Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mýty o německém hospodaření

| 15. 9. 2011

Navzdory odpuštěným dluhům má Německo finance v horším stavu než Spojené státy.

Mýty o německém hospodaření

V pátek 9. září 2011 rezignoval Jürgen Stark na svůj post ve vedení Evropské centrální banky. Burzy odpověděly pádem, protože Stark oponoval nákupu dluhopisů problémových zemí eurozóny.

Jürgen Stark je zastáncem německého postoje: euro má být nástupcem německé marky, silnou nízkoinflační měnou. Centrální banka nemá kupovat ve velkém a dlouhodobě státní dluhopisy. Francouzi ale vidí problém jinde: hrozí větší nebezpečí než inflace. Růst úrokových sazeb Řecka, Španělska a Itálie může způsobit rozvrat veřejných financí i reálné ekonomiky. Proto je nutné zasáhnout neortodoxně, říkají. Kdo je blíže pravdě?

Popravdě Francouzi. Němci totiž fatálně nechápou podstatu dění. Především vážnost situace. Bez zásahu ECB se úrokové míry italských a španělských dluhopisů skutečně dostanou do hodnot, které ohrozí stabilitu Evropy. Jestliže bankrot Řecka dělá tak velké vlny napříč Evropou, co potom Itálie a Španělsko? Německé starosti o inflaci jsou malicherné.

Školácké chyby

Naši sousedé přitom chybují častěji, než by bylo zdrávo. V roce 1921 vstoupili do dějin hyperinflací. V roce 1931 se ze zkušenosti „poučili“ a zastávali dogmatickou politiku tvrdé měny v době nejhorší hospodářské krize. A pokud jde o rozpočtovou politiku, Němci by se nikdy nedostali z dluhů, kdyby londýnská konference v roce 1953 neodpustila poražené zemi polovinu reparací z první světové války; účet za druhou světovou byl Němcům odpuštěn zcela.

Hospodářský zázrak 50. let byl tedy financován bezprecedentní velkorysostí Spojenců. Britové a Američané své dluhy ovšem zaplatit museli. Kromě Spojenců musejí být Němci vděční také Konradu Adenauerovi a Ludwigu Erhardovi, kteří představovali mimořádnou ale bohužel jednorázovou pozitivní deviaci v rámci německého ekonomického myšlení.

1931–2011

Právě teď přitom Němci hodlají zopakovat chybu z roku 1931 na celoevropské úrovni. Je slyšet i volání po vládě pevné ruky. Z kolika stran dnes slýcháme, že je nutné jednotně postupovat na celoevropské úrovni. Jürgen Stark volá po drastických reformách a posílení hospodářského řízení eurozóny. Hovoří o nutnosti „kvantového skoku“ na „celoevropské úrovni“ za účelem posílení centrální moci. Zase ta touha po vládě pevné ruky.

Pokud by evropské hospodaření vzali do rukou Němci, byla by to katastrofa. Země nesmírně schopných inženýrů, techniků a exportérů není schopna vyrovnat spolkový rozpočet ani v době konjunktury. Navzdory 65 letům míru a odpuštěným či nesplaceným dluhům má Německo finance v horším stavu než USA. Pověstná německá disciplína? Blábol.

Co by udělala německá finanční dominance Evropě? Zvýšila by daně! Němci dávají najevo, že plán na zavedení daně z finančních transakcí se má týkat všech 27 zemí. Bylo by navíc naivní očekávat, že se pevná ruka zastaví. Můžeme čekat zvyšování všech daní, na které si jen vzpomeneme.

Ani růst, ani stabilita

Kořenem evropské finanční krize přitom nejsou nízké daně. V první řadě je problém ve společné měnové politice ECB, která zkrátka nemůže vyhovovat všem. Další kořen krize je ve výdajích, které rostly vždy rychleji než příjmy. Německo začalo porušovat pravidla Paktu růstu a stability již v roce 2003. Samotná tato kritéria, dysfunkční a sestavená bez uvážení finanční teorie a praxe, jsou jen dalším z mnoha dokladů německé finanční nekompetence. Pakt nebyl schopen zajistit ani růst, ani stabilitu, protože jeho autoři ignorovali základní makroekonomickou gramotnost.

Odkud se vlastně vzala pověst o Němcích jakožto skvělých hospodářích? Z menší části zaslouženě, díky Adenauerovi a Erhardovi. Z větší části však proto, že německé chyby byly tak obrovské, že musely být odpuštěny. Německé finanční mýty znamenají pro stabilitu Evropy větší hrozbu než Řecko.

Jaké poučení z toho vyplývá pro Českou republiku? Nenechat se zastrašit a vzdorovat, jakkoli obtížný tento odpor může být.

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Volf Emanuel | 15. 9. 2011 17:12

Tak si myslím, že se všichni mýlí a dělají z komára velblouda. Ano je pravda, že Řecko a i ostatní země musí zastavit svoje zadlužování, nakonec hlavně také Česko, ale centrální banky mají jeden jednoduchý nástroj- půjčí natištěné peníze bez úroků nebojen za symbolický úrok a to by v tom byl čert, aby i ten nejzadluženější stát to nemohl postupně z fiskálních příjmů zaplatit adluh umořit. Pokud ale někdo chce za půjčku 30%úroků t.j. za státní dluhopisy, tak i ten kdo má naftové doly v Texasu to nemůže utáhnout.Nepochopím, proč Řekové dávají důchody dvakrát větší než v Německu, z čeho to vlastně počítají, je to snad tak neodpovědný systém, že ti co to takto uzákonilisnad chodili do pomocné školy,nebo je to jen pomluva ?
Takže závěrem, snížitdlužníkům úroky , splatit jistinua nedovolit další zadlužováníazákonem nařídit vyrovnaný rozpočet.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Richard Votava | 15. 9. 2011 12:23

No nevím, školy na to nemám...
Ale pokud ECB začala skupovat dluhopisy nesolventních zemí, tak to přece řešením není, je to jenom posunutí problému v čase a rozložení ztráty mezi všechny co vlastní tuto měnu, místo aby to odskákali věřitelé těchto zemí. Představa, že např. Itálie tyto dluhopisy ECB někdy splatí jinak než další a ještě větší půjčkou je naivní.
Těm státům přece někdo napůjčoval, oni nejsou schopni už splácet, tak by měli zbankrotovat a věřitel by měl splakat nad výdělkem. To je přece kapitalizmus ne ? Tak to podle mě má být.. U lidí je to v pořádku, u firem je to v pořádku, ale u státu to není vhodné.. To bych rád věděl proč ? A kdy se v tomhle systému začnou politici a jejich věřitelé chovat zodpovědně ?
Je to pořád o tom samém - zisky jsou naše a ztráty vaše.. Pokud jsou banky opravdu tak důležité, že nemůžeme dopustit jejich pád, tak nemají být soukromé.A nebo ať mají striktně oddělené invetsiční a běžné bankovnictví.
Co se týče eura, můj názor je, že by z tohoto klubu měli vystoupit ti, co jsou na tom lépe (Německo, Rakousko, Nizozemí, Finsko). Euro by pak devalvovalo a PIIGS by splaskl dluh a také by byli zase konkurenceschopní. Řecku už by to asi nepomohlo, ale ten stát je podle mě opravdu zralý na totální restart.
Situace, kdy všechny státy EU až na jednoho si každý rok půjčují další a další peníze na svůj provoz je dlouhodobě neudržitelná. Někdo může namítat, že na řešení tohoto problému teď není vhodná doba, jenže ta vhodná doba už byla promarněna a vzhledem k demografickému vývoji to bude stále horší a bolestnější.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miloš Kebrdle | 15. 9. 2011 21:59
reakce na Richard Votava | 15. 9. 2011 12:23

Německé a francouzské banky mají v dluhopisech Řeka Zorby 41 mld. USD, takže ty je třeba zachránit a to vyžaduje čas. Něco koupí ECB, něco třeba KB ( Société General jí dá slevu) nebo jiné dcerky a vnučky a bude zase dobře. Bohatí Řekové už mají peníze dávno v bezpečí a těm chudým může být bankrot Řecka úplně fuk.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 15. 9. 2011 19:34
reakce na Richard Votava | 15. 9. 2011 12:23

1. věřitelé jsou banky a penzijní fondy, tedy pokud věřitel zkrachuje, lidi přijdou o své penze. Penzisté mají právo volit, myslíte, že budou volit ty, co je připravili o penze a úspory? Je tedy politicky schůdnější rozpustit dluh mezi všechny.

2. Tento systém se nezmění, jednoho dne prostě zkolabuje. Po té zde možná bude něco lepšího.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel Pršala | 15. 9. 2011 11:02

Ano, je dobré upozornit na důležité historické okolnosti - ale důsledně. Německu nejen že byl odpuštěn válečný dluh (jinak to ani při obrovském rozsahu válečné destrukce ani nešlo), ale je důležité si uvědomit, že po prohrané válce muselo podstatně snížit i výdaje na zbrojení, a to cca na poloviční relativní podíl k HDP v porovnání s vítěznými mocnostmi (a v bývalých komunistických zemích to bylo kolem 5 %). Tyto 2 - 3 procentní body představují za 40 let (1950 - 1990) více než jeden roční průměrný HDP v tomto období, a tím i příslušný, více než blahodárný vliv na státní zadlužení a soustavně sílící měnu (DEM). Pak ale přišlo nejprve připojení NDR - tj. mohutný impuls pro rychlý růst zadlužení při snaze vyrovnat co nejdříve životní úroveň Ossies - a za dalších 10 let nástup společné evropské měny s obdobnými důsledky, tj. dotování slabších zemí (pokud jsou statisticky korektní údaje např. o průměrné výši starobních důchodů v Německu - cca 800 eur - a Řecku - cca 1600 eur).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel L | 15. 9. 2011 10:38

No já bych k tomu řekl, že problémem je centrální bankovnictví a ekonomie tiskařského lisu sama o sobě. Ekonomická věda nezná nic jiného, než fiskální stimuly a monetární stimuly hrazené zadlužováním obyvatel a ředěním jejich peněz.
Bez posunu z těchtovýchodisek a nazvání toho co se děje prachsprostou krádeží se nikam neposuneme a zůstaneme jen u debat, jestli vytisknout víc a nebo méně a nebo co vytisknout (EU dluhopis). Rotačky ještě žádnou ekonomiku nespasily a nespasí a podobné příspěvky také ne.
Občané nevolníci mají v podstatě velmi málo způsobů jak uchránit hodnotu v minulosti odvedené práce a odměny za ní obdržené a zároveň uspořené. To je také příčina, proč je pro většinu z nich řešením se zadlužit, protože spořením se vystaví tomuto nekončícímu transferu a přivlastňování si jejich práce, zatímco při zadlužení mají dost reálnou naději, že tisk (ať to kdo nazývá jak chce) jim umožní jejich dluh snadno splatit.
S manželkou jsme se zadlužili v roce 1991, splátka měla být polovina mých čistých příjmů po dobu 35 let, nyní je to jedna dvacetina průměrné mzdy a nebo jedna padesátina mých současných příjmů. No ale protože od roku 2001 spořím, tak už z toho takovou legraci nemám a všechny vzývače tiskařské ekonomie, což je v podstatě celý svět, bych nejraději experimentálně poslal s jejich lisy na nějaké místo, aby si zkusili, jak by jim mezi sebou šla směna reálných hodnot za ty jejich ničím nepodložené barevné papírky. Asi tak.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 15. 9. 2011 07:58

S kritikou Německa v podstatě souhlasím.

S podporou QE ze strany ECB ale ne. Proč?
Jednak proto, že je obhajována pomocí "účel světí prostředky". Což jednak není pravda a jednak je otázka, co je tím účelem. Zachránit EURo a PIIGS? Já chci opak! EURo je tím zlem, které způsobuje problémy PIIGS a dokud zde bude, problémy budou trvat a žádné QE ani záchranný fond to nezmění. QE jen oddaluje a prodražuje skutečné řešení, samo nic neřeší a má své naklady.

A také: pokud je QE obecně prospěšné, pak by obecně prospěšné bylo i "soukromé" padělatelství peněz. Pokud si doma na inkoustovce natisknu miliardu EUR a nakoupím za ně italské dluhopisy, bude mi p.Kohout tleskat a od europolitiků dostanu metál? Proč by ECB mohla a já ne? Jaký je rozdíl?
Nějaké jednání je buď správné, nebo zločinné, bez ohledu na to, kdo koná.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Krček | 15. 9. 2011 22:57
reakce na Jan Altman | 15. 9. 2011 07:58

Naprostý souhlas! Až na ten poslední odstavec. Kéž by právo fungoval na všechny stejně, máte pravdu, mělo by to tak být. Ale není. Elita se v zásedě vyznačuje tím, že má jiná měřítka na sebe a na druhé. Zkrátka, co je dovoleno Jobovi, není dovoleno volovi.
Proč? Existují studie, které dokumentují, komu tištění peněz nejvíce prospívá - jsou to velcí hráči (banky, velké korporace), kteří se k novým penězům dostanou nejdříve a nakupují ještě za "staré" ceny. V kombinaci s finanční pákou (dluh pak zaplatím postupně znehodnocenými penězi) se tak dá bohatnout podstatně rychleji. Za tyto výhody se už vyplatí lobovat. Samozřejmě, další část elity - politici - potřebuje zvyšovat sou moc pomocí zvýšeného přerozdělování - a k tomu potřebuje stále více peněz na plnění stále nereálnějších slibů. A tak se tiskne.
To má vše má velké dopady. Důsledkem tištění peněz je opravdu to, že šetření v dnešní době již ztratilo smysl. Tím se ztatil i kus zodpovědnosti. Ano, v oblasti koupě nemovitostí atd. je možné se efektivně zadlužit. Ale co se zabezpečením na stáří? Na svoje stáří si hypotéku (placenou z budoucích příjmů z onoho světa) nevezmete. Přijde mi ironické, že pravice tlačí fondový systém (=šetření), místo aby nejprve zajistila pro lid pevné peníze (zlato? komoditní koš?) a tím aspoň teoretickou šanci si něco naspořit.
PS. Trochu mimo. Možná jsem paranoidní, ale srovnejte si velikost oficiální inflace a nárůst agregátu M2. obávám se, že inflace je daleko větší. Teoreticky, (opravte mne, prosím) by to přece mělo být tak, že tempo inflace = tempo růstu peněžní zásoby - tempo růstu reálné ekonomiky (jinými slovy - peníze se znehodnotí budeme-li je tisknout rychleji než rosteme). Vím, že je to primitivní úvaha založená na neutralitě poněz tak jak ji uvažuje rakouská škola (neuvažuje například způsob emise peněz, erozi původně emitované podstaty krytí atd.) ale stále mi to hlodá v hlavě....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

tomáš j. kouba | 20. 9. 2011 16:32
reakce na Tomáš Krček | 15. 9. 2011 22:57

Dobrý den, myslím, že Vám skutečná míra inflace vrtá hlavou správně. Nejsem žádný odborník na inflační spotřební koš, ale pochybuji, že je v něm zahrnuto, že současné zboží má mnohem menší životnost než zboží v minulosti.Minimálně skupiny 5 a 7 koše mohou být"divné" .
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!