Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kovaná ekonomie. Kdo zbohatne na sankcích? Švýcarsko!

| 19. 8. 2014

Západ přitvrdil sankce proti Rusku, jen Švýcaři nedrží basu. A nejspíš na tom solidně vydělají. Je možné jim to vyčítat? Co když si prostě jenom připustili to, co ostatní nechtějí vidět: že ekonomické sankce v historii přinesly jen pranepatrné výsledky?

Kovaná ekonomie. Kdo zbohatne na sankcích? Švýcarsko!

V ústředí švýcarské společnosti Intercheese zvoní v těchto dnech jeden telefon za druhým, informoval před pár dny dokonce i The Sydney Morning Herald. Na druhém konci se zpravidla ozve ruský hlas. Švýcarsko se totiž rozhodlo neuplatňovat ty samé sankce vůči Rusku jako Evropská unie, USA, Kanada, Austrálie nebo Norsko. A ruští dovozci se zase rozhodli nelpět na mozzarelle, goudě nebo eidamu. Vždyť ementál je také chutný, že? Zkrátka a dobře, dva se perou a třetí směje. Na potyčce Ruska a Západu vydělává Švýcarsko. A jistě nejen tamní producenti sýru jako právě Intercheese.

Švýcaři momentálně uplatňují to, co by finančníci ve své hantýrce označili za kontrariánskou strategii. Méně vzletně, Švýcarsko jde proti proudu. Nepřistupuje na to, co je běžné ve srovnatelných zemích, nepřistupuje na sankce v té šíři, v jaké je aplikují výše zmíněné státy a soustátí. Není to v dlouhé historii Švýcarska zdaleka poprvé. Možná, že vedle příhodných zeměpisných podmínek a dalších aspektů je právě tato jistá rázovitost – odvaha či vypočítavost, záleží na úhlu pohledu, neplavat vždy po proudu – tím, co alpskou zemi, původce ementálu, činí dějinně jednou z nejúspěšnějších vůbec.

Kovaná ekonomie

Texty Kované ekonomie připravuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.

Dosud vyšlo:

Vyjednávání o TTIP: Náš muž v zákulisí

Roklen 24

Finanční skupina Roklen, za kterou stojí řada bývalých vrcholných manažerů společnosti Patria, je vznikající unikátní platformou produktů a služeb investičního bankovnictví. Ty budou vyvíjeny přesně podle individuálních potřeb klientů a nabízeny v lepší kvalitě a rychleji než u konkurence. Součástí skupiny je i fundamentální ekonomický portál Roklen24.cz.

Země s aspergerem

Ekonom Christopher Parsons z Kalifornské univerzity v San Diegu letos v červenci spolu se dvěma kolegy publikoval odbornou studii, ve které prokazuje, že – zjednodušeně – velké firmy a korporace se chovají jako lidé. Dělají to, co vidí jinde, rozuměj u jiných korporací. Takže když se například jedna společnost „domákne“, že srovnatelné společnosti (srovnatelné například z geografického hlediska) se dopouštějí protiprávní kamuflace svých finančních výkazů, aby tak docílily lepšího hospodářského výsledku, brzy toto jednání také přijme za své. Podle Parsonse a kolegů je vlna zkresleného výkaznictví napříč srovnatelnými korporacemi vysvětlitelná mnohem přiléhavěji právě tímto zmíněním „opičením se“ než jinými, vnějšími faktory (například odlišnou intenzitou vymáhání práva v různých geografických regionech). Ale nemusí jít jen o zkreslování finančních údajů. Podle jiné studie, na níž se podílel ten samý Parsons, firmy napodobují své geograficky blízké konkurenty i v investiční činnosti, a to třeba i navzdory značné rozdílnosti oborů, v nichž svůj byznys uskutečňují.

To ostatně pomáhá vysvětlit, proč se tolik bank a dalších velkých finančních korporací nechalo zlákat k nezákonné manipulaci se stěžejní úrokovou sazbou LIBOR nebo proč jich tolik před finanční krizí investovalo do takzvaných toxických cenných papírů. Toxikomanie se zkrátka šíří mnohem spíš v takovém prostředí, kde už jsou všichni nebo skoro všichni intoxikovaní. Pak se toxikomanie stává normou, a kdo právě není intoxikován – kde neplave s proudem –, jako by ani nebyl. Ostatně, pokud někdo na příchodu finanční krize opravdu vydělal, bylo to pár lidí jako Mike Burry, zakladatel hedgeového fondu Scion Capital, jehož příběh čtivě vypráví Michael Lewis v knize The Big $hort z roku 2010. Burry a jemu podobní se před finanční krizí nenechali intoxikovat. Ba co víc, vsadili (doslova) na to, že toxikomanie téměř všech okolo není udržitelná, že se dřív nebo později dostaví jejich masové zhroucení. Uchýlíme-li se opět k finančnické hantýrce, lidé jako Burry „šortovali“ (spekulovali na pokles) u těch cenných papírů, o jejichž dalším růstu a zhodnocení byl přesvědčen takřka celý zbytek trhu. Možná, že za Burryho schopností jít výnosně proti proudu, v duchu kontrariánství, stojí Aspergerův syndrom, jimž trpí. Lidé s aspergerem jsou odmalička tak trochu jiní, vlastně jsou nezřídka docela mimo hlavní proud, často se dokonce vydávají proti němu.

Vrátíme-li se ke Švýcarsku, tahle země jakoby snad trpěla „aspergerem“. Ostatně, nejen korporace jsou jako lidé, jistě i celé státy. Proč ne, když řada korporací je větších než celé státy. Už v roce 2010 předčily tržby společnosti Yahoo! hrubý domácí produkt Mongolska. Sportovní gigant Nike zase v podobném duchu překonával celou Paraguay, eBay předčila Madagaskar, Chevron Českou republiku, General Electric na tom byla lépe než Nový Zéland, Bank of America než Vietnam, Morgan Stanley než Uzbekistán a tak dále. Pokud tedy mohou kontrariánstvím vydělávat lidé jako Burry, proč by obdobné vydávání se proti proudu nemohlo vynášet klidně i celým státům – jako teď Švýcarsku.

Anketa

Koho budou sankce bolet víc?

Sankce neúčinkují

Otázkou zůstává, zda Švýcarsko profituje z toho, že se vydalo proti proudu, na základě vypočítavosti, nebo nějakého morálně nezávadného kalkulu. Pokud by Švýcaři třeba své kroky zdůvodňovali tím, že jen ctí obecnou historickou zkušenost, nelze příliš co namítat – takový kalkul je morálně nenapadnutelný. A jak už autor těchto řádků argumentoval letos v březnu, historická zkušenost vskutku říká, že ekonomické sankce bývají neúčinné.

Když totiž jde o opravdu bytostné zájmy, jakékoli sankce jsou druhořadé. Není to jen intuitivní tvrzení, ale fakt, který lze podpořit tvrdými daty. Studie Economic Sanctions Reconsidered, kterou vydal washingtonský Petersonův institut, analyzuje přibližně dvě stovky případů uvalení ekonomických sankcí, k nimž došlo od první světové války do roku 2000. Sankce zaznamenaly alespoň částečný úspěch ve zhruba třetině případů. Nejpřínosnější byly tehdy, když měly pomoci splnit poměrně nenáročný cíl, například propuštění určitého politického vězně. V těchto případech uspěje zhruba polovina z nich. Avšak v případech, kdy jde o mnohem víc, což je jistě i případ ukrajinského konfliktu, mají úspěch jen asi v jednom případu z pěti. Autokratické režimy jsou navíc výrazně odolnější vůči ekonomickému tlaku než ty demokratické.

Pokud se tedy sankce Západu vůči Rusku minou účinkem, nebude to žádné překvapení. Alespoň tedy v Petersonově institutu a ve Švýcarsku.

Text vychází také na Roklen24

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. 

Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu

Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.

Knižně

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Petr Novák | 19. 8. 2014 20:01

Švýcarsko se stará o švýcarské firmy a Švýcary namísto ukrajinských oligarchů.

+1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Michal Haltuf | 20. 8. 2014 13:54

Nevyplývá postoj Švýcarska tak trochu i z jejich dlouhodobé neutrality?

Jistě, ekonomické sankce nejsou válečným aktem (byť se najdou tací, kteří zastávají opačný názor), ale přidat se k nim by mohlo mít dlouhodobé následky i v této oblasti.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Novák | 19. 8. 2014 20:01

Švýcarsko se stará o švýcarské firmy a Švýcary namísto ukrajinských oligarchů.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Suchý | 19. 8. 2014 15:22

Pokud Švýcaři nechápou, stejně jako já, proč na Rusko uvalujeme sankce, tak se nedivím, že se k této hře nepřidali. Proč by si měli rujnovat ekonomiku? Mnichovskou dohodu také nepodepsali, i když to bylo proti proudu.
Západní našeptávači napomohli (možná přímo organizovali) vyhrocení Majdanu, po násilném převratu překotně uznali, z toho vzešlou, vládu. Proti všem zásadám mezinárodního práva. Uznali prezidenta, který vzešel z voleb se 40% volební účastí, na východě se vůbec nehlasovalo. Uznali nasazení armády proti východním Ukrajincům, kteří s převratem nesouhlasili ( plným právem ) a nechtěli uznat lidi touto " vládou" dosazené do úřadů na východě ( plným právem ). Pokud měla být Ukrajina udržena celistvá, včetně Krymu, měli zasáhnout mezinárodní síly, zajistit pořádek a konání svobodných voleb. To nikdo nechtěl. Pokud nemělo dojít k válce, když volby nikdo nezajistil, měla být pod meznárodním dohledem zajištěna referenda o sebeurčení východních regionů. Pak by jsme věděli, co chtějí místní obyvatelé a věděli by jsme, jestli jsou v právu ti tzv. separatisté nebo armáda Kyjeva. Nikoho nezajímá co ti lidé chtějí a poslali na ně tanky, letectvo a dělostřelectvo. Jak demokratické. Za to všechno by na ně měly být uvaleny sankce.
Od té doby nám tvrdí, že za to všechno můžou Rusové, že mají na hranicích statisícovou armádu a každým dnem vtrhnou na Ukrajinu, že separatisty vedou členové ruských spec. sil, že Rusové vedou protesty v Oděse, že Rusové vyzbrojují separatisty, že Rusové sestřelili letadlo, to vše bez jediného důkazu, případné "důkazy" jsou běhen pár dní vyvráceny, atd. Jak je to doopravdy v tuto chvíli nikdo z nás neví, faktem je, že k tomu vůbec nemuselo dojít a západní svět tomu mohl zabránit, kdyby ho zajímalo, co chtějí místní lidé.
Autonomní republika Krym pochopitelně nechtěla dopustit násilnosti, ke kterým docházelo na východě Ukrajiny. Místní domobrana začala obsazovat přístupové cesty a jim pomáhali oni neoznačení zelení mužíci, jak se později ukázalo, příslušníci ruských sil. Tím Rusové jednoznačně porušili mezinárodní právo. Proč ale? Aby udrželi pořádek a umožnili lidem uspořádat referendum, na které dohlíželi mezinárodní pozorovatelé ( včetně 3 Čechů). To oč se Krym snažil desítky let a co mezinárodní společenství celou dobu přehlíželo, umožnili na Krymu až darebáci Rusové.
Která z těch dvou skupin si zaslouží sankcionovat?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 20. 8. 2014 14:34
reakce na Jiří Suchý | 19. 8. 2014 15:22

Samozřejmě, že za to všechno můžou Rusové :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 20. 8. 2014 15:45
reakce na Josef Fraj | 20. 8. 2014 14:34

Já vím, říkali to v televizi :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 20. 8. 2014 17:39
reakce na Jiří Suchý | 20. 8. 2014 15:45

To nevím, ale nepodložená tvrzení lze vyvrátit pouhým tvrzením opaku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 21. 8. 2014 11:05
reakce na Josef Fraj | 20. 8. 2014 17:39

Která tvrzení jsou nepodložená?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 19. 8. 2014 14:24

O dosahování nějakých cílů sankcí se nedá hovořit. Nejenže historická zkušenost něco takového statisticky skoro vylučuje. On ani neexistuje nějaký přesně zformulovaný konkrétní cíl či požadavek, který by byl objektivně měřitelný a plnitelný. Pouze vágní proklamace, takže to nikdo nebere vážně.
Deeskalujte konflikt na Ukrajině? Co to je a jak se to plní? Na Donbase nebude klid v příštích 20 letech, protože nenávist byla rozdmýchána, potoky krve prolity a hluboký příkop vykopán. A vy to vždy připíšete mě, už proto abyste se zbavili vlastní politické zodpovědnosti. Stejně vždycky můžete tvrdit, že poskytuji jakousi „podporu separatistickým partyzánům“, tak proč bych se vůbec obtěžoval?
Vraťte Krym? To je spíše vtip. Rusko se nenechá odříznout od Černého moře, to by byl pro něj příliš velký strategický průser. Podívejte se na mapu.
EU se zase pustila do něčeho, co bude mít nepředvídatelné důsledky. Problém sankcí je v asymetričnosti ekonomik Ruska a Evropy. Rusko vyváží energii a tu nelze za přijatelnou cenu nahradit. Zatímco dováží hotové výrobky, které většinou nahradit lze. Takže když Evropa bude chtít poškodit Rusko, poškodí sebe a zároveň posílí BRICS + další země, jako je Korea, Nový Zéland či Švýcarsko.
Nicméně pro jednotlivce a firmy cesta existuje. Ruské sankce jsou zjevně postaveny tak, aby šly obejít výrobou přímou v Rusku. Vyrábějte u nás, jinak vás nahradí konkurenti z jiných částí světa, říká Rusko. I když sankce skončí, na trh se většina z vás už zpět nedostane.
Nemohu se ubránit dojmu, že Putin se na něco takového připravoval a je stále o několik tahů napřed a schopen udělat z nouze ctnost. Zbaví se přílišné závislosti na Západu s nepřátelskou politickou agendou, podpoří domácí produkci, udělá z toho vlasteneckou záležitost a transformační těžkosti připíše nepříteli ze Západu. Ideální konstelace pro reformu ruské ekonomiky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Igor Nemec | 19. 8. 2014 12:03

No je pravda, že kdo jde proti proudu vydělá, třeba takový dealer kokainu ve škole má fantastické zisky :-(
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda
Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!