Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Anketa: Jak zefektivnit český daňový systém?

Daně v České republice jsou vysoké, a především – nepřehledné. Jak upravit daňový systém, aby byl spokojený stát i daňový poplatník? Zeptali jsme se ekonomů Jana Procházky, Pavla Sobíška, Jiřího Skuhrovce a dalších osobností ze světa financí.

Snad každý ministr financí od vzniku České republiky se při nástupu do funkce holedbal, jak zefektivní daňový systém. A žádnému z nich se to nepovedlo. Daně jsou tu stále nepřehledné. Každý rok tak všem, kteří se musí pustit do boje s obávaným růžovým formulářem, přibývá ve kštici pár šedivých vlasů. A nejde samozřejmě jen o daně pro „fyzické osoby“, jak úřad nazývá lidí, ale i o daně firemní. Analytická společnost PriceWaterhouseCoopers zkusila vyčíslit, kolik času zabere účetním v různých evropských státech, než zvládnou všechno, aby bylo daňovým povinnostem učiněno zadost. Výsledek? Radostný! Nejsme poslední, za námi je v Evropské unii ještě Bulharsko! A co na to stát? Miroslav Kalousek se sice snaží poškrtat nějaké výjimky a systém zjednodušit, hlavní výsledek jeho daňových reforem však nejsou daně podstatně jednodušší, ale – vyšší!

Změny div ne na denním pořádku

V posledních dvou letech si to daňový mág Kalousek pořádně rozházel jak u drobných podnikatelů, tak i větších firem. Snaží se totiž zdanit úplně všechno, co ho po ránu u snídaně napadne. Zachraňovat zvyšováním daní státní deficit je sice nejjednodušší cesta, z dlouhodobého hlediska to ale nikam nevede. Kalouskův drobnohled by se měl přesunout spíš k výdajům spojeným s chodem státní správy. Tam by se totiž jistě pár miliard k dobru našlo. Jen by se muselo chtít.

Největším problémem českého daňového systému ale není ani výše daní, a dokonce ani jejich složitost ne. Nejhorší je, že se pořád mění. Nejenom že každá nová vláda přichází s nějakou „geniální“ daňovou reformou, která v daňovém systému přehází, co může, ale skutečný efekt nepřinese, nyní se už dělají úpravy každý rok.

Oslovili jsme několik předních ekonomů a osobností ze světa financí? Jak by náš daňový systém zefektivňovali a zpřehledňovali oni?

JAN PROCHÁZKAJAN PROCHÁZKA

ekonom, hlavní analytik Cyrrus

Já bych snad asi nejvíce vyzdvihnul téma permanentní změny, to je asi největší bolístka našeho daňového systému. O jednoduchost se pokoušeli všichni reformátoři, ale zatím to pořád jaksi není ono. Mám obavu, že se „proreformujeme“ někam, kam vůbec nechceme. Nejlepší by bylo nastavit takový systém, na kterém by byla všeobecná shoda – politická i ekonomická a v němž by se mohly měnit pouze sazby, dle politické libovůle. Střeva systému, orgány výběru, odčitatelné položky apod. by zůstaly aspoň 10 let neměnné.

PAVEL SOBÍŠEKPAVEL SOBÍŠEK

ekonom, hlavní ekonom UniCredit Bank

Složitost daňového systému a prostor ke zjednodušení se týká daní z příjmu, kde vidím dva základní problémy. Jednak jde o složitost kategorií – daňová sleva, daňový bonus, částka odčitatelná od základu daně, zvláštní sazba daně – pokud chceme komukoliv v čemkoliv ulevit, měla by stačit jediná kategorie namísto uvedených čtyř. A jednak jde o množství výjimek, které by se mělo zásadně redukovat. Ke složitosti přispívá i existence superhrubé mzdy. Složitost daní ale není jediným problémem našeho daňového systému, nemenším problémem jsou jeho neustálé změny, které destabilizují podnikatelské prostředí. Pro rok 2014, po dokončení všech dnes avizovaných reforem, bych jako nejzáslužnější viděl závazek budoucí vlády, že po několik let nebude do daňového systému zasahovat.

TOMÁŠ PROUZATOMÁŠ PROUZA

ekonom

Podpora pomocí slev na dani je efektivní, protože odměňuje ty, kteří společnosti něco vracejí – pracují, úspěšně podnikají, vytvářejí pracovní místa a podobně. Jen by těch výjimek měl být omezený počet a měla by existovat jasná a veřejná analýza toho, kolik která výjimka státu přináší. A ztrátové výjimky bez milosti škrtat.

