Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zrodila se v Braniborsku budoucnost energetiky?

| 9. 11. 2011

Německo v praxi předvedlo způsob, jak lacině ukládat energii z obnovitelných zdrojů. Do vodíku.

Zrodila se v Braniborsku budoucnost energetiky?

Česká republika dál kráčí za svým snem: dostavěním dvou dalších tisícemegawattových bloků temelínské jaderné elektrárny. Probuzení však může bolet. Než totiž dojde ke zhmotnění toho snu, tedy než budou bloky hotové a provozuschopné, použité technologie mohou přinejmenším morálně zastarat, asi tak, jako je dnes zastaralé auto bez katalyzátoru.

Rozhodnutí Německa o ukončení provozu jaderných elektráren (a německý příklad následují další země jako Švýcarsko nebo Belgie) není po bližším prozkoumání tak šíleným ekonomickým krokem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Využívání jaderné energie pro výrobu elektřiny se totiž z pohledu Německa stalo natolik riskantní záležitostí, kterou mohou navíc ovlivnit nepředvídatelné okolnosti (jako bylo ničivé zemětřesení a obří tsunami v Japonsku), že má větší význam investovat do bezpečných technologií a obnovitelných zdrojů.

V těchto technologiích (na rozdíl od atomového průmyslu, po dlouhá léta hibernovaného) totiž Německo představuje skutečnou světovou špičku, s potenciálem stát se největším výrobcem a vývozcem ekologických energetických technologií ve světě.

Od elektřiny k vodíku a zpět

Ukázalo to před několika dny při spuštění první „hybridní elektrárny“ na světě v Prenzlau u Berlína. Zařízení v sobě kombinuje větrnou elektrárnu s výrobnou vodíku a následnou zpětnou produkcí elektřiny z tohoto zdroje. Řeší tak několik problémů, které jsou s některými obnovitelnými zdroji spojené.

Slabinou většiny obnovitelných zdrojů je jejich nestálost. Někdy jsou s to vyrobit energie příliš, víc než dokáže odebrat rozvodná síť, jindy se jich nedostává. V Prenzlau se přebytečná energie používá k elektrolytické výrobě vodíku z vody a v něm zůstává naakumulována a v případě bezvětří může být využita ke zpětné výrobě energie. V tomto zařízení se používá vodík smíchaný s bioplynem, vyrábí se z něj současně teplo a elektřina.

Vodík se dá také využívat i jako ekologicky čisté – jeho spalováním vzniká obyčejná voda – palivo. Přebytky výroby vodíku z elektrárny v Prenzlau se budou dodávat do čerpacích stanic pro vodíková vozidla v Berlíně, který je jedním ze světových center zkoumání možností vozidel na tento pohon.

Mercedesy na vodík

Šestimegawattová braniborská elektrárna je oproti plánovanému čtyřtisícimegawatovému kolosu Temelína spíš hračkou než reálně významným zdrojem výroby elektřiny, ale je to jen začátek, podobný pokusným jaderným reaktorům.

A není to žádný osamocený projekt. Německé automobilky investují už dlouhá léta obrovské prostředky do vývoje aut na vodíkový pohon a především Mercedes patří v oboru k absolutní světové špičce. Vodíkové „pumpy“ ostatně existují v Německu už pět let a jejich síť se stále rozšiřuje. Automobil s vodíkovou nádrží nevypadá přitom nijak výrazně složitěji než upravená auta jezdící na zemní plyn.

Braniborský premiér Matthias Platzeck i proto označil malou elektrárničku za „kvantový skok kupředu“ v oblasti zelené energetiky. Kvantový skok si ovšem vyžádal poměrně velké prostředky, šest megawatt výkonu vyšlo celkem na 21 milionů eur, tedy před půl miliardy českých korun.

Tiskové agentury citovaly také šéfa Enertragu, který elektrárnu postavil, Wernera Diwalda, který řekl, že považuje za hlavní přínos nového zařízení právě schopnost ukládat do vodíku energii získanou z větru. „Vodík je nepochybně ústřední energetické médium budoucnosti, které může sloužit k snadnému ukládání a transportu energie,“ řekl Diwald.

Přelom v energetice?

Zbývá samozřejmě dořešit mnoho věcí, od účinnosti samotných větrných elektráren přes celkovou cenu elektřiny zpětně vyráběné z vodíku až po dostatečnou síť vodíkových pump na německých, respektive evropských silnicích. Ale kdo ví, možná jsme byli celkem nevědomky na konci října 2011 svědky největšího zlomu ve světové energetice za poslední století. Každopádně bychom další vývoj měli sledovat a svou „temelínskou“ cestu brát jako jednu, nikoli jedinou cestu dalšího rozvoje energetiky.

Autor je redaktor Lidových novin

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Jiří Kratochvíl | 10. 11. 2011 17:46

Jen bych připomenul, že jeden z argumentů proti jaderným elektrárnám byla citlivost na teroristický úder. Nyní se problém řeší implementací technologie, která rozvede kilotuny vodíku nejen přímo u "větrníků" ,ale i v centrech měst. S nástupem aut na vodík už nebudou třeba bomby, bude stačit montážní klíč a zapalovač...


To co Německo plánuje je risk, který může přinést přesně takové úspěchy jako je zmíněno v článku, ale taky může přinést obrovskou katastrofu. Přesně jako jaderná energie, kterou tím chtějí nahradit...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Kocourek | 9. 11. 2011 23:06

Já si stejně myslím, že pokud se podaří rozjet úspěšně první fúzní elektrárny, tak máme co se týče energie po problémech. Byla by to ekologická energie o výkonech jaderných elektráren s neomezeným zdrojem paliva a nulovým bezpečnostním rizikem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 9. 11. 2011 14:48

I tenhle článek je dost podstatný:
http://jaroslavp etr.bigbloger.lidovky.cz/c/114 078/Elektrarny-nejsou-ponozky. html
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Milota | 9. 11. 2011 11:29

Pan Pozner uveřejnil odkaz, který jsem měl na mysli, autor pan Nejedlý.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Milota | 9. 11. 2011 11:09

Nic nového pod sluncem. Jak publikoval občasník Třetí pól, už v roce 1900 nebo tak nějak, fungovala v Dánsku na stejném principu větrná elektrárna. Generátor poháněný větrným motorem dodával elektřinu do elektrolyséru, kde se z vody vyráběl vodík. Ten se používal ke svícení, už tehdy se kompromoval a transportoval. Velice podrobně o tehdejším projektu na Neviditelném psu referoval jeden blogger, bohužel jsem to jméno zapomněl.Ale jak to najdu, jsem připraven to opět poslat, pokud někdo bude mít zájem.
Milota
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Šindelka | 9. 11. 2011 08:50

Takže jestli má autor obavu vyvíjet atomovou elektrárnu z obavy morálního zastarání před zprovozněním ,asi bude také lepší nevyvíjet nová auta a televize. stejně před vyrobením zastarají, ne?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 9. 11. 2011 07:14

21 mil. Euro či půl miliardy korun - to by nebylo tolik. Pokud by 6 MW stálo půl miliardy korun, tak by 1000 MW, 166x víc, stálo 84 miliard korun. Všechny odhady na cenu nových bloků Temelína hovoří o vyšších částkách.
Ovšem problém je v tom, že jaderná elektrárna vyrábí el. energii podle potřeby, zatímco jmenovaná vodíková jen když živly dovolí. Takže by se to mělo propočítat na vyrobenou MWh, což z údajů článku nejde. Ale osobně bych odhadl, že investiční i provozní náklady na tuto H elektrárnu budou řádově stejné jak na atomovou. Pak je rozhodování o větrných elektrárnáchNěmecko snadné.

Odkaz Jana Poznera je:
http://nejedly.blog.idn es.cz/c/223416/Kvantovy-skok-a le-kam.html
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 9. 11. 2011 14:43
reakce na Aleš Müller | 9. 11. 2011 07:14

Ani jaderna elektrarna nevyrabi elektrinu podle potreby. Ona musi najet na svuj vykon a drzet se na nem az do vymeny paliva nebo udrzby. Coz je vyhodne ve dne ale v noci mate spoustu elektriny, kterou zrovna nikdo nechce. Nejrychleji se reguluji plynove elektrarny.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 9. 11. 2011 15:28
reakce na Libor Kosour | 9. 11. 2011 14:43

Stabilní provoz je sice z ekonomických i technických důvodů žádoucí, ale když to jinak nejde tak i JE lze regulovat (a Francouzi mají JE tolik, že musí). Zase Nejedlý (vděčný to zdroj):
Prof. Vahrenholt uvádí: „(Německé jaderné elektrárny) mohou snižovat výkon trendem 5% za minutu až na 45% a stejně rychle jej znovu zvýšit na 100%. Uhelné elektrárny potřebují na zvyšování popř. snižování výkonu a vyrovnávání kolísající výroby z OZE nebo proměnlivé spotřeby přibližně trojnásobnou dobu a plynové elektrárny téměř dvojnásobnou dobu“.
Konkrétně je zmiňována jaderná elektrárna Emsland, umožňující změny výkonu v rozsahu až 120 MW za minutu, přičemž ve výkonovém pásmu 45% až 100% disponuje celkovým regulačním výkonem 730 MW. Jaderná elektrárna Unterweser již v současné době přibližně 100 dní v roce snižuje výkon až na 55%. V souhrnu mohou německé jaderné elektrárny poskytnout v časovém intervalu 15 minut regulační výkon 9 600 MW, nicméně ten a další disponibilní regulační výkon mnohdy nestačí vyrovnávat kolísající výrobu v OZE a Němci tak musí využívat výpomocí od jiných operátorů ve středoevropském regionu.
http://nejedly.blo g.idnes.cz/c/132724/Soumar-pro -obnovitelne-zdroje.html
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Fürst | 9. 11. 2011 06:39

Pratele,
zde je skutecne na miste trocha zdraveho realismu. Ac to dnes vypada, ze nejvetsim problemem Evropy je ekonomika, ve skutecnosti nas bude asi vic trapit energetika. Nemecke odstoupeni od atomu je neuveritelne ambiciozni projekt, ktery je na hranici technickych a financnich moznosti Nemecka (a to tedy bez jeho ucasti na jakemkoliv permanentnim penezovodu na jih). Kazdopadne vsem skutecnym zajemncum o problematiku udrzitelne energetiky doporucuju klasicky (a vynikajici) uvod do problematiky od Davida McKaye volne dostupny na http://www.withouthotair.com/. Takze: nic proti vodiku, ale v realne perspektive je to asi jako slovensky prispevek do EFSF:)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 9. 11. 2011 01:25

Cože? Jakže ukládat? Lacině?!?
Tak si zase nalejme trochu reality a ne marketingových a politických PR blábolů:
http://nejedly.blo g.idnes.cz/c/223416/Kvantovy-s kok-ale-kam.html
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Luboš PalataLuboš Palata
Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!