Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Finanční krize územního plánování...

Komiks Dilbert předestírá podnikovou kulturu jako kafkovský svět samoúčelné byrokracie, píše Wikipedia. Tvůrce komiksu Scott Adams má s kafkovskou byrokracií vlastní zkušenosti. Před lety se totiž rozhodl, že si postaví dům v oblasti Sanfranciského zálivu v Kalifornii.

Nasbírat všechna možná razítka a získat vysněné stavební povolení mu zabralo více než čtyři roky! Kdyby si vybral třeba některé okrsky státu Nevada, „kafkovštiny“ by zůstal ušetřen. V těchto oblastech totiž není vyžadováno povolení vůbec žádné. Stavět lze začít hned!

Vybíravá bublina

Nevada a Kalifornie jsou v tomto ohledu extrémy. Ukazují, že Spojené státy nejsou monolit. Principy stavebního rozvoje a regulace developmentu se tam liší stát do státu. Toto tvrzení pak získá na vážnosti, shledáme-li, že nedávná americká nemovitostní bublina, jež odstartovala finanční krizi a přivodila celosvětový ekonomický útlum, vlastně nebyla ani tak "americká" - týkala se pouze některých států USA.

Zatímco v Kalifornii vylétly ceny realit mezi lety 2000 a 2006 na dvojnásobek, v takovém Texasu pouze o necelou čtvrtinu - o žádné bublině se mluvit nedá. Není to přitom tím, že by o bydlení v Texasu nebyl zájem. Naopak.

Důvod je jinde. „Restriktivní regulace v oblasti územního plánování byly nutnou podmínkou pro vznik bubliny,“ píše ekonom Randal O’Toole z Cato Institute v loňské analýze. V ní cituje „nobelovského“ ekonoma Paula Krugmana, jenž ve svém pět let starém textu rozdělil USA v zásadě na dvě části, a to právě podle přístupu k územnímu plánování.

První skupina států reguluje stavební rozvoj jen nepatrně, ale druhá - mnohem náchylnější ke vzniku bublin - dává přednost rozsáhlým regulacím. O’Toole prokazuje, že v první skupině (asi 55 procent americké populace), například v Texasu, se bublina nepřifoukla, jelikož minimální územní plánování umožnilo, aby se nabídka nemovitostí rychle přizpůsobila změnám v poptávce.

Zato v „kafkovském“ San Francisku a mnohde jinde, kde regulátoři územně plánují o sto šest (třeba vyžadováním pásem zeleně), zvyšují při růstu poptávky (způsobeném třeba snížením úrokových měr) prodlevy v nabídce neúměrně ceny.

Nesnížíme-li razantně rozsah územního plánování, čeká nás další, větší bublina, varuje O’Toole.

Připraveno ve spolupráci s časopisem Týden

Foto: profimedia.cz

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK