Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Babiš investuje státní peníze. Dělá dobře?

| 28. 3. 2014 | Vstoupit do diskuze

Státní rezervy prý na účtech centrální banky jen zbůhdarma zahálely. Aby nezahálely, ministr financí Babiš je investoval na peněžním trhu. Je to správné? Ptali jsme se ekonomů Jana Bureše, Oldřicha Rejnuše a Lukáše Kovandy, finančního analytika Radima Dohnala a dalších osobností.

Očima expertů: Babiš investuje státní peníze. Dělá dobře?

Ve druhé polovině března vzbudila v českých médiích rozruch zpráva, že Ministerstvo financí výrazně snížilo objem vkladů u České národní banky a peníze radši investovalo za výhodnějších podmínek na finančním trhu. Podle informací deníku E15 měl stát k 10. březnu na účtech u centrální banky uloženo něco málo přes tři miliardy korun, zatímco ještě loni to bylo v průměru kolem padesáti miliard. O lepší zhodnocení státních rezerv, které u centrální banky nebyly příliš dobře úročené (kolem 0,04 procenta), se Ministerstvo financí pokoušelo už v loňském roce, ještě v době, kdy stál včele úřadu Miroslav Kalousek. Poté, co se stal ministrem financí miliardář Andrej Babiš, však objem státních investic na peněžním trhu výrazně narostl.

Jsou naše peníze v bezpečí?

Okamžitě po zveřejnění zprávy o „neobvyklé“ činnosti Ministerstva financí se vyrojily otázky, kam a za jakých podmínek se erární peníze vlastně investovaly. Zástupci úřadu nejprve nebyli příliš konkrétní, a tak se objevily spekulace o tom, že by prý peníze mohly být klidně vloženy do rizikovějších dluhopisů, například zemí jako Itálie nebo Španělsko. Ministr Andrej Babiš ale nakonec něco takového ve vyjádření pro server iDnes.cz popřel: „Po intervenci ČNB vznikl hlad po eurech, tak jsme to zainvestovali v českých komerčních bankách za sazby 0,27 až 0,35, takže je to výhodné, a ty spekulace, že bychom investovali do nějakých španělských nebo italských dluhopisů, jsou nesmysl. Je to v bonitních českých bankách, máme dočasně přebytek likvidity. Jak už to bývá, v prvním čtvrtletí máme přebytek státního rozpočtu 44 miliard korun, ale už koncem března nás čeká velká splátka 46 miliard, potom rozpočet bude deficitní, proto jsme si vytvářeli rezervy.“

Jak se na počínání Ministerstva financí dívají ekonomové, analytici, investoři a další odborníci ze světa peněz? Má se podle nich stát snažit rezervy zhodnocovat víc, než bylo běžné v předchozích letech? A není honba za vyšším výnosem spojená s příliš velkým rizikem pro náš rozpočet?

Pavel Sobíšek

hlavní ekonom UniCredit Bank

Pavel Sobíšek
+7
+
-

Snahu Ministerstva financí o zhodnocení krátkodobých rezerv jednoznačně podporuji. Je třeba si ale uvědomit, že cestu ministerstva k vyšším výnosům otevřely zejména intervence české národní banky a skutečnost, že ministerstvo disponuje rezervou v eurech v době, kdy je této měny na tuzemském finančním trhu relativní nedostatek. Nebýt devizových intervencí, byly by cesty ministerstva k vyššímu zhodnocení rezerv mnohem obtížnější. V úvahu by připadalo buďto prodlužování splatnosti úložek, což nelze používat jako strategii ve velkém rozsahu, nebo poskytování krátkodobých prostředků méně spolehlivým protistranám, což by mohlo znamenat zatížení veřejných financí neúměrným rizikem.

Oldřich Rejnuš

ekonom a pedagog

Oldřich Rejnuš
+7
+
-

V první řadě principiálně souhlasím s tím, že se pracovníci Ministerstva financí snaží zhodnotit dočasně nevyužité peněžní prostředky. Na druhé straně však nechápu, proč naši občané a současně i daňoví poplatníci nemají právo vědět, jak byly peníze, které odvedli do státního rozpočtu, použity, případně kdo s nimi právě hospodaří. A zejména by mě velice zajímalo, jak by byl řešen problém jejich případné ztráty: kdo by to zaplatil a zda by byl za to někdo souzen, nebo by se pouze oznámilo, že dotyčný jednal v dobré víře a bohužel mu to zrovna nevyšlo. Uvedená situace mi totiž značně připomíná ani ne příliš dávný „velice výhodný“ prodej českého fyzického zlata Českou národní bankou za podobným účelem. A jak to dopadlo?

Vždy mi velice vadí, když kdokoli řadí Českou republiku mezi rozvojové země. Nicméně v tomto případě jsem si nucen položit otázku, není toto právě jeden z hlavních důvodů, proč to tak je? Vždyť pokud je vše v pořádku, tak přece nikomu nemůže vadit uveřejnění základních informací o tom, jaké transakce proběhly. Anebo to není možné, poněvadž opět došlo ke zvýhodnění spřízněných bank či k investování do rizikových zemí? Pokud nebudou zveřejněny základní informace, tak si mohou pochopitelně občané myslet cokoli. A co si skutečně myslí, by asi mělo politiky zajímat, nebo je tomu snad v Česku jinak?  

V té souvislosti mne současně napadá otázka, jak budou moci občané České republiky v budoucnu v podobných případech kontrolovat politiky Evropské unie? Teď se můžeme zeptat pana ministra financí, který nám snad odpoví. Nicméně jak to bude vypadat po vstupu České republiky do eurozóny? Žádné iluze si nedělám. 

Jan Bureš

hlavní ekonom Ery

Jan Bureš
+7
+
-

Stát by měl hospodařit se svými volnými prostředky efektivně. To znamená, že by měl mít jenom tolik volných prostředků, kolik potřebuje. S takovými penězi by měl nakládat co nejkonzervativněji – prioritou je jejich dostupnost, a nikoli realizovaný výnos. Nadbytečnou hotovost by pak měl stát primárně použít ke splacení vlastního dluhu.

Lukáš Kovanda

ekonom a žurnalista

Lukáš Kovanda
+7
+
-

Myslím, že jak ministr Babiš rozhodně neexceluje v řečnickém umění, tak mu je bytostně vlastní umění docela jiné – umění finančního zhodnocování. Léta kumuloval a zhodnocoval majetek Agrofertu. Vysoce úspěšně. Jinak by se těžko dostal do první tisícovky nejbohatších lidí na zeměkouli dle Forbesu. Nyní je jeho mise poněkud odlišná – zhodnocuje prostředky nikoli své či firemní, nýbrž „erární“. Můžeme namítnout, že při nakládání s prostředky, které nepatří jemu ani jeho firmě, nebude tak obezřetný. Nemyslím si to. Trestem za případný investiční neúspěch mu nyní nebude osobní ztráta nebo horší hospodářský výsledek firmy, nýbrž reputační újma. Pokud by vyšlo najevo, že protřelý velkopodnikatel Babiš coby ministr neuváženou investicí prošustroval prostředky státní kasy jako nějaký začátečník, jistě by to značně ranilo jeho nesmírnou ctižádost. Proto se domnívám, že zmiňované prostředky nechává nyní zhodnotit sice výnosněji, ale stále při srovnatelné, přijatelné míře rizika. Neobávám se zkrátka, že by míra ohrožení „erárních“ prostředků jakkoli významněji stoupla. 

Martin Urban

hlavní makléř Brokerjet České spořitelny

Martin Urban
+7
+
-

Snaha státu  zvyšovat výnos z peněz uložených na účtech České národní banky je určitě zajímává a dobra věc, která může zlepšit  práci s volnými peněžními prostředky. Na druhou stranu by měla být jasně určená pravidla, kam se peníze státu mohou investovat, aby podstupované riziko bylo minimální a nemohlo dojít k finančním ztrátám. Je otázkou, zda takováto pravidla existují, a jestli ne, měla by být určitě vytvořena, protože tyto prostředky neslouží k finančním spekulacím.

Jan Traxler

privátní investiční poradce FINEZ Investment Management

Jan Traxler
+7
+
-

Jako PR pana Babiše je to dobré, ale těch 50 milionů korun, nebo kolik na tom ministerstvo financí chce vydělat, je pro pořádek 0,004 procenta státního rozpočtu České republiky pro rok 2014 a 0,04 procenta plánovaného deficitu. Takže pane Babiši, dobrá práce (i když započatá dávno před panem Babišem), schvaluji takový krok, ale ještě potřebujete 2239 podobných opatření, abyste vyrovnal státní rozpočet.

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Aleš Tůma
+7
+
-

Stát rozhazuje řádově víc za různé nesmysly a pochybné zakázky, pár desítek milionů navíc na úrocích ho myslím nespasí. Jinak na tom ale nevidím nic skandálního. Když už stát musí mít dočasnou rezervu, měl by se snažit ji efektivně zhodnotit. Riziko se těžko komentuje bez detailních informací. Podle vyjádření mluvčího Ministerstva financí jsou peníze hlavně u domácích bank. Pokud tomu tak skutečně je, a jde o repo operace zajištěné cennými papíry, není to žádný hazard. Likviditu na ministerstvu určitě řídí odborníci, nepředpokládám tedy, že by tam byla dosazena pokladní z kantýny v Agrofertu. Rozhodně by ale mělo Ministerstvo financí o operacích dostatečně informovat, byť třeba s časovým odstupem.

Jaroslav Šura

investor a podnikatel

Jaroslav Šura
+7
+
-

Umím si představit, jaký je ve státních financích bordel. Proti lepšímu zhodnocování státních úspor tedy nic nemám, za předpokladu, že to bude vykonávat fundovaný člověk a budou jasná pravidla, do čeho investovat a do čeho nikoli. Například veřejně obchodovatelné české státní obligace ano, akcie ne, a to ani ze skupiny Agrofertu… Nechávat peníze za směšný úrok v České národní bance, která má v rezervách též obligace, nedává moc smysl. Riziko je spíš v zašantročení peněz (podáno jako výhodná investice) do nějakého investičního instrumentu, z kterého se vyklube nelikvidní aktivum.

Richard Siuda

ředitel prodeje Conseq

Richard Siuda
+7
+
-

Obecně je určitě dobře, že se hledají cesty, jak hospodařit co nejefektivněji. Hodnotit ale konkrétní transakci bychom mohli pouze při znalosti toho, o jakou investici se jedná. A to nevíme, neznáme ani podkladová aktiva, neznáme duraci, neznáme protistrany. Věřím, že riziko této transakce je minimální, stejně tak jako její přínos (z dostupných údajů vyplývá nadvýnos oproti stávajícímu stavu cca 0,2 procenta ročně, při investovaných 36 miliardách je to 72 milionů korun za rok, tedy zhruba 0,007 procenta z plánovaných příjmů státního rozpočtu).

Radim Dohnal

analytik Saxo Bank

Radim Dohnal
+7
+
-

Anketa

Do kamene tesat! Čí slova?

Existují odhady, že za celý letošní rok takto Ministerstvo financí získá navíc 50 až 100 milionů korun. To jsou jistě zajímavé prostředky. Je podobně vhodné se také zamyslet nad ročními náklady na Mezinárodní visegrádský fond (37,6 milionů korun) nebo na Centrum dopravního výzkumu (53 milionů korun). Investování volných prostředků je smysluplné vždy. Je třeba respektovat všechna rizika – tržní (pokles cen nakoupených aktiv), kreditní (neschopnost emitenta splatit část kuponu nebo jistiny), operační (omylem se například nakoupí cenný papír s výrazně delší splatností) a také například reinvestiční (celý systém investování volných aktiv bude očekávat, že za X měsíců se dá investovat za podobných podmínek,  ale trh se znatelně změní).

Jako rozhodně lepší systém by se dala doporučit ještě více integrovaná státní kasa standardního cash-pooling. Tedy to, že rozpočtová organizace bude svoje aktuální přebytky dávat k dispozici organizacím, které aktuálně mají nedostatek hotovosti.

Určitě správné je pak vyvedení nevyužitých (a pro další investice nepotřebných) X miliard korun ze státních a polostátních podniků. Je krajně neefektivní, aby tyto prostředky byly dlouhodobě deponovány za jedno procento ročně u některých bank a stát si půjčoval také dlouhodobě za 1,918 procenta (poslední aukce sedmiletého dluhopisu) nebo za 2,938 procenta (poslední aukce čtrnáctiletého dluhopisu).

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a...

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK