Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak Pinochet a „kluci chicagský“ nechali rozkvést Chile

Po rozhovoru s bývalým ministrem Pinochetovy vlády přináší Lukáš Kovanda exkluzivní chilské ohlédnutí. Pinochetův režim na jednu stranu neblaze proslul jako krvavá diktatura, na druhou stranu přinesl mnohé inspirativní ekonomické reformy. Jejich myšlenkovým zdrojem byla malá skupinka mladých liberálních ekonomů, spojená místem studia – Chicago boys. Kluci chicagský.

Rozhovor s Pinochetovým ministrem vnitra a financí a centrálním bankéřem Carlosem Cáceresem: Diktátoři se moci nevzdávají

Pokročilý osmdesátník Arnold Harberger je stále čiperný. „Teď se chystám do Etiopie, budu tam radit, co mají dělat s ekonomikou,“ odhalil své plány, když mě svezl na Sunset Boulevard. Tento proslulý bulvár je od kampusu losangeleské univerzity, co by kamenem dohodil, takže naše rozmluva během jízdy jeho obstarožním vozem neměla dlouhého trvání. Naštěstí krátce předtím věnoval mým otázkám celé dvě hodiny, uprostřed stojatého klidu jedné z poslucháren univerzity, kde působí jakožto emeritní profesor ekonomie.

Jako dnes jezdí do Etiopie, navštěvoval dlouhá léta Chile a další latinskoamerické země. I tam radil, co s ekonomikou. „Chile jsem navštěvoval od konce padesátých let téměř každoročně až do roku 2007,“ vybavuje si. A byly to návštěvy, které – ať už přímo, nebo zprostředkovaně – zásadně pozměnily reálnou ekonomickou situaci podstatné části celého jihoamerického kontinentu i dalších zemí. „Dost možná, že žádný jiný akademický ekonom neměl takový vliv – a v takového šíři – na hospodářskou praxi jako on,“ říká na Harbergerovu adresu Lester Telser, někdejší kolega z Chicagské univerzity, s nímž jsem se sešel ve „Větrném městě“ v jednom z řadových domků situovaných nedaleko univerzity, v němž bydlí.

Anketa

Dívat se po ekonomických úspěších diktatur... Není to nebezpečné?

Mafie? Tak trochu

Harberger je totiž kmotrem všech „kluků chicagskejch.“ Zní to mafiánsky? Však to taky tak trochu mafie byla – ale mafie, která přispěla spíš k ekonomickému rozkvětu než rozvratu. „Kluci chicagský“ jsou dnes už pány ve zkušeném věku, patří k nim například José Piñera (bratr současného chilského prezidenta Sebastiána Piñery, známého ze scénky „Klausovo pero) nebo někdejší chilský ministr financí Sergio de Castro. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let to ale byli mladí a perspektivní… inu, kluci. Za sebou povětšinou měli studia na Chicagské univerzitě – odtud jméno jejich „gangu“ –, která v půli padesátých let zahájila společný studijní program s Katolickou univerzitou v Chile. V něm byl nejvíce zaangažovaný právě Harberger. A před sebou pak měli historickou příležitost realizovat své liberální reformy, kterou poskytne puč generála Pinocheta roku 1973.

Zločiny, vraždy a únosy, jež byly krutou realitou zejména prvních let Pinochetovy vlády, vrhají na působení „kluků chicagskejch“ temné světlo. Jak ale zdůrazňuje Harberger, jejich padrino, první „kluci chicagský“ se dostali do vrcholných funkcí už za vlády prezidentů Alessandriho a Freie, kteří v Chile vládli před nástupem socialistické Allendeho garnitury roku 1970. „Byl to Frei, nikoli Pinochet, koho jsem řadil mezi své osobní přátele,“ líčí Harberger a – jakožto zjevný milovník nejen ekonomie, ale i života – vzpomíná na velkou párty s pitím a tancem, kterou pořádal u sebe doma, tehdy ještě v Chicagu, a které se účastnil právě také Frei.

Frei zpočátku podporoval Pinochetův puč a Allendeho svržení. Brzy po nastolení vojenské vlády se ale od generálova směřování distancoval. Podobně jako Harberger; ten v prvních letech Pinochetovy vlády odmítal jakoukoli rádcovskou roli. Chile však nadále navštěvoval. „Byl jsem v pravidelném kontaktu s americkou ambasádou, která mě zpravovala například o počtu politicky motivovaných zmizení osob,“ uvádí s tím, že někdy kolem roku 1978 tato cifra klesla na nulu. Tehdy spolupráci přestal striktně odmítat. Západní ekonomové v té době běžně radili třeba Suhartově Indonésii, Pákistánu a dalším režimům kontroverzním podobně jako pinochetovské Chile, ne-li víc, zdůvodňuje. „Za celou dobu Pinochetova režimu jsem s tou vládou ale nespolupracoval déle než čtrnáct dní,“ dodává Harberger.

„Pinochetův režim se dnes převážně připomíná pro zločiny a porušování lidských práv,“ říká mi při své návštěvě Prahy Carlos Cáceres, generálův ministr financí a posléze i vnitra. „Jen málokomu vytane na mysli, jak obrovské zásluhy má na celkové přeměně chilské hospodářské politiky a na tom, že Chile je dnes jednou z ekonomicky nejvíce prosperujících zemí Latinské Ameriky,“ doplňuje s tím, že bez Pinocheta a „kluků chicagskejch“ by na tom země rozhodně tak dobře nebyla.

Mejdany i semináře

Cáceres, svěže působící sedmdesátník, měl stejně blízko k Pinochetovi jako ke „klukům chicagskejm“, jimž byl vlastně vrstevníkem a kolegou. Ví tak z první ruky, jak se liberální myšlenky ekonomů vyškolených ve Spojených státech Miltonem Friedmanem a dalšími dostaly až ke generálovi. „Podstatnou roli sehrál objemný spis El ladrillo, Cihla. Cihla vlastně byla diagnózou stavu chilské ekonomiky přelomu šedesátých a sedmdesátých let a zároveň souborem reformních opatření, jež – Cáceresovými slovy – zajistí hospodářský růst a svobodný politický systém. V době svého vzniku to byl jen jakýsi hypotetický nástin možností, jejichž realizace byla možná jen při změně režimu. „Štěstí tudíž bylo, že se spis dostal do rukou Pinochetovi,“ konstatuje Cáceres. Generál byl podle něj vzácným typem osobnosti, jelikož lidé vzešlí z armádního prostředí obvykle nehoří jako on pro ideje volného trhu a plně tržní ekonomiky, ale naopak sdílejí silné přesvědčení o prospěšnosti koncentrace moci v rukou státu.

Duchovním „kmotrem“ Cihly nebyl nikdo jiný než Harberger. „Vše podstatné, co v tom spise bylo, vzešlo z diskuzí a seminářů s chilskými ekonomy, mými někdejšími studenty, jež se konaly v Chicagu na univerzitě, ale i třeba u mě doma – často do pozdních nočních hodin.“

Mejdany i noční semináře, jež Harbergerovi pořádali, tak zprostředkovaně formovaly současnou podobu chilského hospodářství více, než by se mohlo zdát.  „Žádná politická strana v Chile, včetně těch krajně levicových, dnes nezpochybňuje fundamenty naší hospodářské politiky, které jsou od Pinochetovy éry v podstatě neměnné; chilský institucionální rámec funguje výtečně, centrální banka je nezávislá, v zemi panuje hospodářská stabilita,“ přibližuje Cáceres. „Reformy chilského střihu byly později přijaty v mnoha a mnoha zemích i mimo Latinskou Ameriku. Chilský prezident má nyní po ruce lepší ekonomický tým, než měl svého času George Bush junior, což je skvělý úspěch,“ přidává Harberger. Jedním dechem však uznává, že liberální reformy nebylo v té době, v sedmdesátých letech, možné provést v demokratickém zřízení, neboť Jižní Amerika byla opojena socialismem. Uskutečnitelné byly jen v autokracii.  

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Český ekonom a žurnalista, člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie.

V Týdnu a Profitu publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst také na Finmagu.

Lukáše Kovandu můžete sledovat na Twitteru a Facebooku.

Knižně v Česku vyšlo

Jednou denně pro mlíko

Úspěch chilských reforem vystihuje i srovnání se sousední Argentinou, zemí mnohem bohatší na přírodní zdroje, která však na počátku tisíciletí zbankrotovala. „Jeden argentinský ekonom mi před lety říkal, ‚Carlosi, Chile má jen měď, zato Argentina je na přírodní zdroje daleko bohatší – nepotřebujeme mezinárodní obchod, abychom přežili‘,“ vystihuje Cáceres původ víry mnoha Argentinců v ochranářství a v nízké zapojení do mezinárodních obchodních toků.  „Opáčil jsem mu tehdy: ‚Dobře, proč se ale spokojit se dvouprocentním růstem, když můžete expandovat tempem pěti či sedmi procent?‘“

Otevření ekonomiky však není jediným důvodem úspěchu chilských liberálních reforem. „V Chile v sedmdesátých letech existovalo víc než pět tisíc rozličných celních norem,“ líčí Cáceres jednu z dalších příčin. „Představte si, jak svůdné pro obchodníka bylo jít za nějakým vládním úředníkem: ‚Proč nesjednáme mému produktu výhodnější celní tarif?‘“ Jedním z prvních opatření, pokračuje Cáceres, které po svém nástupu Pinochet učinil, bylo ustanovení jednotného tarifu, 35 procent, pro všechny produkty bez výjimky – a dále pak jeho snížení  na deset procent a ještě níže. „Omezila se tím korupce. Už zkrátka není žádný důvod vyjednávat s  úředníky. Jedním z nejlepších způsobů, jak snížit míru korupce, je mít co nejméně výjimek, tarifních či daňových pásem a tak podobně, prostě co nejméně intervencí. Podívejte se na Argentinu, jde o vysoce intervencionistickou ekonomikou a úroveň korupce tam přetrvává na velmi vysokých úrovních.“

A vzápětí nabízí ještě jedno srovnání se Argentinou, druhdy, na počátku 20. století, jednou z nejbohatších zemí světa: „V roce 1973 jsme měli více než tři tisíce cen kontrolovaných vládou. V Argentině centrálně stále určují nějakých pět tisíc cen. Jak to můžou dělat? Jsou snad tak chytří? Znají všechny proměnné ovlivňující nabídku a poptávku? Vědí, jaké jsou skutečné náklady produktů? Nemožné!“

Cáceres v sobě evidentně nezapře ideové souputnictví s „klukama chicagskejma“ a jejich liberálně-tržním padrinem Harbergerem, jenž své ideje dokázal prosadit v praxi jako málokdo jiný. „Myslím, že mnoha ekonomům chybí zkušenost z praxe, která je velmi důležitá,“ všímá si již vzpomínaný Telser. „Spjatost některých ekonomů s reálnou ekonomikou končí u toho, že si ráno zajdou do koloniálu pro krabici mléka. To však rozhodně nebyl a není Harbergerův případ.“.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK