub sociálního státu, ale co to všechno ostatní? To už se sociální pomocí nemá nic společného.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Novák | 27. 8. 2014 21:07
reakce na Jiří Suchý | 27. 8. 2014 13:27

Mě přijde průběžný důchodový systém v pohodě. Akorát by to chtělo dvě zásadní změny. Rozdá se jen co se vybere, a zádadní by neměl být věk, ale počet odpracovaných let (a tedy počet let, kdy někdo platil na důchody).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 22:55
reakce na Petr Novák | 27. 8. 2014 21:07

No hlavně by měl být dobrovolný. Svoboda je myslím docela vysokou hodnotou a násilné donucení je naopak opovrženíhodné.

Ono ani to vaše pravidlo zdaleka není ideální. Proč mají dnešní produktivní platit vysoké odvody na relativně vysoké penze dnešních důchodců, když až ti dnešní produktivní půjdou sami do penze, dostanou ji jen poloviční (díky demografii)?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ivo Patta | 28. 8. 2014 00:08
reakce na Jan Altman | 27. 8. 2014 22:55

Milý Jene, ten bič si na sebe upletli právě ti produktivní, samozřejmě nikoliv ti kteří pracovali a vychovali děti, ale ti bezdětní. To že chybí do vyrovnané populační bilance jen za posledních 20 let více než jeden milion dětí, za to přece nemohou ti co děti nevychovali. Neplést sem tzv. sociálně vyloučené, ti neplní počet odpracovaných let jako základní podmínku pro přiznání starobního důchodu z I. důchodového pilíře.
sociální solidaritu založenou na zdravých základech uvnitř téže generace si musí pohlídat, nebo v případě její aktuální absence prosadit, ekonomicky aktivní generace. To znamená generace, která vytváří hodnoty a proto je u moci, má tuto zodpovědnost sama vůči sobě! Pokud si nevytvoří prostředí, ve kterém pracující rodiče mohou vychovat děti bez vysokého rizika ekonomického bankrotu rodiny. Prostředí se zárukou plného starobního důchodu z I. důchodového pilíře právě z důvodu řádné výchovy dětí, je dobře vychovaných, pracovitých dětí v takové generaci nedostatek. Následně, tj. s časovým posunem o jednu generaci, dochází k problémům průběžně financovaných systémů sociálního státu, např. důchodového, ale také při financování zdravotnictví. Pocítí to ve stáří právě ta generace, která se o to sama zasloužila! Pocítí to trojím způsobem. Za prvé nižšími starobními důchody vzhledem ke snížené valorizaci podle inflační doložky. Za druhé rozevíráním nůžek mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem díky žádné nebo jen částečné valorizaci podle růstu reálných mezd. Za třetí zvyšováním věku odchodu do důchodu, což již dnes znamená, že 20 % lidí umírá v předdůchodovém věku.
Reformátoři české ekonomiky byli v první řadě ekonomové, což P. Kohout sice nezdůrazňuje, zato výsledky jejich práce charakterizuje velmi přesně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 28. 8. 2014 09:25
reakce na Ivo Patta | 28. 8. 2014 00:08

Řeknu to jinak. Výchova dítěte přijde podle jakýchsi propočtu na cca 3mil. Když budu počítat důchod 12 000 a měl by mi vystačit na 20 let, potřebuji cca 3 mil.
Když budu mít dítě, budu muset vynaložit ony 3 mil. a dostanu teoreticky z I. pilíře 3 mil.
Když nebudu mít dítě, nebudu vynakládat 3 mil. a dostanu teoreticky z I. pilíře 3 mil.
Otázka za 3 mil.: Budete mít dítě nebo ne?

Bezdětní by měli být automaticky z I. pilíře vyloučeni, protože přerušili onu průběžnost. Jejich platby do systému nejdou pro ně, ale pro jejich rodiče. Buď ať nedostanou nic nebo ať platí dvojnásobek, jednou na důchod rodičů, jednou na důchod svůj.
Pak to rozhodnutí mít či nemít dítě bude postavené jinak, buď utratím 3 mil. za výchovu dítěte a 3 mil. dostanu z I. pilíře. Nebo děti nechci, pak nic neutratím za dítě, ale na důchod si musím 3 mil. naspořit sám, protože stát mi z I. pilíře nic nedá.
Pokud tedy má I. pilíř fungovat, pak by měl fungovat takto. Jednak bude na demografii absolutně nezávislý a zlikviduje to pokřivení, při kterém se mít děti prostě nevyplatí. I tady bych se nebál hledat jednu z příčin nízké porodnosti.

Netvrdím ale, že má I. pilíř být a že má být povinný, ale pokud je, tak by měla být pravidla nastavena jak jsem popsal.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 3. 9. 2014 12:55
reakce na Jiří Suchý | 28. 8. 2014 09:25

Ale takto se přeci spravedlnosti stejně nedoberete.
Nezáleží přeci jen na počtu dětí, ale také na tom, jak jste je vychoval, jak jsou vzdělaní a následně úspěšní.
O další "nemožnosti spravedlnosti" jsem zde již psal ohledně problému muži versus ženy, kdy návrh zněl, aby manželé měli stejnou penzi. Ten návrh ale jaksi pozapomenul, že žena čerpá penzi výrazně déle, než muž.

Proto opakuji: nelze vytvořit žádný "spravedlivý", shora prosazený a lidem proti jejich vůli vnucený systém. Stejně jako nelze všem lidem vnutit jeden typ automobilu, za jednotnou, státem regulovanou cenu.

Jediným řešením je svoboda a trh.

Ať si každý na penzi spoří, jak uzná za vhodné. Ať si každý zváží, zda se vyplatí mít děti a investovat do jejich výchovy a vzdělání (proto si naši předci děti vždy pořizovali! ne jako domácí mazlíčky). Nebo zda se vyplatí investovat jinak.

Dnes se straší demografickým vývojem. Ale mělo by se strašit státem, protože ten je kořenem problému:

1) Zavedením průběžného systému a zrušením rodinných mezigeneračních vazeb stát výrazně zmenšil motivaci mít děti (když řeknete, že vaše děti budou živit i cizí bezdětné lidi, tak co si komplikovat život, omezovat se dětmi)

2) Stát lidi násilím nutí k účasti v 1. průběžné pyramidové hře, jejíž budoucí existence (a živobytí budoucích penzistů) je závislá výhradně na demografickém vývoji v ČR. Naopak pokud by lidé měli geograficky diverzifikované akciové portfolio + třeba drahé kovy, mohl by jim demografický vývoj v ČR být víceméně ukradený.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 14:02
reakce na Jiří Suchý | 27. 8. 2014 13:27

Bohužel sociálním "pojištěním" si nic neodkládáte, nic se vám nikde neakumuluje (natož aby se investovalo a zhodnocovalo).
Průběžný systém je jen o tom, že jste násilím donucen platit a zároveň doufat, že i za 30 let se produktivní generace nechá donutit k témuž (jako že to nemůžeme tušit), že zde ještě bude ten donucovatel (doufejme, že ne), že těch produktivních bude dost (jako že nebude), atd...

Samozřejmě i ty další kapitoly jsou zvěrstva (dotace do zemědělství, životní prostředí, finance, vnitro, předražené a špatné školství, atd...).

Ale nad jednotlivými kapitolami se bohužel nemá cenu rozčilovat. Nic s tím neuděláme. Je to jen logickým důsledkem toho, že zde existuje organizace, která si zmonopolizovala některá odvětví, bez ohledu na kvalitu a spokojenost zákazníků (či na to, zda o ty služby vůbec stojí) jsou tito nuceni za "služby" platit cenu, jakou si usmyslí provozovatel (kdo nezaplatí, jde do basy), atd... Vše ve vašem příspěvku je již jen logickým a nezměnitelným důsledkem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 27. 8. 2014 19:50
reakce na Jan Altman | 27. 8. 2014 14:02

"Dnes ale na území Evropské unie, natož Česka, není žádná válka. Proč tedy dluhy stále rostou? Starý vzorec chování přestal platit počínaje sedmdesátými lety dvacátého století. Místo ozbrojených konfliktů se největší výdajovou položkou stala jiná válka – nekončící boj proti chudobě. Kontinentální Evropa začala zvyšovat sociální výdaje, které se záhy staly dominantními rozpočtovými položkami."

Proto jsem chtěl ukázat, že zdaleka nejen soc. výdaje rostou a že celá autorova úvaha je pak jaksi na vodě. Jestli má být lékem současných problémů, snížení soc. výdajů, tak se obávám, že to situaci naopak zhorší, pokud vše ostatní zůstane zachováno.
Navíc na těch 100 mld. soc. výdajů toho moc ušetřit nepůjde a pak už zbývají jen důchody.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 23:04
reakce na Jiří Suchý | 27. 8. 2014 19:50

Težko říct, jestli mi víc vadí, že mé osobě nedobrovolně odebrané peníze, jdou na Blanku, nebo na platby některým lidem za to, že nepracují.

Pro mne ty peníze jsou zkrátka ztracené v okamžiku, kdy mi je erár pod hrozbou vězení sebere. A co s nimi dělá pak, je již druhotné. Asi mi o něco méně vadí, že jdou na dálnice, protože ty jsou sice předražené, ale nějakou hodnotu snad mají (i když zlomkovou ve srovnání s náklady - každopádně bez tržní ceny ji nelze určit). Naopak podpora biopaliv či zahálky je myslím škodlivá i kdyby mne náhodou nic nestála.

Ale myslím si, že se shodneme v tom, že současný režim je spíše asociální, přestože se sociálnem zaklíná a že se plýtvá všude a i kdyby se sociální výdaje zcela škrtly a dokonce i kdyby se z daňových rájů vrátily všechny Kvitové, politici by i tak měli deficit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 28. 8. 2014 08:17
reakce na Jan Altman | 27. 8. 2014 23:04

Ano tady nejsme ve při. Tvrdit, že naším největším problémem jsou soc. výdaje, jak píše autor, ale není pravda. Když odpářu důchody, jde na soc. výdaje 10% rozpočtu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 3. 9. 2014 12:56
reakce na Jiří Suchý | 28. 8. 2014 08:17

Jistě. Já jako libertarián bych odpáral veškeré výdaje.
Resp. jestli nějaký politik chce podporovat to či ono, nechť jde o víkendu na brigádu na nákladové nádraží a platí to z toho.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 27. 8. 2014 14:00
reakce na Jiří Suchý | 27. 8. 2014 13:27

To je trochu zkreslené skutečností, že posuzujete pouze státní rozpočet. Fakticky jsou finance státem procházející skoro dvakrát tak vysoké, protože do veřejných financí patří i výdaje obcí a krajů (jen samotná Praha má kolem 50 miliard), různé fondy (např. dopravní infrastruktury) a finance zdravotních pojišťoven. Takže všechny sociální výdaje, včetně důchodů, tvoří něco přes čtvrtinu veřejných financí.
Osobně bych souhlasil i s tím, nepovažovat výdaje na důchody za sociální dávku, vzhledem k tomu, že nějak se ti staří musejí živit, a jestli to jde přes stát nebo jinudy, není (z tohoto ohledu!) až tak podstatné. To je ostatně argument proti všem těm pilířům a podobným výmyslům, které demografii nijak neřeší.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 14:14
reakce na Martin Brezina | 27. 8. 2014 14:00

1) A když město například financuje domovy důchodců či dotuje MHD (a starým promíjí jízdné), tak to tedy není sociální výdaj? A dotace do přezměstnanosti např. v Českých drahách není vlastně také sociální výdaj (vždyť racionální soukromý vlastník by polovinu modré armády poslal na podporu).

2) Když budu mít celosvětově diverzifikované portfolio akcií a 1000Oz cihlu zlata (úspora místo odvodů do průběžného letadla), tak v čem to demografii nijak neřeší? Podle mne naopak - na rozdíl od členství v průběžné pyramidové hře nebudu mít vsazeno na jednu kartu, demografický, ekonomický i politický vývoj ČR mi bude celkem volný, ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 27. 8. 2014 14:48
reakce na Jan Altman | 27. 8. 2014 14:14

"...v čem to demografii nijak neřeší?"

Řekněme, pro zjednodušení, že na světě jste vy jako penzista a 2 pracující lidé. Ti lidé upečou koláč a vy řeknete: já vám dám cihlu zlata a portfolio akcií za třetinu koláče. A oni vám řeknou, že vaši cihlu a akcie nechtějí, oni se najedí dvou polovic koláče (a po vaší smrti hladem se rozdělí i o vaši cihlu a akcie). Myslím, že by se chovali ekonomicky racionálně.

Prostě, ať už bude poměr penzistů a produkujících jakýkoliv, něco k rozdělení vytvoří jen ti produkující, a ti rozhodnou, jestli se rozdělí nebo ne. Spořením nebo syslením zlatých cihel ještě nikdo koláč neupekl.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 17:46
reakce na Martin Brezina | 27. 8. 2014 14:48

Jenže demografický problém máme my tady.
Problém vleklé stagnace či degenerace také máme jen my tady v EU (případně JP a částečně USA).

Asijské, Africké či Jihoamerické země mají problémy jiné, mají potenciál růstu, atd... A to zlato např. v té Asii chtějí více, než my Evropané.

Takže úplně přesně nechápu, s čím pomocí toho podivného syntetického příkladu polemizujete. Já říkám, že pokud někdo spoléhá na 1. (a 3.) pilíř, či na domácí nemovitosti (což je drtivá většina národa), tak trestuhodně zanedbává diverzifikaci a své budoucí živobytí vsází výhradně na prosperitu, politickou a ekonomickou stabilitu ČR (státu, kde jednoznačně hrozí demografický problém a při současném tempu zadlužování do mého odchodu do penze i státní bankrot).

To zkrátka není rozumné a kdyby měli rozum a svobodu, tak z 1.pilíře vystoupí a budou investovat někam, kde je výnos a ty investice diverzifikují jak sektorově, tak geograficky.

Mít 1.pilíř, dluhopisy tohoto státu ve 3.pilíři a k tomu 2 byty v ČR je katastrofální strategie.
Stejně tak rizikové je pro chudší lidi mít pouze 1.pilíř.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 27. 8. 2014 22:06
reakce na Jan Altman | 27. 8. 2014 17:46

Ach tak, vy chcete své úspory svěřit mimo Evropu, přičemž očekáváte, že se tamější budoucí produktivní generace s vámi, který budete neproduktivní, o ten koláč rozdělí. No, když tomu věříte...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 23:10
reakce na Martin Brezina | 27. 8. 2014 22:06

Vy snad máte nějaké signály o chystaném vyvlastnění akcií v Singapuru, Kanadě, JARu, Austrálii, Chile a USA?
Vy snad máte nějaké signály, že se někdo chystá hledat zlato občanů ČR ve Švýcarských sejfech a po jejich zahradách pod jabloněmi?
Opravdu? Sem s těmi informacemi!

Pokud věříte, že je moudré se spoléhat výhradně na solventnost tohoto státu, na sliby politiků, na zvrat v trendu demografického vývoje a na změnu trendu ve vývoji státního dluhu ČR a zemí EU, tak já vám to samozřejmě nebudu vyvracet. Nikde jsem přeci nepsal, že vám chci bránit v účasti v průběžném systému. Jen jsem řekl, že chci využít obdobné svobody v rozhodování a zařídit se jinak. Pouze čas ukáže, kdo udělal lepší rozhodnutí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 27. 8. 2014 11:25

Někdo to zase bude brát za odbíhání od tématu, ale podle mne i v tomto případě je prvotní diskutovat o (systémových) příčinách a ne o nutných a neodvratných důsledcích.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Mojžíšek | 27. 8. 2014 10:53

"...anebo stát jednostranně vyhlásil platební neschopnost. Dlužníci se pak museli smířit s daným stavem."

Dlužník má asi špatné spaní z toho, že vyhlásil default :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 27. 8. 2014 05:11

"Když ale v sedmdesátých letech začala éra zvyšování daní a odvodů z mezd..."
Ocením, když pan Kohout svá tvrzení doplní nějakými dostatečně obsažnými odkazy na čísla.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Macháček | 27. 8. 2014 01:21

Odmítnout splatit státní dluh rozhodně není morálně pochybné. Na rozdíl od soukromého dluhu mě zadlužil nějaký gangster, kterého jsem o to vůbec neprosil.

http://mises.org/daily/1423

Akorát mám obavy, že kdyby to udělala ČR tak si naši "spojenci" rázem vzpomenou, že tu nemáme dostatečnou demokracii a měla by se tu instalovat...


Naprosto zásadní ale považuji v článku toto: "Reformátoři české ekonomiky udělali začátkem 90. let tu zásadní chybu, že se snažili okopírovat model západního sociálního státu 80. let. Pod heroickými hesly o „tržní ekonomice bez přívlastků“ ve skutečnosti zaváděli nákladný a do slepé uličky směřující model sociálního tržního hospodářství s vysokými daněmi a s obrovskou vahou státu v ekonomice."
Sice o něco méně despotická forma zřízení, než byla ČSSR, takže už nemusíme stát fronty na toaleťák, ale i tak stát ochromuje celé hospodářství vysokými daněmi, nákladnými regulacemi a výstředními výdaji. Všimněte si, že relativně málo regulovaná odvětví jako IT či leckteré "na ruku" služby si vedou celkem dobře, zatímco důchody, zdravotnictví, školství a v podstatě jakákoliv výsostná oblast státu stále řeší nespokojenost, "nedostatek" financí, neschopnost, čekací lhůty apod. Ale člověk obeznámený s ekonomií chápe příčiny.

https://mises.org/journals/rae/pdf/rae5_2_4.pdf

Tento článek byl napsán v roce 1991. Týkal se východního Německa, a co v něm bylo napsáno se v podstatě do posledního slova splnilo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 11:24
reakce na Tomáš Macháček | 27. 8. 2014 01:21

Co se týče státního dluhu, tak by jej stát (politici a byrokrati) neměl odmítat splatit - na tom nic moc morálního není (např. současné snahy Argentiny nedostát svým závazkům).

Na druhou stranu konají a rozhodují jedinci, jen oni mají svobodnou vůli či morálku (dav ne) - viz i dnešní článek Jakuba Skaly zde na FinMagu. A z tohoto pohledu samozřejmě jedinec má právo prohlásit, že nenese žádnou spoluzodpovědnost za dluhy, které bez jeho vědomí a souhlasu nasekal někdo jiný (a prohlašuji, že papír s mým souhlasem opravdu neexistuje).

Tzn. jakmile politik prohlásí "každý Čech včetně novorozenců dluží 150 tisíc", každý dotčený jednotlivec má právo namítnout, že nejde o jeho dluh a má tedy i právo odmítat se podílet na jeho splacení a podnikat účinné kroky k tomu, aby si tuto ochranu svých práv a majetku zajistil (i když ten, kdo jej proti jeho vůli zadlužil, se mu bude snažit namluvit, že nemá právo tak činit).

Samozřejmě správné by bylo, aby ti, kdo ty dluhy vytvořili (a nakoupili si za ně přízeň voličů a sponzorů) šli do vězení pro dlužníky a prací v dolech své závazky spláceli - stejně jako kompenzační platby církvím by měli platit ti, kteří je okradli (navrhuji obstavit penze komunistům, milicionářům, bývalým vnitrákům, ..) a ne ti, kteří církvi nikdy nic neukradli (naopak sami byli tím samým pachatelem okradeni - minimálně o lepší životní úroveň).

Otázka je, jak se dívat na nebožáky, kteří politikům uvěřili, že dluh někdy splatí (investoři do dluhopisů - včetně účastníků 3.pilíře). Je možné je politovat, v konkrétních případech s nimi být dobrovolně solidární, ...
Na druhou stranu v ČR to není tak velký problém - vezměme si Japonsko s obludným 240% HDP dluhem, kde velkou část věřitelů tvoří právě domácí penzisté (současní a budoucí).
I ti dříve či později poznají, jak rizikovou investici učinili.
Ještě že je 3.pilíř (na rozdíl od 1.) alespoň dobrovolný. Z tohoto pohledu je ten 1. ještě amorálnější, protože "účast" je vynucována násilím a v případě bankrotu či jiných problémů si na něm nikdo nic nevezme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Kratochvíl | 27. 8. 2014 13:44
reakce na Jan Altman | 27. 8. 2014 11:24

"Tzn. jakmile politik prohlásí "každý Čech včetně novorozenců dluží 150 tisíc", každý dotčený jednotlivec má právo namítnout, že nejde o jeho dluh a má tedy i právo odmítat se podílet na jeho splacení a podnikat účinné kroky k tomu, aby si tuto ochranu svých práv a majetku zajistil (i když ten, kdo jej proti jeho vůli zadlužil, se mu bude snažit namluvit, že nemá právo tak činit)."

To není úplně pravda, při volbách nebylo tajemstvím, jaké mají různé strany plány se zadlužováním (ano rovnou uznávám, že ne vždy došlo od slibů k činům a leccos se předvídat nedalo - krize, povodně atd...). Nicméně jejich volbou byla přenesena částečná odpovědnost i na voliče. Demokracie je o svobodě rozhodnutí, ale také o odpovědnosti jednotlivce za jejich následky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 8. 2014 14:08
reakce na Jiří Kratochvíl | 27. 8. 2014 13:44

Jak jste sám řekl, sliby politici neplní.
Ale hlavně: odpovědní jsou pak pouze ti, kteří ty politiky volili a oni by tedy měli nést spoluzodpovědnost za ten dluh.
Spoluzodpovědnost by ale neměl nést kojenec (!), volič jiné strany (volič Svobodných jistě nemůže za dluhy generované ČSSD či ODS) a už vůbec ne ten, který se voleb z principu neúčastní, protože principiálně odmítá, že by jedni měli mít možnost rozhodovat/hlasovat o životě druhých.
Spoluúčast na dluhu nemůže mít ten, který se rozhodl žádné své pravomoci na voleného zástupce delegovat (a rozhodl si je ponechat). Samozřejmě nemluvě o logickém nesmyslu, kdy se ti, co volí, snaží na své zástupce delegovat práva, která ani sami nemají (např. sebrat sousedovi polovinu platu).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!