Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Bankovní unie a důchodci na výletě

Česká republika by neměla podléhat psychologickým manipulacím, podobným těm, kterými bezohlední dealeři ohlupují důchodce na „výletech zdarma“. Bankovní unie by ovšem byla neskonale dražší než předražené hrnce nebo „léčivá“ přikrývka.

Slovo unie zní a vypadá hezky, skoro vznešeně. Zejména s velkým písmenem. Realita je podstatně méně vznešená.

Realita, kterou lze doložit čísly: během poválečných zhruba padesáti let členské státy tehdejšího Evropského hospodářského společenství neutrpěly ani jednu bankovní krizi. Ani jednu! (Švédsko v letech 1990–1993 nebylo členem EHS, respektive ES.)

Posvátné krávy nikdo nepošle na porážku

Pak přišla měnová unie. Co se pak stalo během jediného desetiletí? Část měnové unie byla postižena zhoubným bujením bankovních úvěrů. Nabobtnaly ohromné obchodní nerovnováhy mezi „Latinskou Evropou“ a Německem – nerovnováhy, které nejsou řešitelné žádnými transfery, žádnými dotacemi, žádnými evropskými programy. A Řecko využilo poklesu úrokových sazeb na euru k bezohlednému státnímu zadlužování.

Eurozóna se dostala do kompletní trojice krizí: odehrává se krize bank, krize obchodních bilancí a samozřejmě také krize veřejných financí. Jakékoli skutečné řešení je politicky neprůchodné, protože by zahrnovalo přiznání, že příčinou krizí jsou dvě nejuctívanější evropské posvátné krávy: euro a nabubřelý sociální stát.

Čilá výměna bacilů

Přece jen však lze zaznamenat jistý pokrok. Více než tři roky po začátku si evropští hodnostáři konečně povšimli, že Evropa trpí také krizí bank. Bingo.

Ta je přitom nesrovnatelně větší než cokoli, co kdy trápilo Ameriku. Z jednoduchého důvodu: Evropa je mnohem víc zadlužena než Spojené státy, pokud hovoříme o bankovních úvěrech. Objem bankovních úvěrů v eurozóně je 2,65krát vyšší než v USA. Evropa je proto ve srovnání s USA mnohem více zranitelná.

Ještě jinak: největší americká banka, Bank of America, má objem celkových závazků ve výši 13 procent amerického HDP. V Evropě však existuje dvacet bank, které mají objem závazků vyšší než 20 procent HDP svých zemí, uvádí nedávno publikovaná studie Barclays Capital.

Pomohla by bankovní unie? Asi tak jako sestěhování tuberkulózních pacientů do jedné velké haly. Tuberkulózu dostanou i ti, kteří ji doposud náhodou neměli. „Zatímco v medicíně se vždy snažíme nákaze zabránit, nakažené izolovat a prostředí sterilizovat, v krizi eurozóny činíme opak: nákazu šíříme, zdravé postupně oslabujeme a prostředí infikujeme,“ uvádí Mojmír Hampl, člen bankovní rady České národní rady. Co dodat? Snad jen, že máme alespoň štěstí na rozumné centrální bankéře.

Peníze jdou ven. S bankovní unií by to bylo ještě snazší

Pro českou ekonomiku představuje bankovní unie jasnou a jednoznačnou hrozbu. Nemůžeme nic získat, můžeme hodně tratit. Evropu nezachráníme, ale české pobočky zahraničních bank se mohou prakticky přes noc octnout v ruinách, pokud Česká národní banka ztratí pravomoc kontrolovat přesuny kapitálu a chránit systémovou stabilitu domácího bankovnictví. Pokud se nějaká francouzská či belgická banka dostane do maléru – což není nepravděpodobné – mohla by v podmínkách bankovní unie vysát svoji českou „dceru“ bez skrupulí a bez sankcí.

Již nyní je česká bilance běžného účtu záporná při vysoce kladné obchodní bilanci. Ukazuje se, že zahraniční banky vyvádějí z domácích bank likviditu, byť zatím v míře, která není systémově nebezpečná (díky národní bance). Ale co by se stalo v případě bankovní unie? Malér.

Evropské bankovnictví čeká velmi krušné desetiletí, možná dvě. Budou snahy namočit do problémů všechny, i ty, kdo jsou ještě v pořádku. Budou tendence okrádat zodpovědné ve prospěch nezodpovědných. Bude lepší nebýt u toho.

Pokud se naši sousedé rozhodnou obětovat stabilitu svých bank na oltář další nepodařené unie, bude to jejich věc a jejich chyba. Česká republika by však neměla podléhat psychologickým manipulacím podobným těm, kterými bezohlední dealeři ohlupují důchodce na „výletech zdarma“. Bankovní unie by však byla neskonale dražší než předražené hrnce nebo „léčivá“ přikrývka. Dejme si pozor. Dejme si velký pozor.

Psáno pro Hospodářské noviny



Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK