Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ať se zatřese svět!

| 31. 5. 2011

Poslední CD křehké britské punkerky P. J. Harvey, která sklízí nekončící ovace kritiků, se jmenuje Let England Shake (ať se Anglie zatřese). Poslední kniha "nejnebezpečnějšího filosofa současnosti", slovinského levicového Slavoje Žižeka, se jmenuje Living it the End Times (Život na konci věků).

Ať se zatřese svět!

Oboje vyšlo v době, kdy se třese nejen svět finanční, ale i politický, státní, a koneckonců i nadstátní organizace typu EU či MMF. Padají i ty největší jistoty, na něž nikdy předtím nedošlo. Připočtěte k tomu třes v arabském světě a obrázek je skoro úplný.

Zvláštní na tom je, jak bezradné jsou expertní společnost či její elita. Evidentně zde, jak je patrné, bojujeme s démonem, jehož jméno pořádně neznáme - a už vůbec nevíme, co s ním. Svět se zkrátka třese a nic nenasvědčuje tomu, že by se třes měl umenšovat. Spíše se hovoří o opaku.

Stejně jako finanční krizi ani arabskou revoluci nikdo z expertů nečekal - a dodnes vidíme rozpačité články akademiků, které mají stejné téma: Jak je možné, že jsme to netušili? Ať tak, či onak, jisté je pouze to, že teď víme, že za horizont událostí nevidíme. Svět zřejmě nekončí (jakjsme se minulý týden přesvědčili), ale určitě končí v tom podání systému, který jsme znali.

Co se netřese, není pevné

Ačkoli od Tomáše Halíka víme, že cokoli se netřese, není pevné, otázkou zůstává, jak pevní jsme. Jak pevný je náš systém a jak velké otřesy snese, než se složí? Malé otřesy jsou v pořádku a jsou (zdravou) součástí života i kteréhokoli systému. Avšak tyto otřesy by za malé označil jen málokdo.

Tento třes, nebo spíše inflační implozi, je dobře vidět i ve filozofiiči ve společenských vědách. Filozofie, zdá se mi, se tak zacyklila ve své hyper-pozdně-post-moderní dekonstrukci, že dekonstruovala jaksi sama sebe. Rozložila se tak, že filozof je dnes odtržen od životného života a vtažen do života (modelově) simulovaného, že nemá k současnému dění často mnoho konstruktivního co říci. Při těch skutečně velkých otázkách, co bude dál, tedy nechávají tyto obří obory politiky na holičkách.

Otázkou vůbec je, jak pojmenovat systém současný. Rozpadá se konceptstátního dluhu, protože víme, že řecký dluh již dávno není jen řeckým dluhem, neboť v momentu třesení se stává dluhem německým, francouzským, prostě dluhem nás všech, za nějž všichni ručíme. Koneckonců, i půjčkyfinančních institucí suverénním(?) státům jsou v situaci, kdy za vše vlastně implicitně ručí všechny ostatní státy.

Žijeme v situaci zbankrotovaného bankrotu, tedy v situaci, kdy sebankrot téměř nepřipouští, neb by měl devastující účinky na nás všechny. To, co dříve bylo odděleno (třeba Evropa a Čína), je nyní spojeno - a to téměř nerozlučně. Mohl-li by nám být osud Číny před generací lhostejný, dnes je náš vztah tak silný, že (podobně jako v osobním životě) by nás jeho rozpad, rozchod či rozvod šíleně bolel. I vzdáleníse nám stali bližními díky globalizaci, což má své slavné, ale i stinné stránky - jsme totiž na sobě všichni závislí. To se ještě v historii nikdy nestalo. A náš systém vzájemných zodpovědností a záruk se musízměnit. Jak? To je to, oč tu běží.

Oč tu běží, nám ubíhá

Buď se svět (nebo alespoň Evropa) spojí a bude bojovat společně, státnestát, dluh nedluh, co jsme si (dlužili), to jsme si. Nebo se světpo-odpojuje a učiní kroky zpět v propojenosti globalizace. Situace, kdyjeden stát tiskne dluh, avšak nepodepisuje za něj zodpovědnost, je dále neudržitelná. Zatím jsme totiž měli kliku, že bankrotovaly malé ekonomiky. To se asi v následujících chvílích změní. A na to je dobré mít připraven nouzový záchranný federalizační plán B nebo C, o nichž,jak se obávám, nemají naši politici ani šajn. Až přijde hodina, a časubude málo, jsem zvědav na ty rozpaky.

Psáno pro HN

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (6 komentářů)

František Marčík | 31. 5. 2011 18:20

To bylo slov o zeleném růstu založeném na facebúkotwitterové ekonomice. Mnoho povyku pro nic, pane Sedláčku. Zdá se mi, že s kolegou J. Macháčkem objevujete Ameriku. Kdo sleduje déle (nejen od r. 2008), věděl velmi dobře, kam toto vše spěje (a jsou takové výjimky), takže se velmi mýlíte v tom, že finanční krizi nikdo nečekal. Byli tací, kteří ji čekali, zmíním dva, které byste mohl znát (bylo jich pochopitelně vícero): Nassim Nicholas Taleb a Nouriel Roubini. Podobně Václav Cílek předjímal velký třes v zemích MENA, byť patrně ne v rozsahu a důsledcích, jaké měl a má. A co hůř, vy tu Ameriku objevujete za stavu, kdyčeskou jednotkou reflexe ekonomické krize, jak praví jeden můj kolega, je jeden macháček. A to si to tato jednotka maluje ještě dost růžově (poněvadž např. opomíjí vazbu ECB na řecké dluhopisy). Kdo čte zejména The Daily Telegraph a některé blogy (ZeroHedge, The Automatic Earht, DebtDeflation Steva Keena a jiné) je dobře v obraze. A měl bych ještě jednu připomínku. Píšete o tom, že padají i ty největší jistoty, tím však akorát přiživujete iluzi, v níž jsme žili a někteří, mnoho jich je, jsou jí stále a namnoze plni. Přitom je to přesně naopak, tímto se naopak pouze potvrzují ty největší jistoty, totiž, že když jdeme pořád a pořád nahoru, půjdeme jednou také dolů. A nic na tom nezmění ani 100% realizace volné tržní ekonomiky (třebaže tuto těžko pohledat - ostatně co by to také mělo býti). Nic to také nemění na úplně největší jistotě, že pouť každého z nás jednoho dne dozná svého konce. Byli jsme opilí, nastal čas vystřízlivět, však jste to sám mnohokrát zmiňoval.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 4. 6. 2011 11:09
reakce na František Marčík | 31. 5. 2011 18:20

Co má společného zelený růst s dluhovou krizí, kromě toho, že se o obojím mluví přibližně ve stejné době?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Adam Čabla | 31. 5. 2011 14:09

To by me zajimalo, co prinuti ten vetsi celek nezit v dluhu a nedojit tam, kde jsou nektere staty dnes? A jaky pak bude nabizen zachrany plan Z?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 31. 5. 2011 14:31
reakce na Adam Čabla | 31. 5. 2011 14:09

"In the long run we are all dead."
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 31. 5. 2011 13:39

Doporučuji knihu Endgame od John Mauldina. Je to pravděpodobně nejlepší kniha popisující současnou situaci. Mauldin situaci popisuje jako konec dluhového supercyklu - The End of the Debt SuperCycle. Jediná věc, která mu v knize nevychází je předpověď poklesu EUR vůči USD, i když možná jen "zatím nevychází". Kniha vyšla v roce 2010, takže arabské nepokoje v ní už nejsou, ale zbytek je velmi pěkně popsán.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Miroslav Piták | 31. 5. 2011 11:07

Je velmi nutné, aby všichni měli otevřené oči a neříkali si, ono to zase nějak dopadne.

Nevím jestli ke stávající situaci lze nalézt precedent v minulosti. Asi bych to přirovnal stavu před pádem velkého Říma a upřímně řečeno mám značné obavy jak se bude situace vyvíjet a nakonec dopadne.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš Sedláček
Je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004–2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!