PETR MACHPETR MACH

ekonom

Několik daní, na kterých stát vybírá jen o málo víc, než kolik stojí byrokracie s výběrem spojená, by se mělo zcela zrušit. Týká se to nejen daně z plynu, uhlí a elektřiny, daně z převodu nemovitostí a daně silniční, ale také daně dědické a darovací. Úředníky, kteří mají tyto daně na starosti, by pak stát měl propustit a ušetřit tak peníze daňových poplatníků. Pokud jde o DPH, ta by měla být jednotná. Místo dvou sazeb 14 a 20 procent by měla být jedna sazba ve výši 14 nebo 15 procent. Skončily by pak takové nesmysly, jako že vám účtují na hamburger jinou DPH, když ho sníte v restauraci a jinou, když si ho berete s sebou.

ALEŠ TŮMAALEŠ TŮMA

ekonom, analytik společnosti Partners

Jednoduchost není vše. Můžeme mít jednoduché daně a vyrovnaný rozpočet, když nám stát jednoduše sebere sto procent příjmu. Takže zjednodušit a hlavně snížit! Levičáci by to označili za zaslepenou „ultraneoliberalistickou“ ideologii, ale na motivačním efektu nižších daní se ekonomové vcelku shodnou. Naše „pravicová“ vláda namísto toho v době krize daně zvyšuje. Samozřejmě, ministr financí jde ve snaze vyrovnat rozpočet tou nejsnazší cestou. Dobře ví, že je jednodušší zdražit potraviny a znepříjemnit život drobným podnikatelům než vytáhnout proti různým zájmovým skupinám přisátým na státní rozpočet, nebo dokonce (ó hrůzo) začít rušit zbytečné úřady. Budiž nám útěchou, že za nápad prodanit se k prosperitě se nesmazatelně zapíšeme do dějin.

JIŘÍ SKUHROVECJIŘÍ SKUHROVEC

ekonom, analytik EEIP

Na daňový systém nejsem nijaký zvláštní odborník, ale pokud si dobře pamatuji, tak zefektivnit a zpřehlednit ho sliboval téměř každý ministr financí. Zjevně je to takřka nemožné nebo alespoň politicky neprůchodné. Za takové situace bych považoval za rozumné alespoň systém každé tři roky neměnit – možná to firmám a podnikatelům ulehčí víc než pravidelné „zjednodušování“. Jediné, co bych změnil hned, je propast mezi odvody živnostníka a zaměstnance – švarcsystém u nás bují jen proto, že daně a další odvody neskutečně znevýhodňují zaměstnance. Kdyby byl systém v tomto víc fér, nemusí nám bytnět státní správa o lovce falešných živnostníků – kteří hrají, jak nejlépe umí, podle pravidel, která stát nesmyslně nastavil.

PATRIK NACHERPATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Na úplném začátku je třeba konečně (a to platí pro politiky a úředníky, kteří jsou placení z daní) vnímat daňového poplatníka jako toho, koho je třeba mít v úctě, koho je třeba si doslova hýčkat, a nikoli jako objekt, který je třeba pořádně vyždímat nebo se na něj preventivně dívat jako na daňového delikventa. A pak už to půjde skoro samo – cílem totiž logicky bude přizpůsobit prostředí, kde zaměstnavatelé budou mít co nejmenší byrokratické překážky, aby dělali, co mají: zaměstnávali, vydělávali a platili daně, kde lidé, kteří jsou zaměstnanci nebo se živí sami (OSVČ) budou mít pokud možno nízké daně, které nebudou demotivující, a co nejjednodušší, a především předvídatelný daňový systém.

Obecně bych zdanil spíše spotřebu, kterou si můžeme jako spotřebitelé regulovat a jejíž zdanění lze hůř obejít, a naopak snížil a výrazně zjednodušil přímé daně. Každopádně by ale měl zeštíhlit stát a jeho přerozdělování. Na cestě od plátce daně k příjemci se totiž v naší zemi ztrácí spousta peněz, takže pak dochází k tomu, že tu máme daňové i jiné reformy jako na běžícím pásu.

LUKÁŠ KOVANDALUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

Daňový systém je prostě potřeba zjednodušit, odstranit maximální počet výjimek. To pochopitelně všichni vědí. Obávám se však, že vláda na tom kdovíjaký zájem nemá. Dokonce bych řekl, že může mít zájem spíš na nečitelnosti a nepřehlednosti systému. Jeden příklad za všechny. Vzhledem k tomu, že sociální a zdravotní pojištění je vlastně také jen daní, proč nevytvořit jednotnou daň, která by zahrnovala jak stávající daň z příjmu, tak právě pojištění? Systém by se jistě zpřehlednil, ale lidé by lépe viděli, kolik si stát z jejich platu opravdu strhává. Nejen, že by tím však mnozí z nich byli silně rozladěni, což se může projevit třeba u volební urny, ale vzrostly by taktéž jejich pohnutky k obcházení daně, takže celkový daňový výběr by mohl být – i přes zpřehlednění systému – nakonec nižší. Vláda prostě do jisté míry potřebuje a vítá daňový systém, jenž je nepřehledný!

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 7 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK