Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tohle není kapitalismus, to je růstismus. A škodí zdraví!

| 9. 1. 2014

Asi znáte ty sekty, které svým stoupencům hlásají, že příští rok 28. října přesně v 16.05 přiletí vesmírná civilizace a zachrání lidstvo. No jistě – mimozemšťani nepřiletí. To ale přívržencům kultu nebrání, aby dál věřili. Jejich víru to naopak posílí.

Tohle není kapitalismus, to je růstismus. A škodí zdraví!

Jestli tedy takové sekty znáte – vsadil bych se, že ano – a kroutíte nad nimi nevěřícně hlavou, dovolte mi, abych vám položil otázku.

Selhal kapitalismus? Respektive selhává? Abych to upřesnil, nemyslím tím, jestli je kapitalismus zbytečný, hrozný nebo bezcenný. Mám na mysli, jestli kapitalismus selhává jako nejlepší možný způsob organizace lidské práce, života a volného času.

Tenkrát v Kapitalistánu

Představte si zemi nazvanou Kapitalistán. Pyšnila se znakem s velkou neviditelnou rukou, na každém náměstí hrdě vlála její vlajka. Uctívali ceny, za chrámy jim sloužily krámy, modlili se ke zboží. A všichni věděli, co symbolizuje ta veliká ruka: nehynoucí ideály konkurence, soběstačnosti, bohatství. Hodnotu člověka určoval jeho majetek. Měřítkem času bylo, kolik se za něj stihne vydělat peněz. Hodinu za hodinou miliony lidí společně usilovně pracovaly na tom, čemu říkali „inovace“, odměňováni za dobrou práci božskými titány – trhy.

A přece v Kapitalistánu něco nehrálo: jeho společnost se zhroutila. Střední třída zkolabovala. Promarnili deset let a chystali se na dalších deset takových. Jejich mladí se stali ztracenou generací, která zoufale hledá příležitosti. Průměrná mzda po desetiletí stagnovala. Ekonomika po hlavě vletěla do recese, a když nakonec dojde k „ozdravění“, procento nejbohatších si při tom přisvojí 95 procent zisků. Miliony lidí čelily chronické nezaměstnanosti a chudobě. Sociální mobilita byla nízká a klesala níž. Zkrátila se průměrná délka života.

Stručně řečeno, život v Kapitalistánu byl čím dál kratší, horší, smutnější a těžší. Ostatní bohaté národy – zejména ty, které neuctívaly neviditelnou ruku tak oddaně, bezmezně, poslušně a neotřesitelně – mezitím prosperovaly.

Nezdá se vám příběh o Kapitalistánu trochu podobný tomu americkému?

Dovolte mi ale nabídnout ještě jinou optiku.

Kdo neroste s námi…

Co když to, co provádíme ve Spojených státech, není žádný kapitalismus? Vypadá to spíš jako toxická směs: kapitalismus pro chudé, nemilosrdně drcené v darwinovské soutěži, a socialismus pro bohaté, jimž se neomezeně dostává pomoci, když by měli krachovat, dotací a privilegií. Je to vražedný koktejl bratříčkování mocných a nekonečného usilovného boje bezmocných. Není to ani ryba, ani rak – je to kočkopes.

Jak tedy ten skomírající systém, který tu máme, pojmenovat, pokud to není kapitalismus?

Já mu říkám „růstismus“. Není to ovšem pouze systém nebo množina institucí. Je to životní postoj. Ideologie. Soubor uznávaných názorů, které se časem upevnily v dogma. To zcela zjevně selhává, ale nemůže být vyvráceno, protože se stalo součástí víry, hlavní myšlenkou kultu, jehož kněží a ministranti hrozí strašlivou boží pomstou, kdykoliv je zpochybňována jejich autorita.

Růstismus hlásá: musíme dosáhnout růstu za každou cenu. Společnost, která dosáhla růstu, je prohlášena za úspěšnou. Pokud se jí to nepodaří, selhala.

Růstismus je schopen pro další růst obětovat cokoliv. Dokonce i taková práva, která měly osvícené společnosti za nedotknutelná. Jste znepokojeni nárůstem nezákonného špehování lidí, útoky dronů, množícími se soukromými ochrankami a bezpečnostními agenturami; nebo snad analytiky, kteří poskytují vládě i soukromým firmám detailní informace o tom, co říkáte, děláte a vyhledáváte? Tak to máte smůlu! To jsou odvětví, která rostou, a běda každému, kdo by jim chtěl stát v cestě. Koho zajímá svoboda projevu a shromažďování nebo právo na soukromí, když ve skutečnosti jediné, co potřebujeme, jsou dobrá pracovní místa, která vytvářejí růst? Pozice jako majordomus a služebná (nebo osobní trenér, konzultant či „poskytovatel služeb“) pro superbohaté, kteří si mohou koupit „právo“ nebýt prohledáván, omezován či nepřetržitě sledován. Chraňbůh, aby lidé protestovali. Vždyť by to mohlo ohrozit růst!

Růstismus je tedy zřejmě v rozporu s demokracií. Základní politická a lidská práva jsou z pohledu jeho zastánců obtěžující zdroje neefektivity, které musí být zbroušeny, vymazány, zničeny. Jsou příčinou sociálních neshod a napětí, kvůli kterým jsou lidé méně produktivní zaměstnanci a které je podněcují k pochybám, otázkám, debatám, protestům, vzdoru, vzpouře a myšlení. Zatraceně! My nechceme občany! My chceme pracovní sílu!

Růstismus tvrdí, že smyslem všeho je růst. Je alfou a omegou, jediným účelem lidského snažení – a proto k němu musí být směřováno veškeré naše úsilí.

Copak nemáme spoustu krásných věcí?

Tohle je zásadní omyl růstistické ideologie. Růst není cíl. Je pouze prostředkem. V nejlepším případě prostředkem k dosažení osobního štěstí, možnosti žít dobře a smysluplně. Minimálně alespoň nástrojem k získání větší osobní svobody.

A protože je to prostředek, nikoliv cíl, růst je nezbytný, ale sám o sobě nedostačující. K čemu? Přece k prosperitě. A nikde to není tak zjevné jako v USA, kde ekonomika „roste“, ale většina lidí pod čtyřicet je na tom hůř než jejich předkové.

Ale počkat! Každý má dneska bohatství, o kterém se obyčejným lidem dříve ani nesnilo! Obří 3D televize s reproduktory o velikosti menších zemí! Kbelík extra café sójačína za necelé čtyři dolary! Brzy budeme mít taky létající auto, robosluhu, dům, který se sám uklidí, mluvící brýle, které předpovídají počasí! Není to ohromné?

Všecky tyhle hračky jsou moc pěkné. Ale fungující společnost nebo prosperitu nenahradí a nic nezmění na tom, že k dosažení skutečné prosperity je třeba mít fungující společnost.

Dobré vzdělání, doprava, energie, zdravotní péče, komunita, jídlo – tohle a ještě další takové věci jsou základy prosperity. Technologické supervychytávky v každé kapse nejsou prosperita: ne pokud čísla týkající se výsledků vzdělávání, příjmů, majetků, komunit, příležitostí i délky života povážlivě klesají a míra nejistoty, osamělosti, chudoby a nerovnosti prudce stoupá.

Vychytávky, které nás zredukují na tlusté, ubohé, slintající mátohy, jež nikdy nepřečetly jedinou knihu, nevyužívají žádná práva a vlastně si ani moc nepamatují, proč by na nich mělo záležet… Tedy pokud je tohle světlá stránka kapitalismu, takovou nabídku by asi přijal jenom trouba.

Čas opustit sektu

Vzpomínáte si ještě na kulty mimozemských civilizací? Mimozemšťané nepřiletěli. Vůdce sekty se ale otočí a zvolá: Milí bratři! Mimozemšťané se zdrželi na Jupiteru! Samotný fakt, že tu nejsou s námi, je přece jasný důkaz toho, že brzy přijdou! Příští rok jsou tady, ve stejný den, stejný čas! Vytrvejte!

Zní to povědomě? Tuhle pohádku nám všem vypráví růstismus… o našich životech. Pokud uvěříme v magickou moc růstu, jednoho dne budeme spaseni! Už je to za rohem! Ekonomika nabírá na obrátkách! HDP znovu roste! Jen ještě vydržte. Cože, v tomhle čtvrtletí žádná změna k lepšímu? Tak to určitě přijde v tom příštím!

Růstismus je také svým způsobem sektářská ideologie. A jako taková chce, abychom popírali realitu, obětovali se, zpřetrhali vazby se vším, co máme rádi, a oddali se magickému myšlení. Jeho velekněží nás chlácholí zaklínadly, která jsou již po desetiletí úplně špatně. Jeho ministranti recitují modlitby, které už léta nedokázaly přivolat déšť. A i přesto nám říkají, abychom vytrvali ve své víře. Jednoho dne prý bude spása naše.

Největším zločinem růstismu je (a ano, je to zločin, protože vás, mně připravuje o životy, které bychom tady a teď měli žít a místo nichž odpočítáváme vymezené dny), že brání společnostem přijít na promyšlenější koncepci prosperity, a tudíž také na způsob, jak jí docílit. Růstismus selhává, protože nám nedovolí přenést se přes opotřebovanou, rezivějící ideu, že prosperita, blahobyt jsou pouze věci a cingrlátka, třpytící se cetky a tretky, a uvědomit si, že místo nich by to mohlo být zdraví, přátelství, odhodlání, moudrost, houževnatost, štěstí, intenzivní pocit, že všechny naše dny měly smysl.

Selhává kapitalismus? Říkám: Kapitalismus zdegeneroval v růstismus. A to je jakási dnešní obdoba toho, co v dřívějších časech byla alchymie. Marná, okultní, směšná snaha proměnit olovo ve zlato. Ale olovo je jen olovo. Skutečným bohatstvím je prožít život, který měl cenu.

Problém s alchymií není, že by nefungovala. Problém je, že funguje. A to velmi dobře – řekne nám, co si zoufale přejeme slyšet: Pst! Tady máte to tajemství! Ten tajný vzorec! Skrytý recept! Funguje tak výborně, že kvůli ní nejsme schopni myslet, cítit, snít, pochybovat, protestovat, vzdorovat, bouřit se. Věda se tolik století nepohnula kupředu, protože alchymisté marně hledali kámen mudrců, o němž byli přesvědčeni – prostě to věděli – že musí existovat. A přesně tak jsme teď uvízli my – zvábeni povrchní přitažlivostí růstismu.

Žádný jednoduchý způsob, jak přeměnit olovo ve zlato, ale nikdy neexistoval. Stejně tak nevede krátká cesta k vybudování společnosti, která funguje a v níž má každý jedinec šanci na smysluplný život. A pro nikoho z nás není připraven jednoduchý návod, jak takový život žít.

Možná je tedy na čase, abychom odešli z růstistické sekty. Mimozemšťani asi opravdu nepřiletí. Ty levné plastové krámy, kterými jsme obklopeni, pravděpodobně neodpovídají ceně, kterou jsme za ně zaplatili – nejenom v hotovosti (nebo spíše v úvěrech), ale také ve svobodě, čase a slzách.

Možná už je nejvyšší čas, aby se každý z nás zhluboka nadechl, poslal růstismus k čertu a vytyčil si svůj vlastní nový směr.

Mezititulky Finmag. Z anglického originálu, publikovaného na blozích Harvard Business Revue, pro Finmag přeložila Eva Kociánová

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Tomáš Kafka | 10. 1. 2014 13:03

To slovo co hledáte je feudalismus. Netřeba vymýšlet novotvary (růstismus, hourglass society).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Lupič | 10. 1. 2014 12:08

S článkem souhlasím a domnívám se, že růstismus je skutečné náboženství. Protože celé se to zaklíná jen a jen vírou... Ostatně, celá idea státu je - jen víra. Víra v to, že ten stát bude fungovat tak, jak si na papíře napsal, že právo bude stejně platit pro mně i pro pana Janouška, atd.
V realitě jsme vždy zklamáni, protože to tak prostě nefunguje. A chyba není ve státě, ale v tom, že mu věříme, stali jsme se otroky víry v růstismus, víry v stát.

Stát je náboženstvím 21 století: http://www.youtube.com/watch?v=dNDRx24odOs

A ještě horší je, že jakmile něčemu věří většina lidí, tak ostatní se automaticky přizpůsobují, aby nevyčnívali z řady. Dokonce na neuronální úrovni mozek mění realitu (!) tak, aby odpovídala realitě většiny:
http://youtu.be/p8ERfxWouXs?t=11m5s
Potřeba lidí nevybočovat z davu způsobuje, že jejich mozek mění vnímání skutečnosti.

Zhluboka se nadechněte a s pauzou ve čtení si prosím uvědomte, co to znamená.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 10. 1. 2014 17:52
reakce na Jiří Lupič | 10. 1. 2014 12:08

Dobrá poznámka, ale asi to tak bude, že snaha lidí nevybočovat z davu mění i vnímaní skutečnosti. Když už jsme u těch otázek, mě by třeba zajímalo, proč např. tak dramaticky klesá volební účast. Není to samo o sobě nějakým znakem vady celého systému? Když vezmu historicky první svobodné volby (po delší době na našem území) rok 1990, tenkrát ještě do České národní rady (o tři roky později transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky) kdy volební účast byla 96,79 % o dva roky později (roku 1992) tamtéž už jenom 85,08 % a loňské poslední (rok 2013) dokonce s účastí 59,48 %. To je vytrvalý pokles značné části voličů a to během pouhých 23 let. Přitom jde o instituci, která má na chod země zcela zásadní vliv. Neříká to třeba něco v tom smyslu, že lidé nemají zájem se podílet na centrálním plánování, že ztratili naději, zda je vůbec v moci takto zvoleného systému něco změnit? Když mají svých starostí s péčí o sebe a své blízké nad hlavu, není to pro ně náhodou ztráta času a v případě, že jde o systémovou chybu, zloděj zůstane zlodějem? Je vůbec v lidech ještě poslední zbytek vůle něco změnit a začít hledat odpovědi dokonce i na nepříjemné a obtížné otázky? To, co je tak samozřejmé v blízkém kruhu přátel a rodiny, platí úplně pro všechny? Budeme tedy nově říkat dobročinnost, solidarita a charita i různým dotacím a clům (= přesun bohatství od všech potenciálních domácích spotřebitelů daného zboží k domácím výrobcům v případě cel, v případě dotací je to ještě průhlednější). Změní se tím chování většiny lidí? Z toho by měla radost asi i matka Tereza a nebo je to jinak.., že čím méně toho ukradnou ti co ve skutečnosti nic nepotřebují, tak tím víc toho zůstane pro ty skutečně potřebně? :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 10. 1. 2014 10:02

Kapitalismus v nic nezdegeneroval. Liberální kapitalismus byl prostě nahrazen demokratickým socialismem - to si lidé odhlasovali ve volbách. Nemohou si stěžovat že nebyli varováni, že to povede k omezezní jejich svobod i k ekonomickým defektům. Vox populi - vox dei.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vladimír Veteška | 10. 1. 2014 15:12
reakce na Jan Daniel | 10. 1. 2014 10:02

A celé to je způsobeno jedním obrovským nesmyslem, který se nazývá rovné volební právo..... Síla volebního hlasu prostě musí mít vzrůstající a klesající hodnotu dle fyzického věku a být odstupňována dle výše skutečně odvedených daní. Je možné, aby v akciové společnosti měl stejnou váhu hlas akcionáře pětiprocentního i toho druhého, majícího 95%? Není.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 10. 1. 2014 17:43
reakce na Vladimír Veteška | 10. 1. 2014 15:12

Zajímavá myšlenka, ale je tu drobný rozdíl. Akcionáři spravují majetek, který získali dobrovolně. Problém je podle mě úplně v jiné rovině a to v morální a právní. Řešením by mohlo být např. zrušit právo rozhodovat o životě a majetku jiných lidí bez jejich souhlasu (nedobrovolně) a to bez výjimek. Ostatní ať si klidně zřídí kibuc a dotují se navzájem třeba podle velikosti uší, jsem si jist, že jim nikdo bránit nebude. Vámi navrhovaný systém by pravděpodobně vedl ještě k většímu chaosu než ten současný.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 10. 1. 2014 11:50
reakce na Jan Daniel | 10. 1. 2014 10:02

Naprostý souhlas. Jen s malou poznámkou, lidé tenkrát neměli na výběr tolik možností jako dnes. Mantinely byly nastaveny. Původním záměrem sice byla ochrana základních práv a svobod občanů, ale velice rychle se to zvrhlo v pravý opak tj. vůli většiny ovládat menšinu naprosto bez zábran, přičemž do politiky mají šanci vstoupit pouze strany reprezentující zájmy jedné skupiny na úkor druhé. Podle aktuálních potřeb doby.
Kolik občanských práv bylo za dobu existence americké ústavy postupně přesunuto ve směru od jednotlivých lidí k „institucím“ a kolik z nich bylo naopak vráceno zpět?
Pokud se nějaký člověk chce svých práv vzdát, může to udělat pouze dobrovolně a i tak pochybuji o tom, že by to udělal ve prospěch jen jediného teritoriálního monopolu. Protože věřím v morálku, tak nepochybuji o existenci lidských práv, která nejdou odebrat násilím nebo pomocí libovolného zákona a to ani v jeho skryté formě, tak jak se dnes stává běžnou praxí.
Kde bylo tenkrát to staré známé „O všem pochybuj“, které pronesl Descartes (což byl spolu s Leibnizem otec moderních vědeckých metod). Možná by tenkrát stačilo myslet trochu víc realisticky a držet se pravidla „Nevytvářej si modly“, ale mám takový pocit, že dnes už to došlo až příliš daleko.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tom Novak | 9. 1. 2014 22:23

Jak by to asi znělo, kdyby se slovíčko "růstismus" vyměnilo za slovo "stát"
Většina by asi bez rozmyslu odvětila, no to je ale ukázková demagogie.
Nabízím trochu jiný pohled:
Nemyslím si, že by kapitalismus zdegeneroval v "růstismus". Opravdový
kapitalismus nikdy neexistoval. Vždycky tu byly skupiny lidí, které si dokázaly
přizpůsobit zákony na míru a tím popřít jak svobodu, spravedlnost, tak i
soukromé vlastnictví. Nejdřív to byla šlechta, pracující pro krále, za
odměnu se těšící jeho přízni, později opět "různé" skupiny pracující pro
změnu pro parlament a ty se zase těší přízni politiků. Změnili se jen lidé a
jména aktérů, role zůstaly zachovány. Nesporná nevýhoda parlamentu je akorát
v tom, že král byl po určité období neměnný a tedy byl nucen chovat se v
delším časovém horizontu šetrně (tj. i vzhledem ke svým následníkům, počítal totiž s tím, že to zůstane v rodině), zatímco v parlamentu se lidé mění jak na
běžícím pásu. Jak praví jedna pravda, hladový prase žere víc jak sytý.
Špehování, ztráta soukromí, iluzorní modla s jménem HDP a jiní masově
zavedení exoti, jsou jen důsledky tohoto procesu a nástroje pro udržování
kurzu v nakročené cestě. Jen stát jim umožnil existenci v tak velké míře
(proti které se autor oprávněně bouří) a nepochybně jim ještě v budoucnu zajistí další
"růst" a uctívání.
Spousta lidí nepochybuje o tom, že centrální plánování ekonomiky, tj. i
socialistická doktrína prezentovaná komunisty nefunguje, ale přitom jim
nevadí, když se stejným způsobem plánuje množství peněz v oběhu. Vyjádřím-li
to jako metaforu, tak je-li společnost a celá ekonomika (na složitosti
nezáleží) lidským tělem, potom peníze jsou jeho krví. Fyzikové věří, že
neexistuje perpetum-mobile, ale jako zázrakem v ekonomice ne a ne se s tímto neměnným
zákonem smířit. Pokud jsme se nedokázali poučit z minulosti, tak stále
doufám, že nás jednou ty nekonečné hospodářské krize přesvědčí, že centrální
plánování ani násilí a monopoly nefungují v žádné oblasti. Pěkný den všem.
P.S.: Poznámka pro pana Březinu k jím opěvovaným 90-tým létům těsně po
revoluci. Podle mě je to důsledek toho, že hospodářství se skokově změnilo
ze systému s téměř nulovým stavem volnosti (pod tlakem diktátu ve všech
směrech silně omezené ekonomiky) na systém s velkým stupněm volnosti. I když
při absenci potřebných zákonů se udělalo jistě mnoho chyb, z celkového pohledu to
bylo období prosperující ve většině oblastí lépe jak dnes. Jak možností
postupně ubývá, nůžky se rozvírají a situace se zhoršuje. Na věci nic
nezmění ani to, že tuto společnost nazvu třeba "kočkopes", jen v důsledku
špatných zákonů, neúctě k svobodě a soukromému vlastnictví to v USA bude za chvíli vypadat velice podobně jako v Evropě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Umair Haque
Vlivný ekonomický bloger, ředitel Havas Media Lab a autor knihy The New Capitalist Manifesto: Building a Disruptively Better Business.Kromě toho založil...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!