Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Příběh o portugalských botách, které už nejsou

Pavel Kohout
Pavel Kohout
21. 3. 2012

Dne 9. března 2012 vyhlásilo Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA), že nedávná restrukturalizace řeckých státních dluhopisů představuje kreditní událost. Tedy bankrot. Stalo se, co se muselo stát. Otázka je, kdo další je na řadě.

Příběh o portugalských botách, které už nejsou

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble tvrdí, že nikdo. Že řecký bankrot je jednorázovou událostí, která se již nebude opakovat. Přizvukují mu všichni ostatní oficiální činitelé. Což je pádný důvod, abychom další očekávali nejpozději během roku nebo dvou.

Kdo je nejzranitelnější

Na řadě je samozřejmě Portugalsko. Proč samozřejmě? Ne proto, že má největší státní dluh v Evropské unii - ten má Itálie. Ale Portugalsko je nejzranitelnější.

V první řadě, portugalské veřejné finance jsou katastrofou již velmi dlouho. Nikdy za posledních 17 let, včetně nejlepších let hospodářského růstu, se státní rozpočet této země ani nepřiblížil vyrovnanému hospodaření. Nejlepším výsledkem byl deficit ve výši 2,7 procenta HDP v roce 1999.
Portugalská vláda se nyní snaží ostošest liberalizovat, privatizovat a reformovat, co se dá. Práce kvapná málo platná. Reformy by bývaly měly být hotovy tak kolem roku 2000, aby měly efekt. Kromě toho, „reformy“ ve smyslu zvyšování daní se musí nutně projevit na hospodářském růstu. Nepříznivě, samozřejmě.

Aby toho nebylo dost, koncem roku 2011 portugalská vláda učinila podobný „kontroverzní krok“ jako Maďarsko. Vykradla podnikové penzijní fondy a získala tak 5,6 miliardy eur na částečné zalátání rozpočtových děr. Krádež je krádež, i když zákonem posvěcená.

Banky a finanční instituce nepromíjejí podobné hříchy. Portugalský desetiletý státní dluhopis nyní nese výnos do doby splatnosti ve výši 13,65 procenta (tedy jen malý kousek nad polovinou nominální hodnoty!). Dvouletý dluhopis nese 12,42 procenta. To jsou hodnoty, které nejsou daleko od řeckých výnosů v březnu a v dubnu 2011.

Nesolventní Lisabon

Pokud se názor trhů nezlepší - což lze jen zázrakem nebo dalšími intervencemi Evropské centrální banky - Portugalsko je již nyní nesolventní. Aby stát mohl dlouhodobě platit takto vysoké úrokové sazby, musela by ekonomika růst rychleji než Čína; nebo by Portugalsko muselo ročně tvořit primární rozpočtový přebytek svou velikostí podobný míře čínského hospodářského růstu. To není jen nepravděpodobné; to je nemožné.

Optimisté tvrdí, že Portugalsko má stále mnohem nižší státní dluh než Řecko, a je tudíž zachranitelné. Ovšem Portugalsko má mnohem větší soukromý dluh než Řecko. Podniky a domácnosti dluží bankám dohromady 256 miliard eur (asi 143 procent HDP), kdežto podobná suma pro Řecko činí 240 miliard eur (asi 102 procenta HDP). Pro srovnání, české podniky a domácnosti dluží necelých 78 miliard eur, což odpovídá zhruba 54 procentům HDP.

V dobách úvěrové expanze tyto dluhy pomáhaly vytvářet iluzi prosperity; nyní se z nich stalo závaží. Nejen státní dluh hraje roli. Soukromý je právě tak důležitý.

Bývalá obuvnická velmoc

Největší bolestí portugalské ekonomiky však nejsou dluhy. Je to konkurenceschopnost. Existují jen dva způsoby, jak učinit ekonomiku bez velkých přírodních zdrojů konkurenceschopnou. Zaprvé, nízká cena výrobních faktorů: práce, nemovitostí, kapitálu. Zadruhé, výjimečná kvalita, technická vyspělost nebo design produkce. Druhá cesta je v Evropě typická pro Německo, Nizozemsko, Skandinávii, Švýcarsko, částečně pro Itálii a Francii. Nikoli pro Portugalsko. Jeho ekonomika vždy těžila z levné pracovní síly.

Znáte nějakou portugalskou značku obuvi? Ne? Přitom Portugalsko bývalo obuvnickou velmocí.
Rostoucí objem peněz (včetně evropských dotací) v portugalské ekonomice společně se sílící asijskou konkurencí udělal své. Portugalský obuvní průmysl je v koncích. Lituji toho. Byly to kvalitní boty a nosil jsem je rád. Obchodní bilance se propadá do pekel. Bez snížení nákladů je portugalská ekonomika v koncích - a s ní i úvahy o rozpočtové stabilitě. A možná je již nyní pozdě. Návrat hospodářského růstu by byl možný jen v případě zlevnění výroby. Jenže devalvace měny nepřichází v úvahu. V případě takzvané vnitřní devalvace - snížení mezd a nájmů třeba na polovinu - by i portugalský hrubý domácí produkt spadl na polovinu. Prostou aritmetikou zjišťujeme, že veřejný dluh by vyskočil ze 110 procent HDP na 220 procent HDP a bankovní dluh podnikům a domácnostem ze 143 procent HDP na 286 procent HDP. Ach ouvej...

Portugalské boty již neseženu.

Chybějí mi, neboť boty stejné značky, ale slovenské výroby již nejsou tak kvalitní (pardon, ale taková je skutečnost). Mohu být rád, že slovenské boty ještě jsou. Zatím.

Psáno pro MF Dnes.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Související témata

Bankydesetiletý státní dluhopisdluhopisyEUEvropská centrální bankaEvropská uniefinanční instituceHDPISDAItáliekreditní událostMezinárodní sdružení pro swapy a derivátyportugalskořeckosoukromý dluhstátní bankrotWolfgang Schäuble
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo