Dluhem k prosperitě?

Američané tak budou muset sledovat, jak se jejich celosvětově nejobchodovanější měna, která během 80. let a 90. let uplynulého století chytila druhý dech, znovu propadá. Co to bude znamenat pro světovou ekonomiku? A jaké dopady budou mít Obamovy balíčky?

Výrazné propady ekonomiky, které jsou údajně nejdramatičtější od dob Velké deprese, se snaží americká vláda společně s prezidentem Obamou řešit novými balíčky na podporu a stimulaci ekonomiky. Bohužel stále neexistují konkrétní informace o tom, jak s penězi bude naloženo. Už dnes víme, že některé se utopí v nerentabilních projektech a jejich vydávání znovu posílí vlnu protekcionismu. Otvírá se tak velký prostor ke korupci.

Na situaci reaguje i centrální banka Fed, která zvyšuje svá aktiva kvůli hrozící deflaci. Za touto rádoby odbornou větou se neskrývá nic jiného, než že Fed odkupuje státní dluh tím, že si peníze na odkup jednoduše vytiskne. Prý kvůli tomu, že údajně hrozí deflace (průměrný pokles cen spotřebitelského košíku se 400 položkami), která by nás mohla dovést k nové depresi.

Deflace nastupuje většinou v obdobích, kdy jsou spotřebitelé vystaveni nejistotě, a zvyšují tak míru svých úspor na horší časy. Pro ekonomiku to však není žádná katastrofa, jak se to dnes snaží prezentovat někteří centrální bankéři a finančníci. Úspory jsou vlastně budoucí spotřeba nebo investice, takže jednou tyto peníze budou muset být utraceny a projeví se to i na růstu ekonomiky.

Lze to dokázat na jednoduchém příkladu. Kdo má ve svém prasátku 1000 dolarů, pravděpodobně tuto částku utratí za koupi nějakého výrobku. Kdyby však dotyčná osoba měla 1 000 000 dolarů, velmi pravděpodobně by u ní nastal zvrat v přemýšlení – našetřit takovou sumu už trvá delší dobu a bylo by značně nezodpovědné peníze jen tak za něco „prošustrovat“.

Tento člověk bude mnohem spíš přemýšlet, jak peníze využít k investicím, respektive jakou zvolit možnost, aby peníze produkovaly peníze. Za Clintonovy éry docházelo ke snižování úspor, z nichž by se mohly stát budoucí investice. Projevilo se to i tím, že spotřebitelé více utráceli a nezaměřovali se na tvorbu něčeho užitečného a hodnotného, což dokládal i stále narůstající deficit obchodní bilance.

Vzhledem k tomu, že v USA se domácnosti podílejí 70 % na tvorbě hrubého domácího produktu, nelze Clintonovu éru označovat z tohoto hlediska za úspěšnou, protože doslova „vysála“ úspory amerických občanů.

Deflace nám tak rozhodně nehrozí a kvůli krokům centrální banky lze uvažovat o dlouhém období stagflace, jaká kdysi trápila trojici prezidentů Richarda Nixona, Geralda Forda a Jimmyho Cartera. Toto proinflační období ukončil až radikální řez tehdejšího prezidenta Fed Paula Volckera, který zvýšil sazby na více než 20 procent a uvrhnul tím zemi do „očišťující recese“.

Ptejme se ale také, zda nehrozí prasknutí bubliny v oblasti amerických dluhopisů, které v současnosti mohou nabídnout pouze znehodnocující se měnu a nízký výnos. Pokud by ke splasknutí bubliny opravdu došlo, pesimismus by se přenesl na veškeré státní dluhopisy a vlády by musely osekat své výdaje.

Domnívám se proto, že fiskální stimuly založené na stále se zvětšujících deficitech států s nejsou vůbec na místě. Investorům zkrátka dojde trpělivost a znovu se vrhnou na komodity, které se v budoucnosti už možná nebudou obchodovat americkým dolarem.

Foto: Profimedia.cz