Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Střízlivě o Amazonu, externalitách a vlastnictví

Podle Michala Kašpárka odvádějí lokální politici dobrou práci, když kladou nemalé nároky na potenciální investory, jako je Amazon. Například výstavba a provoz logistického centra, jako má být to jeho, totiž přinese negativní externality. Nabízím odlišný přístup – takový, který staví na respektu k soukromému vlastnictví a historických zkušenostech.

Komentář Michala Kašpárka najdete na Finmagu zde: Střízlivě o Amazonu

Americká firma Amazon zvažuje výstavbu několika skladů na území České republiky. Jelikož se jedná o velkého investora, zavětřili politici příležitost a snaží se z ní vytěžit maximum – jak v očích voličů, tak do veřejné kasy. V případě plánovaného skladu v Dobrovízi u Prahy tak má Amazon prostřednictvím developera Panattoni mimo jiné zaplatit výstavbu a provoz čističky vod a dostavit dopravní obchvat. I přes souhlas investora s tímto „všimným“ ale stále není realizace projektu jistá, jelikož proti rozhodnutí o umístění stavby se odvolává místní občanské sdružení. Vzhledem k tomu, že pro plánovaný obchvat můžou obecní politici sáhnout k vyvlastnění soukromých pozemků, je odmítavý postoj občanů pochopitelný.

„Třicetiletý Bezos v roce 1994 objevil neorané pole zvíci kontinentu: ‚Objednal si výtisk Snů robotů Isaaca Asimova z knihkupectví Future Fantasy v kalifornském Palo Altu. Knížka stála 6,04 dolaru. Když za dva týdny přišla, Ardai roztrhnul lepenkový obal a ukázal ji Bezosovi. Cestou se poničila. Nikdo zatím nepřišel na to, jak správně prodávat knížky po internetu, a Bezos to bral jako obrovskou nevyužitou příležitost.‘ Uspěl.“

Vláda politiků

Michal Kašpárek k obdobným požadavkům vůči investorům píše: „jde o daň za život v demokratickém, ne korporativistickém státě, který hájí zájmy univerzální, ne partikulární“.

Jsou ovšem politické požadavky, kladené na bedra investorů, skutečně projevem hájení univerzálních zájmů, nebo se jedná spíš o arbitrární intervenci podle toho, kolik se dá z konkrétní situace vytěžit? Dokladem snahy o nahnání politických bodů je například zvláštní bod v dané smlouvě pod číslem 3.11 – Amazon se zavazuje nezřídit ani nepodpořit zřízení vzniku ubytovny v oblasti do 15 km od obce Dobrovíz. Jaké měřítko má demokratický politik k dispozici, aby zajistil, že svou intervencí nikoho nepoškodí ani neposkytne nepřiměřenou výhodu? Vlastnická práva ignoruje; namísto objektivních cenových signálů tak má k dispozici pouze subjektivní názory.

Kašpárkovo podání navíc vyznívá tak, jako kdyby byly pouze dvě alternativy – demokratický, nebo korporativistický stát. Nejsou však obě varianty založeny na systematickém porušování vlastnických práv? Kde korporativismus nadržuje firmám a narušuje vlastnická práva všech ostatních, tam demokracie narušuje vlastnická práva firem a nadržuje všem ostatním (i když je nutné zmínit, že v uvedeném případě budou možná formou vyvlastnění pozemků narušena i práva ostatních). Oba dva politické systémy jsou v principu shodné, liší se pouze upřednostněnou zájmovou skupinou.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Vláda zákona

Opakem vlády politiků s pravomocí klást investorům arbitrární podmínky, je vláda zákona, kdy pro všechny bez rozdílu platí stejné pravidlo: narušení cizího vlastnictví či života bez jeho souhlasu je protiprávní. V souladu s tímto přístupem je, že majitel může se svým pozemkem nakládat zcela libovolně, pokud tím nenarušuje vlastnická práva třetích stran.

V rámci vlády zákona by tedy investor mohl na soukromém pozemku postavit sklad bez jakýchkoli předběžných nároků třetích stran (za předpokladu, že s pozemkem není spojeno věcné břemeno). Současně by ovšem musel počítat s tím, že v případě prokazatelného narušení vlastnických práv třetích stran by nesl plnou odpovědnost. Negativní externality jako znečištění nebo hluk nejsou totiž ničím jiným, než porušením vlastnických práv.

Pro inspiraci, jak takové konflikty v rámci vlády zákona mohou být řešeny, se můžeme podívat do minulosti anglosaských zemí s tradicí zvykového práva (common law). Ve sporech řešených podle zvykového práva byly negativní externality posuzovány jako nepovolený vstup na pozemek (trespassing) nebo nepřípustné obtěžování (nuisance).

V případě Whalen v. Union Bag & Paper Co. ze Spojených států roku 1913, při kterém nově postavená papírna znečišťovala vodu v řece, kterou využíval nedaleký farmář, tak například soud přiznal farmářovi peněžní odškodnění a nařídil papírně zamezit dalšímu znečišťování, nebo ukončit provoz. Soudce tehdy na odvolání papírny argumentoval následovně:

Ačkoli škoda způsobená žalobci může být ve srovnání s výdaji žalovaného na splnění podmínek pokračování provozu nepatrná, není to postačujícím důvodem k odmítnutí vydat soudní příkaz. Ani soudy soudící podle zásad obecné spravedlnosti, ani právní předpisy se nemohou řídit takovým pravidlem, neboť dovedeno do svých logických důsledků zbavuje v právních sporech chudé jejich majetečku a dává ho těm už tak dost bohatým.

Obdobný spor, tentokrát mezi farmáři a hutí, z roku 1931, řešil znečištění ovzduší, následkem kterého byla poškozena farmářova úroda. Soud přiznal odškodnění farmáři, přičemž argumentoval, že skutečnost, že ke znečištění došlo

v důsledku zcela zákonného podnikání, provozovaného obecně schvalovaným způsobem, nerozhoduje. Vlastníci půdy byli zbaveni zákonného práva farmařit neobtěžováni jedovatým dýmem bez ohledu na to, že emise jsou průvodním jevem daného typu výroby.

(oba citované případy viz publikace Jak common law chrání životní prostředí)

Obdobným způsobem byly ve Spojených státech řešeny spory ohledně negativních externalit až do roku 1970, kdy vznikla federální Agentura pro ochranu životního prostředí. Ta ovšem, jak tomu u velkých byrokratických organizací bývá, jedná často s menší flexibilitou a pod větším lobbistickým tlakem silných zájmových skupin.

Anketa

Mají obecní politici klást velkým investorům zvláštní podmínky?

Presumpce investorovy viny

V prostředí zvykového práva, kde byly chráněny zájmy i těch nejmenších vlastníků, si tak případný znečišťovatel musel dát veliký pozor na dopady svých aktivit. Zároveň však mohl případné spory dopředu předvídat a sám posoudit, jakým způsobem jim nejlépe a za co nejmenších nákladů předejít. Tento právní řád se tak značně lišil od dnešního stavu, kdy je k investorovi přistupováno s presumpcí viny, ze které se musí vykoupit příspěvkem do obecní kasy.

Možnou námitkou proti výše uvedenému je, že v současnosti to tak prostě nefunguje – musíme být praktičtí a řešit aktuální problémy v současném prostředí. To je možná pravda, zároveň však nelze opomíjet, že společnost není statická, ale neustále se vyvíjí. Má-li se vyvíjet k větší spravedlnosti a efektivnosti, pak je vhodné zamýšlet se nad řešeními aktuálních problémů nikoli pouze na základě aktuálně platného přístupu, ale i na základě přístupu, který je v souladu s kýženou spravedlností a efektivností.

Autor je zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Josef Tětek

Josef Tětek

Autor pracuje jako analytik, ve volném čase píše o ekonomii, politické filozofii, svobodě, kryptoměnách. Zakladatel Ludwig von Mises Institut, člen správní rady Liberálního institutu. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 36 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Daniel | 11. 3. 2014 09:53

Běžný soukromý podnikatel se nezabývá politickou filosofií a politickou ekonomií, ale tím jak vydělat peníze. Jeho životní postoje jsou determinovány jeho postavením - pokud je napojený na stát (nejen přes státní zakázky, ale třeba přes celní nebo netarifní ochranu či jinou regulaci), má samozřejmě stát rád, jako kdokoliv, kdo ze státu tahá peníze. Podnikatel, který od státu nemá nic, většinou chce nízké daně, a aby si ho stát nevšímal (což je stěží etatistický postoj).
Klasických businessmanů ubývá a jsou nahrazováni babišmany. Za chvíli žádného businessmana, který by byl pro volný trh nenajdete, prostě protože nebude existovat businessman nenapojený na stát.
Vědci jsou většinou zaměstnanci státu a jeho odnoží. Studenti jsou po léta vystaveni propagandě zaměstnanců států - čím delší čas strávený ve vzdělávacím systému, tím větší šance, že bude vykován socialista.
A běžný volič? Ten nerorezná rozdíl mezi libertariánem a pastafariánem. V televizi mu řekli, že bez veřejných služeb by se svět zhroutil, a tak tomu věří.
Debaty na toto téma není obyčejný člověk ani schopen, protože obyčejný člověk nikdy nečetl Keynese či Misese nebo Rothbarda. Obyčejný člověk podléhá pověrám, které popsal Frederic Bastiat. Tahle debata je možná na úrovni úzké vrstvy intelektuálů - to je relevantní statistická základna. A drtivá většina intelektuálů je placená státem a jeho odnožemi.

+1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK