Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

S novou šéfkou MMF na detoxikační kúru?

Okurková sezóna postihla i Finmag a Peníze.cz, a tak dnes budeme komentovat jmenování nové ředitelky Mezinárodního měnového fondu.

Francouzka Christine Lagardeová nahradila v čele instituce svého krajana Dominiqua Strausse-Kahna, kterého stálo místo obvinění ze znásilnění. Pětapadesátiletá právnička byla dosud ministryní financí za Sarkozyho středopravou stranu UMP (přičemž „středopravou“ ve francouzském kontextu spíše znamená „ne zcela radikálně levicovou“). Je její nástup ke kormidlu Mezinárodního měnového fondu (MMF) důvodem k jásotu, nebo naopak k obavám? Spíš k zívnutí.

Jsou úředníci fondu pravičáci? Levičáci? Ne, úředníci!

Historii MMF už celkem trefně komentoval Pavel Kohout. Původní důvody existence fondu už dávno nejsou aktuální, ale jak už to tak chodí, úředníci si vždycky najdou nějakou novou práci.

Mimochodem, MMF je často kritizován za svou katastrofální „neoliberální“ politiku – pro levičáky je jedním ze ztělesnění prohnilého globálního kapitalismu. To je ovšem spíše mýtus než realita. MMF je nadnárodní byrokratická instituce jako každá jiná a jeho politika představují spíš ekonomický hlavní proud než nějaký radikální liberalismus.

Na poznatku, že v případě předlužení je třeba přestat utrácet a začít šetřit, není nic „neoliberálního“, to je zkrátka selský rozum. Naopak zvyšování daní, které fond také rád ordinuje svým pacientům, je spíše ekonomickou střelbou do vlastní nohy.

Evropan, nebo Marťan, co na tom sejde?

Spory o tom, jestli měly Evropa a USA zahodit starou dohodu a přepustit vedení měnového fondu Mexiku, Brazílii, nebo dokonce Číně, jsou víceméně zbytečné. Jestli v čele instituce sedí žena, muž, Evropan, Brazilec nebo Marťan není rozhodující. Rozhodující je, jestli nabídne účinná řešení.

Lagardeová sehrála jako ministryně financí jedné z hlavních ekonomik eurozóny klíčovou roli během řešení finanční krize a vyjednávání o prvních záchranných balíčcích pro Irsko i Portugalsko – (dokonce tak veledůležitou, že už byla ztvárněna ve filmu).

Otázka ale je, jestli další a další záchranné balíčky něco vyřeší. Kde nic není, ani smrt nebere – aby Řecko bylo schopno splácet dluhy, musela by jeho ekonomika být podobně výkonná jako německá. Při pohledu na záběry demonstrantů se srpy a kladivy na tričkách v ulicích Athén to nevypadá zrovna splnitelně.

Navíc ani MMF není bezedná studnice, peníze čerpá od svých členských států – které jsou samy dost často po uši zadlužené.

Dobrovolně na detox? Těžko...

V jednom nedávném komentáři jsem státní deficity přirovnával ke kokainu. Když si léta užíváte večírek díky hlasům voličů, které jste uplatili nějakými těmi drobty od stolu na úkor budoucích generací, těžko se vám bude chtít přestat.

Lze od nové šéfky MMF čekat, že tuhle globální společnost šňupačů změní? Jen těžko. Spíše k tomu zkrátka povedou okolnosti.

Autor je analytik společnosti Partners

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK