Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Škodí korupce a daňové úniky ekonomice? Méně, než si myslíte

| 18. 2. 2013

Podrobnější rozbor ukazuje, že nepoctivost při zadávání státních zakázek neškodí bohatství národů až tolik, někdy dokonce naopak. Totéž platí o některých daňových únicích. Jsou ovšem situace, kdy taková nepoctivost může být zničující. Místo davové hysterie bychom měli analyzovat, rozlišovat a hledat uspořádání, v němž by poctivé jednání napomáhalo všeobecnému prospěchu a v němž by se zároveň vyplácelo.

Škodí korupce a daňové úniky ekonomice? Méně, než si myslíte

Zkuste si na chvíli představit, že někdo z vašich blízkých byl zařazen do transportu do tábora smrti, vy jste někde poblíž a máte v tašce rodinné šperky. Doufali byste v takové situaci, že strážný bude poctivý a neúplatný? Já bych se spíše modlil za to, aby byl co nejzkorumpovatelnější.

Máte pravdu, naprosto extrémní příklad. Tak vezměme něco, co by se mohlo stát třeba i letos v České republice. Představte si venkovský podnik. Zaměstnává sto lidí v okrese, kde o práci jinak nezavadíte. Přijíždí inspekce, aby zkontrolovala, zda podnik dodržuje nový předpis. Jenže strojní zařízení má svá léta, je sice plně funkční, bez závad a nehod, přesto nevyhovuje nejčerstvější normě. Několikamilionová pokuta by ovšem znamenala ukončení činnosti. Nakonec to spraví úplatek. Podnik přežije, lidem zůstane práce a jejich rodiny se nerozpadnou. Několik mužů se nestane alkoholiky na státní útraty, možná nedojde i na horší, okamžité tragédie. O rodinách těch mužů a širších důsledcích nemluvě. Jednal továrník amorálně, když v tomto případě uplácel? Možná ano. Bylo jeho jednání škodlivé? Rozhodně ne!

Podíl korupce na polidštění reálného socialismu

Pro oba naše příklady platí, že existuje lepší cesta. Člověk by neměl řešit úplatkem svůj vlastní problém, ale usilovat o celkovou změnu poměrů. O pád režimu, který provozuje tábory smrti, nebo o zrušení špatné direktivy. Jenže to je cesta v jednom případě extrémně riskantní, v obou případech s velice nízkou šancí na úspěch. A vždy příliš pomalá, než aby mohla přinést záchranu v konkrétním případě.

Tím nechci tvrdit, že korupce není špatná. Jen upozorňuji, že záležitost je složitější, než vypadá na první pohled, a pokud z korupce děláme hlavní a téměř jediný problém naší přeregulované země, potom klameme sami sebe a zastíráme problémy hlubší a významnější. A pokud tvrdíme, že korupce a daňové úniky vždy snižují bohatství národů, nejspíš se mýlíme. Doporučuji pozornosti čtenářů studii, jejíž český překlad před časem vydal Občanský institut a která ukazuje, že právě korupce a daňové úniky byly klíčovým faktorem, který způsobil obrovské zvýšení životní úrovně v Itálii mezi roky 1950 a 2000. Ostatně, na podobný jev jsme narazili při porovnávání současného režimu a marxistického socialismu. Hybnou silou, která převedla Československo od fanatického teroru Gottwaldova období k relativně snesitelnému jakešovskému režimu, nebylo disidentství nýbrž korupce. Víte, jaký je rozdíl mezi komunistou a krtkem? Krtek hrabe od sebe, zatímco komunista pod sebe. V 80. letech jsme se tomu vtípku smáli s určitou hořkostí, ale nikdo z nás by tehdy nechtěl návrat neúplatných „rudých komisařů“ z roku 1949.

Nedokážeme vést pevnou hranici, kdy nepoctivost a daňové úniky škodí, ale můžeme najít řadu ukázkových příkladů, které nám usnadní orientaci.

Nepoctivost, džungle a orientální despocie

Vzájemné okrádání lidí a podniků mezi sebou je pro ekonomiku zničující. Jestliže se člověk nemůže alespoň do určité míry spolehnout na to, že jeho partneři, zaměstnanci a zaměstnavatelé budou poctiví, musí se zajistit jinak a rostou náklady na právníky, mříže, ostrahu, bezpečnostní kamery a další položky. Často rostou do té míry, že některé podniky si je prostě nemohou dovolit a musí ukončit činnost nebo ani nevzniknou. Ve světě najdeme regiony, kde platí, že cokoliv kdo vyrobí nebo vypěstuje, bude mu to okamžitě ukradeno. Často to jsou oblasti, které trpí hladomorem.

V jednání mezi soukromými subjekty je tedy nepoctivost destruktivní vždycky nebo téměř vždycky. Ale jak je to státní správou? Jsou civilizace, kde je obvyklé, že žádný běžný administrativní úkon nebude proveden bez úplatku. Někde se s tím naučili zacházet tak, že se vlastně jedná jen o neformální náhradu kolku, nicméně vedlejším efektem je vznik něčeho na způsob cechovního systému. Pokud nevíte, komu a jak předat správně bakšiš (což ví jen omezená skupina zavedených podnikatelů), nemůžete vstoupit na trh.

Jinde však toto spojení běžného papírování s povinným úplatkem působí škody ještě daleko horší. Spousta zajímavých projektů, které by jinak pomáhaly a vytvářely pracovní místa, se nerozběhne, protože když náklady zvýšíte o úplatky, podnik se nevyplatí (nezapomínejme, že do kalkulace musíme zahrnout i riziko, s nímž jsou úplatky vždy spojeny).

Jiným zničujícím případem jsou situace, kdy státní úředník rozhoduje spor dvou soukromých subjektů a nechá se od jednoho z nich podplatit. To vytváří pro všechny zúčastněné situaci obrovské nejistoty. Proč bych měl investovat peníze a úsilí do vybudování firmy, když můj konkurent může podplatit regulátora a nechat můj podnik zavřít? Kdo by stavěl dům s rizikem, že ho bohatší soused nechá zbourat kvůli lepšímu výhledu? I tady platí, že úplatnost státní správy vede k úpadku.

Efektivnější státní správa, lepší život občanů?

Ale dokážeme najít i opačné případy. Podnikatel chce rozběhnout novou firmu, celé okolí jeho záměr podporuje, ale nedokáže vyhovět strašlivě složitým a nesmyslným předpisům. Pokud se podaří situaci vyřešit rozumným úplatkem, je k dobru všech zúčastněných (vyjma úředníka, který zatížil svoje svědomí). To, ostatně, běžně funguje i ve vztahu k některým neziskovým organizacím. Pokud si koupíte správnou ekologickou studii nebo jste sponzorem správného občanského sdružení, překážky pro váš záměr prostě zmizí.

Teď něco k tolik diskutovaným státním zakázkám. Představme si čistě teoreticky situaci, že veškerá navrhovaná opatření by zabrala a úředníci podílející se na státních nákupech, by byli nejen neúplatní, ale stali by se také skvělými nákupčími (mnoho zpackaných projektů je totiž spíš otázkou neschopnosti než nepoctivosti). A představme si, že by se tak opravdu podařilo ušetřit kolem 200 miliard ročně. Žilo by se nám lépe? Přijde na to.

Jsou lidé, kteří věří, že když se člověk stane úředníkem, stane se zároveň andělskou bytostí, přestává sledovat své vlastní zájmy i zájmy své rodiny a jde mu pouze o veřejné blaho. Pokud tito lidé mají pravdu, pak by se nejspíš za těch ušetřených 200 miliard snížil státní dluh, klesly by daně a podnikatelé by dostávali lepší služby (stát by dokázal bez problémů poznat, co přesně potřebují).

Pak ale existuje možnost, že jsou státní úředníci stejní lidé jako my ostatní. To znamená, že mají tendenci sledovat svůj zájem stejně jako podnikatelé nebo jejich zaměstnanci. Pokud by tomu bylo tak, potom si můžeme být jistit, že z těch ušetřených 200 miliard nebudou sníženy daně, ale vzniknou nové úřady, nové směrnice, nové státní organizace, víc dotací pro neziskovky. A praktickým důsledkem bude prostředí ještě nepřátelštější k produktivním činnostem. Víc regulací, složitější předpisy, méně nových podniků a méně pracovních míst.

Daňové dilema: Poslat peníze vládě, nebo dát lidem práci?

Nekradou ale jen státní úředníci. Druhá strana se může zase dopouštět nejrůznějších podvodů, aby se vyhnula placení daní. Nejčastěji tak, že transakce není nikde zaznamenána. Souhlasím, že je to nepoctivé. Ale jaký to má dopad na bohatství národa? Opět záleží na situaci.

Vesnický instalatér udělá práci na černo. Místo, aby peníze odevzdal vládě, je utratí v místní hospodě (opět na černo), hospodský si nechá opravit auto u místního automechanika (opět načerno), automechanik zaplatí svému dítěti kroužek výtvarné výchovy a učitelka si nechá udělat novou skříň (opět všechno na černo). Kdyby byl instalatér z našeho příběhu poctivý a peníze odevzdal vládě, další transakce by neproběhly. Práce by nebyla odvedena, výrobky by nevznikly a lidé by se měli hůř. Ostatně, ekonomové veřejné volby si už před lety všimli, že daňové úniky zpravidla vedou k zvyšování bohatství národů.

Pak máme druhý typ daňového úniku. Majitel velkého podniku působícího v civilizované zemi a využívající všechny výhody tamního prostředí svou firmu zaregistruje na Mauriciu, a zisky jsou z místní ekonomiky odsávány na konto v daňovém ráji. Peníze neodevzdané na daních prostě zmizí. Instalatér i automechanik jsou nadále bez zakázek a chybí i ta malá část odevzdaných peněz, která by se do ekonomiky vrátila ve formě různých dávek. To je daňový únik, který skutečně škodí.

Stranou ponecháváme specifický druh „daňových úniků“, na který v médiích narážíme nejčastěji, a který spočívá v tom, že na základě padělaných dokladů jsou někomu vyplaceny peníze. Fakticky se totiž nejedná o daňový únik, ale docela obyčejnou krádež.

Ale skutečnost je ještě o něco složitější. Pokud totiž daňové úniky přesáhnou únosnou míru a úředníci nemají možnost přejít do soukromého sektoru, roste tlak, aby se začali živit vybíráním výpalného, tedy spojovat běžné administrativní úkony s vyžadováním úplatků. To už by destruktivní bylo. Mimochodem, v českém prostředí narazí majitel malé firmy na takové jednání častěji u korporace než na úřadě.

Pět propozic o korupci, daňových únicích a bohatství národů

Omezený rozsah článku nám neumožňuje provést podrobnější analýzu, nicméně i tato povrchní některé věci ukazuje.

Nejškodlivější jsou ty formy korupce, které se v České republice vyskytují jen minimálně, pokud vůbec. Mám na mysli spojování běžných administrativních úkonů s vydíráním, případně vynášení nesprávných rozhodnutí ve sporech mezi soukromými subjekty.

Korupce způsobující zbytečný nárůst nákladů státní správy ve skutečnosti působí relativně malé škody. Ve skutečnosti by jen malá část ušetřených peněz byla vynaložena ve prospěch občanů.

Boj proti daňovým únikům – pokud by byl úspěšný – by dramaticky zhoršil hospodářskou situaci. Odsávání zdrojů z ekonomiky, které určitý typ daňových úniků způsobuje, totiž probíhá stejně a vláda jej dokonce aktivně podporuje vyplácením tzv. investičních pobídek.

V režimech, kde stát nemá k dispozici příliš mnoho peněz a kde se lidem neplete do života, nemůže ani korupce působit příliš velké škody (není toho moc, co by se dalo rozkrádat).

V režimech, kde má k dispozici hodně peněz a velké pravomoci, vede korupce spíše ke zmírnění škod, které by státní správa jinak způsobila.

Jsou-li tyto závěry správné, potom je současný boj proti korupci stejně stupidní jako snahy zlepšit stavy dobytka likvidací čarodějnic (které jej měly údajně uhranout). Je lepší jen v tom, že se zatím neubližuje konkrétním lidem. Rozhodně ale nemůže vést ke zlepšení situace – stejně jako v minulosti nepomáhaly pogromy. Ve skutečnosti nepotřebujeme méně zkorumpovanou státní správu, ale menší státní správu. A nepotřebujeme boj proti daňovým únikům, ale menší daně.

Aby nedošlo k mýlce. Jako majitel firmy, která se musí o každou tisícovku porvat, sdílím vztek svých spoluobčanů, když tušíme, že někteří státní úředníci si se neuvěřitelnou snadností přisvojují „pět a více v českých“. Osobně mě znepokojuje také to, že korupce je téma, na kterém se profilují různí malí führerové s obrovskými mocenskými ambicemi bez reálného programu. Ale skutečné jádro problému je někde úplně jinde.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (50 komentářů)

Jaroslav Krátký | 19. 2. 2013 00:01

Řešení korupce už přece bylo představeno?!
Copak jste nečetli příspěvek Karla Janečka, že je třeba začít změnou volebního zákona a vše se v dobré obrátí?
Navíc EU usilovně pracuje na výchově nového, Evropského člověka (kterému bude jistě korupce cizí)!
Sakra, kde jsem tohle už slýchával...?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 18. 2. 2013 16:39

Tak podpora fotovoltaiky nás bude stát jeden BILION CZK, tisíc miliard.
Bylo to demokraticky schváleno, takže podle některých místních diskutujících to je ok. Zřejmě to chtěla většina a tak i příslušník měnšiny, který si při pohledu na pole osazení panely ťuká na čelo, musí držet ústa a platit...

Naopak případná snaha jednotlivce si nějak poradit a tuto přirážku nějak obejít, by podle těchto lidí byla nemorálností a jasným zločinem. Hmm...

Někteří zastánci legislativy (=co napíše stát/král/poslanec/tajemník na papír je právo) a odpůrci přirozeního práva (=o tom, co je spravedlivé se nedá hlasovat, něco buď objektivně spravedlivé je, nebo není) by jako jediný legitimní způsob odporu brali žalobu u soudu. U soudu toho stejného státu, který na nás solární jho uvalil. Tak tedy good luck.
No prosím, každý holt uvažujeme jinak....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 17:34
reakce na Jan Altman | 18. 2. 2013 16:39

Jedna věc je právo, široce uznávaný soubor pravidel, které je vhodné dodržovat, a jiná věc je spravedlnost, míra spokojenosti se stavem nějaké části reality. A míra spokojenosti může být u každého jedince jiná, stejně jako můžou být různá přijatelná pravidla.

Nespokojenost a pocit nespravedlnosti se přeci může zlepšit i pomocí vyjednávání o platných pravidlech. Zejména při volbách, kdy dochází k jedinečné příležitosti ovlivnit ty, kteří určují platná pravidla. V současné době ještě nejsme omezení na výklad existujících pravidel u soudů...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Lukáš Staník | 18. 2. 2013 18:05
reakce na Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 17:34

"právo, široce uznávaný soubor pravidel, které je vhodné dodržovat"

A pokud se široce uznávaný soubor pravidel vynucuje, jak je to potom? Je to stále právo? Neříká se tomu spíše totalita?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Berg | 18. 2. 2013 16:37

Miliontá variace na oblíbené libertariánské téma "nepotřebujeme lepší pravidla, potřebujeme menší přerozdělování". Přičemž mnoho příkladů tu souvislost mezi přerozdělováním a korupcí naprosto vyvrací - např. Mexiko má docela nízkou míru přerozdělování, přesto vysokou korupci, např. skandinávské státy naopak.

A konkrétní příklady v článku jsou tak přitažené za vlasy, až to bolí ("Podnikatel chce rozběhnout novou firmu, celé okolí jeho záměr podporuje, ale nedokáže vyhovět strašlivě složitým a nesmyslným předpisům." - haha. jaké konkrétní předpisy není možné v ČR při rozjezdu firmy splnit?).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Hampl | 18. 2. 2013 21:56
reakce na Michal Berg | 18. 2. 2013 16:37

Opravdu věříte, že kdyby mexičtí úředníci dostali více peněz, zvýšila by se jejich poctivost?

A co se týče toho "příkladu přitaženého za vlasy", zkuste si třeba založit výrobní podnik, který bude použít některou z těch stovek chemických látek, které byly ještě před pár lety pokládány za relativně neškodné a dnes spadají pod směrnici REACH. Nebo zkuste založit hospodu s teplou kuchyní. Před pár lety k tomu stačilo pár hrnců a hygienické návyky, dnes potřebujete vybavení za statisíce. V naší vesnici skončila skvělá pekárna - nedokázala dodržet zpřísněné hygienické předpisy (fungovala celá léta a vždy tam bylo vzorně čisto).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Fryč | 18. 2. 2013 18:41
reakce na Michal Berg | 18. 2. 2013 16:37

Ono to přerozdělování je důležité, ale není jediné. Státní moc nařizuje, kolik zaplatíte za to, že vám bylo dovoleno "holit" státní poddané (jaképak poskytování služeb za protihodnotu? Vykořišťujete je a za to budete platit!), ale také nařizuje spoustu jiných, nepeněžních plnění. Prostoru pro korupci spousta.
Ad ten druhý odstavec. Jistě, že to jde. Jenom si na to radši najměte právníka nebo někoho, kdo se v tom vyzná a to je sakra drahé. Třeba zkuste říct, kolik a která nařízení/ustanovení se může týkat vyslání zaměstnance na služební cestu. Je to jedna z mnoha situací a vcelku bezvýznamná, tak to bude jednoduché, že? A co teprve něco pro podnikání zásadnějšího;-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Lukáš Staník | 18. 2. 2013 17:04
reakce na Michal Berg | 18. 2. 2013 16:37

Samozřejmě, že lze splnit všechny předpisy pane Berg, otázka je, kolik to všechno stojí. To je, oč tu běží...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 18. 2. 2013 16:40
reakce na Michal Berg | 18. 2. 2013 16:37

Vždyť vám nikdo nebrání si s lidmi stejného vyznání mezi sebou přerozdělovat, co hrdlo ráčí....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Toman | 18. 2. 2013 14:47

"A představme si, že by se tak opravdu podařilo ušetřit kolem 200 miliard ročně. Žilo by se nám lépe?"

Nevím, jestli by se nám ihned a "hmatatelně&quo t;žilo lépe, ale mohli bychom například snižovat schodek/státní dluh. Čili snížit pravděpodobnost, že se v budoucnu budeme mít hůře. (Odpověď "ne" by mi připadala poněkud nihilistická).

Kromě toho největší problém korupce je morální. Zaprvé, je téměř nemožné podnikat fér v prostředí, kde je korupce normou. Zadruhé, je obtížné ji po zavedení z takového prostředí vymýtit (firmy, které se rozhodnou od korupce upustit, se dostanou od nevýhody).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lukáš Staník | 18. 2. 2013 13:23

Daňový únik, ať se jedná o jakýkoliv případ, tak se nejedná o nic co by obecně škodilo ekonomice. Jde pouze o to, kdo v té ekonomice disponuje ekonomickou silou v daném čase (kdo disponuje těmi penězi v tom konkrétním čase), protože i ty "uniklé" peníze jsou později využity k "legálnímu" ;nákupu, který je řádně zdaněn - stát s nimi disponuje později. A pokud se jedná o snížení ekonomické moci organizace, které říkáme stát, tak se zas tak moc neděje nebo snad jo? Stejně to akorát rozkradou. Jak říkal v jednom svém nedávném proslovu poslanec Zaorálek, "rozpusťme to". Sice z nadsázkou, ale kdoví :) Daňový únik je nefér možná v případech, kdy jeden podnik dodržuje daňovou legislativu a druhý ne. Porušuje, ale v takovém případě druhý podnik, práva prvního? Není to spíš tak, že ten kdo porušuje práva prvního podniku je stát?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 18. 2. 2013 10:37

Rozlišení "špatné" a "dobré" korupce, případně "špatného" a "dobrého" daňového úniku lze nalézt relativně lehce a to pomocí prostředků přirozeného práva.

Pokud vycházíme z toho, že každý jedinec je vlastníkem sebe sama, svého těla a následně logicky i plodů své práce, máme to hned snazší.
Jelikož máte právo na své tělo, neb jste jeho vlastníkem, snaha kohokoli vás poslat do tábora smrti, na povinnou vojnu, odebrat vám plody vaší práce, vyvlastnit pole, atd... je porušením tohoto přirozeného práva.

Naopak pokud dáte gestapákovi úplatek, aby do tábora smrti poslal vašeho soka, nebo dáte úplatek úředníkovi, aby poslal kontrolu na vašeho konkurenta, jednáte v rozporu s přirozeným právem.

Pokud si můžete legálně stěžovat pouze u té instituce, která se na vás příkoří dopouští, máte právo pochybovat, zda to je ta nejefektivnější cesta, jak se svých práv domoci. A nikdo vás při obraně svých práv nemůže nutit jít tou delší, dražší a méně efektivní cestou. Nebo si snad někdo myslí, že takový člověk si měl jít stěžovat a policii, gestapo či VB a doufat, že před soudem nějakého Urválka, Rlanda Freislera či člena jističní mafie uspěje?

Ale samozřejmě budou i tací, kteří budou tvrdit, že člověk má používat výhradně prostředky legální v rámci daného systému, za socialismu řešit problémy socialisticky (např. vstoupit do strany a změnit systém zevnitř, či žalovat poslance Viléma Nového), za nacismu nacisticky. Všichni ti Mašíni a Swingová mládež (http://cs.wikipedia.org/wiki/ N%C4%9Bmeck%C3%BD_odboj_b%C4%9 Bhem_druh%C3%A9_sv%C4%9Btov%C3 %A9_v%C3%A1lky)jednali nevhodně, protizákonně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 11:50
reakce na Jan Altman | 18. 2. 2013 10:37

Tak pokud vám připadne vhodné použít násilí na občany metra kvůli vnitřnímu svému stavu, tak máte samozřejmě (svou) pravdu...

A pokud s extrémním násilím nesouhlasíte, tak by asi bylo lepší vymezit, kde se nachází hranice vhodného násilí. Pokud někdo zabije člověka, který se vzdá nebo je ochoten spolupracovat, vhodné mi to opravdu nepřipadne.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 18. 2. 2013 12:15
reakce na Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 11:50

?
Nerozumím, s čím polemizujete.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 13:34
reakce na Jan Altman | 18. 2. 2013 12:15

S výrokem, že Mašínové jednali vhodně.

Ale možná jenom slovíčkařím, pak se omlouvám za vsuvku...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 18. 2. 2013 10:41
reakce na Jan Altman | 18. 2. 2013 10:37

Všechna práva, včetně těch vašich údajně přirozených (které jsou tak přirozené, že se vyskytují pouze v příručkách liberálů), jsou jen sociální konstrukty.
Jediné přirozené právo je právo silnějšího. Bohužel.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 19. 2. 2013 04:40
reakce na Martin Brezina | 18. 2. 2013 10:41

Tohle je taky sociální konstrukt?
https://www.yout ube.com/watch?v=FD06JUUXbSQNeboje to "přirozeně nasraná" opice?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 19. 2. 2013 10:37
reakce na Jan Pozner | 19. 2. 2013 04:40

Takže je správně, když je dělník "přirozeně nasrán", že dostává méně kvalitní odměnu za stejné "chození do práce" jako jeho ředitel?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Lukáš Staník | 18. 2. 2013 12:56
reakce na Martin Brezina | 18. 2. 2013 10:41

Já bych ty přirozená práva, která se podle Vás vyskytují pouze v příručkách liberálů a jsou pouhé sociální konstrukty, definoval tak, že pokud dojde k porušení těchto práv,
tak je ten dotyčný poškozený vždy a za každých okolností "přirozeně nasrán".
Děj se co děj, je to vrozená reakce na danou situaci, platí to, jak pro Vás, tak pro každého a vždy, proto to jsou "přirozená" ;chcete-li "vrozená" práva.
Není to žádný sociální konstrukt, chápe to i malé dítě, kterému vezmete lízátko a to začne brečet a které je ještě nedotčené sociálními vlivy svého okolí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 13:45
reakce na Lukáš Staník | 18. 2. 2013 12:56

Já myslím, že je nutné vzít do úvahy i to, že "přirozeně nasraní"jsou snad všichni vězni na celém světě, ať už byli zavření za cokoli... I ty děti, kterým vezmete lízátko, které si přivlastnily svým úsilím, ale ne podle obecně přijatých pravidel.

A když vezmeme do úvahy oprávněnost trestu za jasná porušení pravidel chování (krádež), pak vyvstávají otázky, jaká pravidla jsou opodstatněná a za jakým účelem mají být přijata. A tím se dostáváme na půdu sociálních konstruktů...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Lukáš Staník | 18. 2. 2013 16:27
reakce na Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 13:45

Vězni sice mohou být nasraní, ale většina by Vám řekla, že ví za co sedí . A protože zákony, jak jsou psány, ve velké míře nerespektují právě "přirozené právo", tudíž bych se nedivil, kdyby někteří byli "přirozeně nasraní" (např. disent). Mám na mysli právo na soukromý majetek, nedotknutelnost soukromého majetku a právo zacházet s ním dle libovůle majitele a s ním spojené právo vlastnit sám sebe - pokud chcete, tak to jsou ta pravidla (víc jich netřeba a už vůbec nemusíte nic sociálně konstruovat), ale jak říkám ta jsou jaksi přirozená. A platí, že ti co tato práva porušují nejvíce a neuznávají je, pak nejvíce řvou, když jsou porušována právě na nich a začnou se dovolávat jejich dodržování :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 17:17
reakce na Lukáš Staník | 18. 2. 2013 16:27

"většina by Vám řekla, že ví za co sedí"
No jo, jenže tohle je věc víry. Hezká scéna a můj oblíbený výrok z filmu Vykoupení z věznice Shawshank: „Nevinnej! Právník to posral!“

Věřím, že většina vězňů má pojem o tom, jaká pravidla překročili. Ale až následně, po násilném vysvětlení. Tedy věřím v to, že v okamžiku působení násilí byli zklamaní z toho násilí, které na ně působilo.

Jsou 2 možnosti:
1) Bez komplikovaných pravidel by na ně v současné době nemělo co působit.
2) Bez komplikovaných pravidel by na ně působilo jiné násilí.
A zase je otázka víry, jestli je alternativní násilí ve druhé možnosti lepší nežli to dnešní.

"A platí, že ti co tato práva porušují nejvíce a neuznávají je, pak nejvíce řvou, když jsou porušována právě na nich a začnou se dovolávat jejich dodržování"

S touhle analýzou naprosto souhlasím.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Lukáš Staník | 18. 2. 2013 17:51
reakce na Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 17:17

"Věřím, že většina vězňů má pojem o tom, jaká pravidla překročili. Ale až následně, po násilném vysvětlení."

Takžemyslíte, že zloděj, který se zrovna láme do cizího domu, si není v danou chvíli vědom, že porušuje jakási pravidla (ať jsou zákony jakékoliv)? Proč se tedy snaží to činit potají a nejlépe bez přítomnosti majitele domu?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 22:12
reakce na Lukáš Staník | 18. 2. 2013 17:51

"Takže myslíte, že zloděj, který se zrovna láme do cizího domu, si není v danou chvíli vědom, že porušuje jakási pravidla..."

Ne.Myslím si, že zloděj bere vězení jako součást pravidel, která jej ospravedlňuje pravidla příště porušit znova. Pro recidivisty je vězení jakýsi druh práce. Snaží se nebýt přichyceni při činu, aby ta práce nebyla příliš namáhavá. Ale v principu jim evidentně nevadí, že někomu ubližují.

Navíc si myslím si, že zloděj ze státní správy, který je přistižen při činu, určitě neuzná, že porušil pravidla. Podvodník, který nesplní dohodu, také bude tvrdit, že žádná pravidla neporušil. A pirát silnic rozhodně bude obětí zvůle policie a soudů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 18. 2. 2013 12:15
reakce na Martin Brezina | 18. 2. 2013 10:41

Zvláštní, že tento "konstrukt" ;chápou i moje děti, aniž jim to kdokoli vysvětloval. Že ho chápou všichni od vzniku lidstva, bez ohledu na kontinent a kulturu. A že vždy, když jim toto právo někdo násilím upíral, brali to jako křivdu a snažili se tomu vzpírat.
A podle vás toto vzpírání nemá žádnou "vyšší" "danou" oporu... Hm...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 18. 2. 2013 12:12
reakce na Martin Brezina | 18. 2. 2013 10:41

Takže vy tedy nejste vlastníkem svého těla?
Pak tedy prosím vyřiďte opravdovému vlastníkovi vašeho těla, aby přišel sem do diskuse, protože s vámi, jako nevlastníkem sebe sama, nemá smyslvést diskusi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 09:45

"Majitel velkého podniku působícího v civilizované zemi a využívající všechny výhody tamního prostředí svou firmu zaregistruje na Mauriciu, a zisky jsou z místní ekonomiky odsávány na konto v daňovém ráji"

A co udělá s těmi českými korunkami na Mauriciu? Prodá je na devizovém trhu někomu, kdo si za ně něco koupí v ČR? Ne, odsávány fakt nejsou...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 11:45
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 09:45

A nevymění české peníze v bance, kam si ukládá peníze,za mauricijské peníze? A banka už si s nimi poradí, třeba je vymění někomu, kdo si v časku něco koupí...

Nebo takový scénář nespadá pod autorizovanou definici, takže takový jev neexistuje?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 12:35
reakce na Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 11:45

Ano, banky "mění" peníze. Někteří lidé mají pocit, že peníze v bankách prostě "vznikají" .Teda do detailu vzato ano, ale to je poněkud jiná otázka - v tomhle případě poněkud irelevantní.

Ta banka ty eura asi získala kde? No asi je koupila od někoho, kdo chtěl české korunky, že? A za ty korunky si chtěl něco koupit taky. Takže jsme tam, kde jsme byli..
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 13:29
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 12:35

"No asi je koupila od někoho, kdo chtěl české korunky, že?"

Takových lidí i firem je ovšem hromada, kteří chtějí směnit bankovní služby za koruny...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 14:36
reakce na Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 13:29

No a kde je tedy "vyvážení zisků", když ty korunky prodá někomu za mauricijské penízky, a ten někdo ty zisky utratí v ČR?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 15:31
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 14:36

Banka nemusí prodávat korunky. Banka může pouze poskytnout zázemí pro podnikání v ČR.

Jestli úvahy pana Hampla chápu správně, tak zdejší pobočka banky převezme české koruny a vydá za ně eura, případně jiné směnitelné penízky, které pošle někomu někam dále. Klient banky tím získá to, že se zbaví korun a banka tím získá, protože je spousta lidí ochotných vyměnit její nabyté korunky za nějakou její službu

Například o jednoduchý výběr z bankomatu je zájem. Poskytnutý úvěr chce také spousta lidí vyplácetv hotovosti... Mzdymístních poboček zahraničních firem se také vyplácejí v korunách. (A ne všechny zahraniční firmy tvoří v místních pobočkách zisk v korunách...)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 16:37
reakce na Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 15:31

"Majitel velkého podniku působícího v civilizované zemi a využívající všechny výhody tamního prostředí svou firmu zaregistruje na Mauriciu, a zisky jsou z místní ekonomiky odsávány na konto v daňovém ráji"

Já tomu fakt nerozumím. Přijdu do banky, mám korunky, řeknu, že chci eura. Banka žádná eura nemá, tak vezme moje korunky, nakoupí za ně eura (od někoho, kdo chce korunky na útratu v ČR) a dá mi eura. Strhne si za to poplatek, ten použije na platbu místních zaměstnanců.

Kdo kam odsál zisky?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 17:02
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 16:37

No jo, ale tady docházíme k víře...

"Bank ažádná eura nemá, tak vezme moje korunky, nakoupí za ně eura..."

My nemáme data banky. Nevíme, do jaké míry je banka je ovlivněná naší modelovou transakcí. Stejně tak se může stát, že banka prostě nějak ty eura i korunky získala pomocí jiných transakcí a ta naše je jenom plivnutím do moře a banku ani výběr ani výdej neovlivní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 19:40
reakce na Ferdinand Mácha | 18. 2. 2013 17:02

No přesně tak - autor článku zřejmě "věří", protože jinak by nemohl tvrdit, že dochází k "vývozu zisku"...a upřímně řečeno, věřit v to, že banku vůbec nezajímá, jakou má devizovou pozici, mi nepřipadá jako rozumné východisko....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 19. 2. 2013 11:10
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 19:40

Je taky možné, že zisk není tvořen v českých penězích. V českých penězích se třeba můžou počítat nákladové položky, kdežto prodej a zisk může být počítán v jiné měně. Do české banky potom budou přitékat cizí peníze pouze na mzdy a banka nebude mít nedostatek deviz.

V době, kdy je dovoleno obchodovat pomocí algoritmů, lze najít spoustu způsobů a fíglů, jakým způsobem tečou peníze v obchodních transakcích. A v jednu chvíli může být bilance taková, a v další chvíli zase jiná...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 19. 2. 2013 13:30
reakce na Ferdinand Mácha | 19. 2. 2013 11:10

Říká vám něco "ceteris paribus"?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 19. 2. 2013 13:44
reakce na Ondřej Palkovský | 19. 2. 2013 13:30

Souvisí podle vás nějak s možností firmy generovat zisk v USD na světových trzích, zatímco na lokální pobočku firmy se bude pomocí směny v bance posílat mzda v korunách, takže v bance nedojde k deficitu na jejím devizovém účtu?

Nebo souvisí "ceteris paribus" s mou poznámkou o způsobu poznávání světa, kdy se průzkumník nenechá zmást pouze tím, co zná, ale sleduje chování celku?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 19. 2. 2013 14:14
reakce na Ferdinand Mácha | 19. 2. 2013 13:44

Ceteris paribus se týká vývozu zisku.

Vše, co píšete je na úrovni "a co když půlka firmy za rok spáchá sbevraždu". Ano, to je možné, ale spáchá ji bez ohledu na to, jestli někdo někam zisky vyváží či nikoliv.

A pan Hampl se bavil o vývozu zisků z ČR. Takže zůstaňme u chování typické ČR firmy, ano?

Případ, že firma vůbec nefunguje v českých korunách, se od toho nicméně principiálně neliší, protože zajisté znáte, jakým způsobem fungoval vyrovnávací mechanismus v případě zlatého standardu a i tamv principu dojde k tomutéž, maximálně se můžeme ptát, zda to přizpůsobení bude rychlejší či pomalejší.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 19. 2. 2013 15:56
reakce na Ondřej Palkovský | 19. 2. 2013 14:14

"Pak máme druhý typ daňového úniku. Majitel velkého podniku působícího v civilizované zemi a využívající všechny výhody tamního prostředí svou firmu zaregistruje na Mauriciu, a zisky jsou z místní ekonomiky odsávány na konto v daňovém ráji. Peníze neodevzdané na daních prostě zmizí."

Nemys límsi, že je to chování typické firmy ČR. Ale samozřejmě nemůžu mluvit za autora článku, píšu jenom svůj výklad jeho myšlenek...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 19. 2. 2013 16:24
reakce na Ferdinand Mácha | 19. 2. 2013 15:56

No právě - on fakt, že obcházejí daně přes daňový ráj v tom moc velký rozdíl nedělají. Resp. nelze to odvodit z toho, že to teče do daňového ráje, ten argument by musel být výrazně složitější. Např. že ty peníze následně budou investovány někde jinde než v ČR - ale to se zase v principu neliší od toho, kdy investor, který to zdaní, investuje někde jinde než v ČR.
Takhle jednoduše to prostě nelze říct, spíš to trošičku hraje na emotivní strunu "zlý velký podnikatel", tyhle finanční toky nějaké extra velké rozdíly nečiní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 19. 2. 2013 23:35
reakce na Ondřej Palkovský | 19. 2. 2013 16:24

A není ten "vývoz zisků" myšlen čistě z pohledu státu, tedy státního aparátu. Tomu přece uniknou daně ze zisku, protože ty peníze se tím procesem přes směnárnu vlastně přesměrují mimo daně, do kdoví čeho, třeba do nákupu investičního zlata, které nepodléhá DPH a ten kdo utrží za zlato pak zase peníze vloží někam, kdo ví kam.

Pak ekonomice zisky neunikají, ale státu ano. Daně jsou přece ziskem státu.

Tady asi dochází ke zmatení jazyků, někdo chápe stát jako Homolka a někdo zase jako libertarián. Takže já když píšu stát, mám na mysli státní správu. Homolka říkal, "co je to ten stát, no to sme my, přece"
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Hampl | 18. 2. 2013 22:00
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 19:40

Mám pocit, že tady došlo k nějakému nedorozumění. Pokud moje pražská pobočka vydělá, mohu se rozhodnout, že ze zisku koupím nový nábytek. Nebo se mohu rozhodnout, že ze stejného zisku koupím nábytek v Los Angeles. V jednom případě si vydělá pražský truhlář, ve druhém případě kalifornský truhlář. Technicky není přece žádný problém převádět peníze z jedné měny do druhé. Opravdu to znamená, že banka převede část svých aktiv z dolarů na koruny (v tom máte pravdu), ale z toho nevyplývá, že peníze zůstanou doma.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 19. 2. 2013 10:31
reakce na Petr Hampl | 18. 2. 2013 22:00

Znamená, protože ty koruny v USA jaksi nepoužijete. Ony ty koruny opravdu zůstanou doma... není problém "převádět část aktiv z dolarů na koruny" znamená, že někdo jiný musel převést část aktiv z korun na dolary.

Když si koupím něco od kalifornského truhláře, pak vezmu korunky, prodám je někomu, kdo je chce utratit v ČR, ten je utratí v ČR a vydělá český exportér.

Neříkám, že není možné vynalézt nějakou smysluplnou konstrukci termínu vývoz zisku", ale takhle jednoduše to nelze.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 18. 2. 2013 10:40
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 09:45

Nene, koupí si za ty CZK v USA jachtu, protože tam jsou na koruny celí žhaví.... :-)

Nebo si s nimi vytapetuje svoji luxusní vilu, aby snížením oběživa zadusil naši ekonomiku. Parchant.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 18. 2. 2013 01:29

"V režimech, kde stát nemá k dispozici příliš mnoho peněz a kde se lidem neplete do života, nemůže ani korupce působit příliš velké škody (není toho moc, co by se dalo rozkrádat)."

Tovyprávějte někde na Haiti (nízké daně=slabý, ale právě proto zkorumpovaný stát) nebo v některých afrických státech.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 10:04
reakce na Martin Brezina | 18. 2. 2013 01:29

Co třeba Kuba? Zimbabwe?
Co by se asi stalo na Haiti, pokud by stát opravdu začal tvrdě vybírat vysoké daně? On je totiž rozdíl, když někomu seberete 50% z 1000 dolarů měsíčně - a když mu seberete 50% z 60 dolarů měsíčně...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 18. 2. 2013 10:13
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 10:04

Hm, a nemůžete reagovat na to, co jsem napsal, namísto toho, že zakrucujete diskuzi někam jinam?

Já argumentuju, že na Haiti nebo v Africe je stát malý a s nízkými daněmi, čimž reaguju přímo na Hamplovo tvrzení, že "kde stát nemá k dispozici příliš mnoho peněz a kde se lidem neplete do života, nemůže ani korupce působit příliš velké škody". Jak vidno, ve zkorumpovaném Haiti a podobně zkorumpovaných afrických státech to neplatí.

Držte se tématu a reagujte na to, co jsem napsal. Pokud k tomu nemáte co dodat, tak prosím nereagujte a nezaplétejte do tématu své vlastní úvahy. Není to etické.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 12:33
reakce na Martin Brezina | 18. 2. 2013 10:13

"kde stát nemá k dispozici příliš mnoho peněz a kde se lidem neplete do života, nemůže ani korupce působit příliš velké škody"

A na Haiti se lidem stát neplete do života? Mně připadá Haiti jako stát, kde stát nemá k dispozici příliš mnoho peněz, ale lidem se do života stejně plete jak může...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Hampl | 18. 2. 2013 22:55
reakce na Ondřej Palkovský | 18. 2. 2013 12:33

Souhlas. Nechtějte vědět, co by se stalo, kdyby státní správa na Haiti začala být efektivní a tudíž si mohla dovolit kamerové systémy a bojové vrtulníky.

Mimochodem, Haiti bych spíš zařadil mezi ty regiony, kde soukromníci okrádají jeden druhého tak intenzivně, že nikomu nedovolí nic rozumného vyprodukovat. Kdyby na Haiti zmizel stát, tak by si ten samozvaný poručík se svou zfetovanou bandou přestal říkat "vládní vojsko", ale nic jiného by se nezměnilo. A naopak, kdyby si nějaký farmář sehnal tank, mohl by postupovat s plnou vládní autoritou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Petr HamplPetr Hampl
Tatík, který se živí normální prací (majitel malé firmy, expert na prodejní metodiky a marketing složitějších technologií) a po večerech se zabývá sociologií....více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!